dalsie – vo vytahu viackrat silno potiahnite nosom /akoze nieco cuchate/ a povedzte: ten bol moj :D…alebo zoberte stopara a akoze zavolajte niekomu a povedze mu: tak uz mam konecne toho posledneho…za pol hodinu som snim u teba :D…alebo v autobuse, ktory by mal stat na nejakej medzi zastavke nahlas povedzte ci uz len pre seba alebo svojmu znamemu: to je uplna skoda ze uz zrusili tu a tu medzizastavku :D…alebo ak vam niekto vola zdvihnite hovor a predstavte sa napr. dobry den tu pohrebnictvo, ustav pre chorobomyselnych, som rad pan XXX clipko ma uz kazdy takze viete kto vola:D ze konecne volate :D…atd…kazdy den sa najde cosi ako sa pobavit a zdvihnut si tym sebavedomie a hlavne poxopit ze zivot nie je az tak vazny :D…zdravim

Díky Saajte za pěknou řádku podobných fórků.
Ten příspěvek se snaží být vtipný, ale to hlavní o co jde, je fungovat co možná nejvíc na hranici svých schopností, na hranici mezi odvahou a strachem. Což je „U – mění“ poznat. Kde, že ta hranice je?? Když to přepálím, třesu se strachy, když se držím zpátky, nudí mě to, lítají mi myšlenky a nerostu.
Buď jak buď, život mimo zónu komfortu, v zóně učení – to je myslím ono – část receptu na štěstí, úspěch a všechny ty věci, který bychom rádi.

ano mas pravdu stereotyp nudi…zdanlivo moznym prirovnanim ako vybocit z „komfortneho zivota“ je film barfly – novinka na tejto stranke :D…ale kazdy si musi urcit akou cestou sa chce vydat a ci ma vobec odvahu vybocit z rady…

Jak získat sebevědomí a zároveň na to nebýt na to hrdý?

to saajt: přijde mi, že tvé příklady směřují k získání sebevědomí tím, že si budeš dělat srandu z ostatních lidí. Přijde mi, že je důležitější najít sebevědomí v sobě samém a příklad překonávání svých hranic, který tu uvedl Tomáš, mi přijde parádní…

K tématu: občas je výborné zkusit se na lidi usmívat (je to podobné jako s tím očním kontaktem), zvedá to nejen sebevědomí, ale i náladu, kor, když vám to je opláceno.

to Zarzamora: nie je to vysmievanie…proste niekedy si mozes spravit srandu z druhych takouto podla mna nenasilnou formou…nehovorim o tom ze sa budem posmievat z veci za ktore ludia nemozu…a na koniec ja som tieto priklady nepisal ani moc pre posilnenie sebavedomia ale ako priklad toho ze kazdy den sa da zabavit a pobavit aj okolie :D…zivot je hra a vyhrava ten co sa najviac smeje :P…

Super téma, super článek. Na spoustu z těch tipů bych musel sbírat odvahu.

„Super téma, super článek…“ – nápad Roberta (viz: http://blog.peoplecomm.cz/autor/robert-haas )
Ty bys sbíral odvahu, Honzo a jak tě znám tak bys ji našel. Já upřímně přiznám, že na většinu bodů nemám. Možná bych dal lyž. brýle a hada kolem krku a projel se metrem třeba Florenc – Háje (i zpět). Nebo bych si stoupl na I.P. Pavlova a nabízel „Probuďte se“. Ale mžourat někomu do očí mi nejde.
I když o to nejde – už jsem psal výš – hlavní je asi nesedět na zadku a jít do nových věcí.

Tomáši, díky za pořádek v diskuzi a odstranění mého zkomoleného komentáře, na druhý pokus jsem to dokázal.. :)
Jen chci připomenout že tam zůstala ta nesprávná :D

Aha. Do Prčic. Omlouvám se, Jakube. Nevšiml jsem si rozdílu, myslel jsem, že se to tam objevilo dvakrát. Jak je to tedy správně??? Moc dík za pochopení.

Tomáši nevadí, stane se. Položil jsem otázku:

Jak se dá získat sebevědomí a zároveň na to nebýt hrdý?

Co je to sebevědomí?

Chci reagovat na Jakuba a Aleše. Vezmu to od konce.

Naprosto základní otázka, Aleši. Díky za ní. Většinou si nedáme příliš práce s tím, abychom zjistili, jaké významy mají ostatní za slovy, která běžně používáme. Alespoň to je můj případ.

Pro mě je to (sebevědomí) vědomí si vlastní ceny tak, abych se nepřeceňoval a zároveň nepodceňoval.

Když se budu podceňovat (tak jako to dělá většina z nás), většina příležitostí mě bude míjet, neodvážím se, zůstanu raději doma. Budu o těch věcech třeba snít, možná budu sázet (sportku,…) a doufat, že vyhraji velký prachy, a že to potom půjde…
Když se přecením, tak si buď nabiji hubu a příště už raději do ničeho nepůjdu nebo mě ostatní ocejchují jako arogantního blba.
Mega otázka tedy je: Jaká je tedy moje cena? Jak si být vědom sebe? A myslím, že chození do nových věcí je právě cesta k tomu si to vědomí vlastní ceny osahat.

Získat sebevědomí a nebýt na to hrdý… píše Jakub. Trochu si lámu hlavu významem.. a nejspíš nerozumím. Získám sebevědomí, tj. jsem si vědomější svých schopností a limitů. Někdy na to, co jsem udělal hrdý jsem a někdy nejsem. Nevidím mezi hrdostí a sebevědomím moc linku, přiznám se…

Asi bych nemohla být hrdá na to, když bych si budovala sebevědomí nějakými blbostmi, které budí pozornost, protože jsou tak trochu potrhlé, ale já je nedělám se svým vlastním přesvědčením, nejsou mi vlastní. Sice bych si dokázala, že to zvládnu a ustojím, ale dobrý pocit a hrdost bych necítila. Jako recese a zablbnutí si, je to super.

Sebedůvěra je podle mé zkušenosti spojená s naší schopností účinně jednat a z víry ve vlastní schopnosti. Když si člověk věří, považuje se za schopného řešit většinu situací, do kterých se dostane. Když se mu v životě něco nepodaří, nebere to hned jako nebezpečí a prohru, kterou pak zveličuje a dlouho na ní ulpívá. Sebevědomý není přehnaně závislý na úsudku druhých a také nemrhá energii na porovnávání se s druhými.
Hrdi buďme za všechno, co umíme a děláme dobře a máme z toho dobrý pocit.

Svatko, tak mi díky vám – myslím – došla Jakubova otázka. Dělat kravinky a tím si budovat sebevědomí asi fakt není pro každého. Pro někoho je to dobrý fórek, pro jiného trapárna. Fakt je, že ty věci fungují. Fakt je taky ten, že na spoustu těch bodů by většina lidí asi hrdá nebyla.

Takže díky Jakube, díky Svatko. Snad mi to už docvaklo.

Sebe-vědomí to je pro mne slovo na celodenní rozbor. Má tolik významů a zažitých používání… nevím, jak to vnímáte vy, napíšu své pocity a vnímání. Netvrdím, že to tak je, ale takhle já to vnímám.

Když si vybavím můj dřívější obraz „sebevědomého člověka“, vidím spíš arogantního člověka v luxusním prostředí, který dosáhl, čeho chtěl – znal svou cenu a za tu se uměl dobře prodávat. Tedy opak, nesebevědomý člověk byl v mé mysli ten uťápnutý, tichý, plachý, špatně ohodnocený za svou práci. Sebevědomý člověk v tomto podání je jistě na své sebevědomí hrdý, jak přemýšlí Jakub, sebevědomí jej do značné míry dobře živí.

Budeme-li uvažovat o sebevědomí, jako o stavu „být si vědom své hodnoty“, kdy se necháme za svou práci odpovídajícím způsobem ohodnotit, odvážně překonáme zónu „komfortu“ a ochočíme si část původní zóny „nekomfortu“ ať už některým z výše uvedených způsobů nebo jinak, dostaneme se pravděpodobně do stavu, kdy opět můžeme být na své získané sebevědomí hrdí. Jsme si tak vědomi, co pro sebe můžeme udělat, a na své konání a i na to, že jsme na to přišli, můžeme být hrdí. Protože i v tomto případě jde o „změření“ své hodnoty, tedy projev ega. A naše ego prahne po tom BÝT HRDÉ, mít hodnotu.

Sebevědomí pro mě poslední dobou více a více spočívá v uvědomění si sebe sama bez hodnocení. Vědomí toho, že já jsem, i když nic nedělám. Kdo jsem, proč tu jsem, co prožívám a jak… Přijímání toho, že jsem člověk s lidskými dobrými i zlými vlastnostmi, uvědomování si svého vlastního vzteku a možnosti volby se v ten daný okamžik vztekat 10 minut nebo jen jednu minutu. Nebýt v ten okamžik ztotožněná s tím vztekem, který mnou cloumá (protože věci kolem mě mi nevycházejí tak, jak já bych chtěla – synek konečně navlečen v kombinéze a nachystán na procházku s nedočkavým psem, který už velmi hlasitě štěká u dveří, k nimž všem ostatním svým tělem zatarasil cestu, si namočí chodidla punčocháčů do rozteklého sněhu z něčích bot, protože hergot nenosí bačkory!… tedy mně čeká proces uklidnit psa, dítě svlíknout, prohledat skříň, abych našla naše druhé suché punčocháče… atd.), vztek od sebe oddělit, přijmout, že tahle situace je fakt pitomá, na vzteknutí, ale svobodně se rozhodnout, jestli s tim nechám vybuchnout všechno, co mě v ten moment doma štve a ječet 10 minut nebo si říct, že je lidské mít v takové situaci vztek, uvědomit si, jak nepříjemné pro mě samou je být vzteklá a vztek po minutě ukončit :-) tedy být si vědoma toho, že já nejsem můj vztek. to je pro mě sebevědomí.

a pak se můžu rozhodnout být na to hrdá, že si to umim uvědomit, když ostatní to neumějí a ani já jsem to ještě před dvěma měsíci ani trochu neuměla, načechrat si tak barevné peří svého ega. Nebo prostě být ráda, že se nemusim vztekat, když nechci, aniž bych to nějak hodnotila. Je to těžké, nebýt na to hrdý, ale uvědomím-li si, že hrdost je projevem ega (být lepší než ostatní nebo být lepší než já sama v minulosti), dojde mi, že takhle se mi to ego zase snaží tuhle schopnost sebevědomí nahlodat. K této úrovni sebevědomí mě dovedla na tomto webu mnohokrát zmiňovaná kniha Nová země, díky za ní, Tomáši. Vřele doporučuji všem, kdo mají chuť se potkat a potkávat se svým Egem a Sebevědomím Bytí za Egem. Je fakt osvobozující se vztekat jenom jednu minutu :-))

Jinak fórky tady zmíněné jsou fakt vtipné, určitě mohou pomoci získávat sebevědomí v tom, že se můžeme takových věcí odvážit a nehodnotit se přitom (ani kladně ani záporně), prostě to udělat a vnímat, co to s námi samými dělá.

Sebevědomí je fakt parádní téma, díky za něj!

Ještě mě, při čtení Šárčiny úvahy, napadlo co dalších slov s podobným nebo stejným významem existuje:

sebe-úcta
sebe-jistota
sebe-víra
sebe-uvědomění
sebe-poznání

Aby se v tom čert vyznal, co,

Za jednu z nejobtížnějších dovedností vůbec, považuji schopnost předat myšlenku tak, aby její význam po předání zůstal zachován.

Zdá se, že slova která používáme mamé ve zvyku užívat raději tak, jak vidíme a vnímáme jejich význam my, než tak, jak jej vidí ti, se kterými
komunikujeme.
Přestože dvě osoby můžou význam slova definovat naprosto stejně, buďto jejich přiřazený význam, nebo pocitové zabarvení významu se s určitostí budou rozcházet. Pro oba bude mít toto slovo více, či méně spojení s rozdílnými pocity, které díky svým zkušenostem ke slovům mají přiřazeny (paměťové spoje). A proto obě osoby jej použijou pravděpodobněji ve spojení s rozdílnou situací.

Udržet původní význam slova zdá se na první pohled snadné, ve skutečnosti asi tak jako v ruce udržet živou rybu.

Myslím tedy že otázka Aleše „Co je to sebevědomí?“ byla docela na místě. Možná to byla i odpověd na mou otázku z předchozího komentáře (Jak získat sebevědomí a nebýt na to hrdý?). Položil jsem ji, protože jsem zpozoroval v článku záměnu významů, o tomhle možná rozvinu další komentář, a k odpovědi se můžeme postupně dostat.
V Alešově případě, myslím že otázka mívá větší hodnotu nežli odpověď.
Odpověď nabízí, otázka pobízí.
Představte si že jste nikdy nejeli na horské dráze a chcete vědět jaký to je zážitek.

Máte dvě možnosti, buď si můžete představit jaké to je, od někoho si to poslechnete, nebo si to někde přečtete, a s představou se spokojíte.
Anebo se na dráze můžete projet sami..

K Tomáš: Ještě mě napadla slova, která se mi zdají, že se sebevědomím také souvisí – sebehodnota, sebeuznání a sebeláska.

K Jakub: Je nějaká odpověď pro to:
kdy se jede člověk na zmiňované dráze projet
a kdy si to jen představí a spokojí se s představou?

Mne se zvedlo sebevedomi, kdyz jsem se v metru zeptala cizho pana, co znamena vytetovane datum na jeho pazi.. a pak jsem vyzvedela od jedne pani vratne, ze se jmenuje Oliva, protoze byla zplozena jejimi rodici pod olivovnikem ve Spanelsku…citila jsem se uvolnene a mela jsme dobry pocit, ze umim prekonat sebe sama a ve svem dni si zaridit takovouhle legracku.

Já chci ještě poděkovat Jakubovi. To s horskou dráhou se mi líbí. Také „Odpověď nabízí, otázka pobízí.“
Na otázky jako na téma jsme se tu ještě pořádně nepodívali. Měli bychom. Je to základ, myslím. Pokud se člověk vydá vlastní cestou, potřebuje je jako sůl. Navíc, když si položím správnou otázku, mám slušnou šanci, že dostanu správnou odpověď. Když si položím špatnou otázku, zpravidla dostanu špatnou odpověď.

Díky i Svatce – těch slov fakt je…

Svatka: Jednou je motiv, jindy není

Tomáš:
kdo se ptá, nechce odpověď

Zajimave moudro – kdo se ptá, nechce odpověď, Jakube. To me nikdy nenapadlo…

Nechte si udělat sytě červené triko s OBROVSKÝM BÍLÝM NÁPISEM „JSEM MLADÝ,BLBÝ,NADRŽENÝ A SPOKOJENÝ“ A vydejte se tam, kde je hodně lidí (opět jako v předchozích případech jsou ideálním místem nákupní centra, hlavní ulice, MHD) (z filmu jak přijít o všechny přátele)

Zaujímavé myšlienky a úvahy… Avšak sebavedomie často uvádzate do pracovného prostredia. Čo s ludmi, ktorý sa dokážu sebavedomo prezentovať v práci, ale nedokážu osloviť človeka, ktorý ich neskutočne priťahuje? Prečo je strach silnejší v osobnom živote ako v pracovnom?

Protože tam v osobním životě je to úplně jiná chemie těla….

ja mam zkusenost s necim, co odpovida sedmicce … trictvrte roku, rok jsem chodil v nadherne batikovanych vecech … na jinak kratce strizene hlave mel copanek … na uchu nausnici (asi centimetr v prumeru) .. pres ramena dve tasky (jednu, ktery cinkala) … abyste takto vysli ven, musite uz sebevedomi mit (zadne z techto cviceni vas v sebevedomi nevycvici) … takove cviceni spis „ve hmote odrazi to, co uz ve vas je“ … sebe-vedomi ziskate jinak … i kdyz, mozna to ma kazdy jinak a i sebevedomi se da takto najit … a mozna je na miste otazka (polozil ji Ales) co je sebevedomi? … o cem tady vlastne piseme? … byt si vedomy sebe sama .. co jsem, co nejsem .. kde stojim, co je pro me dulezite … co je dulezitejsi nez zivot (krome zivota) … hmmm … tato cviceni nejsou na sebe-vedomi v tomto duchu … spis na sebevedomi, ktere se nazyva kuraz, odvaha .. na to, nakolik jsem vnitrne silny ustat si svou cestu … udrzet sve sebe-vedomi … no a nejspis to jsou cviceni na to jak ustat vnejsi tlak … aha … a ono je to v clanku i tak popsany … „cviceni na rozsireni zony svobody“ … no a to muzu potvrdit … takovym cvicenim si osobni prostor urcite rozsirite … kdyz si dovolite takto zacvicit, bude vam volneji … to urcite .. jak tento prostor pretransformujete do sebe-vedomi (ci do „obycejneho“ sebevedomi) je ale neco uplne jineho

Myslím si že jsi hodný co jsi napsal pro některe lidi ale na druhou stranu někteří lidi fakt s nízkým sebevědomím si tak tak do toho obchodního centra zajdou na nákup natož tam pobýhat v brýlích a s plyš.hadem kolem krku :)

Podlě mě na zvýšení sebevědomí fungujou tyhle body:
1.Sex
2.Vysoke postavení v práci
3.Věnovat se bojovemu sportu

Někdy není potřeba nic navíc, ale stačí si člověk sám… Jakési sebeuvědomění, rozhodnutí…
Dost mi pomohlo, když jsem se racionálně rozhodl, že chci být sebevědomý a že na to mám :-)
Další věci (sex, práce) se následně také zlepšily :-)

Zachovat chladnou hlavu, když všechno okolo selhává je také hodně
o sebevědomí. V současné době považuji toto umění za jedno z nejlepších.

Přesně tu správnou porci sebevědomí pro každý jednotlivý život má v sobě každý, jen ho někteří mají potřebu hodnotit, protože jim pravděpodobně uplavalo ze zřetele, když se zabývali ( nebo byli zabýváni) něčím jiným. Teď jim nezbývá, než ho zase vylovit, tedy pokud si myslí, že ho mají nedostatek a k životu ho nutně potřebují. Jiní ho berou jako přirozenou součást běhu žití a připadá jim divné, proč se tím vůbec někdo zabývá. Při takovém přístupu o sebevědomí samotném není třeba a dokonce ani důvod jakkoli uvažovat a brát ho jen jako, nepojmenovanou součást všeho ostatního co je naší přirozenou, a tím i danou, podstatou.

Při čtení článku jsem se výborně pobavila, ale osobně si myslím, že většina lidí si vaše návody, jak si zvýšit sebevědomí nikdy nevyzkouší. Jsou prostě příliš odvážné.
Existují méně ujeté a více reálné způsoby, jak pracovat na sebevědomí.
Sepsala jsem je do článku
http://www.pasivnipenize.cz/osobni-rozvoj/10-zpusobu-jak-si-zvysit-sebevedomi/
Marie

Takhle si buduje sebevědomí naše republika! Dobrý ne? http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/215437-cesky-pavilon-ziskal-na-vystave-expo-2010-stribrnou-medaili-za-napaditost.html

Zkuste knihu Kostkar od Luke Rhinehart.