Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

Dveře nezavře jen blbec!

Dveře nezavře jen blbec!

Zde je druhá (ze čtyř) sada cedulí a nápisů. První naleznete zde.

Ukázka toho, kolik zákazů a vykřičníků se vejde na jednu tabuli.

„Stydím se za všechny politiky této země.“ Zajímavé!?

„Stáčení. Děkuji.“ Představte si, že ve spěchu přijedete k benzinové pumpě (v tomto případě Avanti na pražské Jižní spojce) a na dveřích objevíte podobný nápis. Netušíte, co stáčí, jak to bude dlouho trvat, a hlavně proč mají ve všední den odpoledne, když je největší provoz, zavřeno…

„Pozor. Střežený objekt. Vstup zakázán. Porušení je trestné. Objekt je střežen psem.“ (Dlouhé stráně v Jeseníkách). Říkám si, nešlo by to jednodušeji?

„Zavírejte, prosím. Dveře nezavře jen blbec.“ Krásná cedule, kterou nám zaslal Petr Čaník. Na to téma nemůžu nevzpomenout – americký komik jednou údajně prohlásil, že existují dva druhy řidičů: maniaci – ti, kteří jezdí rychleji než on, a idioti – ti, kteří jezdí pomaleji. Řekl bych, že je to nádherná ukázka toho, jak se většina z nás dívá na své okolí. My jsme dokonalí (nebo se tomu přinejmenším blížíme) a kdokoli se chová jinak, je blbec. Tahle cedule je o nás, přátelé! Jen si to umět připustit.

Jeden z mnoha nápisů před vstupem do ortodoxně židovské čtvrti Jeruzaléma. Když si to čtu, mrazí mě po zádech a celkem se raduji z toho, že žiji v Praze.

„Prosíme nájemníky, aby si včas sebrali suché prádlo a šňůry tím uvolnili a umožnili druhým pověšení prádla.“ Nápis z jednoho domu v pražských Nuslích. Přestože už něco pamatuje, myslím, že je výjimečnou ukázkou, jak druhé žádat o to, aby udělali, co po nich chceme. Cedule nezakazuje, nevyhrožuje. Místo toho prosí a navíc uvádí důvod!

„Tato prodejna není občerstvení.“ Pouze prodejna. Fotka z jednoho pražského krámku, kterou udělala kamarádka.
Asi jim tam lidé svačí!? Na můj vkus příliš strohé, pro někoho možná až ponižující a neslušné. Každopádně mi to říká, že zákazník není příliš důležitý.

Toť vše. Pokračování v budoucnu.

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa

Začíná v dubnu 2012.

Přihlásit se
Liberalizační leadership
Liberalizační leadership

26.-27.11.2012

Přihlásit se
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

Jak postavit život na
silných stránkách?

Přihlásit se
Svoboda v práci
Svoboda v práci

25.-26.10.2012

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

29.-30.3.12

Přihlásit se
Lekce Tanga
Lekce Tanga

24.-25.3.2012

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • Tomáš

    Přemýšleli jste někdo o těch politicích (výše)? Není zajímavý, že si někdo vylepí na auto, že se stydí za všechny své zaměstnance (politiky si přece platíme, ne?!)? Není zajímavé (a nutící k zamyšlení), jak málo si v téhle zemi věříme? Jak málo věříme právě politikům, manažerům, lidem z reklamy nebo třeba i svým sousedům? Jaké to má následky a jaké příčiny? A třeba taky – co s tím??

  • Radim ek

    Chcete mi říci, že politikům věříte? Já třeba osobně ne. ano, nebral bych to zase tak globálně jako ten nápis na autě. Ale většině politiků nevěřím. Jenže tyhle platit musím a nijak to nezměním (pokud se neodstěhuji jinam). Nebo lze udělat, aby bylo mžno politikům věřit, i nějak jinak?
    Pokud nevěřím svému zaměstnavateli, tak se nebéjím mu to říct a dělat proti tomu něco, jelikož s ním mám kontakt. Ale jak na politiky?
    Reklamě věřím, ale člověk si ji musí přečíst, poslechnout celou a zjistit jestli tam není háček. Neb většinou tomu tak je, že se nějaký ten háček najde.
    Celkově jsem ale názoru, že je lepší věřit a prověřovat, než nevěřit.

  • Jan Bursky

    K politikom a všeobecne k ľudom sa snažím pristupovať tak aby som pochopil ich jednanie a potom viem aj predpokladať čo urobia.
    Vezmime si v CR to bol tuším Sládek a v SR Slota. Útočia na menšiny a majú svoj podiel v politike a peniaze, moc, úplatky… Vedia že je tu určitá skupina voličovu nespokojných až neznášanlivých k cigánom, Maďarom, Ukrajincom…
    Hodia na nich vinu a útočia hlavne verbálne. Nič veľmi nespravia aby mohli stále útočiť a tým pádom mali svoju stálu voličskú základňu. Ostatný politici by chceli aj týchto voličov no nechcú stratiť ostatných… „Úspešný“ politici sú úspešný (marketéti) predajcovia a my im dáme moc a bijeme sa… Snáď je to pochopiteľné.

  • Tomáš

    Omlouvám se Radimovi – byl jsem pár dní mimo net (a od 15.1. budu dalších pár).

    Já se snažil poukázat na téma důvěry – což je samo o sobě obrovský…

    A politika?
    Četl jsem teď nějaký studie o životě šimpanzů a dochází mi, že (jsou to naši nejbližší příbuzní) jsme stejně jako oni posedlí mocí (zejména muži).

    Politiku, tj. snahu vydrápat se na vrchol, a tak pro sebe uzurpovat největší díl moci, majetku, nejatraktivnější ženy, nejlepší jídlo máme v krvi tak jako potřebu dýchat vzduch. ¨
    A tak bych na to nebyl tak nasranej. Spíš bych se snažil hledat lepší cesty, k tomu, jak si vybírat a řídit své vůdce.
    Jinak, když na mě jde nějaká frustrace z toho, jak to u nás vypadá hned si vybavím nějaký zážitky z Mali nebo třeba Guinei a řeknu si: My se ale máme parádně!!! Vždyť co by oni dali za naše politiky!!!???

  • Tomas

    Hele, ja kdyz ctu tyhle clanky http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=629540 tak se nedivim, ze si lidi davaji na auta hlasky o politicich. Je mi tech lidi (at maji na sobe samolepku CSSD nebo ODS) trochu lito… A je mi lito, ze konkretne lidi za podobnymi kampanemi platime.

    Jinak zjistuji, ze Amici jsou auto-samolepkama primo posedli. A jedno z hlavnich temat jsou i zde politici – hlavne jejich oblibeny G.W.B. Kolik lidi tady oslavuje, ze uz je v cudu…