Já si furt papouškuju svoje: Většina lidí chodí do práce, do které chodit nechce. Protože je to tak časté, považujeme to za normální. Jasný.

Ovšem tenhle obrázek (viz nahoře) mi trošičku protřel zrak. Říkám si, jestli smyslem „naší 100-členné firmy“ je postavit katedrálu a jenom 16 lidí staví, tak říkám: „Huston, máme problém!!!“

Jen si představte fotbalový manšaft o 11-ti lidech, kde 2 hrají naplno, ostatní jen tak postávají, posedávají nebo dokonce zkouší dát vlastňáka.

Představte si orchestr, kde jen pár muzikantů hraje naplno, ostatní se dívají na hodinky a těší se domů.

Představte si desetičlenný tým chirurgů, asistentů nebo sester při náročné operaci. Pouze 2 operují, ostatní přemýšlí o tom, jak to bude fajn o víkendu, až budou mít volno. Někteří se dokonce z operačního sálu vypařili a v soukromí své ordinace si honí vlastní kšeftíky.

Představte si 10-ti člennou posádku letadla, v které funguje naplno jeden pilot a jedna letuška, ostatní by byli raději jinde.

A výčet by mohl pokračovat…

Prostě: Není to dobrý. Práce nás nebere (viz nahgoře – 69+15). Myslím, že hlavně díky přetvářce a vypětí všech sil dostáváme zboží a hlavně služby v jakés takés kvalitě.

Proto díky všem, kdo makáte na revolucích!!
Jsou tam už pěkný kousky a hromada hlasů. Myslím, že z toho může vzniknout pěkný dílo.

Přátelé, pokud chodíte jen na blog, do revolucí nebo do sólotripu, možná jste si nevšimli nástěnky na hlavní stránce http://www.peoplecomm.cz/.

Cítili jsme, že by to chtělo jedno místo na vzkazy typu – „blíží se zajímavé setkání, novinky na webu, něco nabízíme, něco potřebujeme, změna termínů, volná místa na zájezdech, hledáme člověka“,… prostě cokoli co by se v detailu blogu, revolucí nebo sólotripu mohlo ztratit.

Tj. pověste sem jakýkoli vzkaz, který si myslíte, že by mohl ostatní zajímat. Na druhou stranu kromě cesty do blogu, do revolucí nebo do sólotripu mrkněte občas i sem.

tyjo, představa, že 1 z desti v operačním týmu schválně řeže vedle, je děsná…. služby, jejich kvalita, s tím se všichni potkáváme denně.

Nahlodává mě otázka, proč lidé, kteří chtějí kvalitní služby, je nemohou dostat,když naopak lidé, kteří nabízejí kvalitní služby, často těžko hledají své zákazníky. Že pro ty, kteří dělají své povolání poctivě, bývá často vysilující obhájit před prvotním zákazníkem kvalitu svých služeb. Proč je tolik zblblých lidí, kteří deformují předpoklad poctivé práce a její hodnoty?

V nedávném Reflexu je v jednom článku klasická ukázka :“ přijdu na Smíchov k uzenáři J.S. Vidím, že tam přišla stará paní a říká: Vy máte ale drahé buřty. On jí odpoví: Ano, paní, ty jsou ale z masa. Paní pobaveně zareaguje: A z čeho se asi buřty dělají? On odpoví: Ze sóji, mouky a vody. Pak jí dá ochutnat a ona odpoví: jé, to je buřt, jaký jsem jedla naposledy před válkou..“

Proč musí tak často poctiví podnikatlé, řemeslníci, obhajovat hodnotu své práce?!!

Nedávno jsem hledala firmu, která mi vymění okna v malém bytě. Několik firem mi dalo najevo, že je má zakázka 4 oken, která mají zvenčí nestandardní šedý profil, téměř obtěžuje. Pak jsem narazila na řemeslníka, který nakonec okna v bytě vyměnil. Při prvním kontaktu ale pronesl větu: „jinde Vám to možná udělají levněji, ale já používám kvalitní materiály.“ Byl to poctivý řemeslník, vyšel mi v různých ohledech velmi vstříc, a přesto se potřeboval dopředu obhajovat… smutné. Přála bych si toto v naší společnosti změnit, cítím se však na to slabá. Dost mě vyčerpává lítat na houpačce mezi tím, jak je někdo z našich (mých a partnerových) služeb unešenej a těmi, před kterými musíme cenu svých služeb (pro jejich kvalitu, ze které nemíníme ustoupit), obhajovat, protože těch z druhé skupiny je bohužel víc…

Co s tím?

Iniciativa

Elbert Hubbard

Svět uděluje své velké odměny v podobě peněz nebo úcty za všechno, kromě jedné věci a tou je iniciativa.
Co je to iniciativa? Povím vám to. Iniciativa znamená dělat svěřené úkoly správně bez toho, že by vám někdo něco musel vysvětlovat.
Hned za tím následuje splnění úkolu s jedním připomenutím. Například donést poselství Garciovi. Ti, kdo dokážou doručit poselství, získají velké uznání, ale jejich finanční odměna není vždy úměrná.
Pak následují ti, kteří neudělají nikdy nic, aniž by o to byli požádáni dvakrát. Tito lidé nezískají úctu a jejich plat je malý.
Pak jsou ti, kdo udělají správnou věc jen tehdy, když je nutnost nakopne. Tito lidé obdrží lhostejnost místo úcty a almužnu místo platu. Tento typ člověka stráví většinu svého času na židli a naříká nad svým těžkým údělem.
Nejníže na stupnici stojí člověk, který neudělá nic správně, i když mu to někdo ukáže a dohlíží na to, aby to udělal. Takový člověk je bez práce a dostává se mu pohrdání, které si zasluhuje. A pokud nemá bohatého papínka, osud na něho čeká za rohem s tvrdou holí.

Do které skupiny patříte vy?

Úvod ke knížce „Poselství Garciovi“, kteoru si můžete přečíst on-line zde: http://www.cintamani.cz/garcia

Ještě k Šárčiným postřehům.
Taky jsem si všiml, že se jedni podivují nad vysokou cenou a druzí vysvětlují.

Není to ale zase to naše sebe-vědomí? Jestli jsem si vědom své ceny, tj. nepřeceňuji ani nepodceňuji své zboží, tak přeci nepotřebuji vysvětlovat!?

Alespoň to pozoruji na sobě. V dobách, kdy jsem moc netušil, co dělám a hrál jsem si na něco, co jsem nebyl, jsem vysvětloval hodně. Co tuším lépe co, proč a jak dělám, vysvětluji méně…

Díky, Tomáši, z velké části je to tak.

Napdl mě v této souvislosti nový termín – „sebemístopatřičnost“ (já, tady a teď). Potřeba vysvětlovat (obhajovat) asi přichází, pokud jedna z proměnných tohoto trojrozměrného modelu je zaměněna, potřebuje korekci. A nabízí se tedy 3 možnosti, kterou z těchto proměnných nahradit :-)

K tomu vysvetlovani a obhajovani z pohledu prodeje. Vysvetlovani do urcite miry k prodeji patri. I přes moznosti pristupu k informacim, ktere clovek ma, nemuze byt odbornik na všechno a urcita vysvetlovaci, ba i argumentacni faze k prodeji patri. Nicmene v pravy cas a v prave mire. Setkavam se s tim, ze prodejci zacnou obhajovat svůj produkt jeste driv, nez zakaznik vubec vznese nejakou namitku. To je chyba a obchodnika stavi do velmi nevyhodne situace.

Myslim, ze i v mezilidskych vztazich obecne lze pouzit pravidlo: vysvetlujme svoje nazory a postoje, ale neobhajujme je (se). Ma to co do cineni se sebevedomim, jak pise Tomas, nemusi to byt jen vyraz nizkeho sebevedomi, ale i naopak. Muze to byt obrana, ale také arogantni utok. Tim jsme zase u toho, ze komunikace prechazi do boje, o tom uz byla diskuse u jineho clanku.

Přátelé, tohle nepřehlédněte: http://horror-livingdead.blogspot.com/

Nespokojený zaměstnanec 02 píše do blogu o svých zkušenostech. Mimo jiné:

…Jen málokterý zaměstnanec pracuje v této společnosti více než rok. Slabší poctivé povahy tento psychický nátlak nevydrží a ze společnosti odejdou….

…Už při školení nás učili jak podvádět lidi, jak mlžit skutečnost, jak propagovat lži!…

…Při puštění televize O2, Vám klesne rychlost internetu na polovinu. Tedy máte rychlost 4096 kb/s, platíte za tuto rychlost, ale ve skutečnosti máte rychlost 2048 kb/s….

Kdyby měli všichni podobnou odvahu…

Ahoj Tome,
nedá mi to, abych nezareagoval. Musim říct, že ses do mě svým komentářem hezky „napojil“ :-) (zásuvková terminologie).

Nějak nerozumim tomu, co je odvážnýho na tom, že někdo anonymně kritizuje a poškozuje společnost. Možná mi chybí jakákoliv zkušenost s prací v korporaci a čerpám jen z toho, jak se snažíme dělat SYMBIO a jaký mít vztahy s lidma. Vycházim ze svojí zkušenosti, jak moc „mám rád“, když někdo jenom kritizuje.

Mám pocit, že všude je mraky chytráků, „trenérů“, „politiků“ a „manažerů“, kteří vědí nejlíp, jak dělat práci druhých. Tihle chytráci jsou bohužel hodně oblíbení, protože ukazují na chyby druhých. A to lidi vždycky ocení, nejen v hospodě! Prostě všude je plno Ovčanů – přímo miluju tenhle výraz :-).

Ale pokud někdo kromě stěžování si začne taky cíleně škodit, tak je to i podle tvýho popisu z článku http://blog.peoplecomm.cz/clanek/ovcane-a-ti-dalsi-obcane zkrátka Parazit.

A nechce se mi věřit, že zrovna ty bys lidi burcoval k tomu, aby parazitovali :) Tak si tak dumám, kde jsem co blbě pochopil …

Člověče, Libore, já neměl ponětí, o čem to tu píšeš. Až ráno mi to došlo (teda snad?? – že asi mluvíš o http://revoluce.peoplecomm.cz/125-blog-kazdemu-zamestnanci- , kde navrhuji, abychom podpořili blogování zaměstnanců). Jestli ano, mrkni tam na můj poslední komentář, třeba něco objasní.

Jinak si myslím (…moje zkušenost, příběhy, které vyslechnu a výzkumy, z kterých čerpám), že pokud se dokážeme do mnohých firem podívat nezainteresovaně (tedy je nutné, abychom k tomu neměli osobní vztah), uvidíme tam hrůzné věci. Kdyby tam lidé nosili uniformy Wermachtu a mluvili německy, člověk by nepoznal, že není rok 1942 (viz naše pondělní přednáška). Prostě kroutím hlavou, co si Homo Sapiens (český překlad je přece „člověk moudrý“) v roce 2008, v ČR dovolí k druhým lidem.

A já se tedy nedivím, že někteří lidé (valná většina, zdá se) reaguje ovčansky a/nebo parazitárně. Tj. na blogu třeba destruktivně nadávají.
Kdybyste se mi někdo snažili rozumět – „nedivím se“ – nerovná se „schvaluji“ to. Pouze mám pocit, že tomu rozumím.