Tak nevím, zda práce v reklamních agenturách může za to, že lidé ztrácejí sny. Myslím, že je to problém samotných lidí a ne práce, ta přece nikoho neutváří, respektive silného neutváří. Naopak práci v agentuře můžete využít pro skotačení, radování, projevování se, prostě hraní… Můžete si hrát jako účetní, dělník v ČKD nebo tramvaják. Tlak v reklamní agntuře na průměr je veliký, ale je to vyváženo tím, že ten kdo chce, najde si tam naopak velkou svobodu.

Taky myslím. V agenturách potkávám hodně lidí, kteří si hrají a skotačí. Víc než v bankách. Bohužel taky potkávám ty, kteří odkývou klientovi všechno, přetvařují se celý den jen aby vydělali na hypotéku. A těch je hodně.

Ne, to cele je o tom, ze jako dite jsi rozhodne nechtel bych „reklamnim textarem“, „hlavnim ucetnim“ apod. To video je o o tom, ze jsi rezignoval a vzdal se toho, co cem opravdu snis.

To, ze si najdes zpusob, jak si v praci hrat, je jen levne lakovani zfusovaneho zivota.

Ke Stanley: Už dlouho jsem to neslyšel takhle zpříma. Naprosto souhlasím. Všichni jsme něco měli (sny). Tlak zvenku ale většina z nás neustála. A tak jsme vlastní sny hodili přes palubu a snažíme se vyšplhat do středního managementu a mít na dveřích důležitě vypadající nápis. Ve finále ale děs a bída.

Samozřejmě se tady nezminujete o manuálních pracech jelikož sami tvurci ani vetřina čtenářů takový veci nedělají, ale jistá podobnost tam je i není. Je to přece jen jinej pocit když nekomu postavíte novou střechu a ještě a každej den kolem ní chodíte stejně jako stovky lidí, a aspon zlomek z nich ví, kdo ji dělal, a když to stojí za to, tak máte z takové práce radost(i z tech peněz za práci), myslím, že je to o něčem jiným než radost z podepsání smlouvy nebo půjčky nebo….

be happy – permannet

Ja si ve trinacti napsal do denicku ze bud budu spisovatel a nebo fotograf a rovnou jsem pokracoval: … protoze vsak nemam prilis co rici, budu radsi fotograf. No a vidite dneska… jsem fotograf :) Takze neni problem v absenci snu, ale v dokonani cesty za snem. A za kazdy splneny sen se plati. Chci-li Porsche a chci-li ho moc tak holt ozelim jeden pokoj v byte, chci-li cestovat, tak se sbalim, ozelim pohodli, mzdu a blizkost pratel a jedu, chci-li stastnou rodinu, nikam nejedu ozelim Porsche, mazlim zenu a hraju si s detmi… Je dost unavne, smutne a tezke potkavat hordy frustrovanych lidi na vsech moznych pozicich. Setkani s clovekem, ktery je stastny s tim co je a jak je pozehnani. Taky jsem si napsal nekdy v puberte do notesu -Nevim co chci/chci vsechno a nic/a kdyz mam to/uz nechci to/chci vic/Mym cilem je nic/ne nic jako bez cile/ale nic jako cil- verte mi, cesta k takovemu cili je dlouha a zatim se zda, ze i moc pekna. Takze egomaniaci s cedulkou na dverich (s)mejte se prima! a budte radi, ze muzete vymyslet obaly na krupky a nebo scitat cisla :))

hele jeste k tem strecham…
…muj otec ma firmu a zrovna stavi ty strechy, kdysi jsem u nej parkrat pomahal v roli pomocneho delnika a
dlouhodobe bych to fakt nevydrzel, je to rasovina. Navic k tomu zastresit nejaky supermarket ma na svetovy blaho stejny vliv, jako vymyslet slogan na zvejkacky – proste je to kokotina. Presto na kazdou dodelanou strechu nekde v rohu pridelavaji flastr ve tvaru srdicka, bez ohledu na to, jak moc v prubehu stavby picovali. A to je podle mne dulezite, umet si na svoji praci pridelat to srdicko.
Carpe diem a at zijem :)

proklikl jsem se na tuto stranku rovnou z vyhledavace, web mne zaujal, prosvistel jsem obsah a kdybych vedel, ze je plny takovych reci, jako jsem vedl, tak mlcim a setrim Vas cas. I tak… libi se mi! A moc me potesil, videa z WSJ a WP jsou supr. Netusil jsem, ze se nekdo hlasanim neceho tak samozrejmeho dokaze zivit, ale o to vice se mi to libi! Bezne pracovni maily obvykle koncim „At se vam dari a prace Vas tesi“ … ale to Vam rikat nemusim :)

To Clix
Já si naopak myslim, že opakovat by se to mělo, protože zdaleka ne všechny práce baví a že máme dělat co, co nás baví pro velkou hordu lidí není samozřejmostí. Kór v téhle ustresované době.

můj syn nesní o tom, co bude, až bude velký… on žije přítomným okamžikem. naopak, omítnu-li s ním něco dělat proto, že už jsem na to moc velká, odpoví mi: “ až budeš tak malá, jako já, zkusíš to taky?“

sama sebe se pak ptám, jestli mám čekat na to, až budu zase malá (ať už stařenka nebo v dalším životě), abych se pohoupala na houpačce a riskla, že pode mnou utrhne, pro tu radost ze hry (anebo důvěřovala, že se neutrhne a nedělala si starosti s tím, co si o mě myslí jiní)

Z knihy O značkách, autor Wally Olins:

Mělo by být zcela jasně řečeno, že podstatou marketingu, používání obchodních značek a všeho co s tím souvisí, je přesvědčování, svádění, lákání a manipulace lidí s cílem přesvědčit je, aby koupili nabízené zboží nebo služby. Značka a její využití je pro firmu vším.

I názvy pracovních pozic jsou jakési značky, symboly…