Vím jistě, že nejste jediný, kdo si všiml. Avšak jste jedním z mála, kteří úvahu umí podat. Mohu se tímto vlichotit s prosbou o vysvětlení ve věci „vláda x správa“?

a co když je slovo dovolená od „volno“, tedy „do volna“?

a zrovna to „prázdno“ je často to, co si nedovolujeme v běžném životě. Pořád se něčím vyplňujeme – jídlem, aktivitami, vztahy, činnostmi, myšlenkami… Když si uděláme o prázdninách prázdno nejen v hlavě, může v tom práznu přijít k nám něco, co jindy nemá šanci se k nám dostat.

Myslím že dovolená se celým jménem nazývá „dovolená na zotavenou“ – tak je to v zákoníku práce. To už je bližší slovu rekreace. Ačkoli já mám slovo „zotavení“ spojeno s něčím negativním – zotavit se po úraze, po těžké nemoci, prostě po něčem co člověka ničí – takže to taky posiluje vnímání práce jako břemene co mne má drtit …

@1 – vláda – správa – nevím, budu dumat. Pokud máte někdo názor, přihoďte.
@2 – volno? „volný čas“ opak čeho? 100pro je třeba vyprázdnit, ale je to mega-téma. Při práci jsme dost často šťastnější než při mnoha aktivitách, které provozujeme v tzv. volném čase (vč. nicnedělání).

@3 – nad zotavením se taky kroutím hlavou… taky něco, co nám tu zbylo z minulosti.

No, ty jo, úplně mě to samé dneska napadlo. Zaskakuji za mojí kamarádku v jejím obchodě, protože je pryč. Ona sama to dovolenou nenazývá – už jen proto, že u ní neexistuje oddělení práce a volného času.
Dnes mě zaskočila jedna paní, která po vstoupení do krámu prohlásila: Paní V. se dovoluje? A já jen: Co prosím? Ona: No, jako jestli má dovolenou.
Nikdy dřív jsem o tom tak nepřemýšlela. Ale v této situaci mi to přišlo ještě absurdnější. Koho by se měla majitelka obchodu dovolovat? Zákazníků?
Občas mě překvapuje původ slov, které běžně používáme a nepřemýšlíme nad nimi.

Spoustě lidí vlezlo do hlavy: Náš zákazník, náš pán. Paní zákaznice v obchodě je jednou z nich – myslím si. Hrají tu hru, jak jsou důležití, když vlezou do krámu. Madam od Zarzamory v obchodě je zářivým příkladem. Ale jsem ráda, že spousta z nás se jakoby vyprázní / vyčistí / zevnitř a nepotřebují někomu předvádět: Já jsem někdo, všimněte si mě.

P. S. O dovolené je vyprázdnění čehokoli v našem těle úlevné a znovu
zrozující. Hlavně když nám někde ve světě do toho řvou cikády.

Mě stejně jako Šárku napadlo volno.
@4: A nemůže být opakem volna v tomto případě plno?
Šárka kdysi měla pěkný příměr s mobilem – když máš plno sms a už to mobil nebere, musíš odmáznout, abys měl volno na nové sms…

„Volno – plno“ – to mi dává smysl. I když volno v dovolené se mi hledá dost obtížně. Příměr s „sms-kama“ se Šárce poved, taky na ně vzpomínám.

Tomáši, vzpomínáš na „in-box“ a „out-of-box“ thinking? To je pro mě „Volno“ a „plno“, o kterém dumáš. Když jsi ponořený pod hladinu plně do něčeho, co tě byť i parádně pohlcuje a naplňuje, prostě jsi toho plný, plně vnořený, uvnitř…. Jako uvnitř lesa, který miluješ, vidíš samé stromy. A když poodstoupíš dál, uděláš si od toho vtažení „volno“, uvolníš své „pouto“ k tématu, které tě tak přitahuje, uvidíš najednou nové souvislosti. Uvidíš celý les. A taky řeku a kopec a louku. A zvířata, jak přichází z louky do lesa a zase z lesa na louku. A začne ti to dávat jiný smysl. Jen tím, že si uděláš od lesa „volno“. A po chvíli se zase vnoříš do lesa, ale budeš ho vnímat zase trochu jinak a budeš chtít v něm ( pro něj) udělat jiné věci. A to by se ti bez toho „volna“ nemohlo podařit.

A důležité je, dovolit to prázdné „volno“ se stát. Kdybys vyšel z lesa s plánem si od lesa odpočinout a vyplnil ho zase jiným ponořením se do něčeho jiného, tajemství by ti uniklo, zvířata a ostatní souvislosti bys přehlédl… Nebo by ta zvířata zrovna nechodila, protože by cítila, že nemají šanci být tebou viděna… že nemají šanci ti ukázat něco, o čem ty ani netušíš, protože bys je chtěl soustředěně pozorovat s nějakým svým záměrem… To je to kouzlo volna. Nechat věci dít se samy.

Šárko, tento příměr mi připadá dokonalý a moc se mi líbí. Díky za něj!

Mě Šárčiny vhledy taky vždycky přimějou k zamyšlení. Dík, Šárko.

Zarzamoro, Tomáši, díky, mně už se kolikrát nechce ani sem do diskusí přispívat, mívám pocit, že je to zbytečné. Jakoby tu diskutovali lidé, kterým vysvětlit své myšlení mně stojí mnoho sil a pochopení stejně nepřichází. Vážím svou energii, jestli ji tomu věnovat. A tentokrát to mělo smysl :-)

Já si udělala volno včera večer, jen tak na bruslích…. a přišlo mi tolik jasných myšlenek, stačilo je pak jen zapsat.

Tak mějte hezký den a udělejte si trochu volno! :-)

Šárko, taky díky za pěknou myšlenu a prosím přispívej tímto způsobem dál – rozhodně to není zbytečné!

Já ti z toho mám, Šáry takovej divno-pocit. Vždycky jsem se těšil s jakým postřehem se tu zase objevíš. Ze spousty tvých věcí jsem se hodně obohatil. Pak se ale jakoby něco zvrtlo a já v tvých stále řídčeji se objevujích komentářích začal cítit potřebu se vždy vůči němu vyhradit, říct že je to jinak, a že to sem psát vlastně nemá vůbec smysl. A tak si říkám, co se stalo. Nový životní vhledy, nějaký anipatie, hořkost odjinud nebo něco úplně jinýho? Co myslíš?

tak jsem napsala odpověď a anti-spam chtěl jiný heslo, než jsem napsala. druhá verze odopvědi bude dost kratší :-)

jo, jsou to nový vhledy, Tomáši. a neni to pro mě vyhrazování se, ale spíš poodhrnování opony, ukazování, že se můžeme dívat i jinam, tam, kde to cítím a vidím, aby ten pohled mohl být širší a kompletnější. to, co jsem se za poslední rok naučila vnímat, je i pro mě tak nové, že vím, že je to těžko pochopitelné, ale mně to dává veliký smysl v celistvosti, hloubce a vnitřní síle.

A některý témata mě prostě přestaly tolik zajímat :-) a někdy to sem prostě napsat nejde, protože je to až příliš opačné. A někdy se toho, co já si myslím nebo cítím, lidi bojí. Protože cesta do hloubky často bolí. A my lidi se bojíme bolesti. Ale už mám pocit, že to sem nějak nepatří. Pojďme to probrat někdy osobně :-)

No já bych si přál, abychom se tu pustili víc do polemiky a neměli pocit, že spolu potřebujeme souhlasit. Jen bych ocenil, kdyby to byla polemika postavená na respektu k názoru druhých. Proč sem nehodit úplně jiný názor? Úplně jiný úhel pohledu? Prostě další barvu.

A jestli máš Šáry nějaký nový vhledy do života a cítíš, že jseš připravená se o ně podělit, tak sem s něma. Pokud ne, počkej až přijde čas.

Tohle mi přijde jako pěkná ukázka polemiky (Ivan a předtím Damaren) http://revoluce.peoplecomm.cz/clanek/rozdelme-se-s-ostatnimi-o-zisk#komentar-324
Díky za ní. Takovýhle věci myslím, že nás (mě určitě) přimějí ponořit se do hloubky a téma prozkoumat z jinýho úhle.

Nesouvisí zcela přímo, ale od jisté minuty ano :-)

http://dokumentarni.tv/zivotni-prostredi/pribeh-veci-story-of-stuff

Postupně tu lidi přestávají přispívat. Proč to? Proč je to nebaví a je to pro ně ztráta času?

Proč ztrácejí lidi motivaci zde psát?

Fakt?
Já mám zatím pocit, že je tu mnohem víc lidí než o minulých prázdninách. A že ta debata byla v létě vždycky slabší. Ale třeba je to jinak?

P.S.: Ale zase trháme rekordy mezi spamistama. Ti mají motivaci jako nikdy předtím. Takže celkově tady diskuze doslova bzučí :-).

Mně přijde, že přestává jít o to, kolik lidí tu je, ale jakým způsobem se komunikuje. Komentáře se začínají stávat pouhopouhými komentáři, ne příspěvkem do diskuse. Postupně se mi zdá, že to přerůstá než ve vzájemnou diskusi, do onanie na veřejnosti, kdy někdo něco napíše a jen v málo případech na to někdo další navazuje. Některé příspěvky mi přijdou dokonce jen jako sami pro sebe.
Můj úhel pohledu, proč se mi sem už nechce moc přispívat.

A pak odjeďte někam na dovolenou, když vás tam přepadne tohlehttp://www.novinky.cz/koktejl/208549-ve-finsku-uderila-bleskova-boure-jakou-nikdo-nepamatuje.html
P.S. Jestli je video pravdivé, tak nám pomáhej pánbu…

@ Zarzamora: Jo, jo. Taky jsem si všiml, že se tu objevilo takový to vykřikování do tmy, kdy čtu komentář a říkám si co tím ten člověk chce asi říct…? Nevidím v tom přínos a nejspíš to (jak čtu) i odrazuje.

Ale tím, že jsem si letos docela naložil už nereaguju na každý komentář jako v minulosti a tiše doufám, že to za mě vezme někdo jiný (což se často děje – viz třeba tady – Svatka 19-20 nebo Zarzamora 22). Takže dík za to.

http://aktualne.centrum.cz/finance/prace/clanek.phtml?id=674834

To Martina 23: No, za podobnými „katastrofami“ nemusíme jezdit daleko. Já jsem teď taky vyrazila na prázdniny. A místo tancování jsme bojovali s vodním živlem a odklízeli povodňovou spoušť.

Tak já k tomu zkusím něco napsat.
Proč lidi zde méně píšou, nebo zde jen vykřikují ?
Já sám jsem tento web, a Tomáše objevil když jsem to nejvíce potřeboval.
Hledal jsem cestu jak se dostat výš, jak se zlepšit, jak se poučit od druhých, jak se podělit o moje zkušenosti, zážitky a k tomu dostat nějakou odpověď.
Skoro celej web jsem prolezl, něco i napsal, a ….. posun jsem se dál. Pomohlo to, moc.
Dostal jsem šanci, prozřel jsem, v něčem dospěl, poznal jsem cíle a hodnoty a začal tvořit. S takovou sílou, taky díky tomuto webu, že už nemám tolik času sem chodit jako dřív.
Proto jsem zde občas, nevyjadřuju se ke všemu, ale čtu, vím o tomto webu, mám ho v oblíbených.
Dokonce i Tomáše, autora,a jeho rodinu, mám ve svém srdci v Oblíbených.
Díky Tome.

A jestli to vadí, nebo je to špatně ?
Né … podle mě to takto má být.
Takto je to správně.

A malé doplnění ještě přímo k článku … používání a význam slov.
Začal jsem hodně vnímat slova.
Tak jak je říkáme, předáváme dál, a používáme.
http://blog.peoplecomm.cz/clanek/neni-zac

Včera jsem pověděl svému mentorovi o „Není zač“ a byl docela překvapený, a pak se smál. Ocenil to.

V knížce kterou jsem dostal od kamarádky_Transformace vědomí od Tomáše Keltnera_se hned na začátku věnuje tomu že „SLOVO TVOŘÍ“.
Jak slova skládáte, jak je používáte – tak se cítíte.
Slova jsou jen malé části – ale z malých částí se tvoří celek.

„Na počátku bylo Slovo“
Jan 1,1

Kubo, díky za ten názor. Já za dobu, co tenhle blog provozuju potkal celkem hodně lidí, kteří ho našli, když ho potřebovali. Chvíli tu pobyli a pak zase vyrazili dál. Myslím, že je to tak přirozený. Jako cesta výtahem. Lidi nastupují a vystupují. I jinde v životě to tak funguje.

http://www.rekreacenavysocine.cz