Bodhisattva v metru
Na sílu a význam smíchu jsme tu již mnohokrát narazili. V diskuzi jsme kolikrát zmiňovali fakt, že průměrný euro-americký dospělý člověk se v porovnání s dětmi prakticky nezasměje.
Začínáme si to uvědomovat. Učíme se od dětí a také od primitivních národů (tak jim někdy říkáme). Vyhlásili jsme světový den smíchu, firmy zakládají koutky smíchu, existuje jóga smíchu, smích se využívá při terapiích nebo léčení… Jako by se pomalu začal vracet do našeho života.
Hurá!!!
Zjišťujeme, že to není žádná věda. Dochází nám, co jsme tak dobře věděli už jako děti. Že úsměv sblíží, odzbrojí, nakazí, vyřeší, nebo dokonce uzdraví… že smích a úsměv je vlastně jazyk. Jedna z nejsrozumitelnějších forem komunikace, které máme my lidé k dispozici.
Smích a úsměv je vlastně jazyk. Jedna z nejsrozumitelnějších forem komunikace, které máme my lidé k dispozici.
O to víc jsem se zaradoval, když mi Magdaléna (v diskuzi se objevuje jako Mag) poslala odkaz na Bodhisattvu v metru, sedmiminutový belgický film, kterému porozumíte právě proto, že se v něm mluví zrovna oním univerzálním jazykem, kterému rozumí lidé po celém světě – ať jim je pět měsíců, nebo devadesát pět let.
Je to film, na který se mrkněte možná tehdy, když vám bude ouvej. Když budete mít pocit, že nenacházíte slov, že nevíte kudy kam, že jsou všichni proti vám nebo že ten (nám všem vrozený) jazyk zapomínáte.
Přijde mi neuvěřitelný, jak moc nakažlivá a magnetická věc to je, ten smích. Takže pojďme na to! Naučme se znovu smát. Uvědomme si, že je to v nás. Možná přemýšlejme míň o tom, co si o nás myslí druzí, a nechme naši tvář častěji roztát. Ať se usmívá a směje a s ní následně celé tělo. S naším tělem potom další člověk a pak zase další, další a další. A třeba se přes úsměv domluvíme lépe než pomocí slov. Co třeba? Jistě!
-
Šárka
-
in-ocean
-
Tomáš
-
in-ocean
-
in-ocean
-
Šárka
-
yaxi
-
in-ocean
-
Jakub Čamek
-
yaxi
-
Tomáš