Tome tak som to hodil na FB tak ako ďalšie články ktoré sa mi páčia. O zdravú výživu som sa zajímal niekoľko rokov silne ovplyvnený ľuďmi z Pharmanexu. Prišiel som k záveru že ľudia sú jediný živočích ktorý si varí a chemicky upravuje stravu. A taktiež je aj jediný z civilizačnými chorobami. Poznám ľudí ktorý sa stravujú hlavne surovou zeleninou, ovocím, orechmi a sem tam trocha ryby. Pridávajú si k tomu doplnky výživy (vitamínmi, minerálmi, Omega 3…len na prírodnej báze bez chémie). Na to že majú po 50-tke tak vyzerajú minimálne o 10 rokov mladší.
Zdravotníctvo je celé postavené na hlavu. Skúmajú chorobu aby ju vyliečili namiesto skúmaní zdravých prečo sú zdravý a prečo za tých istých podmienok neochorie. Potom môžeme nasadiť prevenciu aby k chorobe vôbec neprišlo. Ale ako hovoríš na takej rakovine a dá zarobiť milióny korún na jednom chorom a potom ho tou chemoterapiou dorazíme. Pekne to ešte aj zaplatíme zo spoločnej zdravotnej poisťovne (iná forma dane/otroctva) :(
Prikladám konečne ako tak aktuálnu fotku. Snáď sa zobrazí.

Pěkná fotka, Honzo! A díky za to FB (i když ani nevím, co to je). Rád bych tu prosbu o sdílení dával od teď pod každý článek.

Jinak téma chemo-bio je obrovský. Možná se do něj ani nechcem pustit? Kdybyste přece jenom někdo, budu rád za jakýkoliv názor. Mně osobně to, že jsem si pojmenoval opak bia vcelku pomohlo. Přimělo mě to přesunout se na venkov, víc zahradničit, míň nakupovat v supermarketech a třeba i najet na biobedýnky http://bedynky.bio-zahrada.cz/bedynky/about

Taky si vzpomínám na kamarádku, která přijela nedávno z nějakého školení na téma permakulruta a když popisovala účastníky (asi 25 lidí) tak zmiňovala, jak dobře všichni vypadají – prý proto, že jí zdravěji než většina z nás.

Nemám doma žiadnu aktuálnu fotku. Bol som na stretnutí s bývalými kolegami a tak fotili. Tak som ju vystrihol z jednej z nich.

FB som myslel ako facebook.

To čo jeme je chemický humus. Napríklad tavený sir čo tam je za chemický sajrajt aby prinútil ten sir ostať tekutý a čo to robí v našom tele?

:-)

Není to dlouho, co jsme si povídali o krůtím mase, kde za slovíčkem „složení:“ stálo 70% krůtí maso. Zbytek byly nějaký doplňky. To mě zaujalo.

Bez komentáře:

http://zdravi.centrum.cz/jime-zdrave/2009/9/29/clanky/ecka-obsahuji-i-biovyrobky/

zajímavý…
další podobný odkazy:
http://www.bionebio.cz/

http://bezkonzervantu.cz/

V té záplavě informací, co je dobré a co není pro nás dobré jsem dospěla k tomu, že jím to, na co mám chuť a už jsem přestala přemýšlet bio a nebio, makro, mikro, veget a nevegetarián atd.

Když si potraviny totiž nevypěstuji na své zahrádce nebo nemám od svých známých, tak stejně nemám jistotu, zda to bio je.

Můžu jíst celý měsíc makro a bio a pak mám chuť na slaninu, škvarkovou pomazánku,vajíčkový salát, klasickou smaženou topinku na oleji, atd., prostě na věci, které jsou uváděny jako nezdravé.

No a co, říkám si. Když mám na to chuť, tak si to ráda dám a vždy mi to prospěje. Tělo to prostě potřebuje.

Důležité je naslouchat svému tělu……Tělo, to je totiž náš velký učitel.

Samozřejmě při zdravotních problémech se člověk určitých potravin vyvarovat musí.

Podle mě – každý extrém škodí.

Toto je velký téma a škoda, že se příliš neujalo. Přijde mi to podobný jako s tou slevou na akce. Když se jedná o konkrétní praktickou věc, která se musí DĚLAT a ne o ní vést sáhodlouhé debaty a slovíčkaření tak je ticho po pěšině.
Já se tímto zabývám docela dlouho, (a prakticky – sám na sobě) ale nějak nemám chut sem o tom psát, protože to tu asi nikoho moc nezajímá. Škoda.
pěkný den

Romane mňa to zaujíma. Hlavne výsledky aké na sebe pozoruješ (rozdiel, zlepšenie…) A jedna dôležitá vec ako si zabezpečil aby ti okolie, rodina kenecali do toho že máš jesť „normálne“. Mne doterajšie pokuse zlyhali práve na tom kecaní že mam jesť normálne a že doma je navarené a je to pohodlnejšie ako si variť sám :(

Letos je velká úroda jablek. I rozhodli jsme se, že je odvezeme do moštárny a budeme mít spoustu zdravého, chemicky neošetřeného, chcete-li „bio“ pití… Mošt je prý konzervován zahřátím při osmdesáti stupních celsia a vydrží dlouhodobě uskladněn. Kamarádka se jela podívat do moštárny a zkontrolovala si proces moštování, aby s čistým svědomím mohla dávat nápoj malému dítěti… No a teď jeden známý přišel s tím, že takovýto mošt je pro děti zcela nevhodný, plný bujících mikroorganismů, protože se nedá zabránit tomu, aby se při zpracování nedostalo do výroby nahnilé jablko, a osmdesát stupňů tyto zárodky nezničí, musel by se svařit a už by to nebyl mošt, nýbrž jakási jablečná voda, nebo by se musel přidat nějaký konzervant… takže teď tápeme a nevíme, jak se k tomu postavit, argumenty proti se nám zdají být logické. Takže raději zaplísněné „bio“, nebo konzervovaný produkt z obchodu?
Mám obavu, že více zdánlivě bio-výrobků má takové podobné mouchy a že to může být, bohužel, i slušný obchod s nadšením neobeznámených lidí… Nepíše se mi to radostně, opravdu bych si raději myslela, že jak je něco „bio-výrobek“, je kvalitní. Ale mám dojem, že jsem i četla, že zrovna nálepka BIO není v ČR kontrolovaná tak, aby splňovala kritéria, která reklamuje, nelze na ni důvěřivě sázet. Pokud mi to vyvrátíte, budu ráda.

Mě je na tomhle tématu líto, že firma a občan mají v zásadě stejná práva (i když firma jich má zpravidla víc) a na druhou stranu má firma daleko méně povinností (zodpovědností). Kdyby občan dělal promile toho, co dělají některé firmy, dávno by seděl někde na Pankráci nebo na Mírově. Fascinuje mě, že se ani příliš nedivíme, co výrobků dnes prokazatelně ničí zdraví nebo dokonce zabíjí. Nic se v zásadě neděje. Možná o tom něco napíšeme do novin, pokecáme o tom v televizi nebo u piva a za chvíli už se tváříme, že se nic neděje. Kdyby běžný člověk ničil zdraví druhých tak jako některé firmy tak už by dávno neběhal po ulici.

Toto téma je skutečně obrovské a je to obdobné, ať již diskutujeme o potravě „těla či duše“. A k tomu již bylo na tomto blogu docela hezky nadhozeno téma: Kdo má pravdu? V záplavě informací dostupných v nebývalé míře se mnohdy ztrácíme a hledáme pevný bod „poznání“. Tým vědců ze světoznámé instituce zveřejní závěry dlouhodobého výzkumu, že alkohol v jakémkoli množství škodí zdraví, aby vzápětí podobně důvěryhodný zdroj prohlásil, že 1 litr piva nebo 4dcl vína denně zdraví velmi prospívají ap. Velkým problémem je, že taková nejistota v čemkoli může vést k rezignaci, lhostejnosti, nebo naopak k nekritickému upnutí se na 100% pravdivost jedné z informací, anebo soustředění se na materiální jistoty, které si můžu osahat a tudíž jsou „nezpochybnitelné“… V dřívějších dobách např. církev „přežvýkávala“ věřícím různé „pravdy“ (pak se o obdobné u nás pokoušeli komunisté) a pro mnohé bylo mnohem snažší žít v systému „černá / bílá“ a většinou to bylo konfrontováno s nějakým vyšším cílem (u praktického komunismu je ovšem diskutabilní přídavné jméno „vyšší“, i když rozhodně byli komunisté, kteří věřili deklarované idei) – dnes je svět barevnější a tak se na pořad dne dostávají nejen různé sekty, ale i jednoduché návody typu „Jak být bohatý“, „Jak mít přátele“ a podobné „pí…“. Všechno je podle mě ovšem jen hledáním smyslu života… Má smysl jíst „bio“, zabývat se „bio“ a prodloužit si tak jinak neplodný život? Resp. kde je hranice toho, jak moc se např. takovým tématem zabývat? Jakou moc má lidská psychika – budu-li věřit, že bio je skutečně bio, nebude to mít větší význam, než to, co skutečně jím? Osobně nacházím nejvíc odpovědí v Bibli a považuji ji za jednu z nejlepších knih pro směrování života… mimochodem naleznete tam i odpověď na otázky, co jíst a co nejíst a jaký to má význam pro život.

A co mi přijde jako zajímavý paradox: Jak často si připíjíme na zdraví, jak často (si) ho přejeme, jak moc bychom o něj stáli. A na druhou stranu do sebe sypeme chemopotraviny. To přece nedává smysl.

Aby nevznikla mýlka, jsem příznivcem bio a svými nákupy biopotravin měsíčně několikrát překračuju roční statistický průměr na jednoho obyvatele ČR.

Přesto pár myšlenek:

Klasická potravina (i chemo), kterou sním s chutí, radostí a v příjemné společnosti, je podle mě lepší, než bio, které budu jíst s úzkostí, jestli je to pro mě to nejlepší nebo nedej bože neobsahuje nějaké škodliviny.

Nedávno jsem četl o fobii týkající se „zdravých potravin“. V názvu to byla obměna anorexie, bohužel jsem ten název už zapomněl.

Biouherák je pořád uherák. Je zdravý nebo škodlivý?

Jednomu česnek prospívá, druhému způsobuje trávící obtíže. Každý jsme jiný. Je česnek (bez ohledu na bio) zdravý nebo škodlivý?

Toxiny do sebe nedostáváme jen ze vzduchu nebo potravy, ale vytváříme si je sami negativními myšlenkami, úzkostmi, pochybnostmi apod.

Tak s chutí do toho!

ZdravíM! Jsem rád, že se tu debata trošku rozproudil a díky Jánovi za zájem. Nechci moc přispívat obecnýma radama (a že byc mohl :-) ), ale spíše opravdu z praxe. Nejím maso, důvody můžu sáhodlouze popisovat, ale podstatný je můj pocit, že takto je to pro mě správné. přestal jsem ho jíst v 18, ale nijak jinak moc neměnil, řízky nahradily smažáky. Po nějaké době se mi ale dostaly do rukou knížky o stravě, kde se probírala nejen složka etická, ale právě strava jakožto lék. Hodně jsem na sobě tehdy pracoval a todle do toho začlenil. Začal jsem zkoušet různé přístupy a můžu říct, že se mé zdraví hodně zlepšilo -hodně se zlepšila (ale ne úplně vyléčila) má špatná plet, nemocnost rapidně klesla a to bylo a je super. nemyslím, si, že by to bylo jen změnou stravy a že vcelku dbám na to co jím,ale svůj vliv to mělo. nějakou dobu jsem na tom byl dost ujetý – co jíst, kdy to sníst, s čím to kombinovat. To byl úlet, ale prostě určitá fáze. Postupně jsem si ozkoušel co mi tak zhruba sedí a tím se řídím. A hlavně – když to dělám tak nemám žádný problém s tím, že by mě „honily chutě“ – pokud todle někdo má, tak myslím, že i když se pachtí za zdravou výživou, bio a nevím co tak nejí, co opravdu jeho systém potřebuje. Konkrétně – naprosto jsem vypustil mléčné výrobky, klasické dobrůtky s cukrem, maso vůbec nejím (zde jde ale hodně i o „etický“ rozměr, který tu nebudu rozebrat, to by bylo fakt na dlouho) Co jím – zelenina, pečivo celozrnné (ale opravdu, ne to, co za celozrnné vydávají ve většině obchodů, kde to obarví nějakou praženou moukou či tam dají 5% celozrnné mouky + x aditiv), výrobky typu tofu, tempeh, seitan, luštěniny (dají se znic dělat výborné pomazánky), různé obioviny, sladkosti bez cukru (ano, jde to a mohou být výborné!), nakupuji převážně ve zdravých výživách, je to dražší, ale nemyslím, že bych na tomto měl moc šetřit – minimálně ušetřím sám sebe od návštěvy hypermarketů, spoustu zeleniny pěstuje stále babička na zahradě – tedy bio přirozené, v obchodě si bio většinou nekupuju, přijde mi nesmyslně drahé. Zase to nepřeháním a bio uherák je pro mě parodie.

Další důležitá věc – jak to říct okolí a jak to vůbec pak udělat prakticky? Zpočátku bylo nepochopení, snad i trochu spory (klasická vesnická rodina, maso je základ, bílá mouka, hromady brambor, cukru věrtele) – byl jsem prostě tvrdý, neustoupil jsem a ted mě respektují, mysí si svoje, ale to já taky, máti dokonce díky tomuto si dá občas něco zdravějšího ke své kávovo cigaretové dietě…A hlavně, žil jsem tehdy na vesnici, takže jsem si musel začít vařit sám (taky velký problém zpočátku – už nejím co uvaří babička!) a díky tomu jsem se naučil obstojně vařit, umím spoustu přístupů jak vyrobit vlastní suroviny (jogurt i sýr, sojový mlíko, tofu, seitan), umím vařit něco z thajské a indické kuchyně, prostě se mi otevřel hodně zajímavý svět.
Tolik krátce z mých zkušeností. Dalo by se o tom psát mnohem víc, i třeba nějaké obecnější věci, ale chtěl jsem jen ukázat na vlastním příkladu co je možné než teoretizování bio nebio, vliv psychiky atd atd. Tedy spíše inspirace Ale bude-li zájem, můžem to probrat více. pěkný den všem!

Romane a čo tak vlastný článok? Niečo ako „Romanova cesta k zdravej strave“. Pohlaď etický, zdravotný, filozofický…

http://www.mustwatch.cz/film/food-matters/ = Víc než hodinový film, který souvisí s tématem. V komentáři pak někdo trefně připomněl, na co v dokumentu zapomněli, že platí nejenom „Co jes,tym si“, ale že stejně tak platí: „Ake su tvoje myslienky, taky si“ – (mám slabost pro slovenštinu :-)).

to Ján:
jsem rád za zájem, určitě se o tomto tématu dá napsat článek, klidně kniha (třeba receptář :-), ale nejsem si moc jist, že tu je o toto téma nějaký větší zájem (krom tebe) A já velice nerad píšu zjednodušující věci a abych to aspon trochu vystihl tak by to musel být asi docela dlouhý článek :-) Spíše totiž inklinuju k rozhýbávání praktických skutečných změn než k teoretizování a tady mám u většiny příspěvků pocit, že jdou po konceptech, myšlenkách, teoriích, posílají se sem odkazy na videa, rozebírá se co je bio a co ne a podobné to je i u jiných článků. Nechci tím říct, že to je špatně, lidi si rádi o věcech povídají. Často takto nějaká skutečná změna začíná… Uvidím, když bude zájem, tak si k tomu sednu. Pěkný den!

to Monika:
To je aspoň hezky konkrétní praktická věc. MOšt z jablek. Bezva. ideální je si vylisovat šťávu a vypít ji hned – na prázdný žaludek, v kombinaci s jiným jídlem se ovoce hodně špatně tráví. Ale když je jablek hodně a chcete mít jistotu, že tam dáte jen svá vlastní tak si je vylisujte a zavařte sami. A podle chuti snad poznáte, když bude štáva zkažená. Bující mikroorganismy! Těch jsme plní stejně. zase to nepřehánějme. jestli poznáte zkažený jogurt, poznáte i rozkvašený či zkyslý mošt.
další možnost je jablíčka nasušit. no anebo kalvados :-) No a samozřejmě dobře uskladněná jabka v pohodě vydrží několik měsíců…
mnoho úspěchů!

Mraky zajímavých věcí… Mnozí narážíte na to, že „Bio“ není nic než slovíčko. Myslím si to také. 4 příklady:

- bio ovesné vločky, které obsahují aflatoxin (mnohdy napadá oves už na poli).

- bio brambory z Polabí zalévané vodou z Labe – mnohdy obsahují víc těžkých kovů než by naše kosti dokázaly rozdejchat.
- bio máslo – Do tuku (tj. i mléčného se ukládají/vylučují mnohé chemikálie, které kravské tělo nasbírá, nasaje, vypije). Tj. je to „bio“ a stejně chemo.
- bio jablka od dálnice budou asi taky méně zdravé než jablka z hor.

A jinak si myslím, že existují dva nejzákladnější pohledy na prospěšnost potravin, které je třeba vzít v potaz (aspoň já se na to takhle dívám) – 1. biologická (např. příliš živočišného tuku nám brzy ucpe cévy,..) a chemická (kde je potřeba brát v potaz co za chemické látky potravina nachytá během vzniku a co to dělá s lidským tělem).

A mrzí mě jedna věc.
Snažím se s ní smířit od začátku mýho blogování. A furt mi to nejde.
A to je to, že abychom se fakt rozdiskutovali (mnozí z nás) je potřeba aby nám tu někdo píchnul do vosího hnízda. Zdá se mi. Tak jako Roman prohlásil, že nás to tu nezajímá. Teď jakoby se ho snažíme přesvědčit, že nás to fakt bere. Nebo v debatě pod „HOME“ (možná vzpomenete) padaly narážky na sektu a my měli rázem potřebu obhajovat názory. Nebo pod 18 postřehama z USA si mnozí lidé potřebovali vysvětlit, kdo má správnější názor.

Tak mi je z toho smutno. Mě to psaní tady furt ještě baví, ale díky mé povaze by mě to bavilo mnohem, mnohem víc, kdybychom se nemuseli pošťuchovat k diskuzi. Vždyť diskuze je to nejpodstatnější, z čeho se rodí myšlenky a uvědomění. A není nutný sem psát elaboráty. Vždyť stačí třeba jen:

- citát
- link na video, knihu, článek, blog
- popsat svou zkušenost
- navrhnout nápad
- napsat pohled z jinéhu úhlu
- zapolemizovat
- fórek
- nebo mi do komentáře napište, že co píšu jsou totální blbosti, že to nestojí za komentář a já budu aspoň vědět.

Chodí sem několik stovek lidí denně. Lidí, který mají jednu věc společnou (usuzuji). A to je to, že řeší, koumají, přemýšlí, hledají. A jestli hledají musejí nacházet. Mnozí se o to, co našli dělí a já to miluju – Svatka, Ján B., Monika, Mag, Blackbead, Ales, Jirka (je jich víc), Petr (je jich víc), Martin (je jich víc), Šárka, Mlsinka, Pavla, Robo,… pár jmen, které mě teď v rychlosti napadly. Nezlobte se, pokud mi někdo vypadl. Děkuju všem, co se dělíte. A přál bych si, aby toho bylo víc, mnohem víc. Když už sem chodíte, abyste tu nechali i jinou stopu než svou IP adresu. Zvolte si nějaký internetový jméno, k tomu obrázek (díky Jánovi, díky Mag za fotky!) a pojďme podebatovat. Vždyť jen když spojíme síly tak můžeme něco změnit. A že to, jak pracujeme stojí za mega-změnu.

Promiňte kritický pod-tón tohohle komentáře. Nechci kritizovat. Jen prosím. Kvůli sobě. Nechci aby mě to psaní přestalo bavit a aby tenhle blog přestal existovat. A jak už jsem říkal z podstaty mé osobnosti mě věci baví, když vím, co si o nich lidi myslí. Děkuju vám.

Měla bych takovou inspiraci k tomu, co napsal Tomáš.

Zkusme zde dávat – kdo tedy chce a cítí to tak – své názory, myšlenky, zkušenosti, prokliky atd. jen tak.
Prostě jen tak. Jen tak znamená, že nemám blbý pocit, když se mnou někdo nesouhlasí, nečekám potvrzení v odpovědi na můj příspěvek, necítím se hloupě – když mám pocit, že ten co psal přede mnou může působit „chytřejší“ atd.
A třeba napíši jen proto, že si to zkusím – seberu odvahu.

Mně totiž přijde jedna věc, proč se neúčastníme nějaké diskuse. Že si i často myslíme, že to „naše“ není důležité.

Přitom ani kolikrát nevíme, čím druhého obohatíme. A třeba to může být jen nápad, co mě zrovna napad.

Ráda chodím na tento blog, protože to tu někdo neúnavně dává, možná také jen tak, možná kvůli spolusdílení, možná kvůli výměně informací. Možná by stálo za to i znovu napsat, proč tento blog je.

Nevím jak to mají druzí, ale já na tolik dobrých věcí nepřijdu sama, jako když si o tom s druhými povídám bez soutěžení a porovnávání se, kdo má pravdu a čí názor je lepší. To se přijde na tolik úžasných věcí…..

Na Tomášově blogu se mi líbí:
- že se nenadřazuje (a že by mohl díky svým nasbíraným papírům),
- že dává stále nové podněty i když kolikrát by to jiný už zabalil, protože nejsou reakce,
- že nikdy nikoho neshodil – alespoň já na to nikde nenarazila
- když cítí, že někdo potřebuje podporu, tak podpoří,

- že se snaží být nezaujatý vůči jakékoliv informaci.

Tak se mi to zdá, že se není čeho bát zde něco napsat.

A když už je to článek o bio a chemo, tak taková paralela je s tímto spojená. Nejenom je bio či chemo, co dáváme do těla fyzického výběrem potravin, ale táké bio a chemo je v tom, jaké myšlenky přijímáme. A to chemo, to jsou zatraceně těžké toxiny v psychice.Bio je radost.

Malá polemika k: „Jestliže existují BIOpotraviny, musí přece existovat CHEMOpotraviny. To dává smysl, ne?!“

„Jestliže se prodává voda v láhvích, musí být přece ta z kohoutku horší?“ nebo „Existuje-li balená pitná voda, pak se ptám, co vlastně pijeme z kohoutku?“

K vodě: voda z kohoutku má podle průzkumu často daleko lepší kvalitu než kupovaná v láhvích. Hlavní a podstatné je, že je čerstvá. Ví někdo z nás, jak dlouho je voda v plastové láhvi a kde je uskladněna? Stojí třeba načepovaná 14 na slunci a pak si ji za 15 kč koupíme. Dobrý ne?

No však – chce to používat zdravý selský rozum… Ani ovoce a zelenina ze zahrádky, nemusí být zrovna bio, pokud její majitel ošetřuje chemicky – často takoví drobní „Mičurini“ totiž předávkují víc, jak velkopěstitel, který si náklady hlídá (a tudíž jedy zbytečně neplýtvá)… Je podzim a tak jsou přece jen častější hovory o úrodě a divili byste se, jak častý je názor „nepošplícháš – nemáš“ :-(

Brigádnicky jsem sbíral jablka v Itálii – nebylo jediné červivé, v sadu ptáček nezaspíval, když oschla rosa byly Goldeny bílé jak sněhové koule a „apfelstrasse“ je vlastně údolí s dálnicí uprostřed – nicméně sadař dbal na to, aby jedno jablíčko bylo vymalované jako druhé, páč to jinak „do Ameriky nemůže poslat“… Jak jsem se těšil na ty naše voňavé strupáče a vykrajované červiváče ze zahrádky! :-)

http://zdravi.centrum.cz/jime-zdrave/2009/9/22/clanky/jed-v-kazde-lahvi/

To je najednou úhlů pohledu! Děkuju!!!!!!!!!
Asi je to možná dost o tom mít informace. Zdá se mi, Jirko, že zdravý selský rozum v dnešní době dost selhává. Například při pití studniční vody. Zdravý selský rozum velí, že když se děděček dožil 95-ti let a celý život tu vodu pil, musí to být bomba. Jenomže co jsem vstoupili do EU, čeští zemědělci dostávají pravidelné finanční injekce, za které nakupují hnojiva (o kterých si dřív nechali jen zdát) a hnojí jako o život. Člověk pak pije děděčkovu zázračnou vodu, mlaská si, jak se vyhnul plasto-flaškám zatímco mu od dusičnanů modrá pokožka. Peklo.

:-) http://www.novinky.cz/veda-skoly/181204-konzumenti-eko-produktu-maji-vetsi-sklon-lhat-a-krast-tvrdi-studie.html

Eko a bio….. Já bych také ráda jedla nezávadné potraviny, ale jsou vůbec nějaké? A také si kladu otázku, zda to není vyhazování peněz.Mámj záruku, že kuuji nezávadné? Mám takovou praktickou věc, abych se moc netrápila. Když něco jím, jím to s myšlenkou, že mi to prospívá a škodliviny odchází z těla ven.
To by člověk musel být fakt asi nějak jasnovidný, aby to poznal – zda je to ok….
Jedna paní kdysi říkala, že je zajímavé sledovat, jak se lidi dožívají určitého věku a jakou mají u toho životosprávu. Říkala: „Někdo kouří a pije a jí nezdravě a dožije se věku vysokého a někdo si kupuje bio atd. a nekouří a nepije, žije tzv, zdravě a nedožije se“.
Tato paní byla taková trošku šamanka a říkala, že je to tím, jak člověk myslí a jak se umí čistit psychicky.
Tak to asi také dost chce zdravé myšlení a pak i ta správná strava přijde.

Romane, mě by taky zajímalo dozvědět se víc o tom všem, co jsi „nakousnul“ ohledně stravování :-) I když o babiččině zahrádce už si můžu nechat jen zdát, to bývalo, teď nemám ani záhonek, maximálně si můžu vsadit něco do květináčů, ale tomu se nějak nedaří, takové slabé a nanicovaté rostlinky…
Ale jinak v tom, co jím, jsem svobodná, nikdo mi nevaří, takže problém, že by byl někdo dotčen, mi zcela odpadá :-) Přišlo mi zvláštní, jak jste zrovna toto s Jánem řešili. Myslím, že zmužnět tím, že si chlap dokáže sám vařit a není závislý na kuchařkách, je ohromné plus, nejen proto, že je to pro ženy velmi přitažlivé :-) :-)

Mně ta hlava, po všem co se o ní dozvídám, přijde taky důležitější než jídlo.

Jinak jsem dnes nakoupil svou první bio-bedýnku http://www.freshbedynky.cz/ a brokolice + salát mě přišly na bio nějak moc dokonalý… s výjimkou toho, že to nebylo v igelitu to vypadalo jako chemozelenina v supermarketu. Tak nad tím trochu dumám.

Moniko som si 3 roky varil v Londíne a 1 rok v Bratislave a teraz ešte max. 6 mesiacov si variť nebudem. Potom sa presťahujem a zasa si budem variť sám. Tak zasa zmužniem :)

Tome nechcem byť hnusný ale možno veci do tej bedýnky nakupujú v supermarkete :).

Inak popravde jediné čo nás asi skutočne zajíma je čo obsahuje tá strava. Chcelo by to nejaké laboratórium a zistiť čo ktorá strava skutočne obsahuje.

Napadol ma taký obchodný model. Web na ktorom systematicky nakupovať stravu a testovať to na obsah živín a jedovatých látok. Či sú také testy možné a ako je to náročné neviem. Nie som chemik ani náhodou. Výsledky zverejňovať a žalovať každého cez ochranu spotrebiteľa za ubližovanie na zdravý. Trvať na stiahnutí z predaja jedovatých potravín.
Spoločnosti ktoré prejdú testom zverejňovať v zozname. Za to aby tam bol na nich odkaz (reklama) by platili.

To by mohlo fungovať. Len aby sme potom mali čo jesť/nakupovať v tých potravinách.

Možno jednoduchšie by bolo testovať len Bio…

Len taká myšlienka. Čo vy na to?

Jídlo mě zajímá. Rád si vařím. Hodně rád vařím. A jde mi to. Baví mě to. Uvolňuje mě to. Dává mi to prostor pro seberealizaci,experimenty, emoce. Když se vám podaří dobrý jídlo, je to jako orgasmus.
Mám pár podmětů do této diskuze.

Jsem aktivní sportovec.
Jídlo a sport je základ. Vrcholový sportovec je mašina a tu musíte správně tankovat = jídlo. Pokud mu dáte špatné jídlo nepojede. Každý sportovec si jídlo hlídá. Dělal jsem silové sporty – kulturistiku, vzpírání, lezení, nyní kontaktní sporty – box, kickobx a volno časové sporty – kolo, plavání, lyže, běh atd.
Každý vidí kulturistu a myslí si jaký je to pako. Ale to pako je schopný vám vyjmenovat kolik gramů má to co jíte, kolik gramů je tam tuků, cukru, sacharidů, bílkovin, na co je co dobrý. Co je dobrý s čím skombinovat, co s čím dobře tráví, a…. zkrátka ví a hodně si hlídá tyto hodnoty, protože ví, po čem to tělo roste, po čem mu je dobře a po čem né. Ano, dělá to protože chce aby to rostlo, aby zvedl více – ale ví to protože chce tomu svalu dát co si žádá.
Víte co jsou aminokyseliny, proteiny, glutaminy; karnitin; vitamíny D; E atd. …..jsou pro tělo strašně důležité. Hlídáte si to ? Zajímali jste se o to někdy ?

Pokročíme v tom, že víme co jídlo obsahuje, a víte CO jíte.
Víte že jste vnuk svého dědy, ten byl zase vnuk svého dědy a tak to šlo, až jsem se dostali k tomu, že jsme z předků kteří zde žijí. Zde myslím toto časové pásmo, toto nadmořskou výšku. Myslíte si že to není důležité ? Ale je. Jednoduchý příklad. Jistě rádi baštíte pomeranče, mandarinky, a další exotické ovoce. Vždyť ale naše tělo na toto nemá enzymy, kterými by tuto stravu odbouralo, strávilo. Vždyť to u nás neroste – proč to jíte ! – můžu napsat tvrdě. Je to tak. Naši předci jedli jen to co jim zde vyrostlo a jací byli ? Ano umírali na přepracování, hlad, války, nemoci – ale to dokážeme řešit. Ale nikdy né na obezitu a né tolik na infarkty. Zapomněli jsme na to, co je dobrý a co se dříve jedlo. Kdy jste měli naposledy jáhly, kroupy, vločky, pšenici, čočku; jablečný ocet, cizrnu, pohanku a… nechci zde dělat dogma, že to musíte jíst a že se nemá jíst maso. To je na Vás. Jen naši předci měli maso jednou za týden a byli v pohodě. Jen naši předci uměli z těchto věcí udělat skvělé pokrmy. A jestli se bojíte, že budete prdět po tom co sníte talíř čočky – nebudete. Možná poprvé, než se pročistíte organismus. Pak to strávíte všechno, máte hladkou stolici, žádný tlačení a jste v pohodě. Víte že naši předci měli i půst ? zkusili jste to někdy ? Třeba jednou za měsíc 1 den nejíst, jen pít ? Vydržíte to ?

No a pokračujeme.
Každá osoba je individualita. Každý jsme samostatný stroj. Nemůžete říci že je dobrý jíst brokolici a všichni ji musí jíst. To je bláhovost a hloupost. Každý musí najít to co mu sedí a co mu vyhovuje. Navíc lidský organismus se „mění“ každých 7 let. Žijeme v takových cyklech, a když to víte, dá se s tím dobře pracovat.
Tímto odpovídám i Romanovi. Debaty o jídle, to je věčný boj a mnoho názorů podmětů, emocí. Hodně lidí řeší – mě to pomohlo, mě né, jak to že jí to funguje a mě né, mě to nechutná, ona je hubená a já ne a … Každý jsme zvláštní, jedineční.
Pár rychlím odpovědí:
Nastavit si osobní jídelníček, trvá i měsíce – nejde jen tak něco použít z webu.
Dieta je lékařský termín pro léčbu. Když držíte dietu měli byste být léčeni pod dohledem lékaře. Pokud chcete hubnout – máte upravenou stravu !
Pocítit změnu, poté co jsem přestal něco jíst, nedostat na to chuť je otázkou cca jednoho roku. Ano, jeden rok nebudu jíst čokoládu a pak už na ní nebudu mít chuť, tělo tento údaj vytěsní a nahradí jiným.
Jíst se nemá po 17.00 hodině _ je hloupost, cca 3 hodny před spánkem.

A tak by se dalo pokračovat.
Jde to, ale trvá to. Hodně to trvá a je to o výdrži.

Při psaní tohoto textu jsem došel k tomu, že JÍDLO je největší debata na světě. Slyšíme to všude okolo. Neřeší se: jak vychovávají, jak se mám naučit, co umím, a…. ale jak to chutnalo, tam jsem ochutnal, ona vypadá takto, on je tlustej apod. Zkrátka o jídle se dá bavit pořád, pořád, pořád a pořád to bude debata a nekonečná. Každý má svoje zkušenosti, názory, někdo vaří rád, někdo z donucení, někdo to neřeší, někoho to zajímá.
Víte kolik je pořadů o vaření, kolik je televizních programů ? Mraky !!!
A kolik je pořadů, programů na Výchovu, Rozvoj hraní, Rozvoj volného času, Rozvoj vztahů, Rozvoj Osobnosti ?

Dobrou chuť

Jú, to se to tu rozjelo, to je bezva! :-)
to Monika: Chlapi, co si umí uvařit jsou sexy???To je teda věc! To jsem ještě neslyšel…Tak já tedy k tomu vaření něco napíšu…když je to tak sexy…:-)
Hodně pěkně o tom napsal Jakub, v podstatě pod většinu bych se podepsal. Možná tedy jen pár doplnění a souznění.

Určitě je to individuální, ale jsou nějaké věci, které platí i dost obecně. Některé jsou naopak zažité mýty. Předpokládám, že pisatelé tu hlavně řeší CO je teda zdravé a co ne. Zdravé jsou ovoce, zelenina, obiloviny (pokud možno celozrnné), luštěniny, ořechy – ideálně pokud je máte s co nejméně hnojivy, o tom asi později. Z toho všeho ano ideálně ty, co jsou místní. Ale zase nepřehánět, svět se globalizuje a s ním i jídlo. Máme možnost vybrat si to pro nás dobré, co se pěstuje i jinde. A myslím, že rýže, sója jsou už pro naše trávení úplně ok, nazapomínejme, že brambory, rajčata, kukuřice ad. nebyli původně taky místní. Hezky to psal jakub – o těch klasických jídlech a mase 1x za týden. Souhlasím. S tím, že maso nejím z důvodů osobních – prostě cítím, že není dobré ho jíst, můžu to racionálně rozebrat, ale hlavní je tento můj hluboký pocit. Co se dalších důvodů týče – zvířata jsou chována v hrozných podmínkách, krmena hroznými věcmi, pár týdnů, měsíců či let v továrně na maso, kdo je tam vnímá jako živé, cítící tvory? Další věc je, že velkochov je hrozně energeticky náročný, kdyby se nejedlo maso tak se žádné globální oteplování neřeší (pokud je to ovšem výsledek lidské činnosti) atd atd. Mýtus, že když nejíme maso tak nedostáváme životně důležité látky je naprostá hloupost, o čemž svědčí můj mnohem lepší zdravotní stav od doby, kdy jsem vypustil maso i mléčné produkty (nemluvě o spoustě dalších takových divných týpků jako já :-) ) Jde ale o to dát tělu co potřebuje. Co se týká toho mlíka – obecně je mléko silný alergen, nemáme na něj uzpůsobené trávení, velmi zahleňuje. Někdo má přímo alergii, někoho hodně oslabuje (můj případ) Nepříznivé účinky z nedobrého jídla (a myšlení, ale o tom jindy) se mohou projevit různě, vůbec se to nemusí týkat jen trávení, jde spíše o to, kde máme „Achillovu“ patu. Někdo plet, někdo střeva, někdo ledviny, může se to projevit až po delší době (když už je třeba taky pozdě) Jde o to být k sobě vnímavý, ozkoušet si co mi dělá dobře, často je třeba být trpělivý a umět se zapřít. Nechat čokolády může být pro někoho nepředstavitelné, ale věřte mi, když se vám podaří jíst (a žít) kvalitně tak čokoládky, sušenky, zmrzliny nebudou nutnou součástí stravy. To se projeví, že nebudete na ně mít neodolatelnou chut. Já tydle věci nejím už mraky let a v pohodě. Je to zvyk. Čili cukr, velmi rafinovaný :-) – zkuste se be něj obejít…Jde to a je vám fajn :-) Zdá se to nemožné? Cukr pro tělo je …jed je asi silné slovo, ale určitě neprospívá – míněno v té rafinované formě a ve velkém množství – jinak cukry jsou obsaženy přirozene ve spoustě věcí, ale v komplexnější chemické struktuře, která je pro tělo lépe stravitelná. To samé mléko – mýtus o nutnosti kvůli vápníku – vápník z mlíka naše tělo není schopné trávit, kombinace mléko a bílý cukr , 99% sladkostí, je pak to, co…no, radši nic. Strašně obecně bílý cukr, mléko a mléčné výrobky, maso (někdo říká, že zdravé jsou ryby, jak libo), hodně smažené věci, ztužené tuky, bílá mouka jsou věci bez nichž se můžeme obejít a řekl bych, že tak 90% z nás by to hooodně prospělo. Ale nahradit to jinými hodnotnými a dobrými věcmi! Zkoušeli jste někdy výrobky slazené obilnými či jinými slady? Koupíte je ve zdravých výživách, některé jsou výborné, jde jen o to zvyknout si na jinou hladinu sladkosti. Celé to je o „zvyku“ – chutě hodně lidí jsou otupené, stejně jako smysly – reklamy, tv, pc, spousty informací, podnětů – přesmažená jídla, přeslazené sladkosti, alkohol, ochucovadla…Chvíli to potrvá když přejdete na „přirozenější“ stravu než se i vaše smysly, chut zjemní…Ale stojí to za to, pro mě určitě, mohu to z vlastní zkušenosti doporučit. Co se týká toho bio a chemo, no. Věřím, že bio výrobky jsou lepší, páč ne hnojené, ale zárovn ne vždy po nich sáhnu, páč jsou často předražené. Já stejně nakupuju převážně ve zdravých výživách a tam i věci, které nejsou bio jsou dle mého názoru 100x lepší než ze supermarketů (už jen tím prostředím)a navíc je vyrábí lidé, kteří mají zájem produkovat zdravé věci, často jsou to opravdu odborníci, mám pocit, že je i k jídlu přistupováno jinak než jen jako k produktu na trhu. Na zeleninu a ovoce pro mě je ideál ta „babiččina zahrádka“, ale když není tak třeba nějací známí pěstující přirozeně bio (na co certifikát), když je snaha tak se možnosti najdou.
Jsou toho mraky co by se daly eště napsat a určitě bych to raději řešil individuálně, ale to tady není možné. Je to hodně i o experimentu, kreativitě, radosti z poznávání nových věcí, vyběhnutí ze starých vzorců.
No a to sem vůbec nepsal o úloze psychiky, ale to už by bylo fakt dlouhé. kdyby někoho zajímaly nějaké konkrétnosti tak můžem tedy individuálně. To tedy tak co mě letem světem chaoticky k tomuto tématu ted napadlo. Díky všem, kdo to dočetli až sem :-)

Romane paráda. 100% súhlas.

Myslím si (kvôli vlastnej skúsenosti) že najťažšie na tom je zbaviť sa predstav že jedlo je:
- raňajky = chlieb s niečim a zapiť kávou, mliekom
- obed = príloha a mäso
- večere = čo ostalo z obeda…

Je to len zvyk ale zažitý u skoro 100% ľudí.

Väčšina ľudí si nevie predstaviť že čo by jedli a ako by vyzerala taká strava na jeden deň.

Vieš uviesť príklad dobrého vyváženého a zdravého stravovania na deň?

Jakub zminuje pust. Pekne stranky: http://pust.cz/

Taky mám radost, že je tu tolik zajímavých názorů.
Jak říká Jakub, jídlo je fakt téma.
Snad od přírody jsme nastavení k tomu, aby nás jídlo a opačný pohlaví zajímalo. Jinak bychom si tu dnes nejspíš nedopisovali. Tak díky evoluci za to, že nás to zajímá.

Za mého mládí se neřešilo, co je chemo a co bio, že bílé pečivo, mléko, taveňáky, uzeniny, bílý cukr tělu škodí – o tom se skoro nemluvilo. Nejvýš tak kolik má co kalorií. A po létech pak tělo plné jedů a usazenin začne prostestovat – můj případ. Zdravá strava = nutnost. Ale co velice zmůže, když nemocné a zanesené tělo ji už nedokáže správně zpracovat? Jakub tu zmínil půst, Helena poslala odkaz na stránky zabývající se půstem. Toto téma mě zajímá už delší dobu. Dřív jsem půst držela aspoň o úplňcích, sem tam o novoluních. Pak jsem se stala méně disciplinovanou, neumím si „poručit“, jednodenní hladovky se nekonají. Proto jsem se přihlásila na asistovaný půst http://www.hadziki.cz/kurzy/pust-s-ocistou-tela-a-duse
Štve mě, že je u nás tolik možností alternativní pomoci nemocným, ale když máte problém a medicína vám nepomůže, můžete chodit leda tak po léčitelích – stojí to peníze a čas a navíc málokdo má štěstí, že najde toho „pro sebe pravého“. Ve světě (četla jsem) není problém zajet do středisek celostní medicíny, kde právě pomocí půstu (Breussova metoda), terapií, meditací, cvičení a práce s psychikou a duší člověka a co já vím čeho ještě pomohou lidem vyléčit jejich nemoce, včetně rakoviny. Samozřejmě je během té doby nutné najít a změnit ty škodlivé stereotypy, které nemoc způsobily. Proč něco takového není u nás? Takový skvělý podnikatelský záměr… Jejda, to jsem se rozjela. Omlouvám se, že jsem mírně odbočila od tématu.

No Mag, nevím přesně, které roky myslíš, ale co vím já, tak na přelomu 70/80-tých let se už zdravotní nezávadnost potravin řešila – povětšinou tak, že když nebylo v řízené ekonomice dostatek mléka/vajec/sádla objevila se v médiích nějaká zprávička v tom smyslu, že odborníci zjistili, že je tato potravina v podstatě pro člověka škodlivá a naopak, když bylo např. mléka nadprodukce, všude byly letáčky o jeho prospěšnosti… i z toho pramení moje skepse k všelijakým „odborným“ průzkumům v této oblasti…

:-) Ale jinak rozumím, co chceš říci :-)

Hele a máte někdo kontakt na nějaký stránky nebo jiný zdroj informací, který sleduje chemo-zatížení v potravinách? Něco, co pomůže člověku se zorientovat v tý manipulaci a mlžení velko-výrobců potravin??

Hele :-)
Stačí nakupovat ve zdravých výživách – podpoříte lidi, co se zabývají dobrýma věcma, často jsou to místní výrobci. Pečte na supermarkety! S ovocem a zeleninou zkuste najít kontakty na místní pěsitele, co nehnojí…A když nic tak jezte kysané zelí, to je mega zdravé :-) Hlavně v zimě – přirozený zdroj vitamínů a dobrých bakterií :-)

Zajímavé stránky plné informací.

http://druidova.mysteria.cz/ZDRAVA_VYZIVA/ZDRAVA_VYZIVA.htm#ZDRAVI_VYZIVA

(docela by mě zajímalo, kdo je JL…)

Mag, díky za tip… vypadá to zapeklitě. zkusím se prokousat… :-)
Romane, nevím, nevím s těma zdravýma výživama. Supermarkety jsou peklo. To jo. Myslím si, že v supermarketu stejně jako ve „zdravé“ výživě narazíš na jídlo velmi nezdravé. Vzpomeň na náš pobyt ve Skalce, kde k běžným pamlskům v rámci tamní hyper-zdravé výživy patřily sušenky v jogurtové polevě (jogurt to nikdy nevidělo, to jen chemici namíchali něco, co tak chutná. Stějně tak třeba jablečný nebo hruškový čaj, který taky netuší, co je to jablko nebo hruška. To jen chemická infuze se přilepila na čajový lístek… Atd…

Možná mě ovlivnila moje práce pro Vitanu a Douwe Egberts, kde jsem trávil moře času v laboratoři vývoje. A to je jedna velká chemická továrna, kde se míchají chemikálie. Tím vznikají chutě, které se pak nazývají přírodními názvy. To se mi jeví jako jedna z mnoha rozšířených iluzí, co se jídla týče.

Nevím, jestli to tu už není, ale dlouho se mi žádný dokument o jídle tak nelíbil: http://www.mustwatch.cz/film/food-matters/
Mrkněte na to, pokud jste ještě neviděli. Díky, Ondro.

Pro Mag a ostatní, co volají po celistvém přístupu.
Rozjíždím prodej potravinového doplňku /www.biojecmen.cz/, časem se třeba podaří mít z toho demokratickou firmu :-)
V souvislosti s tím začínám spolupracovat s několika skvělými osobami, které se právě snaží skloubit správnou výživu, pohyb, psychiku atd., např. http://www.matyldaslany.cz .
Jejich hlavní téma je hubnutí, ale věřím, že časem to začne zajímat lidi i z jiných důvodů než jsou akutní zdravotní potíže…

Omlouvám se za nevyžádané reklamy, však toto jsou konkrétní příklady které znám.

Doufám, že si tohoto příspěvku někdo všimne. Pročítám to tu jako knížku od nejmladších článků po nejstarší :-) Nechcete to vydat knižně?

Knižně? 100pro! Mám pár věcí rozepsaných a momentálně si snažím přeorganizovat život tak, abych na psaní našel víc prostoru.

Ten tvůj ječmenní link se nějak zasek – tady je: http://biojecmen.cz/

http://www.emulgatory.cz/

http://hn.ihned.cz/c1-40621250-kureci-chemie

koukali jste? http://www.ted.com/talks/lang/eng/jamie_oliver.html

Díky za inspirativní odkazy. Není pochyb, že to, co jíme, na nás má velký vliv. Já sama určitě přemýšlím o tom, co jím, snažím se nakupovat zdravé (nejlépe lokální) potraviny a smysluplně je využívat.
Někdy mi ale přijde, že stále ještě často podceňujeme, jak velký vliv na stav naší tělesné schránky má i způsob, jakým o světě přemýšlíme (párkrát to zaznělo i v této diskusi- napr. Jirka,Blackbead,Svatka).

O to víc mě potěšilo, že nedávno vyšla knížka harvardské profesorky Ellen Langer „Counter Clockwise – Mindful Health and the Power of Possibility“. Je super slyšet značně neortodoxní názory z vědeckého světa :-). Protože kniha je k dispozici zatím pouze v Aj, jenom shrnuju, že se zabývá hlavně tím, proč bychom měli víc věřit sobě než medicínským odborníkům, že stárnutí nutně nemusí znamenat nástup všech možných chorob a že mnohé limity (stejně jako v jiných oblastech) jsou i v případě zdraví často pouze v naší hlavě. Možná je to trochu mimo hlavní téma, ale mě existence té knihy fakt potěšila, tak se chci podělit :-).

Bioživot – mýtus, nebo spása?
http://www.maminka.cz/clanek/zdravi/biozivot-mytus-nebo-spasa

Set your life more easy take the loan and all you want.

zajímavý: http://foodnews.org/index.php

Mezi bio potraviny řadím i zelený čaj. Překvapuje mě, jak masivně manipulativní dokáže být reklama. No, řekněte sami: čtu článek a jmenuje se- Proč je zelený čaj tak NEPOSTRADATELNÝ pro naše zdraví?- 1/ čaj vydělá, 2/ má z toho i Zentiva. 3/ Vzbudit v nás pocit, že nám něco chybí.
Tak mě ta otázka naštvala, že jsem už dál nečetla.

Článek se mi moc líbí. Sama se zajímám o správný životní styl, jím potraviny především bez chemie a hlavně z ČR. Zásadně nekupuji dovážené potraviny, které na naší už tak zdevastované planetce zanechávají velké škodlivé pozůstatky. Také podporuji české farmáře zakoupením jejich produktů, také mohu doporučit stránky http://www.zdravicek.cz, kde lze objednat bedýnku bio zeleniny a sezóních produktů. Líbí se mi na tom totiž, že při mé pracovní vytíženost chodí pravidelně bedýnka, proto nemusím courat po krámech a přehrabávat se tak v nedozrálé a nabarvené zelenině a ovoci. Jak už to tak bývá v těch super, hyper.

Houses and cars are quite expensive and not every person is able to buy it. However, business loans was invented to aid people in such kind of hard situations.

Článek se mi velmi líbí, sami se snažíme žít zdravěji. Jen upozornuji, že Vám každý výrobce řekne: Není problém vyrobit kvalitní potraviny, je velké umění je pak prodat.

Když tak koukněte na

http://www.vyzivaspol.cz/clanky-casopis/mytus-rozemletych-kosti.html
http://www.vyzivaspol.cz/clanky-casopis/je-hrozba-z-ecek-realna.html

Doporučuji zachovávat zdravý selský rozum a nekupovat salám za 50Kč/Kg ale výrobky, kde se výrobce nesnaží něco ututlat, ale naférovku napíše co tam je, a spotřebitel se pak rozhodne, zda to koupí a nebo ne.

Pro inspiraci
Trošku delší příspěvek, uvařte si k tomu kávičku nebo čaj, nebo něco jiného…..

Jedzte zdravo, ako jedli naši predkovia
Jozef Sedlák | 13. októbra 2010 6:44

Zdravé a dobré je to, čo sa vypestuje v našej blízkosti.
Potraviny by mali byť čo najčerstvejšie, ovocie a zelenina prirodzene zrelé a nie zbierané predčasne. Pripomína to profesor Viliam Bada, prednosta III. Internej kliniky LFUK na bratislavských Kramároch. Vyvracia viaceré mýty o tom, čo je „zdravé a čo nezdravé“. Dajte si pokojne vajce – cholesterol vo vajci nezvyšuje cholesterol v krvi. Aj taký je jeden z novších poznatkov lekárskej vedy. O tom, čo dnes jeme, rozhodujú veľké obchodné siete. Diktujú, čo máme jesť. A ešte tvrdia, že to, čo ponúkajú, je najlepšie. Pritom oveľa kvalitnejšie potraviny máme doma v záhrade, hovorí profesor Viliam Bada.

Ako sa zmenilo stravovanie počas jednej generácie? Jeme zdravšie?
Človek sa nezmenil, ale zmenil svoje okolie. Detstvo som prežil v Žiline a často som býval na vidieku u starých rodičov. Život bol vtedy iný. Deti, dospelí, aj dôchodcovia – všetci a všade chodili peši, prípadne na bicykli. Aký to paradox – dnes lekári radia 30 minút pohybu denne! Potraviny pochádzali hlavne z bezprostredného okolia. Často sa predávali priamo po zbere. Nezabúdajme, kvalitu potravín najvýznamnejšie ovplyvňuje ich čerstvosť.

Jeme čoraz viac dovážaných potravín. Aj takých, ktoré sme si kedysi vedeli vyrobiť sami. Je to v poriadku?

O tom, čo dnes jeme, rozhodujú veľké obchodné siete. Diktujú, čo máme jesť. A ešte tvrdia, že to, čo ponúkajú, je najlepšie. Pritom oveľa kvalitnejšie potraviny máme doma v záhrade. Základné kritérium kvality potravín – čerstvosť sa často len predstiera.

Prečo dávate taký dôraz práve na čerstvosť?
Ak potravinu dlho skladujete alebo zberáte v nezrelom stave, aby sa počas transportu neznehodnotila, výrazne klesá jej nutričná hodnota. Všimnime si u nás predávané tropické druhy ovocia. Keď ich ochutnáte priamo v krajine pôvodu, ľahko zistíte ten rozdiel. Ananás odtrhnutý na poli má úplne inú chuť, ako keď cestuje tisíce kilometrov loďou, lietadlom a kamiónom. Dnes na vidieku 80 percent obyvateľov už nič nepestuje ani nechová žiadne domáce zvieratá, považujú to za nerentabilné a stratové. Kedysi vidiek ľudí živil. Uvedomovali si bezprostrednú závislosť od potravín, ktoré si sami dopestovali. Často s námahou, v pote tváre. Potravín nebolo veľa, ale boli kvalitné, všetky v „biokvalite“. Ľudia si ich vážili, neplytvali nimi. Kolektivizácia zvýšila úrody za cenuchemizácie, ale kvalita klesla. Väčšinou však bola významne lepšia, ako je dnešná ponuka.

V čom bola prednosť jedál, ktoré konzumovali naši starí rodičia?
Nedávno televízia ukázala, ako sa na myjavských kopaniciach varieval slivkový lekvár. Bola to atrakcia pre deti. Ja som varenie lekváru zažil a poznám obrovský rozdiel medzi chuťou pravého slivkového lekváru a toho, ktorý sa dnes predáva. Pravdupovediac dobrý slivkový lekvár si bolo treba zaslúžiť namáhavou prácou.

Bez práce nikdy neboli koláče. V čom bola osobitosť lekváru starých mám?
V poctivosti. Správne sa slivkový lekvár varil vonku, po prvých mrazíkoch v medenom kotlíku. Na miešanie sa používalo dlhé veslo, lebo vrelý lekvár prskal na veľkú vzdialenosť. Varil sa za stáleho miešania, pokiaľ nezhustol, často celú noc. Potom sa nalieval do odrôtovaných hlinených hrncov. Takýto slivkový lekvár sa dal krájať a v komore vydržal až do novej sezóny. Okrem čistej dužiny zo sliviek neobsahoval ani gram cukru! Bol to prototyp stravy s obrovským množstvom vlákniny a bez akýchkoľvek konzervačných látok, lekvár ideálny aj pre diabetikov – ale tí boli vtedy vzácnosťou.

Prečo nevieme taký lekvár uvariť v čase najmodernejších technológií?
Pretože sa náhlime. Jedným z omylov našej doby je, keď si myslíme, že ak niečo urobíme rýchle a prináša to zisk, musí to byť aj dobré. Dnes varia lekvár 10 minút. Potom doň pridajú kyselinu benzoovú, cukor a tvrdia, že je to slivkový lekvár. Pravému slivkovému lekváru sa len podobá.

Pôvodná kuchyňa bola jednoduchá, ale prácna. Čím prospievala?
Ak by sme sa vrátili k tomu, čo je jedli naši predkovia, zistili by sme s prekvapením, že to vôbec nie je zlé. Jedlo vynikajúco chutí a má správne zloženie látok, ktoré potrebuje naše telo. Tzv. „primitívna“ strava je veľmi bohatá na zložky, ktoré nám dnes veľmi chýbajú. Napríklad vláknina. Jedlo sa neporovnateľne viac strukovín. Dnešné deti navyknuté na sladkosti by si určite pochutili na
doma robených slížoch s lekvárom. Stará mama ma vždy vítala s pirohmi plnenými slivkovým lekvárom a posypanými makom. (V maku je jedna z najvyšších koncentrácií vápnika a horčíka!) Obliate boli, samozrejme, maslom od kravičky, ktorá sa po celý deň pásla a večer presne trafila do svojej maštale. Takéto maslo bolo bohaté na vitamín D3, ktorý dnes všetkým chýba, a tak sa šíri
nielen osteoporóza, ale aj srdcovocievne ochorenia.

Spomínate maslo, ale to sa dnes vraj veľmi jesť nemusí. Viac letia rastlinné tuky a margaríny. Ako je to?

Na to je ľahká odpoveď. V každom väčšom obchode sa už nájde kútik s biopotravinami. Je malý, ale je. Obchodníci pochopili, že je žiaduci. Ľudia už uvažujú, že nie všetko, čo masovo ponúkajú supermarkety, musí byť zároveň zdraviu prospešné. A dôkaz? V žiadnom biokútiku som ešte nevidel biomargarín. Jednoducho biomargarín neexistuje. V jednom biokútiku som objavil nápadne drahé keksy, ktoré doviezli z Anglicka. Na honosnom obale sa skvel nápis: vyrobené z čistého masla! Takéto keksy neobsahujú žiadne priemyselne vyrábané trans formy mastných kyselín, ktoré poškodzujú ľudské zdravie. Keksy a iné pekárenské výrobky vyrobené z margarínov sú na zdraviu škodlivé priemyselné trans-mastné kyseliny veľmi bohaté.

Podali vám ako spotrebiteľovi dôkaz, že príroda jednoducho taký produkt nevie vytvoriť?
Presne. Margarín je umelá potravina. Všetko na ňom je umelé, vrátane umelohmotného obalu. Margarín má nepríliš vábnu sivú farbu. Preto zamiešajú doň karotén z mrkvy, aby farbou pripomínal maslo. Margarín nepríjemne zapácha. Musí sa dezodorizovať teplom, čím sa jeho vlastnosti ďalej poškodzujú, ale stále to nie je ono. Pridávajú mu preto umelú vôňu a umelú chuť masla. Všetky vitamíny sú umelé, chemicky pridávané. Konzumenti si najviac pochvaľujú, že margarín sa môže na rozdiel od masla aj pri chladničkovej teplote okamžite roztierať. Skutočne obrovská výhoda, veď čas sú peniaze. A tak svojim ratolestiam mamičky natierajú chlebíček margarínom, tak ľahučko sa roztiera…

Ako vznikli margaríny?
Margaríny nevznikli na objednávku lekárov ani ministerstva zdravotníctva. Objednali si ich vojaci. Prvými boli Napoleon Bonaparte a neskôr jeho synovec Napoleon III., ktorí potrebovali lacnú a trvanlivú náhradu masla pre svoje armády. Prvé francúzske margaríny sa vyrábali z loja. V Nemecku vyvinuli začiatkom XX. storočia proces stužovania rastlinných olejov. Stužili ich tzv. hydrogenizáciou (vodík: hydrogén) pridávaním plynného vodíka za vysokej teploty, vysokého tlaku a prítomnosti kovového katalyzátora. Dnes výrobcovia margarínov tvrdia, že hydrogenizácia sa už nepoužíva. Technický pokrok zasiahol aj výrobu margarínov. (napr. transesterifikácia, emulgifikácia a pod.) Ale proces čiastočnej hydrogenizácie napr. sójového oleja sa používa aj pri výrobe moderných margarínov. Oveľa väčší podiel hydrogenizovaných tukov majú margaríny určené na pečenie, čím sa zabezpečuje primeraná textúra cesta. Čiastočne hydrogenizované oleje sa pridávajú aj do olejov určených na fritovanie, aby sa zlepšila stabilita a predĺžila ich životnosť. Pri výrobe obľúbených kukuričných pukancov sa rovnako používajú tieto oleje. Proces hydrogenizácie, najmä čiastočnej, sa používa až doteraz. Proces hydrogenizácie charakterizuje vznik zvláštnych, tzv. transizomérov nenasýtených mastných kyselín.
Cholesterol vo vajci nezvyšuje cholesterol v krvi. Ten, kto zje veľa vajec, si zablokuje syntézu cholesterolu a napokon má cholesterolu v krvi menej, tvrdí Viliam Bada.

Sú zdrojom trans-izomérov mastných kyselín výlučne margaríny? Nevyskytujú sa aj prirodzené trans-mastné kyseliny?

Máte pravdu, v mlieku prežúvavcov a mliečnych výrobkoch z neho (kravy, kozy, ovce) sa v malom množstve vyskytujú aj prirodzené trans formy mastných kyselín. Tieto trans-formy mastných kyselín vznikajú enzymatickým procesom pri trávení rastlinnej potravy. Tieto prirodzené transformy mastných kyselín sa v zažívacom trakte človeka veľmi rýchlo menia na látky s
antisklerotickým a protirakovinovým pôsobením! Celkom iné sú priemyselne vyrobené trans mastné kyseliny vznikajúce pri hydrogenizácii nenasýtených olejov, napr. mononenasýtenej kyseliny olejovej. Drastický chemický proces hydrogenizácie zmení kyselinu olejovú z prirodzenej konfigurácie cis na neprirodzenú formu trans. Takto zmenená kyselina sa už nevolá olejová, ale
elaidová, hoci počet uhlíkov (18) sa oproti kyseline olejovej vôbec nezmenil. Samotná priestorová zmena na podobu trans úplne zmenila vlastnosti kyseliny elaidovej. Najlepšie to odráža bod topenia: kyselina olejová 13,4°C, kyselina elaidová 45°C, takáto teplota sa v ľudskom tele nevyskytuje ani pri záchvate malárie! Lipáza, enzým určený na trávenie tukov, si s tým nevie poradiť. Kyselina elaidová škodí v každom množstve, nejestvuje bezpečná dávka. Z hľadiska aterosklerózy má najvyšší potenciál škodlivosti, lebo súčasne zvyšuje LDL (zlý) cholesterol a súčasne znižuje HDL (dobrý) cholesterol. Riziko oproti tým, čo túto kyselinu nekonzumujú, stúpa až dvojnásobne. Stúpa aj riziko vzniku cukrovky, podporujú vznik tučnoty ale aj rakoviny, dokonca aj Alzheimerovej choroby.

Naozaj? Veď margaríny konzumuje ľudstvo už jedno storočie.
V Kanade merali, koľko cudzích transforiem mastných kyselín obsahuje materské mlieko dojčiacich žien. S hrôzou zistili, že dojčené deti dostávajú 7-8 percent týchto umelých tukov spolu s materským mliekom. V Kanade si totiž ľudia kupujú veľa polotovarov a hotových pekárenských výrobkov – vianočky, croisanty, bábovky, keksy, krekery a iné pečivo, ktoré sa tam (ako aj u nás) robia na báze lacných margarínov určených na pečenie. Výsledkom je, že v krvi detí sa už pred narodením objavujú umelé tuky a ich množstvo po narodení ďalej stúpa materským mliekom. Ako je to u nás, nevieme. Ale v susednom Česku sa denná spotreba priemyselne vyrábaných transmastných tukov vyšplhala až na 40 gramov za deň.

Nezmenilo sa len stravovanie, čoraz menej chodíme. Nepykáme za to?
Ak si niekto myslí, že je iný ako jeho predkovia, ktorí si temer všetko museli urobiť sami, celý deň sa pohybovali a ešte aj doma rúbali drevo, aby sa ohriali, veľmi sa mýli. Daň za pohodlnosť je krutá. Ľudia celý deň sedia – doma, aj v práci. Keď chodia nakupovať, tak sa vezú eskalátormi, výťahmi, vonku autobusom alebo autom. A potom, aby zadosťučinili zdraviu, idú do fitnescentra, nie na vzduch. Chýba im kontakt so slnkom. Považujú ho za karcinogénne. Ale ono je pritom zdrojom vitamínu D3.

Zápasíme s toľkým množstvom protichodných informácií aj o slnečnom žiarení, že už nevieme, čo platí. Škodí či neškodí slnko?
Výsledky o škodlivosti sú do značnej miery deformované, lebo vychádzajú najmä z Austrálie. Tú začali obývať trestanci pôvodom z Írska, kde je menej slnečného svitu, preto majú svetlú kožu s nedostatkom pigmentu. Keď sa dostali do prostredia, kde nevyrastali, neprispôsobili sa hneď prostrediu. Zato pôvodní domorodí obyvatelia Austrálie rakovinou kože netrpia. Ľuďom so svetlou pokožkou postačuje asi 20 minút slnka denne, tým s tmavšou kožou aspoň dvojnásobok, samozrejme, nie v čase najväčších horúčav, ale ráno a podvečer.

Vráťme sa na Slovensko a k jedlu, na ktoré sme takmer zabudli. Nechýbajú v našej výžive tradičné strukoviny ako hrach, fazuľa, šošovica, ale aj cícer a pohánka?
Tieto produkty sú lacné, na Slovensku rastú aj pri minimálnych zrážkach, a pritom sú plnohodnotnou potravinou. Kedysi sa vravelo, že fazuľa je mäso chudobných. Myslím si, že nám veľmi chýba, je bohatá na solubilné vlákniny znižujúce hladinu cholesterolu a dajú sa z nej pripraviť chutné jedlá. Fazuľu jeme čoraz menej a ak, tak v konzervách z dovozu. Uprednostňujeme sóju, často už geneticky upravenú a transportovanú z veľkej diaľky.
…a šošovicu už nechodí mlátiť Macek do Malacek, ale vozíme ju až z Kanady.
Tragédia je, že Európa a Slovensko podľahli tlaku finančných konzorcií, ktoré produkujú potraviny so základným cieľom zarobiť. Tvrdia, že sója, strukovina najbohatšia na bielkoviny, chráni životné prostredie. Nie je to celkom tak, veď v Južnej Amerike kvôli rozširovaniu osevných plôch sóje rúbu dažďový prales. Naši starí rodičia nepoznali sóju, ale fazuľu, šošovicu a hrach áno. Myslím, že je najvyšší čas vrátiť sa ku koreňom pôvodnej výživy. Veď už ani psom často nechutí to, čo im ponúkame.
Viliam Bada: Naše červené vína obsahujú také isté látky ako vína v Bordeaux. Škoda, že o tom málo hovoríme, že sa nepýšime viac tokajským vínom.

Pes je inteligentné zviera a má vynikajúci čuch.

Pes je vynikajúci indikátor kvality potravín. Mlieko potrebujeme v každom veku. Konzumujeme ho čoraz menej a v zlej kvalite. Náš psík nám spoľahlivo ukáže kvalitu. Nalejte mu do jednej misky trvanlivé, „škatuľové“ odtučnené mlieko a do druhej čerstvé, plnotučné mlieko z mliečneho automatu. Pes si jednoznačne vyberie zdravé čerstvé mlieko. Mlieko, ako každá potravina, stráca
kvalitu státím a upravovaním.. Pes to pozná, človek si to musí komplikovane dokazovať.

Pes aj človek sú súčasťou prírody. Kde robíme chybu?
Človek sa až urputne snaží všetky spojivá s prírodou prerušiť. Dokazuje si, že prírodu vôbec nepotrebuje. Zrušil noc so svojou tmou. Myslí si, že tmu nepotrebuje! Ako strašne sa mýli. Rastie nespavosť, depresie, počet samovrážd. Nočnú tmu potrebujeme, bez nej nefungujú naše cirkadiánne hodiny, ktoré riadia prostredníctvom melatonínu náš organizmus. Presekávame si čoraz hlbšie životodarné korene, ktoré nás spájajú s minulosťou, z ktorej sme vyšli.

Stávame sa obeťou technologického pokroku?
Koľko bolo kedysi chladničiek? Všetko sa robilo tak, aby sa jedlo čím skôr skonzumovalo. To bol, pravda, niekedy problém. Maslu škodí teplo. Preto bežní ľudia používali častejšie bravčovú masť. Tá má v istých ohľadoch lepšie parametre ako maslo. Nečudo, veď svojím zložením sa bravčová masť podobá olivovému oleju. Obsahuje menej nasýtených mastných tukov ako maslo a vôbec neobsahuje transformy mastných kyselín ako margaríny. V masle sa nájdu transmastné kyseliny, ale sú prirodzeným produktom prírody, pričom zásluhou kyseliny rumenikovej majú dokonca protirakovinové účinky.

Smerujete k tomu, že živočíšne tuky človek potrebuje?

Tuky v mlieku sú zdraviu prospešné. Kozie mlieko od nepamäti pili najchudobnejší ľudia. Kozie mlieko a syr sú mimoriadne cenené vo Francúzsku, v Španielsku, Portugalsku. Prečo u nás takmer nikto nechová kozy? Herec Jozef Adamovič tvrdil, že kozie mlieko mu pomohlo vyhrať boj s rakovinou. Nevymýšľal si. Ak kozie, ovčie alebo kravské mlieko pochádza zo zvierat, ktoré sa pásli na slnku, obsahuje protirakovinové látky.

A čo bryndza?
Je to skvelý mliečny výrobok s vynikajúcimi probiotickými účinkami, ktoré komplexne podporujú imunitu. Opísal ich náš špičkový vedec, biochemik, profesor Libor Ebringer. Nie náhodou je zástancom čistej, plnotučnej nepasterizovanej bryndze z ovčieho mlieka. Takáto bryndza, pravidelné jedlo našich predkov, má obrovskú probiotickú kapacitu, oveľa väčšiu ako v televízii
propagované zázračné probiotiká. Je smutné, keď počujeme náreky, že odbyt je slabý, ceny pre chovateľov oviec sú likvidačné. Aký to paradox, na jednej strane zdravá potravina a na druhej pustnúce pasienky. Namiesto pasúcich sa oviec rastie na nich bodľač.
Kedysi sa vravelo, že fazuľa je mäso chudobných. Myslím si, že nám veľmi chýba, je bohatá na solubilné vlákniny znižujúce hladinu cholesterolu a dajú sa z nej pripraviť chutné jedlá, mieni profesor Bada.

Trápi vás to ako lekára?
Trápi ma to ako občana Slovenska, ktorý si pamätá časy, keď pasienky boli plné oviec a kráv. Najlepšie mlieko a maslo je od pasúcich sa kráv, bez slnka totiž niet v mlieku vitamínu D3. Mám blízkeho príbuzného na Orave, kde sa kravy ešte pasú. Ale kam predávajú mlieko? Dostávajú ho deti na Orave? No, môžete trikrát hádať – vozia ho na Moravu, ako bioprodukt! To je realita slovenského poľnohospodárstva. My vyrobíme kvalitný produkt a ide do zahraničia. Lebo u nás ho neraz nemá kto zaplatiť!

Hovoríme o krajine, jedle a tradícii, stravovacích návykoch. Ich súčasťou je bravčové mäso, vajcia či maslo. Ale čo taký cholesterol?
Postoj k cholesterolu sa výrazne zmenil v tom, že cholesterol v krvi a cholesterol v potrave sa vzájomne ovplyvňujú veľmi málo. Mám v ruke knihu – Európska kuchárska kniha, ktorú vydala Európska kardiologická spoločnosť. Čo myslíte, čo sa v nej píše o bravčovom mäse?

Zrejme niečo, čo vyvracia ustálenú predstavu o bravčovom mäse.
Všimnite si, citujem presne: Bravčové mäso obsahuje trošku viacej tuku ako hovädzie, ale je veľmi bohaté na vitamín B, zinok a selén. Ani len slovo tu nie je o cholesterole. Cholesterol totiž nie je pre vznik aterosklerózy dominantný. Dominantné sú dve veci – nasýtené tuky a v rozhodujúcej miere priemyselne vyrábané transformy mastných kyselín. Bravčové mäso neobsahuje žiadne transformy mastných kyselín, ošípaná nie je prežúvavec. Ale keby aj ním bola, prirodzené transformy mastných kyselín sú iné ako tie, ktoré vyrobíme v chemických fabrikách a tvárime sa, že vyrábame zdravé potraviny.

Niet nad poctivo vyrobenú potravinu prírodného pôvodu?
Stále sa učíme a zisťujeme nové veci. Bravčová masť je lepšia ako maslo, preto, že zo 45 percent je tvorená z kyseliny olejovej, ktorá má bod topenia je 13,4 stupňa Celzia. A koľko má kyselina elaidová z margarínov? Pre ľudské telo nedosiahnuteľných 45 stupňov Celzia. Bravčová masť má aj nasýtené tuky, ktoré udržujú jej tuhosť, ale v hocijakej teplote ju pritom môžete natierať. V tom sa veľmi podobá margarínom. Mýtus, že bravčová masť škodí a margarín prospieva, moderná veda vyvracia.

A čo hovoria posledné výskumy o vajíčkach? Ľudia sa ich boja práve kvôli cholesterolu.

Platila téza: Vysoký cholesterol rovná sa nejesť cholesterol. To je omyl – vaječný žĺtok obsahuje 250 mg cholesterolu, čo sa považuje za dennú dávku, ale aj zdraviu prospešný lecitín a vitamín D3. Niektorí ľudia zjedli aj päť vajec denne a mali cholesterol pod normou. Prečo? Cholesterol vo vajci nezvyšuje cholesterol v krvi. Ten, kto zje veľa vajec, si zablokuje syntézu cholesterolu a napokon má cholesterolu v krvi menej. Vajcia vôbec neobsahujú trans-formy mastných kyselín.

Takže dávate vajciam zelenú?
Iste, veď obsahujú lecitín a vitamín D3. Samozrejme, nie je vajce ako vajce. Celkom iné je vajce od sliepky chovanej v klietkach, kde sliepky nemajú životný priestor a vôbec nevidia slnko, a iné od sliepky, ktorá behá po dvore. To je dôkaz toho, že ekonomicky výhodné veľkochovy nie sú zasa až také výhodné z hľadiska zdravej výživy. Ale poctivé slepačie vajcia boli rehabilitované.

Máme si po jedle dožičiť pohár vína a ktorého skôr – červeného či bieleho?
Povedzme pohár frankovky, kabernetu, neronetu, alibernetu či dornfelderu, ktoré obsahujú resveratrol. Je to antioxidant, ktorý sa vyskytuje najmä v červenom víne. Špičkový juhoafrický molekulárny kardiológ profesor Lionel Opie dokázal, že resveratrol predlžuje život nielen kvasinkám. Pomáha aj človeku, pretože priaznivo ovplyvňuje bielkovinu regulujúcu starnutie. Naši vinári by sa mali viac chváliť, že v poctivých červených vínach, ale aj v tokajskom víne je vzácny resveratrol.

Je resveratrol výsadou iba niektorých vín?
Áno. Keď si kúpite lacné dovozové víno v tetrapakovom obale, obsah resveratrolu je nulový. Obsah resveratrolu ovplyvňuje pôda, slnko, práca rúk, technológia výroby a najmä macerácia. Počas nej sa uvoľňujú antioxidanty vrátane polyfenolov. Resveratrol nemá farbu, nie je červený, uvoľňuje sa zo šupky, a tá má schopnosť veľmi efektívne zabíjať plesne, baktérie a udržiavať život. Takže víno, ktoré sa vyrába maceráciou, je kvalitatívne na inom brehu. Naše vína obsahujú také isté látky ako vína v Bordeaux. Škoda, že o tom málo hovoríme, že sa nepýšime viac tokajským vínom. Práve cibéby, zoschnuté bobule vďaka plesni botritis cinerea uvoľňujú pri macerácii cenné látky. Ani si neuvedomujeme, čo doma vyrábame. Nezabúdajme však, že menej býva viac. V prípade vína to platí dvojnásobne. Mužom stačia dve a ženám dokonca len jedno deci, vždy spolu s jedlom, lebo víno znižuje hladinu cukru!

Malo by naše jedlo rešpektovať zvyky našich predkov?
Určite, pretože sme vyrástli v prostredí, ktoré nás poznačilo svojimi prírodnými podmienkami. Naši predkovia ich rešpektovali a premietali ich vo svojom jedle. To bolo vždy prirodzené a takým by to malo aj zostať, lebo umelý človek nejestvuje. Život je pohyb. Zabúdať na pohyb nemôžeme. Pohyb má rovnakú hodnotu ako vzduch a voda.

Platí formula: Zdravý život je prirodzené, plnohodnotné, čo najpestrejšie jedlo plus pohyb?
A ešte ako. Často počujeme, že denne 30 minút pohybu stačí. Nestačí. Istý americký kardiológ vyrátal, že by to malo byť minimálne 10-tisíc krokov denne, kontrolovaných krokomerom (asi 5-6 km), a to sa nedá urobiť za polhodinu. V súčasnosti obrovsky narastá výskyt cukrovky tzv. typu 2. Naše telo vyrába dostatok inzulínu, ale ten nefunguje. Spôsobuje to inzulínová rezistencia. Inzulínovú rezistenciu môžeme prelomiť. Najúčinnejší je pohyb. Musíme sa hýbať, najlepší je pohyb na čerstvom vzduchu, vo zvlnenom teréne, prípadne so schodmi. Zvlášť dôležitá je chôdza, v trvaní aspoň 15 minút po každom jedle. Takto inzulínová rezistencia nemá šancu. Tým, čo sa sťažujú na boľavé kĺby, pripomínam Josefa Švejka, tiež ho bolelo koleno a rozchodil to! Veľkou pomôckou je dnes tzv. severská chôdza (nordic walking) používajúca upravené lyžiarske palice, ktoré odľahčuje kĺby a zároveň prehlbuje dýchanie, čím sa zvyšuje aj výdaj energie. Pohyb prevyšuje v účinnosti mnohé lieky a bez mrzutého čakania u lekára, bez nežiaducich účinkov a bez doplatku!

Jaký kupujete chleba?

Enzymy, éčka a rychlá zkáza. Co možná nevíte o chlebu, který jste si koupili.

Co jsou schválně nedopečené, pytle nacpané enzymy a přídavnými látkami (tzv. éčka) ve skladech a starý chléb rozemletý do těsta. Tohle všechno najdete v průměrné české pekárně. Za posledních dvacet let došlo k dramatickému úpadku kvality tradičního českého chleba. Tuzemští pekaři hromadně opustili tradiční způsob výroby a místo z kvásku, mouky a vody pecny připravují z předchystaných směsí a umrtvených průmyslových kvasů. Původní receptury se drží už jen malé procento podniků.

Chléb tak sice vypadá stále stejně jako dřív, ale tvar, barva i chuť bochníků jsou vyhnané enzymy a různými „éčky“. Díky nim se výroba chleba zkrátila o víc než polovinu času.
„Když uberete z výroby chleba čas, ubíráte i všechny jeho kvality včetně vůně a chuti,“ říká Josef Příhoda, který se na Vysoké škole chemicko-technologické věnuje výrobě chleba většinu svého života. „Dnes pekaři nahrazují čas enzymy a dalšími přídavnými látkami.“
Kromě toho, že se z chleba vytratily přirozená chuť a vůně, mnohem rychleji podléhá zkáze. Plesnivá střída není nijak výjimečná už po třech dnech. Ještě před dvaceti lety přitom potravinářské normy určovaly, že chleba musí vydržet poživatelný čtyři dny. Dnes se „záruční lhůta“ u většiny chlebů smrskla na čtyřiadvacet hodin od upečení.

„Každý chleba je dobrý, když je čerstvý. Ale jde taky o to, aby byl k jídlu ještě druhý nebo třetí den. A to už je dnes řada chlebů plesnivá anebo úplně ztvrdlá,“ říká docent Josef Příhoda z VŠCHT.

Běžnou praxí je v českých pekárnách přidávání rozmočených neprodaných pecnů do nového těsta. „Starý chleba může tvořit klidně desetinu objemu toho nového,“ potvrzuje Vladimír Doležal z České zemědělské univerzity.
Nijak výjimečné není ani úmyslné nedopékání chleba. Ten je pak měkčí a zákazníci jej považují za čerstvější. „Hodně lidí vybírá chleba tak, že ho ohmatají a vyberou ten měkký, protože to je pro ně synonymum čerstvého. No, a když necháte chleba místo padesáti minut péct pětačtyřicet, tak je měkčí na omak. A právě tohle někteří pekaři dělají,“ vysvětluje používané postupy Jaromír Dřízal z pekařského svazu.

Pekaři s pytli předmíchaných směsí a pecny, co plesnivějí za tři dny, ale nepředstavují jediné záporné hrdiny tohoto příběhu. Dalšími jsou supermarkety. Tlačí pekárny k co nejnižším cenám, vybírají od nich různé poplatky a smlouvami nutí pekaře k dost nevšednímu počínání. Český chléb schází na úbytě…

Týdenní nákup nacestoval 68 077 km
Kopr z Izraele, hrozinky z Chile, holandská rajčata a salát ze Španělska. Potraviny z nákupu, jaký děláte každý týden, toho najezdily víc než vy za celý život. A vy si díky tomu můžete u regálů užívat svět bez ročních období. Jenže něco v tom světě je strašně špatně. Zmizela chuť, vůně a vitamíny.
iHNed.cz

Svatka:

I tady platí: nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci. Už nějaký čas kupujeme většinou kváskový chleba v bioprodejnách. Je dražší, ale zase vydrží nejen poživatelný, ale dokonce chutný několik dní. Narozdíl od těch chemických, které se už druhý den drolí a nejdou ani pořádně ukrojit. Takže zaplacený zbytek bochníku stejně člověk vyhodí.

V jednom řetězci krájený chleba balí do sáčků a na ně lepí štítky se složením – stojí za to si to přečíst.

Zajímavé také bylo, že nám ten kváskový chleba ze začátku ani nechutnal. Než jsme si zvykli na přirozenou chuť, teď už nám zas nechutná skoro žádný jiný. Čest výjimkám.

Já vloni zjistil jak moc mě baví pečení. A tak jsem napsal Ježíškovi o mlýnek a budu letos péct. Myslím, že nejvíc právě chleba.

Zdravý životní styl je dnes těžké dodržovat. Proto spol. NWA – 12 firem světových značek lidem přináší wellness produkty… Proč brát tablety, když si můžete vychutnat doušek lahodného nápoje. Nature-Vita nabídka výživové doplňky v tekuté formě. Základem jsou produkty s aloe vera, sladkovodní řasy spirulina a legendární bobule Acai z amazonského pralesa. Nature -Vita staví na zkušenostech Boba Weatherly-hoa specializuje se na přírodní doplňky stravy v tekuté formě. Nature-Vita sponzoruje UNESCO projekt vzdělávání dětí v nouzi. Každý člověk je unikat. Proč byste měli užívat ty samé výživové doplňky, jako všichni ostatní? Profesor Wirth Vam namíchá váš vlastní výživový doplněk stravy -podle principů holistické výživy a přesně podle toho, co vaše tělo a vaše duše potřebuje. Voda je základ života, lidské tělo se skládá z více jak 70% vody. Počítali jste někdy, kolik ročně zaplatíte za nákup lahví obyčejné vody? Apas-Vital nabízí řešení, jak si kvalitní vodu můžete vyrobit doma, bez baktérií, nežádoucích minerálů, škodlivých prvků a bez tahání těžkých lahví.To vše a mnohem více. NWA – revoluční networkmarketing, od zakladatele úspěšné LR kosmetik Helmuta Spikkera, je již od 1. 10. v ČR ! V nabídce unikátní spotřebitelské produkty světových značek, pro nové spolupracovníky 40% z přímého prodeje a inovační výhodný provizní systém, navíc k dispozici český web nwa k internetovému podnikání. S NWA se píše nová éra podnikání a příležitost, která přichází jednou za desetiletí, zajistěte si přední pozici a tím vysněnou finanční nezávislost ! Info a registrace na : http://www.wellness.nwa-life.eu

doporučuji:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1097429889-cerne-ovce/210452801080118/3772-reportaze/?sekce=28&clanek=1691

To není zaveření na 80 C, to je proces pasterizace:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pasterizace

Jen jedna vec ohledne toho, jak ‘mlade’ vypadaji lidi co jedi zdravoe veci. Podle me to neni ta jedina pricina – myslim si, ze lidi co se zajimaji o zdrave potraviny celkove ziji zdravy zivotni styl. Predpokladam, ze kdyz nekdo bude zit jako prase a zaroven jist zdravy nechemicky jidla, tak nebude vypadat o 10 let mladsi (ale treba o dva jo :)

[...] Vymyslel jsem si projekt s názvem „Postřehy z Matrixu„. Proč? Narážím na řadu témat, u kterých bych si jako občan přál víc (celospolečenské) diskuze. Také se chci naučit pracovat se sólo-videeem. Tady je tedy část č. 2 o tématu, které jsem tu před dvěma lety zmiňoval – BIO- a CHEMO- potraviny. [...]