Je to jedna z cest pri praci se svou osobnosti, napriklad se svymi „stiny“ – nectnostmi, ktere jsou nam vlastni, ale zaboha bychom si nepriznali, ze zrovna my je mame.

Zkuste se nekdy zamyslet nad tim, co Vas na lidech kolem Vas nejvic stve. A pak zkuste hledat, kde se tyhle vlastnosti vyskytuji ve Vasem zivote. Prvni reakce mozna bude – ja a tohle, no to u me vubec neprichazi v uvahu. Ale kdyz se zamyslite, mozna prijdete na to, ze to, co Vas stve u kolegy v praci, Vy delate doma sve manzelce nebo opacne.

Zkuste to pozorovat nejakou chvili, mozna objevite, ze lide kolem Vas Vam jen nastavuji zrcadlo. A pujdu-li o krucek dal, zkuste pak Vy zmenit sve chovani a pozorujte, co se deje s lidmi kolem Vas.

Muze to byt hodne neprijemne, ale je-li clovek k sobe uprimny a dokaze-li objevit a prijmout sve „stiny“ (tzn. prestat nemit sam sebe rad za sve potlacene, nepriznane negativni vlastnosti), prestanou ho tyhle stiny podvedome ovladat a dokaze se rozhodovat opravdu jen sam za sebe – viz diskuse u predchoziho clanku („Premysliste o smyslu vasi prace“) o tom, jestli si panaka davam z vlastniho rozhodnuti nebo ne.

Blackbeade, jako by jsi byl s námi na poslední cestě kolem světa! Dva dny jsme se snažili přijít na kloub podstatě projektování našich vlastností do jiných lidí a tak poodkrýt svůj stín. Úmorná, ale svým způsobem zábavná práce.

Já si po čase odkrývání svého stínu přijdu mnohem sebevědomější a hlavně tolerantnější (mám podstatně menší potřebu soudit druhé a jejich chování). I když zpočátku jsem byl pěkně překvapený při zjišťování, kdo že to vlastně jsem…

Pokud už člověk zatouží nahlédnout pod pokličku sebe sama, přijde mi, že nejvíce se o sobě můžu naučit, když pozoruji své chování ve vztahu k druhým lidem. Proto připomínám tento článek: http://blog.peoplecomm.cz/clanek/zrcadlo-sebepoznani

Jinak jsme dnes spustili možnost adresného komentování. Snad to oceníte. Kdybyste narazili na jakékoli nejasnosti nebo mouchy, dejte obratem vědět.

Někde jsem se dozvěděl jednu věc, která patří k tématu. Zjistil to pán, jehož jméno si už bohužel nepamatuju, při výzkumech preferencí různých typů nápojů. Ty výzkumy fungují tak, že ptá vzorku lidí, jaké charakteristiky jsou pro ně důležité třeba u instantní kávy. Pak připraví velké množství šálků kávy, všechny mají odlišné poměry zjištěných charakteristik a lidé ochutnáváním zvolí „ideální“ instantní kávu, která jde pak na celoamerický trh. Jde o to, že lidé nejsou schopni dobře a správně vyjádřit svoje preference obecně (u chuti kávy to platí rovněž) a tak výzkumy tohoto typu nikdy nepřijdou s kávou, která by byla „ideální“.

O tomto tématu krásně pojednává kniha M. Gladwella Mžik. Lidé prostě lžou sami sobě, říkají, co si myslí, že chtějí slyšet druzí, atd. Myslím, že ještě lepší metoda, než se ptát je lidi pozorovat při dané činnosti a ptát se jich až pak + srovnávat jejich odpovědi s realitou, kterou jsme pozorovali.

Vzpomínám si, jak Gladwell v mžiku mluví o spotřebitelích Sprite (myslím), kteří si stěžují, že jim výrobce do nápoje přidal citrón na základě toho, že na obal přidali žlutou barvu.
Vzpomínám si, jak za starých časů, kdy jsem pracoval v Douwe Egberts jsme ve firmní laboratoři pravidelně testovali (ochutnávali) kávu. Když jsme věděli co pijeme výsledky byly o často o 100% jiné než, když jsme chtunali na „slepo“. Musím říct, že tahle zkušenost mě ovlivnila na zbytek života. Tenkrát (cca 1996) mi došlo, že to, co si o sobě myslím se pravděpodobně dost liší od toho, co skutečně dělám/jak se chovám.

P.S.: Tenhle mini-článek si za včerejší den přečetlo přes 200 lidí. To je dost, myslím si. Že by nás bylo víc, kdo přemýšlíme o tom, co si o sobě myslíme???

prima vec, ty fotky u komentaru a technicky dobre udelane!

no vlastne som ani nechcel nic povedat k tomuto clanku, len som chcel vyskusat nove komentare. takze asi vystupujem tymto z anonymity :)

ospravedlnujem sa autorovi za trestuhodne porusenie pravidiel, asi sa musim priznat ze som typ ktoreho to bavi :D

Lukáši, vítej(te)!
Pěkná fotka!
Tak snad se nám snad bude snáz diskutovat, když se „známe“!?

Z minulý Cesty kolem světa jsem se doslova posadil na zadek z toho zjištění, že když na někoho ukazuju prstem a říkám mu, co má/nemá, tak při tom vlastně ukazuju třemi prsty na sebe a jenom 1-2 na toho druhého. A že tak vlastně radím spíš sobě, než jemu. Pozoruju to od tý doby u sebe docela často a skoro vždycky to je fakt moje projekce.

A že už jsem se díky tomu o sobě dozvěděl věcí :-)

Libore! Ani nevíš, jak rád tě tady vidím.Vítej!

Na téma razení druhým: Já jsem na to odborník, hlavně co se týče rad, o které druzí nestojí. Vyrostl jsem v rodině, kde všichni ví přesně, co by měli ti druzí dělat. Fascinuje mě sledovat tu dynamiku, kdy táta radí mamince, já radím bráchovi, brácha zase mamince, maminka tátovi a tak furt dokola.
V podstatě, když tu naši rodinu studuju dochází mi, že většinu komunikace tvoří tyhle tři body: 1.razení druhým, 2.pomlouvání druhých, 3.stěžování si na to, jak život těžký. Ke svému smutku ovšem zjišťuji, že moje rodina nekomunikuje nijak výjimečně.

A chci k Liborově bodu říct, že čím víc chápu mechanismus projekce svých potlačených nebo nerozpoznaných vlastností, tím míň se tohohle bludnýho kruhu účastním. Je to nezměrná úleva, dokázat z toho kolečka po letech vyskočit bez potřeby radit druhým, jen pozorovat a být.

Uáááááááááááááááááá!!!!!

Všiml jsem si zajímavé věci. Byl jsem teď s lidmi, kteří relativně nadávali na druhé. Slyšel jsem hodně slov jako „ti neschopní“, „jsou to blbové“, „debilové“ a tak dále. Došlo mi tak, že mnoho lidí (někdy to slyším tak často, že bych se nebál slovíčka většina) má o druhých horší mínění.

Jestliže si ale většina lidí myslí, že jsou chytřejší, lepší a schopnější než ti druzí tak mi v tom něco nehraje. To přece nejde!? Tak nevím jestli to není ukázka rozporu mezi tím, co si o sobě myslíme vs. co si o nás myslí druzí vs. jak na tom jsme ve vztahu k celku.

Do našeho anglického blogu jsem teď napsal pár článků o projektování stínu a tedy tématu „Co si o sobě myslíme? vs. Kdo jsme?“. Tohle je první z nich: http://blog.peoplecomm.org/article/living-in-a-two-bedroom-apartment
Jinak od teď dál tam budeme publikovat (stejně jako zde) 2 x týdně – vždy v pondělí a ve čtvrtek (+/-1den). Články jsou z 80% jiné než v CZ verzi.

Tohle se mi líbí: „Jistota, že jsme inteligentnější než ostatní, je povážlivá už proto, že ji s námi sdílí tolik pitomců.“
Albert Camus