Peoplecomm - peníze nebo život

Ještě než jsem se pustil do PeopleCommu a začal řízení a vedení zkoumat jako svůj koníček, pitval jsem ho teoreticky na vysoké škole, na MBA a na všech možných školeních. A teorii jsem potom samozřejmě testoval na lidech, které jsem se pokoušel vést v Douwe Egberts, ve Vitaně a v GE.

Určitě jste slyšeli staré moudro, podle kterého jeden obrázek vydá za tisíc slov. Já i proto už léta sbírám obrázky, které mají něco společného s prací. Akorát že leadership, management, motivaci, spolupráci, prezentaci (a jiný věci, kterými v práci trávíme čas) nenakoumáme bez pochopení souvislostí. A proto fotím třeba i (zdánlivě s prací nesouvisející) cedule (například Po budově se pohybují Romové nebo Kdo tu parkuje, je kretén), které jsou vyjímečným zrcadlem pro pochopení naší schopnosti nakládat s autoritou a získat ostatní k tomu, co potřebujeme.

Před nedávnem se tu objevil článek, o němž jsem měl za to, že spustí mohutnou vlnu zájmu, srovnatelnou s oněmi zde už legendárními 18 kritickými postřehy. Jedná se o možnost zúčastnit se semináře Peoplecommu za 20% jeho ceny.

Bývaly doby, kdy jsme měli jeden druh potravin. Nebylo jich moc, ale byly - možná si někdo vzpomenete na mléko v pytlíku (dva druhy), jogurt v kelímku s víčkem (dva druhy) a jeden ve skle, chleba (1-3 druhy), rohlíky (1-2 druhy) atd.

V kůži Johna Malkoviche jste nejspíš viděli. Já před lety, ale úplně mi ten film vypadl z hlavy. Až jsem se letos ponořil do do našeho projektu pracovních revolucí a došlo mi, že ukrývá jednu geniální metaforu, která by mohla mnoha lidem pomoci pochopit jednu z velkých absurdit našeho (nejenom firemního) světa.

Vzpomínám si na to dobře. Srpen 1996, Bamako, Mali, západní Afrika. Vlahá africká noc. Sedíme v tak třicet let starém mercedesu a jedeme bůhvíkam.

Miliarda lidí na světě trpí hladem. Přitom v naší části světa například obilím topíme nebo z něj vyrábíme palivo pro naše auta. Celkem miliarda lidí nemá přístup k čisté pitné vodě, celkem pět tisíc jich přitom zemře každý den právě proto, že k ní nemá přístup. Podařilo se nám trvale zničit už čtyřicet procent úrodné půdy na zemi. Každoročně zmizí třináct miliónů hektarů lesa. Živočišné druhy vymírají tisíckrát rychleji než vymíraly před příchodem člověka. Podařilo se nám vylovit nebo vážně ohrozit 3/4 rybích zásob. Průměrná teplota za posledních patnáct let nebyla nikdy v historii měření vyšší. Arktický ledovec se za posledních čtyřicet let ztenčil o čtyřicet procent a nejpesimističtější předpovědi varují, že do roku 2015 by mohl být zcela pryč. Obrovská plocha oceánu, která by tím vznikla, by mohla mít na klima na Zemi důsledky, které zatím neumíme domyslet...

Moji rodiče i prarodiče dbali s obzvláštní pílí na to, abych se vyvaroval používání sprostých slov. Slovíčka jako píčoviny tak do mého slovníku nepatří. Přemýšlím ale, jestli to není škoda. Třeba právě píčoviny vystihnou podstatu věcí možná líp než desítky "slušných" opisů. A tak jsem po něm dnes sáhl (mimochodem, našel jsem ho na blogu Ivana Derera).

Školka, škola, odborná škola, vyšší škola atd.
Kdo je dobrý, kdo to dělá dobře, kdo špatně, kdo to neumí, kdo to dělá skvěle.
Je na vině učitel, rodič, žák?
Kdo?