To, že je ten systém nefér (distributor + prodejce dostanou půlku konečné ceny), je neoddiskutovatelné. Na druhou stranu si nemyslím, že spousta muzikantů, spisovatelů a spol. se neživí svým kumštem jen proto, že dostanou malou část. Kdyby už byl člověk blízko té hranice, kdy se tím může živit, věřím, že už by jsi cestu, jak to překlenout, našel. Třeba právě tím, že půjde skrz alternativní distribuční kanály.

Na druhou stranu: můj kamarád má obchod s knížkama a nezávislou muzikou a pomáhá celé řadě samovydavatelů, takže má v krámě často věci, které jinde neseženete (což je jistě i jistá konkureční výhoda). Jenomže aby je mohl mít, tak to znamená hromadu administrativy (která tím, jak je to hodně individuální, není úplně triviální, aby se dala přehodit na někoho jiného, nehledě na to, že tam jde asi vášeň brzy stranou) a nakonec místo toho, aby dělal to, v čem je nejlepší – prodával knížky, věnoval se zákazníkům, doporučoval jim věci, co by je mohly taky zaujmout, tak datluje v kanceláři a za pultem má člověka, který to vesměs zabalí a vyinkasuje peníze. Navíc dneska už jsou ty malé krámky často na vymření a přežívají spíše knižní řetězce, které živí ten současný distributorský moloch.

A jak z toho ven? Budovat společnými silami vlastní centralizovanou distribuční sít asi bude znamenat se brzy přiblížit podmínkám „distribučních dinosaurů“ (protože jakkolik jsou ty podmínky nefér, nejspíš je jejich současná podoba ovlivěná nepřímou úměrou mezi vzrůstajícími náklady a klesajícími prodeji; a koneckonců je to zase důsledek oné dělby práce). Pokud má člověk už určitou značku, tak asi nejlépe zapojit aktivní fanoušky a vybudovat si vlastní autonomní distribuční síť.

Fanoušky vidím jako dvojí: jedni to spíše jen pasivně přijímají, ale jsou určitou jistotou, druzí, který je spíš menšina, jsou aktivní a bez nároku na nějakou odměnu o tom mluví, kudy chodí, doporučujou, koupí rovnou více kusů desky a rozdají to jako dárky… Tam je určitě nemalý potenciál, když se ví, jak na to.

Vlastní sít znamená mít to na místech, kam pro to není těžké zajít (dlouhá otevírací doba, člověk tam stejně musí být), kde to pro někoho bude zpestření a pro mě to znamená, že tam chodím spíš pro potěšení, nebudu přepočítávat na hodiny, kolik mě to „stálo“. A když takhle bude spolupracovat více samovydavatelů, vymění si knížky mezi sebou a každý si ošéfuje svoje „místa“, tak to může může dávat smysl (ale pochopitelně se na tom asi nedá stavět seriózní byznys). Třeba na nezávislé hudební scéně tahle směna a kooperace mezi malými značkami, co vydávají jenom občas, funguje už dlouho (byť asi ne vždy je všechno úplně papírově košer). Tam už se ta cesta od toho pouličního muzikanta k velkému labelu s tím marketingem, producentama, MTV a spol. vrací hodně rychle zpátky k určité všestranosti a nápaditosti muzikanta, který musí být zase i ten obchodník. Koneckonců i ta propagace je zase hodně na něm samotném a dát vědět, že je to k mání támhle a táhle není dneska asi takový problém, naopak mít to všude už příliš nedává smysl.

A ještě přidám pohled zákazníka na současný systém „nakupujte z pohodlí domova“: mít knížku/desku doma je jedna věc a cesta, jak si ji pořídit, věc druhá. Jak mi objednávka v e-shopu a fronta na poště/předávka od člověka z přepravní služby nahradí zážitek z toho, že jsem si ji přinesl z krámku, který má svojí jedinečnou atmosféru, z rajónu vášnivého knihkupce, od kterého se dozvím spoustu souvislostí a přinesu se třeba i něco, pro co jsem tam nešel? Vsadím se, že nejsem jediný, pro koho má tenhle „příběh“ větší cenu, než ušetřených 15 procent při nákupu u Amazonu.

Docela bych si knihu i koupil ale dal bych přednost elektronické verzi. Papírové verze knížek pomalu odbourávám, zabírá to spoustu místa a práší se na ně. Neuvažujete o převedení do elektronické verze?

Na elektronickou verzi jsem se ptal několikrát a v dohledné době nebude. Sám si kupuji knížky do Kindlu na Amazonu – česká distribuce jde až na čestné výjimky Peoplecommu a Jana Melvina mimo mě. Nicméně papírovou verzí neprohloupíte. Jsme moc rád, že jsem si knížky koupil. Navíc koupit si ji na cintamani.cz je zajímavá zkušenost, kterou pod mojí recenzí Podivína kvitovali někteří další čtenáři. Určitě knihy doporučuji a začal bych již zmíněným Podivínem.

Nevím o tom, že by se básnictvím někdo uživil. To je asi nejchudší popelka v celé literatuře a možná umění vůbec. A to se uživit jako herec, hudebník nebo malíř taky nemusí být úplně snadné. To, že básník pracuje, aby neumřel hlady, tedy není moc překvapením.

Ať je to básník nebo malíř, víš co chci říct… :-). Je fuk, jakým příkladem to člověk dokreslí, řekl bych. I když by mě docela bavilo dokázat (si), že i poezií v českém jazyce by se člověk mohl slušně uživit. Jsem přesvědčený, že to jde. Pokud je poezie právě ten talent a ta vášeň, které se rozhodnu zpeněžit…

Je to hlavne o tom kolik je clovek ochotny dat penez za dobrou knizku. Co jsem zil v Australii nebo v Nemecku, tak tam knihy stoji o mnohem vic nez tady a prodavaji se. Jednou jsem si v Sydney koupil slabou knizku a bez obrazku a stala AUS 39,-. O nazev nejde. Moc jsem ji chtel a tak jsem si na ni vydelal. Mimochodem, u nas ta stejna (prelozena do cestiny) vysla za cca 150,- Kc…

Mozna by nekdo namitl, ale myslim si, ze je to neco podobneho jako s tim kolik stoji v CR rohlik nebo chleba. Pekar/ka maji male platy a rohlik/chleba stoji malo. V cizine si pekar/ke vydela slusny plat a rohlik/chleba stoji vic :o)

Líbí se mi ta myšlenka, aby člověk dělal co je jeho vášní..
Jenže kdo pak bude vyvážet septiky nebo stát u pásu?

To může přece taky někoho bavit. U pásu to tak zajímavě odsejpá a hovnocuc je jako vysavač, mám ráda to jak bordel zmizí ve vysavači. Já bych ale radši dělala s hnojem.

Ve Slovinsku jsem mluvil s člověkem, který se rozhodl v Ljubljani prodávat časopis o Jazzu. Skončil na tom, že ho cena vydání časopisu (tisk, zaplacení článků) vyšlo na méně než polovinu (přesné poměry si již nepamatuji) ceny distribuce pro tento druh média klasický.
Věřím, že u knih to bude podobné, takže držím palce.

tieto knihy už aj na http://www.upbook.sk :)

[...] nejlepší, co na toto téma ve světě vyšlo. Udělali tomu web, a rozhodli se dostat je k lidem mimo systém. Přes zdánlivé utajení si ale lidé (minimálně v ČR) ke knihám cestu nacházejí rychleji [...]