Tričko je krásná ukázka toho, jak se postupně snažíme zvyšovat kalibry v prosazení svého názoru. „Když neuděláš to co chci a nepřijmeš můj názor, tak tě donutím zbraní.“ Co vše je schopen člověk udělat, aby si to své prosadil a uchránil své nevyšlyšené a zraněné já…..??

Za ten film Vám Šárko i Tomáši moc děkuju. Neskutečně vystihuje problematiku netolerance, násilí. Sama na sobě jsem mohla pozorovat, jak mě titul Bůh je mrtvý zaskočil, jakou nevoli ve mně ten nápis vzbudil. Pointu i sebe jsem pak docela dlouho rozdýchávala – a film pak hned rozeslala všem známým. Jsem ráda, že se tu objevují odkazy na filmy a dokumenty, které nám pomáhají otevírat oči a poznávat sami sebe, nutí přemýšlet jinak. Obrovský dík za tyto stránky…

Stret dvoch svätou / presvedčení čo je správne a ako treba reagovať na iný podla mňa nesprávny názor.

Niekedy sa sám prichytím ako sa nahnevám na niekoho len preto že má iný názor na niečo ako ja alebo so mnou nesúhlasí. Ako keby na to nemal právo. Čo ma vlastne do niekoho iného názoru ? Cítim sa ohrozený či znižuje sa mi moja schopnosť prežitia (mám ten pocit)? Prečo potrebujem aby so mnou ľudia súhlasili a mali ten istý pohľad či názor ? … Nepochopenie či osobná nevyspelosť ?

K tomu filmu našiel som si ten citát celý „Boh je mŕtvy a vy ste ho zabili! Ako sa utešíme? Zavliekli ste ho do svojich chrámov a tam ste ho zabili!“ Friedrich Nietzsche
Zdroj http://sk.wikiquote.org/wiki/Friedrich_Nietzsche

Toto bolo stretnutie boj a prehra na všetkých stranách bez akéhokoľvek iného či pozitívneho výsledku. Napadlo ma čo by sa stalo ak by sa ten Američan spýtal na to tričko. Prečo ho nosí, či si to naozaj myslí a prečo, históriu toho trička ako sa k nemu dostal … Možno by ho pochopil a mohli byť priatelia s odlišnými názormi.

Čo sa vám honí v hlave po zhliadnutí tohto filmu?

Tento film je pro mě velká perla. A to nejen proto, že je dílem mých přátel. Mag, je mi potěšením jej šířit, díky však patří mým přátelům. Film získal i mnoho filmových ocenění http://forwardint.com/news/

Paralelní pohled na věc může poskytovat i fakt, že tito mí přátelé se živí převážně produkcí filmových reklamních spotů. Lidé směřující k „osvícení“ či jinak se nad hledáním té správné životní cesty zamýšlející, mají často právě k těmto komerčně vzniklým profesím, jako je produkce raklamních spotů, velmi odtažitý až odmítavý postoj. Film Tričko však vznikl právě díky lidem (a jejich vlastním finančním zdrojům), kteří se reklamou živí.

Kéž bychom se častěji, když něco odmítáme, snažili přijmout, že něco jiného nevidíme.

Tohohle tématu nebude nikdy dost. Náš mozek má za sebou milióny let, kdy potřeboval rychle reagovat na nebezpečí. Ten, co nezareagoval včas, zpravidla neposlal své geny dál. Není to ještě ani sto let, co nám je tato dovednost spíš na obtíž. Je to možná něco okolo dvaceti let, co nás naše neschopnost zvídat, zajímat se, naslouchat, poděkovat, pochválit,.. začíná štvát. A myslím, že není jiného řešení než si toho být vědom.
Kdo jste nekoukali – pusťte si po Tričku ještě tuhle reklamu: http://blog.peoplecomm.cz/clanek/prvni-druhy-a-dalsi-dojem-

P.S: Děkuji Šáry za to co říkáš. I já pozoruji, že řadě starých reklamníků už nestačí dělat mnohdy pěkně „špinavou“ reklamu a pouštějí se do projektů, které mění svět spíše k lepšímu. Ivan Zachariáš – jeden příklad za všechny: http://proc-ne.ihned.cz/c4-10000750-26585950-50p000_d-ivan-zacharias&usg=__RkbUy_gS2nlmZOcy84PQZneadjE=&h=272&w=200&sz=39&hl=cs&start=13

Ten film mi pěkně zamotal hlavu. Je teď plná otázek: Jak reagovat na zlo a netoleranci, na agresivitu? Jak je to s tím „Kdo po tobě kamenem…“? Před chvilí jsem shlédla film Pokojný bojovník, kde osvícený starý muž při přepadení odevzdá peněženku a dobrovolně pak ještě nabízí další svoje cenné věci. Jindy mě zas moudrá kniha mě zase nutí přemýšlet, jestli je správné zloděje, kterého „chytnu“, předat k potrestání… Taky je mi jasné, že temnoty člověka můžeš zbavit jedině světlem. A do všech těchto otázek přijde synek ze školy, oči plné slz, že ho stále fyzicky napadá silnější spolužák, aniž má příčinu. Čím jsem starší, tím obtížněji se mi daří zaujmout jednoznačné stanovisko. (V anketách typu ANo či NE pro euthanasii, potraty, tresty atd. bych propadla na plné čáře.)

Při komentářích jako je ten od Mag lituji, že si nemůžeme povídat. Psaní má hrozné limity. Mimochodem jsem se včera také konečně podíval na Pokojného bojovníka.
Myslím, že žijeme ve světě, který oceňuje chytrost a netoleruje pochybnosti. Nemít názor, nevědět nebo názor měnit, upravovat je špatné. Jenomže, zdá se mi, že život funguje trochu jinak než systém, ke kterému jsme se zatím dopracovali. Já bych se taky v mnoha ano-ne anketách nechytil.
Co se týče postoje ke zlu, k tomu se raději vyjadřovat nebudu neb v tom vůbec nemám jasno. Už to pár let hledám a furt nic. Kdybyste někdo měli jasněji, nabídněte! Zajímavé pohledy nabízejí náboženské texty – Bible, Korán,… ale stejně mi to nepomáhá.

Děkuju Vám Šárko, Tomáši i ostatním komentujícím.
Skoro jsem zapoměl.Porada,porada, zápis, diskuse a porada a vy něco potřebujete od ostatních. Posloucháte na půl ucha a na pozadí přemýšlíte co potřebujete slyšet. PAk pomalu začnete přesvědčovat, někdy dost násilně.Sakra,proč by ti kolem Vás nemohli mít jiný názor. Škoda, že je tak málo času poslechnout názoru všech a jěště větší škoda je, že se stále tolik lidí svůj názor říci bojí.
Už víc jak rok říkám věci na plnou pusu, pravda někdy je „můj názor“ těžko zkousnutelný, ale funguje to. Nebojte se ať jste nadřízený nebo podřízený. Posílám s dovolením odkaz na toto video celé firmě.

Bůh je mrtvý na každém kroku. Jen si to v tý hoňce uvědomit. Zkratkovitá snaha souhlasit a nesouhlasit znamená, že jsme tak často tak mimo… Tak málo si uvědomujeme, co vyžaduje skutečné porozumění a proto střílíme od boku – pravá, levá,… jeden soud za druhým. Čtu o kmenech na Papupi Nové Guinei či v Amazonii, které o jedné věci údajně debatují třeba i čtrnáct dní. Stejně tak „nepospíchají“ ti, kteří praktikují skutečnou demokracii – ať už v práci nebo ve škole. Jenže to by náš bláznivý hoňko-systém stěží zkousával. Bohužel, jak dlouho budeme pospíchat, tak dlouho si budeme nerozumět.

Známý mi dnes vyprávěl srandovní historku na téma „Bůh je mrtvý“.
Jeho kamarád šel na odběr sperma (ani nevím, zda na vyšetření nebo si přivydělat…). A lékařka se ho ptá: „Chcete sám nebo byste raději, aby vám to udělala sestřička?“ Sestřička prý byla kus, a tak kamarád neváhal. Stáhl kalhoty, sestřička se otočila, kamarád se ani nestačil nadechnout, ona přiložila dvě elektrody a šup, sperma bylo venku.
Kamarád si myslel, že Bůj je mrtvý a on přitom nebyl…

Tome, tu poslední větu nechápu….. prosím víc vysvětlit, dík

narážka na film. často mám jasno, jak se věci mají (= bůh je mrtvý). A najednou mě okolnosti přinutí prozkoumat to i z jiných úhlů pohledu a zjistím, že je to kolikrát úplně jinak (= bůh není mrtvý). A ten známý se asi těšil na sestřičku a dostal elektrody a taky to s bohem bylo jinak než si původně myslel.

Some time before, I did need to buy a house for my business but I did not earn enough money and could not purchase anything. Thank heaven my brother adviced to get the personal loans from banks. Therefore, I acted that and was happy with my secured loan.