poslední dobou často přemýšlím nad přívlastky, které k životu přiřazujeme, kde se vzaly a co s námi dělají…

Nevím, jestli chci žít úspěšný život. Protože jak poznám úspěch? Tak, že se dá porovnat se svým opakem, neúspěchem. Tedy pak podmínkou toho, že já budu úspěšná, je to, že nutně potřebuji ke svému úspěchu i takové lidi, kteří jsou neúspěšní…. to už mi jako úspěch moc nepřipadá… :-)

Úspěch ja také věc nestálá v čase. To, co dříve bylo pokládáno za známku úspěchu (třeba jezdit automobilem, používat doma počítač), dnes už je téměř zcela běžná věc (alespoň ve společnosti, ve které žijeme), takže tenhle běh, zdá se, nikdy nekončí. Dosáhneme jedné mety, a protože nás ostatní za čas doběhnou, a protože si chceme udržet ten úspěch, běžíme dál… docela děsivá štvanice,ne?

čili úspěch je pro mě čím dál víc negativním slovem, protože už mě nebaví se pořád porovnávat s ostatními, stále se ujišťovat o své sebehodnotě tímto srovnáním, čím více být úspěšná, tím více se vyčleňovat ze společnosti „neúspěšných“, ale přitom stále více toužit po společnosti lidí (což se stává téměř nemožným, protože i v te společnosti mně příjemných lidí se většinu času ze zvyku poměřuji s ostatními a na základě subjektivních kriterií se opět vyčleňuji a ze společnosti vzdaluji)

Důležitější než úspěch, je pro mě čím dál víc v životě radost a naplnění (to bylo asi i tak myšleno použitím slova „úspěch“ v úvodním článku, ale pro mě jsou slova a jejich významy docela důležitá:-). Radost se nepotřebuje opírat o smutek ostatních, není to porovnávací měřítko v naší společnosti. Radost je radost. Necítím potřebu, hnát se za větší radostí, protože v momentě, kdy se raduji, se prostě raduji a nezkoumám, jestli bych se chtěla radovat ještě více (což u úspěchu velmi často přichází). A naplnění pro mě znamená radost z toho, co dělám (samotná radost může přijít, i když nic nedělám), co je v souladu „já a svět“.

Je pravda, že k tomu často bohužel potřebuji překonat sebe samu, tedy lépe řečeno své EGO, svůj strach. A zatím u toho musím hodně přemýšlet.
Ta velká životní radost přichází v záblescích a v ten moment ji cítím jako věčnou, samozřejmou součást svého života; jsem jí plná a radostně ji rozdávám a šířím kolem sebe. Zákeřňáci strach a EGO se nevzdávají snadno a tuhle radost umenšují nebo úplně ničí (stačí relativně málo – špatně se vyspat, výpadek proudu když si chci uvařit kávu, zavřený obchod, napadlý sníh když se vydávám na cestu autem, nenapadlý sníh na horách, obálka s pruhem v poště…). A v těchto momentech jsou ty záblesky radosti vzdálené. Až když si uvědomím, že jsem je prožila a jen na mě záleží, jestli je zase prožiju, strach a naštvání se začnou zmenšovat a radost se vrací a většinou rychle přichází i první nápad, jak se k ní zase rychle dostat (zavolat kamarádce; jít se psem ven do lesa nikoli z povinnosti, ale užít si radost, že můžu, že nesedím v kanceláři;..). A čím víc jsem si těchto pochodů vědomá, tím kratší intervaly mezi radostí jsou :-)

Pre mňa je úspech (šťastie) ak mam dobré vzťahy (JA a BOH, JA a JA, JA a OKOLIE). Ja som úspešný ak som tým najlepším ja akým môžem byť (som sa mohol stať). Úspech a šťastie by som odvodzoval od seba a nie od ostatných.

Děkuji, děkuji. To mě nadchlo – přívlastky, které dáváme životu… a že mu jich dáváme!! A taky to, že úspěch poznám pouze, když poznám neúspěch. Stejně jako většinu (možná vše) v životě poznám jen v kontrastu s protikladem – zkuste něco napsat bílým fixem na bílý papír…

Také souhlasím se Šárkou, myslím si, že úspěch souvysí jen s postavení ve společnosti.

Jednou jsem četla, že: „To nejdůležitější na úspěchu je, kým se člověk stane, zatímco jej dosahuje.“

To je pěkný…

Představte si, byli jsme restauraci a po zaplacení nám paní popřála: „Úspěšný den!“ Nezvyklé. Zajímavé.

Mě se líbí názor „Musíte si najít to, co budete mít rádi,“ od Steve Jobs – http://www.grafika.cz/art/spolecnost/steve-jobs-stanford.html
A potom může být člověk úspěšný, spokojený a v ideálním případě šťastný. :-)
Jinak k názoru Šárky, že jí slovo úspěch připadá jako negativní slovo mi příjde dost přehnaný, já si myslím, že přece záleží na každém co si pod tímto slovem představuje – pro někoho je úspěch, že dělá to co chce dělat a pro někoho to, že nemusí jezdit MHD. Ale napsala si to pěkně. :-)

Teď jsem v nějaké Tolleho knížce četl, že „úspěch je úspěšně prožitý přítomný okamžik“. Když si člověk připustí, že život je pouze to, co se děje právě teď a jakékoli představy o budoucnu a vzpomínky na minulost jsou jen iluzí mozku a dějí se také pouze teď, potom v tom vidím dost pravdy.

Napadlo vás někdy proč chce být člověk úspěšný?
Určitě se někdo nestane třeba špičkovým hokejistou jen kvůli tomu, aby si mohl doma vystavit pohár. Je to pocit důležitosti, co tak chceme. A pokud budete tomu druhému i v běžném životě dávat pocit, že je Někým, dokážete zázraky.

Dnes jsem toho pána viděla poprvé. Možná ho znáte. Pro inspiraci:http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=19&t=1391&start=0