Peoplecomm - peníze nebo život

Zajímavé, že k tomuto článku není dosud žádný komentář. Mám pocit, že požadavek přesné formulace vyplývá z uzpůsobení mužského mozku. Docela mě to někdy v komunikaci vadí. Já naznačím, a ono je to málo, musím všechno přesně definovat, nejlépe vysvětlit i všechny souvislosti, což podle mě zdržuje :-) Občas také dělám to, že vytvářím nová slova či slovní spojení (nechci dělat naschvály, to prostě tak vyplyne), a ono to také místo ulehčení situace, vyjasnění, vede k vysvětlování... V soužití, zvláště letitém, to pak musí být znát, ta únava z plnění vzájemných požadavků komunikace. Ale asi se s biologickou daností mnoho nenadělá :-)

Pro mě je to taky vcelku velký téma. Na jednu stranu si uvědomuju, jak moc na slovech záleží - co všechno se dá vyvést jejich (ne)správnou volbou. Na druhou stranu se snažím si připomínat, že se jedná pouze o slova, a že tedy v podstatě o nic nejde. A často mi je líto, s jakou zarputilostí napomínáme lidi okolo sebe, aby formulovali správně a jak moc trváme na tom, aby se správně vyjadřovali.
Musím říct, že balancování mezi snahou o přesnost formulace a čistým porozuměním obsahu je pro mě často dost obtíž.

Jinak tohle mi teď dorazilo mailem. Přijde mi to možná na separé téma, ale často tu narazím v komentáři na upozornění na to, že někdo udělal chybu, netrefil i/y, nebo napsal mně namísto mě. Ten náš jazyk prostě nepatří mezi nejjednodušší a ještě nás vcelku trénovali v důrazu na správnost. tady to je:

Hrátky s jazykem aneb "Čeština je vrozená vada".

"Čeština není jazyk, to je vrozená vada!" prskali na fakultě cizinci,
když se snažili proniknout do tajů našeho mateřského jazyka.
Zápasili se sedmi pády, jazyk si lámali na "řřřřř", požadovali po nás vysvětlení záhady,
jak to, že slova Praha a Praze se vztahují k jednomu městu...
Člověka to donutilo zapřemýšlet o jevech pro rodilého mluvčího naprosto běžných.
Uvědomili jsme si, jak krásná a poťouchlá je řeč, kterou užíváme běžně a většinou naprosto bezmyšlenkovitě. S češtinou jdou dělat všelijaké vylomeniny...

Jak se vám líbí nejdelší věta složená pouze ze souhlásek?
Smrž pln skvrn zvlhl z mlh.
Rekordmanem ve slovech bez samohlásek je sloveso scvrnkls.
Naopak všechny samohlásky jsou pěkně poskládané (i v učebnicovém pořadí) ve slovech mateřídoušky, dvacetikoruny.
Určit přesně, které slovo je v češtině nejdelší, nelze.
Ale k favoritům určitě bude patřit i nejneobhospodařovávatelnějšími.
Opakování stejných slabik nemusí znamenat, že dotyčný koktá, třeba si zrovna jen hraje s češtinou:
Ulili-li liliputáni oheň včas, zabránili požáru.(5x)
Nebudou se štítiti títi Ti ti tiší špehové do vazu? (8x)
Naši rodnou řeč také zdobí největší počet háčků, existují slova, ve kterých se jich objeví i pět:
nejztřeštěnější, přesvědčivější apod.

Umíte těsnopis? No číslicový určitě:
Pe3kovi bra3 spa3li, jak 8ahlí lo3, 3mající pos3břené pi100le, o 5 a o5,s3leli.

Také tzv. Q-systém v naší populaci zlidověl:
Qapem přiqačil qartál a qelikému přeqapení qalita qasinek qůli qantu dodáveqázne. Qasinky neqasí.

Víte, co je palyndrom?
To je třeba "kobyla má malý bok" - tedy věty, které lze číst z obou stran. Těch má čeština také celou řadu, například:
Fešná paní volá: Má málo vína pan šéf? Do chladu si masa mísu dal Chod.
Sabina hrává na varhany bas. Na pět šídel hledí Štěpán.

A co takhle jazykolamy?
Nebudu se zmiňovat o "ohraných" křepelkách, co lítají přes střechy, ale jak se poperete s tímhle?
V hlavní roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová.
Rozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora, či nerozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora?
Od poklopu ke poklopu Kyklop kouli koulí.
Kolouch, kohout s mouchou mnohou s hloupou chloubou houpou nohou, plavou dlouhou strouhou ouzkou,
chroupou oukrop s pouhou houskou.

Kterej hrdina zkusí něco podobnýho v angličtině??

"Nikdy nic neuděláš dobře."
"Všechno zničíš."
"Vůbec mi nepomáháš."
"Pokaždé přijdeš pozdě."
"Všichni souhlasí."

Co tato zevšeobecňující prohlášení, které většinou nejsou pravda? Žádáte druhého člověka o "přesnější formulaci" nebo máváte rukou?

Co se tyka tohoto problemu, mozna by bylo zajimave vyzkouset tzv. BIO Feedback. V podstate se jedna o formu zpetne vazby, ktera by nemela byt tak destruktivni a neurcita, ale ktera opravdu umi konstruktivne ujasnit dany problem.
Funguje to nasledovne:
B = Behaviour - Zachoval ses tak a tak (konkretni pripad) / casto se chovas tak a tak..
I = Impression - ..a na me to pusobil takhle / mam z toho takovy pocit..
O = Opportunity - ..a tady existuje prostor pro zlepseni.

Takze ano, kdyz mi partnerka zacne neco neurcite vycitat, zadam o "presnejsi formulace", ktere se ale snazim vest ke spolecnemu zaveru. Docela to funguje :)

Je to únavné, když si lidi dokola trvají na stejném - nefunkčním - stylu komunikace. Je to taková onanie - jako ten pes na videu. Nedivím se tomu, když má někdo z takového stylu komunikace pocity beznaděje a úzkosti, zvláště když je komunikačně vyspělý a vidí pak ty důsledky.

Jeden si pořád mele to svoje a druhý se snaží vysvětlovat a zachovávat klid. Když se tak vcítím, kdo je na tom líp, tak ten, co si mele stále to svoje – formuluj přesně. Druhý v rámci zachování vztahu a slušnosti dře a vysvětluje. Emočně je zde nepoměr. Nárožný je chladný a rozumový a „jen tak“ chce, „ať se formuluje přesně.“ Janžurová emočně dře a vysvětluje. Jak jí asi je? Cítí se blbě, je v podřadném postavení, je zneužitá – „protože vyhláška říká“, že po požití alkoholu nemůže řídit – takže ona „musí“ formulátorovi posloužit, protože on řídit nemůže…...
Tento nadřazený styl komunikace je emočně nevýhodný obchod pro ženu.

Přijde mi, že „formuluj přesně“ slouží některým lidem k buzerování druhého. Slouží k tomu, aby v druhém vybudili pocit viny nebo alespoň špatný pocit, že není dost dobrý a neumí říkat věci tak „jak se mají“, aby jim „on pan formulátor“ správně rozuměl.

Představte si tu situaci opačně – že to říká Janžurová Nárožnému, aby formuloval přesně. A říká to chladně, bez emocí a bez odpovědnosti za to, jak se z toho druhý cítí.

Bez odpovědnosti za vztah do budoucna může každý z huby vypouštět co chce, jak chce a ještě druhého dokola opravovat. Nebála bych se zde použít i slova šikanovat.
Při tomto stylu komunikace má FORMULÁTOR pocit, že je NĚKDO - viz. ukázka video. Z jeho způsobu komunikace mám pocit nadřazenosti.

Tento formulátor - přikazuje, nařizuje, zakazuje, poučuje, shazuje, ignoruje. A to má být člověk, kterého si má ta žena vážit a chtít s ním být třeba i do konce života?

Každý se může rozhodnout, jak věci řekne.

A ještě mě k tomu napadla jedna věc.
Uvědomuje si tento muž - formulátor, že může tu krásnou, citlivou a trpělivou ženu tímto chováním a stylem této formální komunikace ztratit?

Jak mu pak bude?

A proč to vlastně tak dělá?

A co si tím dokazuje?