Peoplecomm - peníze nebo život

Napadlo mě, při diskuzi pod minulým článkem, nejspíš díky postřehům Jury a Roba, že bych sem dal kus textů pro nový web peoplecommu, který připravujeme. Chci vás požádat o zpětnou vazbu. O to, zda tomu rozumíte, zda vás to přitahuje či odpuzuje a čím. Zda to není moc složitý nebo moc jednoduchý, zda se to moc neopakuje, zda to jasně říká, co to nabízí a na čem to stojí.

Bylo to na podzim na konferenci v Bratislavě, která měla v podtitulku: „Existuje v HR nějaká nová vize?" Život firem mě fascinuje, a tak se této otázce nemůžu vyhnout ani tady na blogu. Fungování jednotky, která tak zásadně ovlivňuje chod většiny našich bdělých životů za podobnou úvahu stojí.

Vloni jsem se po třiceti letech setkal s čertem. A bylo to strašně zajímavý. V prosinci už jsem nenašel čas, abych popsal svoje dojmy, a tak to dělám až nyní.

Možná jste o něm také slyšeli - Benjamin Zander. Kromě toho, že diriguje hudbu, učí i na školách. Tam dělá mnoho neobvyklých věcí. Jednou z nejzvláštnějších je, že všem studentům na začátku semestru rozdá jedničku (“A-čko” v americkém školním systému) a požádá je, aby mu napsali, co pro to udělají. Po zbytek roku se už pak všichni můžou věnovat studiu bez stresu, který známkování často působí.

Alvin a Heidi Tofflerovci priniesli svetu koncept civilizačných vĺn, ktorý v skratke hovorí o tom, že po poľnohospodárskej a priemyselnej vlne prichádza tretia, informačná vlna, v ktorej hybnou silou hospodárskeho života nebude pôda, ani stroje a zariadenia, ale myšlienky, poznatky a komunikácia.

Jsem na skok v New Yorku a sedím teď ve Strandu (viz fotka) na rohu 12.ulice a Broadway. Mám za sebou několik hodin hrabání se ve fascinujících knihách. Narazil jsem tu i na několik kousků, kterým vděčím za svůj dnešní pohled na život. A tak mě napadlo dát si chvíli pauzu a sepsat třeba jedenáct "nej". Jedenáct kousků, kterým za posledních deset let vděčím za svůj dnešní pohled na život.

Můj kamarád vždy motivoval svoji dceru k tomu, že v životě musí stavět na svém talentu, dělat především to, co ji baví. Pracovat tak, aby si zpětně ani neuvědomila, že pracovala, ale měla pocit, že se tím jen bavila.

Ahoj přátelé! Zdravím v novém roce.

Pustil jsem se naplno do psaní knihy o svobodě v práci. Jedním ze základních dokumentů, který pro tento projekt potřebuji vytvořit je tzv. "Listina práv a svobod zaměstnanců". Ve světě jsem nic takovýho nenašel a proto jsem vzal několik základních listin občanských práv a na základě toho připravil 47 základních práv zaměstnance. V občanském životě je to dnes už vcelku dodržovaná věc. Ve světě firem však zatím spíše UFO. Nicméně ve světovém měřítku se však už věci daly do pohybu a je jen otázkou času, kdy otázka svobod v práci přestane být i zde exotikou. Tato listina práv může být jakousi vizí, až kam je možné se v práci dostat.

Už je to nějaký pátek, co jsem se definitivně rozhodl si s životem pořádně zaexperimentovat. Ale tento rok, co se počtu experimentů týče, si z žádným předchozím zatím nezadá (zdá se mi). Zajímavé je, že většinu věcí jsem nijak dramaticky neplánoval. Prostě ke mně přišly samy. S koncem roku na mě přišla bilanční nálada a já si řekl proč (si) to nesepsat. Tady jsou tedy věci, které mě letos zavedly trochu "mimo dráhu." Tj. přiměly mě podívat se na skutečnost jinak než dřív a následně ovlivnily mé chování a tím i život.

Naší dceři Valérii byly nedávno čtyři roky. Už než se nám narodila, přemýšlel jsem, co bych jí chtěl předat ze své dosavadní životní cesty. A protože mám pocit, že na to dozrála doba, rozhodl jsem se to formou otevřeného dopisu sepsat. Proč? Zaprvé není co tajit. A hlavně bych to bez toho asi nikdy nedal dohromady. A třeba to bude k užitku i jiným. Tak tady to je: