Peoplecomm - peníze nebo život

Z té informace jsem se tenkrát posadil na zadek. Už nevím, jestli to byl Gallup Management Journal, First Break all the rules nebo něco jiného.

Ale zpráva o tom, že pouze dva z deseti pracujících dělají to, v čem jsou nejlepší, mě prostě dostala. Od té doby to nemohu vyhnat z hlavy a následky vidím na každém kroku. Ať už je to nevrlá zdravotní sestra, dokola chybující automechanik, zkorumpovaný starosta, neoblíbený šéf, úsečná operátorka zákaznického centra či necitlivý učitel. Dělat práci, pro kterou jsme se nenarodili, je vyčerpávající. Člověk je unavený, a proto nevrlý. Navíc chybuje. Často opakovaně a zásadně.

Vybavujete si rčení o kozlovi zahradníkem?
V tomto případě až osmdesát procent pracujících-„ kozlů“ zahradničí. Práce jim nejde, nenaplňuje je, nenacházejí v ní větší smysl, než je mzda nebo mezistanice na cestě do vyšších příček firemní pyramidy. Je to jev tak častý, že ho považujeme za normální. Pochybnou kvalitu a zejména všudypřítomnou mrzutost už ani nekomentujeme.

Myslím si, že mám štěstí a patřím k těm dvěma z deseti, kteří dělají, co jim jde a co je baví. Na vlastní kůži jsem několikrát zažil maximální nasazení, nadšení, stoprocentní důvěru a skvělou spolupráci. Viděl jsem, že to jde jinak. Proto ten převažující stav, kdy většina kozlů zahradničí, za normální nepovažují. Nevyhovuje mi potkávat tolik mrzutých, frustrovaných či naštvaných lidí, kterým nesedí, co dělají. A proto to chci změnit!

Jak?

Připravujeme program, který umožní komukoli přiložit ruku k dílu a na této změně se podílet. Nazvali jsme ho „111 pracovních revolucí“. Již brzy (informace o spuštění se objeví na blogu) spustíme na tomto webu aplikaci, do které budete moci napsat cokoli, co vás v práci tzv. štve. Zároveň budete moci zadat návrh na změnu – tzv. revoluci. Vznikne tak databáze důvodů „blbé“ nálady a špatných výsledků. Současně i databanka pracovních revolucí. Kromě rozšiřování těchto dvou databází bude možné k jednotlivým položkám přidat i svůj hlas. 111 revolucí, které obdrží nejvíc hlasů, chceme vydat knižně a dostat tak naše společné myšlenky i k lidem bez přístupu k internetu.

Pokud také vidíte možnosti, jak zlepšit, zlidštit, zjednodušit či zpříjemnit náš pracovní svět, potom, prosím spojme síly! Zkuste v následujících dnech sledovat, co všechno by u vás v práci mohlo fungovat lépe. Zauvažujte také, jak současnou situaci zlepšit. A pak pojďme společnými silami sestavit databázi nejčastějších důvodů pracovní nespokojenosti a hlavně originálních revolučních nápadů na to, jak tu nespokojenost zlepšit.

Pro inspiraci je zde pět příkladů nespokojeností, které jsem sesbíral na našich zájezdech:

1. Nemůžu v práci jíst
Pracuji v kanceláři, kde jsem pouze já a několik kolegů. Nechodí tam zákazníci ani jiné návštěvy. Kvůli péči o své zdraví potřebuji průběžně jíst. Nestačí mi model „snídaně – oběd – večeře“. A proto si potřebuji dát svačinu. Šéfové to však vadí. Při práci s prý nejí. Mám počkat na oběd. Tedy štve mě, že se při práci nemůžu svobodně najíst.

2. Povinné hodnocení zaměstnanců
Čtyřikrát ročně nás naše personální oddělení nutí k tzv. hodnotícím pohovorům. Vždy šéf a jeho podřízení dostanou formuláře, které mají vyplnit. Nezažil jsem nikoho, kdo by to hodnotil jako přínos. Je to téměř 100% rozcvička ve vyplňování formulářů. Prostě nikdy jsem si nevšiml, že by s těmi formuláři někdo pracoval, a pocit marnosti a ztraceného času mě štve.

3. Kontrola příchodů
Pracuji v reklamní agentuře a jsem hodnocen za nápady. Přesto náš šéf kontroluje každé ráno včasnost příchodů do práce. Nejsem ranní pták a nevyhovuje mi hlásit se každý den ve stejný čas na místě jako na vojně. Nechodím vždy v 9.00, jak se má. Ty nepříjemné pohledy a rozhovory mě vysávají.

4. Povinné vykání
Nastoupil jsem do firmy, kde je povinné vykání. Šéfové sice říkají, že je doporučené... Tykání je možné v podstatě pouze na stejné úrovni. Šéfům i podřízeným se má vykat. Zkusil jsem si potykat s podřízeným, ale byl jsem důrazně upozorněn, že to není firemní kultura. Nejsem vykací typ a štve mě, když mě někdo tlačí do toho, jak druhé oslovovat.

5. Čím výše v hierarchii, tím světlejší kancl
U nás ve firmě má ta nejnižší pozice tu nejtemnější kancelář. Čím výše se stoupá v hierarchii, tím větší je šance na okno. Ti úplně nejvyšší si ho dokonce mohou otevřít. Štve mě, že přístup ke světlu je otázkou výše postavení.

A zde je pět příkladů nápadů – pracovních revolucí, které by mohly pomoci z práce udělat místo, kam se budeme těšit, které nám bude vyhovovat, a hlavně které nám umožní dostat ze sebe, co v nás je. Osobně bych se nebál humoru a nadsázky. I když bude fajn, když bude každá položka i přínosná, ne pouze zábavná.

1. Každý týden se točíme
Zkuste si ve vašem oddělení (týmu) během následujícího měsíce každý týden vyměnit roli s některým z kolegů. Asistentka převezme roli šéfa. Šéf se zhostí pozice recepční. Recepční bude týden fungovat jako skladník. Pravděpodobně narazíte na úkoly, které „nováček“ v nové roli nezvládne. Ty si může ponechat ten, kterému role patří. I tak se například pro šéfa-recepčního nebo recepční-skladnici nabízí obrovské pole působnosti. Hlavně ale neříkejte, že to nejde! Slyšeli jste, že ti co chtějí, hledají způsoby, a ti co nechtějí, hledají důvody?

2. Firemní výjezd na nudistickou pláž
Ve firemním světě je časté schovávat se za obleky a kostýmky. Velmi často až do té míry, že se lidé úplně vytratí a místo toho si spolu povídají jen dva obleky. Připravte tedy situaci, která vás přiměje firemní oděv odložit, ideálně až do Adamova či Evina roucha. Ideální je letní týmový pobyt v některém z chorvatských nudistických kempů. Slabší, avšak přesto 100% funkční verzí je skupinová návštěva sauny ve vaší obci.

3. Pracujte v noci
Jste noční člověk. Nejlepší výkon podáváte okolo druhé hodiny ráno. Firma, ve které pracujete, ovšem funguje v klasickém modelu 9.00–17.00. Přizpůsobte si pracovní dobu svému biorytmu! Ať už máte špičku v pět ráno, ve čtyři odpoledne nebo v jedenáct v noci, nastavte si vaše fungování tak, abyste ty nejnáročnější úkoly vykonávali v tomto čase. Pak už „pouze“ najděte cesty, jak požadavky vašeho těla sladit s očekáváními vašeho okolí.

4. Usmějte se!
Ano. I tuhle banalitu můžeme považovat za revoluci. Za revoluci, která nic nestojí, nikoho neobtíží a přitom dokáže změnit mnohé. Úsměv je také energeticky výhodnější než mračení. V porovnání se zamračením potřebujete pro úsměv pouhou polovinu svalů. Úsměv vás zatraktivní, zpřístupní a otevře ostatním. Mimochodem čtyřleté dítě se za den usměje v průměru až 400x, třicetiletý člověk už jenom patnáctkrát. Takže se usmívejte, až budete telefonovat, psát e-mail nebo se jenom tak dívat z okna.

5. Chyba měsíce
Thomas Edison se proslavil tvrzením, že potřeboval udělat tisíc chyb na to, aby vynalezl žárovku. Prostě zdá se, že kdo nedělá chyby, pravděpodobně nic nedělá. Firmy, které prodávají nápady a potřebují od svých lidí kreativitu, si to už často uvědomují a své lidi začínají za chyby oceňovat. Zkuste to také. Zaveďte tzv. „Chybu měsíce“, soutěž, do které nominujte jakoukoli chybu, kterou kdokoli z vašeho manšaftu udělá, a jednou měsíčně vyhlaste vítěze. Vítězství náležitě odměňte a oslavte!

Předem moc děkuji všem, kdo se zapojíte!