Peoplecomm - peníze nebo život

Je až neuvěřitelné, jak dlouho nás tahle strašidla dané výchovou v dětství provázejí.

Kamarád mi před dvěmi týdny říkal:"Představ si, jaký jsem měl sen. Zdálo se mi o čertovi.....Chápeš to? Bylo mi dávno padesát a zdálo se mi o čertovi....Čert chodil, lomozil řetězem a strašil lidi. Bylo tam plno úzkosti a strachu...."
A já na to: "Co jsi s tím v tom snu dělal?" On:"Představil jsem si hvězdu a čert zmizel...."

Co znamenají čert a hvězda v symbolech?
Čert je často symbolem neurózy a komplexů - možná právě vyvolané tím strašením a potlačením osobnosti v dětství.
Hvězda je v symbolice akumulovaná pevná energie.
Čertova energie nás je schopna rozhodit a zadělat nám na mindráky do života. Energie hvězdy nás drží nerozpolcené a celistvé - žádné strachy a úzkosti. Hvězda prostě září a svítí. To řešení ve snu mi přijde geniální, protože tmu můžeme vyhnat jen světlem ne?

Takže, když by náhodou někdo viděl čerta, představte si hvězdu.

A proto: Ať žijí uvědomělí rodičové a čerti, kteří dodají dětem sebevědomí a optimizmus.

Ještě jeden postřeh - dokud se dětem neřekne, že je někdo škaredý, zlý a že by mu mohl nedebože ublížit, pak z něj nutně nemusejí mít strach - náš 1,5 letý syn se sám od sebe nechal pochovat od čerta s extrahnusnou gumovou maskou... Není třeba připomínat, že děti jsou hodně vnímavé, jaké postoje máme my dospělí ke svému okolí - např. k jiným etnikům - a to i naopak. Nedávno jsem si nechal nově předláždit chodník - od šikovného vyučeného cikána se živnostenským listem - zarazilo mě, že si posteskl, že má obavy jít si do půjčovny půjčit "žábu", protože se na "Romáče nedívají moc dobře" - taky jeden ze strachů, které člověk může mít při práci...

Čert s Mikulášem je jeden ze společenských rituálů, kterým se snažím v životě a výchově vyhýbat. Nevím jak dlouho se nám bude dařit odolávat tradici, tak jsem preventivně naučil mrňavou Elišku jak strašit. Už si umí něco přehodit přes hlavu a volat bububu.
Nějaký čas sem se potýkal s tím, jak se vypořádat s tvou tezí celistvého tedy dobrého i zlého člověka, která mi po přečtení článku rezonovala v hlavě.
Dobro a zlo jsem spláchnul s odmítnutím duality už dřív. Nicméně žijeme v pestrém světě, kde jednota nabývá mnoha podob. A zkoumání "dobra" a "zla" na úrovni myšlení je zábava.
Chce se mít zlý člověk zle nebo dobře? Nedaří se mi představit že by něčí cíl mohl být, aby se měl zle. Každý je tedy dobrý minimálně pro sebe. Zlo tedy spíš než jako opak dobra, může být definován jako bezohlednost, nebo absence soucitu. Celistvý člověk se tedy může rodit ne jako dobro/zlý, ale jako prahnoucí po dobrém pocitu s různou mírou soucitu. Někomu pak přináší dobrý pocit láska pokud je schopen soucítit, jinému pak moc nad ostatními, kterých by se jinak musel bát.
Podobá se tohle tvému vnímání celistvosti člověka, nebo sem jinde?

Také se spíše přikláním k názoru Kohyho - tak trochu jsem se to snažil prezentovat i v předchozím příspěvku. Nemyslím, že je v malém človíčku "natvrdo" zakódováno zlo (a dobro) - je to spíše o vnímání světa a vnímání sebe sama a právě toto vnímání můžeme ovlivnit výchovou a působením společnosti jako takové. Ovšemže neříkám, že můžeme člověka zgruntu předělat - tak to není myšleno - ale můžeme ho vést, aby rozlišoval dobro a zlo - dobro a zlo jsou totiž podle mě také filozofické kategorie (s částečně proměnlivým významem v čase a v souvislostech). Jinými slovy, dokud dítěti neřekneme, nebo se nedozví, že čert je vlastně zlý, tak to "zlo" sám od sebe neumí rozeznat...

"Věci jsou takové jaké jsou. Až naše myšlení je dělá dobrými nebo zlými."

Co byste řekli na tuhle myšlenku?

Tomáši a co znamená, že věci jsou takové jaké jsou?

Ha. Dobrá otázka.
Nevím, jestli slovy zvládnu..
Tak třeba člověk není malý, hubený, krásný, zlý,... prostě je to jen člověk.
Je to dobře myslím vidět na tom, jak učíme děti jazyku (viz co píše Jura) - pro dítě je "vše takové jaké to je". My to začneme pojmenovávat - nejdříve podstatná jména (člověk, pták, vrabec, anička,..), pak slovesa a pak právě přídavná jména, přívlastky a spol. A jak jde čas zapomeneme na to, že skutečnost je jedna věc a její pojmenovávání a definování je druhá. A nakonec zapomeneme, že jsme zapomněli..
Hmm, tak nevím, jestli jsem to ještě víc nezamotal...
Zkusíte někdo rozmotat?

:-) Mám rád krátké výroky, které v sobě mají náboj.

"Věci jsou takové jaké jsou. Až naše myšlení je dělá dobrými nebo zlými."

Myslím, že VĚCI sami o sobě nejsou dobré, či zlé (např. oheň = dobrý sluha / zlý pán ;-) ) - ani myšlení samo o sobě je takovými neudělá. Označení "dobrý x zlý" pro zjednodušení zúžím pouze na popis činitele resp. na jeho jednání - hodnocení potom vychází z jakési zkušenosti z takového jednání nebo z předpokládaného výsledku takového jednání (opět jakousi kombinací zkušeností). Dalším úvaha mě potom vede k získávání, ale lépe k předávání zkušeností (z takového předávání se může stát tradice, která může být rozvíjena pozitivně i negativně - může tak z ní být dobrá nebo zlá tradice)...

Sorry, jak jsem už psal, nejsem filozof - takže to je takový úlet ;-)

Každopádně se divím, že se zatím nikdo neozval např. s myšlenkou, že bílý M. a černý č. mohou dětem "zprostředkovávat zkušenost", že nic ve společnosti není samo o sobě jen kladné a nic není samo o sobě jen záporné (jak se říká tomu kolečku, kde se prolíná černá a bílá?) :-)) - když budeme všichni jen filozofovat, nebudeme mít co do pusy a bude zle - když pekaře nikdo nebude "morálně usměrňovat", lehce se z něj stane neřád a bude zle... takže se vrátím k nezáživnému počítání, ať už je to za mnou!

Slova jsou opravdu přeceňovaným a pro abstraktní témata mnohdy matoucím nástrojem komunikace. Pokud nepojmenováváme věci, vlastnosti nebo děje, které si můžeme ukázat, ale abstraktní rovinu, kde nemůžeme jednoduše sdílet zkušenost, vždy mluvíme jen o svých zkušenostech a představách významů a ty se mohou dost rozcházet.

Věci tedy jsou jaké jsou, a pokud si je můžeme ukázat nebývá s tím problém. Pokud se do toho ale přimotá abstraktní pojem, už to není tak jednoduché, protože je v naší mysli skutečnost nahrazena naší představou o ni.

Když sem kouknlul jak obraz kultury jazyka wikipedie definuje dobro a zlo vyskočilo na mě toto:

subjektivní dobro - to, co těší;
objektivní dobro – to, co prospívá;
mravní dobro – to, co slouží ke cti.

Mrav bych rovnou odložil, protože myslím, že se v naší diskuzi jsme již za tímto manipulativním termínem.

Zbylo nám tedy subjektivní dobro a objektivní dobro. Zlo je pak definováno jako protiklad dobra.

Mikuláš - utěšitel, máme ho rádi, dává nám bonbony - Subjektivně dobrý. Na druhou stranu se nezdá že by byl ochotný vzít čerta po hřbetu berlou, kdyby nás ládoval do pytle - Objektivně zlý, protože přihlíží páchání trestného činu svého kumpána, a je tedy jeho spolupachatelem. ;+)

Čert - lotr, který chrastí řetězem, a vyhrožuje že nás odnese do pekla - Subjektivně zlý. Na druhou stranu nás varuje před naší slabostí a motivuje (i když sporně pomocí strachu) k tomu být lepší - Objektivně tedy dobrý. :+)

Já se od vašich teorií o pojmenovávání a dobru a zlu vrátím přímo zpátky ke zkušenosti s čertem a andělem. Minulý rok jsem si to totiž také mohla ozkoušet - ale z té druhé strany, ze strany čerta černého jako uhel. Byla to pro mne zajímavá zkušenost. Bylo pár věcí, které mě na tom překvapilo. Jednou byla rodina, ve které jsme dostali seznam, ale ne seznam dobrých a špatných skutků, ale pouze hříchů... Trochu mě to vyděsilo. Kam se poděla pozitivní motivace?
Druhým zážitkem byla návštěva smíšené rodiny - muž Čech, žena Asiatka a jejich dítě - kteří se nedávno vrátili z Asie, ale chtěli udržet českou tradici. Dítě neumělo moc česky a bylo na něm vidět, že nemá moc pojem o tom, co jednotlivé postavy znamenají - nemělo to zafixované jako české děti. Přesto ke mně jako k čertovi nešlo.

Tomáš 7:
Výňatek – E. Berne: „Jak si lidé hrají“
Vidění a slyšení má pro děti jinou kvalitu než pro dospělé. V prvních letech života se u dětí projevuje vyšší estetika a nižší intelekt. Malý chlapec vidí ptáky a naslouchá jejich zpěvu s rozkoší. Pak se objeví „hodný tatínek“ a cítí, že by se měl se synem „podělit“ o své zkušenosti a pomoci mu „ve vývoji“. Řekne proto: „To je sojka a tamto špaček.“ V tom okamžiku, kdy se chlapec začne zabývat co je sojka a co špaček, už nevidí ptáky a neslyší je zpívat. Musí je vidět a slyšet tak, jak si to přeje jeho otec. Otce vedou k jeho jednání dobré důvody, protože jen málo lidí si může dovolit, aby strávili život naslouchání ptačímu zpěvu. Proto čím dříve začne u synáčka „ s výchovou“, tím lépe. Možná, že z chlapce bude jednou ornitolog. Mnoho lidí ztratilo schopnost stát se malíři, básníky nebo hudebníky a nemohou už ani vidět a slyšet přímo, i když by si to dovolit mohli. Musí všechno přijímat z druhé ruky.
Opětnému nabytí této schopnosti říkáme poznání.
Poznání vyžaduje, aby člověk žil zde a nyní, a ne kdekoliv jinde – v minulosti nebo budoucnosti.

Ještě k tomu patří jedna věta:

"Poznání znamená, že člověk je schopen vidět hrnek s kávou a slyšet zpěv ptáků vlastním způsobem a nikoliv tak, jak byl k tomu veden."

A proto i z čerta si můžeme udělat milou postavičku v tradici mikulášské.

Proč by zrovna čert musel jen strašit? Čerta, který dělá blbosti a kouzla, vypráví dětem vtipy, učí je smát se na několik způsobů, koulet očima a hýbat ušima bych brala. Takové dovednosti se nikdy neztratí a ještě se můžou předávat generacemi dál.

Představte si, jak sedíte na poradě, nebaví vás to, střihnete si ušima, zakoulíte očima, tajně se zasmějete. Hned je líp a dá se to vydržet.
A to vše vás naučil čert, když jste byli malí.

líbí se mi ta diskuse tady, dík. Dlouho jsem neměla chuť něco přidávat, protože na toto téma jsme tu diskutovali už tolikrát, že všechno podstatné už bylo řečené a já sama jsem si udělala z diskuze o pozitivní motivaci denní chléb a....

líbí se mi ta myšlenka, že Mikuláš a čert mohou být symbolem toho, že v životě není nic osamocení. Čert a Mikuláš spolu. Přemýšleli jste někdy o tom, co je lepší? jestli Čert ne bo Mikuláš? "dobré" nebo "zlé"? živé nebo mrtvé?
obojí má své důležité kvality. a jenom spolu mají smysl. Jako chůze - k ní potřebujeme levou i pravou nohu. Co kdybychom se rozhodli, že pravá je lepší? Pravděpodobně začneme kulhat... skákat po jedné nám taky moc dlouho nevydrží..
Je lepší nádech nebo výdech?? Cílem výdechu je umožnit další nádech.

Nedávno jsem se potkala s dilozofickou myšlenkou "dynamické rovnováhy", která je nutná k pohybu. Pokud budeme všechno v sobě mít vyvážené (což je jistě důležité) POŘÁD, budeme stát na místě, nepohneme se. Pro života pohyb je důležité střídat těžiště chvíli v levé noze a chvíli v pravé noze... chvíli čert a pak zase chvíli Mikuláš :-)

Nakonec - k výchovnému používání čerta a Mikuláše - musí na těch našich rodičovských vzpomínkách být převaha toho dobrého, jinak bychom to dětem nepředávali...
A.. přežili jsme to všichni (ti, co ne, teď už asi nečtou ;-), dalo nám to vidět svou sílu, že přežijeme čerta (svou sílu nebo sílu pomoci rodinného okolí - máminy náruče, kterou jsme využili k úkrytu).

Jistě, dalo by se to dělat mnohdy i jinak. Tím, že na čerta přehazujeme odpovědnost za nápravu činů a chování našich dětí (když mu předáváme seznam hříchů), se sami odpovědnosti za společenskou korekci snažíme zbavit. Dítě pak má vlastně vztah s čertem místo vztahu s konkrétním rodičem. Proč by se "namáhlo žít příjemný vztah s rodičem a ostatními lidmi", když pro něj je důležité "žít dobrý vztah s čertem". Extrémně přehnaně "proč bych neměl bít Aničku, když můj vzor/soudce čert se taky bije s ostatními čerty? mně nejde o to, že Aničku to bolí, ale o to, co na to řekne čert!"

Šárko, Tvůj příspěvek se mi moc líbí a zcela s Tebou souhlasím.