Peoplecomm - peníze nebo život

Až devadesát procent bdělého života prožijeme na autopilota, bez racionálního přemýšlení. Strkáme klíče do zámku a nevíme o tom, čistíme si zuby a nepamatujeme si to. Řídíme auto a nevíme, kudy jsme jeli. Říkáme slova a divíme se, jak druzí reagují.

Myš sledovala puklinou ve zdi farmáře, jak otvírá nějaký balíček.
“Copak to bude dobrého!“ pomyslela si.

Role muže i ženy byla vždy jasná. S výjimkou několika málo míst na této planetě vládl vždy muž. Jeho zodpovědností bylo zajistit obživu a ochránit svůj kmen či rodinu. Žena se starala o zbytek – o stravu, o chod domácnosti, o děti…

...o šťastí, úspechu, porovnávaní sa a slobode...

V práci stráví většina z nás převážnou část bdělého života.
Byly doby, kdy jsme pracovali méně než dnes, ale také období, kdy v životě člověka nebylo nic jiného než právě práce.

Když budeme tvrdit, že ocas psa je taky noha, kolik bude mít pes celkem nohou?

Zvoní budík. Už potřetí. Dvakrát předtím se mi ho podařilo umlčet. Polorozlepeným okem určuji polohu hodinových ručiček a dochází mi, že mám 12 minut na to, abych opustil prostory bytu. V devět hodin mám být v práci, protože prezentujeme měsíční výsledky.

Život se v mnohém podobá provazochodectví. Neustále balancujeme mezi potřebami práce a potřebami domova. Mezi nároky těla a hlavy. Mezi očekáváními kolegů, přátel a rodiny. Kymácíme se zprava doleva. Občas spadneme. Když máme štěstí, tak do záchranné sítě, když smůlu, tak až na zem.

Vypráví se, že prezident Spojených států Calvin Coolidge se svojí manželkou onehdy navštívil slepičí farmu kdesi na jihu USA.

Ráno se probudíte, pustíte si rádio nebo televizi, a už to začíná. Hned mezi předpovědí počasí a písničkou vám někdo říká, co byste dnes měli udělat.