mně momentálně dělá šťastnou stavění z lega se synkem, takže za ním utíkám :-) nechám na sebe článek působit a zapojím se diskuse později

díky, Tomáši, za nasávání a třídění vesmíru, myšlenky k zamyšlení na tomhle webu. prostě díky za tvou práci.
Šárka

diky za clanek, zrovna docitam novou knihu „Kniha o stesti“ od budhistickeho mnicha, shrnuje mimojine i poznatky pana Seligmana. Kniha je prijemnym povzbuzenim do zivota.
http://www.kosmas.cz/knihy/142342/kniha-o-stesti/

To je sranda, taky to právě čtu Joshi. Mimochodem ten pán říká zajímavý věci i na Tedu – jestli jste nekoukali: http://www.ted.com/index.php/talks/matthieu_ricard_on_the_habits_of_happiness.html

Jinak díky, Honzo za tohle téma. Štěstí je přece to o co všichni usilujeme. A jestli bychom rádi něčeho dosáhli je dobré tomu porozumět. Jak jinak se trefit do cíle, který ani nevíme, kde je? Cest ke štěstí, zdá se, vede víc než do Říma. Dostanu se tam nakupováním, usilovnou prací, péčí o druhé, péčí o sebe, meditováním???

Jsem rád, že tahle parta lidí okolo M. Seligmana dělá, co dělá. Aniž bychom si toho byli vědomi, pomáhají měnit naše zatvrdlé pohledy na člověka a jeho nedostatky (jak tomu bylo dřív) a přednosti (jak tomu pomalu začíná být dnes), následně pak na vzdělávání, organizaci a řízení firem.

V životě mě na téma štěstí snad nejvíce ovlivnila myšlenka „flow“ (taky to ve své přednášce zmiňuje) od http://en.wikipedia.org/wiki/Mih%C3%A1ly_Cs%C3%ADkszentmih%C3%A1lyi

Joshi, já tu knížku neznám, ale ta kombinace Seligmana a budhismu může být zajímavá, asi si jí teda seženu. Díky za typ.

Tomáši, rádo se stalo. Do článku na tohle téma jsem se vůbec nemusel nutit, šlo to samo.

Šárko, taky řežete větší kostičky lega na menší, když Vám to nevychází a Vy tu menší prostě potřebujete? To býval způsob mojeho dědy, jak na stavebnici vyzrát. Fungoval perfektně, postavili jsme všechno. Bohužel jen jednou, dvakrát, protože podle takovýho návodu Lego pak funguje jak foťák na jedno použití, nakonec Vám zbydou jen samé dvojky a s těma už to není velká zábava. Přinášelo mi ale hodně štěstí, vždycky když děda ukrajoval kostičky tak, aby jsme měli přesně takovou, kterou zrovna potřebujeme.

Posílám písničku k tématu:
http://www.youtube.com/watch?v=nt927UZ-0D4&feature=related

„smysl životu dáváme my sami“ – takže smysluplný život tvoříme tím, že tomu, co děláme, dáváme smysl.

Velmi souzním s tím, co Tomáši píšeš. Já ten naplněný život vidím v tom, když jsem tím, kým skutečně jsem, když dělám to, co tryská z mého srdce a je to harmonicky propojeno s tím, co dělají druzí lidé.

Když přemýšlím o štěstí, na mysl se mi dere to, že se v naší částí světa máme jako prasata v žitě a přesto jsme hyper-nespokojený.
Kromě toho, co říká WHO nebo výzkumníci mi přijde, že máme dnes i osobní zkušenosti – mít dnes někoho známého „na práškách“ už není tak vyjímečné.
Tak si říkám, jak to, že se máme tak dobře a jsme nešťastní…
Nemůžu si nevybavit své dojmy z bídy – http://blog.peoplecomm.cz/clanek/vsechno-to-stoji-za-prd-
a přemýšlím o tom, jak moc se porovnáváme se všemi těmi úspěšnými, které nám servírují média. A samozřejmě o tom, co nám ta porovnávání nesou, ale to možná na samostatné téma.

Tomáši, souhlasím. Hledáme skutečný smysl života (a díkybohu je nás čím dál víc), ale jaksi jsme v naší západní materialistické společnosti ztratili nastavení parametrů, v nichž se má smysluplný život odehrávat.

Touto otázkou se zabývá kniha, co jsem nedávno dočetla, Koncept kontinua od Jean Lindloffové, která porovnává život jihoamerických indiánů (spokojených a šťastných) a naší civilizované společnosti. Mně ta kniha nesmírně oslovila. Autorka je toho názoru, že v naší společnosti proti evoluci ovládl „intelekt“ původní „instinkty“, ale jejich funkci nedokáže zastoupit.

„Přírodní síly tohoto evolučního kontinua se nám snaží různými způsoby dát najevo, že je něco špatně – různé formy strachu, bolesti, nedostatku štěstí. Moc často jsme nuceni dělat věci, na které nejsme připraveni ani zralí – dlouho nenaplňované přirozené potřeby způsobují tlak vnitřní, okolnosti tlak vnější. Žijeme životy, na které nás evoluce nevybavila, a naši snahu vyrovnat se s nimi neustále brzdí naše v dětství poničené schopnosti.“

A pak mně na toto téma poslední dobou rezonuje v hlavě ještě jedna myšlenka: je spousta knih, filozofií, teorií, které dávají smysl a člověk je jimi nadšen. Řiká si: jó, tak teď už vim jak na to! Snaží se našroubovat si do halvy způsoby, jak se má chovat v určitých situacích, aby mu bylo dobře. Zažívá je několikrát, aby se mu staly přirozenější. Jenže…. ono to jakoby často selhává. Přijde ona situace, chovám se tak, jak mi knihy o štěstí radí, ale někde dole v břiše něco protestuje. Jak to? Vždyť to přece logicky dává smysl, tak proč s tím moje tělo nesouhlasí?

Protože to nejde uchopit racionálně. Cestou k přirozenosti jsou emoce, nikoli rozum (paralelně instinkty, nikoli intelekt). A ta práce na očistě musí vést přes očištění starých emocionálních nánosů uskladněných někde hluboko v těle.

1. Niekde som čítal že ak sme podobný nášmu okoliu a všetci majú približne rovnako tak sme šťastný…

2. Nejaký prinášajúce hovoril o amerických milionároch.
Prvý sa porovnávajú s tým čo chcú dosiahnuť (ideálom) a ty sú nešťastný a frustrovaný…
Druhý sa porovnávajú (pozerajú) na to odkiaľ vyšli a radujú sa s toho čo dosiahli…

To jsou zase krásný věci!
Šárko, taky si už nějaký čas všímám, že ty věci přichází zevnitř. Že není možný je načíst, nakoumat, našpekulovat, vychytračit. Že buď přijdou nebo nepřijdou. Jen si člověk potřebuje vyštelovat optiku, aby je zahlédl.

Na téma štěstí – často teď narážím na to, že hlavní ingredience pocitu štěstí je odpuštění – na to téma jsme dnes pověsili na angl. blog:

http://blog.peoplecomm.org/article/are-you-still-carrying-her-

Odpuštění je opravdu klíč. Jen k němu musí člověk sestoupit s pokorou a otevřeností. tolikrát jsem si myslela, že už stojím na TOM schodě, a pak jsem po nějaké době uviděla, že skutečné odpuštění je ještě o 3 schody níže… a převapující bývá, že člověk má často i co odpouštět sám sobě (za to, že se tak dlouho sám trestal; či třeba to, že si kdysi naplánoval pohádkový život a tak dlouho se za ním hnal..).

Každopádně po skutečném odpuštění je člověku na světě mnohem lehčeji!

Kousek nahoře jsem (komentář č.3) jsem zmiňoval, že mě velmi oslovila myšlenka „flow“, kterou zkoumá Mihaly Csikszentmihalyi. Na TEDu je jeho přednáška na tohle téma: http://www.ted.com/index.php/talks/mihaly_csikszentmihalyi_on_flow.html

Jinak jsme tu tuším ještě nezauvažovali nad všema možnostma života:

pro-žít
pře-žít
u-žít
do-žít
za-žít
s-žít

nebo jen tak žít…

Otázkou může být, jak moc svůj život „do-“ nebo „pře-“ žívám. Ne všichni jsme si stihli všimnout, že život je i porada, rozhovor, den, týden, cesta, prezentace, školení,…

Jo, jo. Stejně jako 100 tisícová mzda se skládá ze stovky tisícikorun, tak i lidský život se skládá z těchle malých částek. Tisícovka sem , tisícovka tam, říkáme si. Až najednou mrknem do peněženky a tam pusto. Jdeme do banky, možná nám půjčí…

V životě je to podobný. Tu ztracený čas, tam ztracený čas, tu povinnost, tady nutnost. Je to hoďka, den, týden. To přežiju, říkám si.

Možná mi nedochází, že když budu mít štěstí tak mám 30 000 dní na život. Když mám pusto v peněžence, brnku do banky nebo kámošovi. Když mi odchází zdraví nebo život volám lékařům.

Ale tak jako banky občas půjčku neschválí, i lékaři pomoc často odmítnou.

Šťastný život znamená i pochopený život http://blog.peoplecomm.org/article/the-four-seasons-

Na téma – Co je šťastný život: http://blog.peoplecomm.org/article/living-in-cockaigne-

nevím co zde dodat…existuje snad tolik názorů na smysl života, kolik nás je…v obecném smyslu se mnoho názorů shodují, ale každý přemýšlí trochu po svém…štěstí je nepochybně jeho důležitou součástí.

Otázkou smyslu života se snažím zabývat trochu komplexněji, včetně průzkumů..proto Vás na něj zvu:

http://zivot-nazory.blog.cz/

Milý Marpefi, výborně! Touto taktikou jsem opravdu pocítila zvědavost se na tvůj web podívat. Fakt mi vrtalo hlavou, proč potřebuješ dávat ke dvěma článkům stejný komentář, proč to nestačí jednou. Podívala jsem se, ale nelíbilo se mi tam, zůstávám tady. Dík.

Třeba měl Marpefi radost, tak to řekl dvakrát?! Čert ví.

To mě se stává běžně. Třeba dnes ráno jela naše Valérka poprvé na kole. Já se z toho tak nadchnul, že jsem jí to řekl asi třicetkrát. Nebo včera nám dali sousedi kbelík meruněk tak jsem to volal asi třem lidem…

Dva stejný komentáře na internetu vypadají nezvykle, to jo. Ale já mám v hlavě debatu pod HOME http://blog.peoplecomm.cz/clanek/home mezi Petrem a Monikou o tom, jak moc je debata na internetu jiná od té ve skutečnosti… Tak možná na to jen nejsme zvyklí.

je to Váš názor, nepřesvědčuji Vás…a za tuplování komentáře se omlovám..nebo to v úmyslu

Marpefi, aby nebyla mýlka. Já děkuju za odkaz! Osobně mám radost z každého takového místa, které zkoumá život. Kéž by toho bylo ještě víc. Moc držím palce a dík, že jsi se tu ukázal.

Já děkuju za podporu…snad to alespoň několika lidem nějak pomůže…

Tome, Steligman i myšlenka „flow“ – zajímavé, inspirující. Sice jsem si nikdy neuměl představit, že ze „štěstí“ učiníme kategorii, rozdělíme ji na druhy a ty návdavkem popíšeme atributy, ale asi to jde, navíc se zdá, že to může být k něčemu dobré. ___ A to jsem si ještě včera myslel, že je to jen „muška jenom zlatá“. ___ 2 alternativní pohledy. V „komnatě“ s Ljubou Skořepovou, dostává dotaz, jestli by nebyla v životě šťastnější, kdyby měla děti. Paní Skořepává na malou chvilku zaváhá, a pak odpoví asi v tomto duchu: Štěstí. Kto to řekl, že máme být šťastní? Ke je to psáno? Jak si tím můžeme být tak jisti, že jsme tu právě eroto, abychom prožívali šťěstí? Dost možná, že jsme naplňováni i prožitým smutkem, a utrpením, dost že i ty mají svůj smysl… A konečně: film O starých lidech na Slovensku, zvláštním způsobem zapuštěných kořeny do Země, kde se narodili, vzrostli, zestárli, a kde také brzy zemřou… Šťastie? … Obrazy starého Sveta, Dušan Hanák http://www.csfd.cz/film/4142-obrazy-stareho-sveta/ .

díky Marpefi za krásné zrcadlo mé aktuální popudlivosti, cítím-li se něčím či někým manipulována :-)

http://www.happyplanetindex.org/

http://www.youtube.com/watch?v=qv6xYmh4Y-w

„Happiness only real when shared“ (Štěstí je reálné jen tehdy, pokud je sdílené.) – tato myšlenka z filmu Into the Wild (Útěk do divočiny) mi přijde naprosto klíčová.