…další z letní série zamyšlení na téma systému. Snad už jich není moc!? Za myšlenku nuly děkuji Robertu Haasovi.

…mluvíš mi z duše.

http://prisoner.bloguje.cz/395775-pracovni-vztahy-teorie-a-realita.php

Prisoner

Tomáši, díky za tu úsměvně krutou myšlenku: „celý život se vlastně snažíme státi nulou“.

Dneska jsem dostal 2 zajímavé odkazy a proklikal se k jednomu videu…Shrnuje to vše. Je tam obrovská pravda.
Když jsem se na to díval vrhlo mi to slzy do očí.

Chceš se stát ředitelem zeměkoule, fajn, může být. Nic není problém. Ale hlavní otázkou, kterou si musíme klást je co jsme chtěli dělat jako malé děti. A inspirovat se tím. Chtěli jsme skutečně být řediteli zeměkoule? V angličtině tomu říkají self-fulfilling prophecy a učí se o tom dokonce už v některých kreativně zaměřených MBA programech – v krátkosti: chceš se stát ředitelem zeměkoule ? OK – věř tomu a stane se to. Chceš se stát popelářem ? OK. Chceš se stát zpěvákem? OK – je tam jediné „ale“ – musíte pro to udělat vše potřebné a naprosto tomu věřit. Dát tomu potřebnou kreativní energie. Ve slovu kreativní vidím synonymum za kladnou energii. To co je v tom videu je dokonalý návod a 3 poslední myšlenky to pěkně shrnují.

V čem ale spočívá ta naše naštvanost a nespokojenost? Rozhodně je to vnitřním rozporem s kterým je potřeba přestat.(Jidhu Krisnamurti) Začít se dívat na věci z jiné perspektivy. V každém člověku je něco dobrého co stojí za to objevovat. To je kouzelná myšlenka ! Každá situace nám dává možnost růst. A pak, jak napsal např. A.Mello – „už nebudete hledat jinou práci, už nebudete měnit partnera“…A hlavně už nebudete závodit v krysím závodě. Protože vy jste přesně to, co ze sebe děláte. Chceš být krysou – budeš krysou. Prostě vám to docvakne – je jedno jestli hrajete ping-pong tenis nebo fotbal – každá hra se dá hrát znuděně a bez energie. A naopak s vášní a zapálením si můžete pinkat míčkem o betonovou zeď a budete stejně šťastni jako běžec který zrovna vyhrál maratón.

Tedy, nenechme se mýlit že problém je v tom co právě děláte. Že problém je v tom krysím závodě.

Problém je v nás a našem postoji. A teprve pokud změníme svůj postoj najdeme klid. Teprve až nám bude jedno jestli jsme popeláři nebo generální ředitelé jsme možná připraveni dělat správně právě toho generálního ředitele, protože není nic horšího než když člověk s vnitřním konfliktem řídí spoustu dalších lidí.

Jak asi bude znít orchestr když dirigent v sobě bude mít konflikt? Jak se bude celý ten orchestr cítit?

Takže i myšlenka – „celý život se snažíme stát nulou“ je naprosto správná. Jen nula nejde rozdělit. Není v ní rozpor – není ani kladná ani záporná.
Ach, stát se tak nulou :-) – beze zbytku !

A tady je to video:

http://www.youtube.com/watch?v=R9ya9BXClRw&NR=1

Zdraví, Jakub Vlk

Kubo, díky, díky. Ona už vlastně ta touha stát se něčím (ať už je to „nula“ nebo „stovka“) je ve své podstatě chorobná, tj. přispívá pocitům nenaplnění, nespokojenosti a k únavě.
Občas se mi podaří potkat dospělého člověka, který si vystačí být tím kým je. Nemá potřebu být někým jiným. A ti lidé jsou tak vyrovnaní…

Samozřejmě, jestli to někdo umí, potom to jsou děti ještě před tím než převezmou naše pohledy na svět.

Trošku jiný pohled. Víte proč se lidi chtějí dostat v pyramidě hodně vysoko? Aby se jim třeba nestalo to, co králíčkovi….

Sedí vrána na stromě a celé dny nic nedělá. Králíček vidí vránu a ptá se jí: „ Můžu také sedět jako ty a celé dny nic nedělat?“
Vrána odpověděla: „Samozřejmě, proč ne?“

A tak se králíček posadil na zem pod vránu a odpočíval. Z ničeho nic se objevila liška, skočila na králíčka a sežrala ho.
Poučení: Abys mohl jenom sedět a nic nedělat, musíš sedět hodně, hodně vysoko!

Tak, tak. Čím výš, tím líp. Stálo by za to prozkoumat/zamyslet se, co člověk potřebuje pro sezení na nejvyšší větvi. Narážím na zajímavé informace a souvislosti. Co slyším často je:
1.silný žaludek
2.konexe
3.schopnost hrát/předstírat (někdo tomu říká diplomacie)
4.ambice
5.schopnost mluvit před lidmi a tím strhnout

Ale miluju věty typu: Jednání na nejvyšší úrovni.; Jestli nechcete, abych to hnal výš…
Je sranda uvědomit si, že jsme v podstatě smečka/stádo/hejno vzhlížející ke svému vůdci a (často) slepě vykonávající jeho pokyny.

Přečetla jsem si s novým bedekrem pár nových článků, všechny hezky k zamyšlení, jako tento. A uklidnila jsem se.

Ano, opravdu je normální nehrát krysí závody. Nejsem divná (jak jsem si donedávna myslela), jsem prostě a jen spokojená. A vaše čtení, mně utvrdilo v tom, proč.

Jsem na pozici „B1″ – tedy board minus jedna, jsem tam jen proto, že mně baví co dělám, dál nechci, protože bych už nemohla dělat svůj konkrétní obor (mkt inovace) a považte, bez papírů, konexí a dalších zbytečností. A je mi vlastně jedno jestli jsem B1, B2 nebo BXY.

Sbírat papíry jsem přestala v osmnácti. Na školu snů jsem se po 4x nedostala (holt ten nápor na „imageovou“ psychologii) a tak se sebevzdělávám. Od roku pět, kdy jsem přestala honit papír, jsem spokojenější – kvalitní literatury na dané téma je spousta a ještě si mohu dopřát ten luxus, studovat jen to co mně opravdu baví, kdy mám zrovna čas a chuť a bez damoklova meče papouškování u zkoušek někomu, kdo je ve svém oboru nula a tak jej vyučuje.

Žaludek mám celkem slabý, dovedla jsem vždy ochránit svůj tým od toho, z čeho se mi od žaludku dělá špatně. Výsledkem je jeden z nejstabilnějších týmů v podniku. Vždy jsem si dokázala obhájit rovný a čestný přístup.

Konexe jsem nikdy nepěstovala. Pěstuji dobré vztahy s lidmi, kteří něco dokázali, jsou něčím zajímaví, jsou inspirující. S ostatními neztrácím čas.

Nepředstírám, alespoň vědomě ne, má přímočarost případně mlčenlivost je někým zatracována, jinými vyzdvihována. A oproti očekávání ze začátku mé „kariéry“, nikdy se mi nevymstila.

Ambice? Ale ano, určitě mám. Chci být člověkem. A chtěla bych co nejlépe připravit svého malého syna na život mimo hřiště krysích závodů.

Schopnost strhnout lidi, zapálit jim v hrudníku oheň pro něco zajímavého, pomoci jim si hrát a dělat rádi to co dělají… to opravdu miluji. Kdyby to jen bylo jednodušší, rozehnat spolupracovníky ze závodní dráhy krysích závodů a pracovat (pardon hrát si) JEN s bandou spokojených lidí.

A jedna důležitá věc na závěr, díky které jsem opravdu spokojená relativně nedlouho. Nechtít mít vše hotovo, vše dokonalé, vše uklizené. Perfekcionismus dokáže vše výše uvedené zkazit, nic nebude nikdy perfektní a snažit se o perfektní cokoliv je jen ztráta času. A to mně naučil malý synek, za tohle poznání mu nikdy nemohu dost poděkovat.

Takže DÍKY.

Simono, to jsou krásné myšlenky!

Potkávám tak málo „nul“ a „mínus jedniček“, kteří se dokáží vyhnout „chlebu a hrám“ http://blog.peoplecomm.org/article/bread-and-circuses- a i v korporacích jít vlastní cestou. Díky za ukázku toho, že to jde.

Napadlo mě, že s tímhle tématem souvisí některé manažerské principy. Možná je znáte. Např.:
http://en.wikipedia.org/wiki/Peter_Principle – Člověk stoupá až do úrovně své neschopnosti.
nebo http://en.wikipedia.org/wiki/The_Dilbert_Principle – Do vedení firem i státu jsou povyšování ty nejméně schopní.

A ještě jedna zajímavost.
Podle http://www.amazon.co.uk/Happiness-Lessons-Science-Richard-Layard/dp/0141016906 se nám se stoupajícími příčkami ve spol. postavení zvyšuje množství serotoninu v krvi, tj. dobrý pocit. Údajně výše postavení lidé žijí v průměru o 4,5 roku déle, vítězové Oskara například o 4 roky. Základ naší touhy stát se nulou zdá se tedy být přirozený.

Naše snaha prorvat se na pozici nuly má své projevy. Tohle mi poslal kamarád – článek z: http://magazin.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=337396

Mužští šéfové se podle nejnovějšího výzkumu australských vědců chovají jako příslušníci zvířecí říše, zejména jako šimpanzi. Badatelé z Univerzity Nového Jižního Walesu si vzali na mušku stovky manažerů a zaměstnanců a dospěli k závěru, že v každém pracovním prostředí si bossové, stejně jako dominantní zvířata, vyznačují své území, prosazují svou autoritu a stavějí na odiv svou moc.

Manažeři také oblékají tmavé obleky s košilemi nebo vázankami jasných barev, stejně jako se zvířata okázale chvástají zářivě barevnými částmi těla. Zatímco v přírodě je účelem přivábit partnerku, v úřadě jde o prosazení místa v hierarchii, píše britský list The Daily Telegraph.

„Z evolučního hlediska je známo, že asi 200 druhů (zvířat) se naparuje a nadouvá hruď,“ vysvětlil šéf vědeckého týmu, profesor Jeffrey Braithwaite. „Homo sapiens se během více než dvou milionů let vyvinul v kmenového a hierarchického jedince, a skutečně se na vývojové biologické úrovni příliš neliší od jiných (živočišných) druhů. Patrně to máme zakódováno v genech.“

Podle studie, uveřejněné v odborném australském časopise Journal of Health Organisation and Management, mají vedoucí pracovníci sklon pořizovat si větší židle než kdokoliv jiný, mluvit hlasitěji a častěji vyrušovat. Svou mluvu také prošpikovávají managementovým žargonem a akronymy ve snaze mást lidi.

„To, co jsme objevili, je univerzální, animální předvádění moci, mužnosti, sexuality a autority, které se zdá být hluboce zakořeněné,“ dodal Braithwaite.

Pracoval jsem na GŘ v několika finančních institucích – v polovině 90 let jsem byl u zrodu jedné z nich, 5 let strávených v prostředí, kde se sešli lidé s minimální zkušeností z financí, zato s nezdolným optimismem a nadšením něco společně dělat, považuji za nejlepší svého života. S mnohými z nich mě pojí skutečné přátelství a byť zmizeli do všech koutů a ve většině případů už s financemi nemají nic společného, stále se rádi setkáváme a jsme v kontaktu.

Později nás jeden konkurent v rámci globalizace „spolkl“ – většina mých kolegů včetně mě po několika málo měsících odešli z prostředí, které vyzdvihovalo na vedoucí pozice zejména osoby bez jakéhokoliv vlastního názoru a jakékoliv odpovědnosti.

Dostal jsem nabídku nastoupit do další finanční instituce, kde jsem se dostal na pozici o jedno patro pod onou nulou. Nebylo to ani mojí velkou snahou ani schopnostmi – prostě se jedno místo uvolnilo a shoda náhod mě na ně dosadila. – nebránil jsem se. Z titulu této pozice jsem se musel účastnit porad vedení a jednat z členy představenstva. Zdravotní problémy na sebe nedaly dlouho čekat – zažívací potíže, nespavost, kožní problémy. Vše spojené se stresem, podporované moderní architekturou, kdy si nemůžeš vyvětrat, protože okna jsou pevná a jakýkoliv vir během pracovní doby oběhne několikrát potrubím klimatizace všechny kanceláře.

Měl jsem velmi nadprůměrný plat, zkažený život a viděl jsem svět nasraně. Téměř všichni považovali v pokroucené firemní atmosféře moji pozici za životní výhru a nemohli pochopit, proč jsem dobrovolně podal výpověď.

Dnes mám jen zlomek svého příjmu, několikanásobně více volného času, zdravotní problémy zmizely, místo mikroklimatu lidí, kteří si v lepším případě byli navzájem lhostejní, v horším případě vědomě škodili mám prostor pro setkávání s mnoha novými, zajímavými a zejména na rozdíl od „zombí“ ve vedení firmy plnokrevnými a živými lidmi.

Nikdy jsem nepotkal tolik neschopných a nerozhodných lidí jako v představenstvu té firmy – jeden z vrchních ředitelů si nechával schvalovat od zahraničních vlastníků i nákup kancelářských propisovaček – prý proto, aby si kryl záda.

Osobně se vůbec nedivím, že přišla finanční krize – dříve se říkalo, jsi pitomý, půjdeš do zemědělství. Dnes se zemědělství nahradilo finančním sektorem.

O úrovni vedoucích pracovníků velkých firem existuje velice poučná kniha – „Hadi v oblecích“ – vše v ní popsané bych z osobní zkušenosti posledních let podepsal.

http://prisoner.bloguje.cz/611476-hadi-v-obleku.php