Peoplecomm - peníze nebo život

A nejaká rada by nebola?
Ako lepšie chápať čo iný hovoria a ako to myslia a ako lepšie vyjadriť svoje myšlienky?

Rad jsou myslím mraky. Tomuhle tématu se s lidmi obvykle věnujeme 2 dny - třeba na www.peoplecomm.cz/za…
Obecně za nejpodstatnější považuji uvědomění si toho, že věci v mé hlavě vypadají jinak než v hlavě vaší, že je to mozek, který dává smysl našim smyslům. A že tedy, jestli jsem něco řekl (napsal), můžu si být téměř jistý, že to část lidí pochopila jinak než jsem chtěl.

Možná bych pro tebe Honzo jednu radu měla :), když sděluji (případně odpovídám na) něco podle mne důležitého, tak - protože už si uvědomuji, že "komunikace se odehrává v hlavě příjemce" (jak jinými slovy napsal Tomáš)- požádám osobu(y) se kterou hovořím, aby svými slovy vyjádřila jak ona mé sdělení pochopila. Někdy je to pěkný mazec než si skutečně porozumíme :).

To je fakt. Když nezapomenu požádám druhého nějak takhle:
"Můžeš mi prosím říct, jak rozumíš tomu, o co tě žádám? Abych viděl, jestli mi bylo rozumět."
Díky, Renato.

Děkuju, zamýšlím se nad sebou a nad automatickým očekáváním, že ostatní mě poslouchají (nojo, ale ono se to těžko počítá s opačnou variantou, když já ty ostatní poslouchám opravdu pečlivě). :)

Ja pre teba tiež jednu radu mám, dokonca v čistej slovenčine : )
Práve som sa po rokoch trápenia prepracoval k tomu, že som si od kamaráta požičal knižku "Muži sú z Marsu a ženy z Venuše". Je to tuhá káva uvarená presne na tvoju otázku. Nie je tuhá len preto, že je to amícky bestsaler : )
Objasňuje neuveriteľné množstvo príčin nedorozumení medzi ženami a mužmi, na čo je zameraná. Ja som v nej ale našiel aj dôvody pre ktoré si nerozumiem s niektorými mužmi. Ak máš motiváciu, za pokus to môže stáť.

To je moc zajimava oblast. Nejen ten Mars a Venuse, i jinde je spousta prikladu - napr. zargon a profesni skupiny (je to uz provarene tema, ale porozumejte nekdy IT specialistum...), kulturni zvyklosti (Evropan x Asiat), generacni rozdily apod.

Nicmene i lide, kteri vychazeji ze stejneho kulturniho a profesniho prostredi si casto nerozumeji - ostatne clovek kolikrat nerozumi ani sam sobe. Touto problematikou se mj. zabyval Friedman Schulz von Thun, zajimave stranky na tohle tema (v nemcine) jsou www.schulz-von-thun.…

Vďaka všetkým. Mars a Venuše (asi by sa zišlo prečítať si to ešte raz) som už čítal tak 5 rokov späť.
Nemecky neviem ani slovo ale vďaka za všetky vaše rady.
Určite budem používať minimálne to že sa opýtam dotyčného že ako to on chápe, na čom sme sa dohodli podla neho.

Dovolte jednu malou informaci.

Článků je dnes v blogu přes 150. Publikujeme 2x týdně - každé po a čt (+/-1den). Zajímavým rysem je, že i "staré" příspěvky mají pravidelnou čtenost. Třeba rok starý článek blog.peoplecomm.cz/c… navštíví každý den 5-15 lidí. Tj. zdá se, že mnozí tohle místo využíváme spíše jako knihu než jako něco, co navštívím jednou za čas, abych se seznámil s novinkami. Navíc knihu, ve které si můžu popovídat s dalšími spolučtenáři.

Proto jsme dnes do blogu, úplně nahoře nad nejnovější článek, umístili novou rozřaďovací lištu, která snad usnadní listování - hledání článků podle čtenosti a počtu komentářů. Dejte vědět, zda ano či ne, ať víme, že to nebyla zbytečná práce.

Děkuju Tome, děkuju Pepo za to, že to máme.

Já teď pročítám všechny ty komentáře a musím říci, že se raduji.
Nejsem moc svědkem situací, kdy si člověk řekne o radu a tolik jich dostane. Děkuji, děkuji!

Navíc oblast muži/ženy a jejich komunikace je pořádný téma.

To jsi mi Tomáši trefil hřebíček na hlavičku :), právě jsem přemýšlela o prosbách o radu a odpovědích na ně. Moje osobní zkušenost je, že na konkrétní otázky dostávám často odpovědi typu:
"a četla jsi? viděla jsi? slyšela jsi rozhovor s...."? Proč? Je to proto, že nechceme ztrácet čas tím, že se hlouběji zamyslíme nad něčí otázkou,
nebo nepovažujeme naši osobní zkušenost dost dobrou na to, aby posloužila někomu jako rada, nebo nechceme otevřeně hovořit o svých zkušenostech, nebo? :)

Proc nedostavame odpovedi na konkretni otazky? Muze v tom byt to i ono. Moje zkusenost je takova, ze nejlepsi je, kdyz si clovek odpoved na sve otazky najde sam. Nevi-li, kde hledat, mohou ho inspirovat take otazky jako "A cetl jsi...", "A videl jsi..." apod.

Ne proto, ze moje zkusenosti nejsou dost dobre, ale kazdy clovek ma sve zkusenosti, svuj pohled na vec a on sam vi nejlepe, co pro nej je to prave. Jde o to, aby to hledal, casto to hledani prinese mnohem vic nez hotova odpoved.

Co chci, to taky dostanu. Prostě neptám se, ale dávám podněty lidem k tomu aby odpověděli to co chci já a hlavně aby o tom přemýšleli. Když mi někdo odpoví bezmyšlenkovitě, tak se ho zeptám, jestli opravdu chtěl říct to co řekl. A hlavně! Neodvádím komunikaci od tématu, NIKDY! Dokud se nedořeší jedna věc, nepokračuji dále. To je základ všeho myslím. Bavit se o tom, o čem jsem se bavit chtěl a neodpovídat ani se dále tázat na jiné téma.

Asi jsme tady o tom už psali, ale často se mi to vkrade do hlavy...
Vzpomenu si nezřídka na J.Duška ve Čtyřech dohodách v části "Nehřešte slovem" jak říkal, miřte přímo - možná jinými slovy, co říká Radim.
Stává se mi běžně, že v rozhovoru ujedu nějak úplně jinam a pomůže mi si připomenout větičku s mířením.

tenhle článek mi připomněl úryvek z mé oblíbené knížky od kněze Bruna Ferrera "příběhy pro potěchu duše":
Chtěl jsem mléko a dostal jsem dudlík.
Chtěl jsem rodiče a dostal jsem hračku.
Chtěl jsem si povídat a dostal jsem televizi.
Chtěl jsem se učit a dostal jsem vysvědčení.
Chtěl jsem přemýšlet a dostal jsem myšlenky hotové.
Chtěl jsem celkový pohled a dostal jsem jediný názor.
Chtěl jsem být svobodný a dostal jsem kázeň.
Chtěl jsem lásku a dostal jsem morálku.
Chtěl jsem povolání a dostal jsem místo.
Chtěl jsem štěstí a dostal jsem peníze.
Chtěl jsem svobodu a dostal jsem automobil.
Chtěl jsem hledat smysl a dostal jsem kariéru.
Chtěl jsem naději a dostal jsem strach.
Chtěl jsem změnu a dostal jsem soucit.
Chtěl jsem žít....

Miluju tyhle krátké jednoduché příběhy.

A do prčic, to jsou bolestivý věci - alespoň když se rozhlédnu okolo sebe, když poslouchám lidi nebo zalistuji novinami.
Krásný pravdy. Kéž bychom se jim jenom nezasmáli. Kéž by nám poradily, jak žít a nechat žít.

Muj otec zavolal na linku pro firemni zakazniky vodafone. Predstavil se a k jeho soku mu slecna na druhe strane aparatu vynadala, co si to dovoluje a at se pry okamzite omluvi. Po nejake chvili tatovi doslo, ze slecna misto predstaveni "hajzler" rozumela nadavku "hajzle". A tak ji to rozhodilo, ze uz spolu nic nedohodli. Trvala si na svem a chtela omluvu.
A tak muj tata chtel A, ale nedostal ani Z. To je ta komunikace nekdy tezka, co?!

"Zkušenost je to, co jsem dostal místo toho, co jsem dostat chtěl."

.. právě pronesl náš kamarád, co přijel na návštěvu... :-)