Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

Hlava není popelnice!

Hlava není popelnice!

"Hlava není popelnice, nedá se vysypat," říkal mi celý život můj táta.

Pokud máme v hlavě hnijící odpad, nebo je prostě přeplněná, těžko ji vysypeme a půjdeme dál. Jen s obtížemi se nám bude přemýšlet, vnímat, naslouchat nebo se soustředit. Je to jako s jezerem: pokud je hladina klidná, i malý kamínek způsobí velké kruhy. Naopak hodíte-li do rozbouřeného moře celou skálu, těžko to někdo postřehne – vlny smažou všechny kruhy a gejzír po dopadu. „Klid mysli je ten nejcennější statek,“ říká současný Dalajláma. Pouze nepřeplněná, prázdná hlava bude připravená i na ty nejemnější signály podvědomí nebo na ty, které k nám vysílá okolí.

Tohle vše se mi objevilo v hlavě, když jsem si vybíral film, na který půjdu do kina. V programu jsem totiž nenašel žádný, kde by násilí nebylo hlavní pointou příběhu.

Představme si, že 30 let ukládáme do hlavy všechny ty zprávy o korupci, násilí, autonehodách, neštěstí a katastrofách. Filmy, noviny, televize, internet, Playstation… Budeme díky tomu více citliví? Zbystří se nám úsudek? Bude se naše mysl podobat klidné hladině nebo spíše rozbouřenému moři? Myslím, že spíše tomu tomu druhému.

Cokoli naše oči uvidí, uši uslyší nebo nos ucítí, zůstává uloženo kdesi v naší hlavě. Volme proto obezřetněji, co do ní ukládáme!

Často slyším námitku "nutnosti" zásobit se informacemi. Bohužel se dnešní média předhánějí v honbě za senzacemi, a já proto cítím nutnost vybírat si to, co ukládám do hlavy (nezapomeňme, že mozek vše schová!). Snažím se tak chránit před dopady hnijící skládky uvnitř nás samých. V sázce je má citlivost, ten jemný barometr změn, přístroj s ručičkou tenkou jako vlas, mechanismus, bez kterého se neobejdeme ve vztazích s ostatními.

Nakonec bych přidal ještě jednu moudrost, tentokrát od otce pop-artu Andyho Warhola: "Filmy umožňují, aby emoce působily skutečně a silně, ale když se vám opravdu něco stane, je to jako byste sledovali televizi – nic necítíte." A to mi připomíná, že při sledování médií je třeba mít se na pozoru: hlava není popelnice a je lepší plakat ve skutečnosti, než nad filmem.

P.S.: 26.-28.11.08 pořádáme Peníze nebo život!? aneb „Jak ze sebe dostat víc a přitom se častěji radovat?“

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa

Začíná v dubnu 2012.

Přihlásit se
Liberalizační leadership
Liberalizační leadership

26.-27.11.2012

Přihlásit se
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

Jak postavit život na
silných stránkách?

Přihlásit se
Svoboda v práci
Svoboda v práci

25.-26.10.2012

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

29.-30.3.12

Přihlásit se
Lekce Tanga
Lekce Tanga

24.-25.3.2012

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • Ondra

    Mimochodem, tohle je dobrý. Počítal jsem si onehdá poměr nešťastných a šťastných zpráv na ČT1, Primě a Nově. Nechtějte vědět, co jsem zjistil!? Možná si taky udělejte podobný pokus. Předpokládám, že se zhrozíte podobně jako já. Schválně!? Kolik???

  • Tomáš

    Občas přinesu na naše zájezdy denní tisk – ze stejného důvodu z jakého jsi se díval na TV zprávy. Mínusy drasticky převažují. I v novinách, které se tváří jako nebulvární jako jsou MF Dnes, Lidovky nebo Hospodářské noviny. Fakt je, že i když nechceme naše hlava to bere a někde to tam ukládá.

  • Míra

    Četl jsme pěkné přirovnání mozku k záznamníku.
    Údajně vše, co vidíme, slyšíme, cítíme,… se na něj zaznamená. A my si jsme vědomi pouhého promile všeho, co tam máme nahráno. Problém je v tom, že to tam je a na nevědomé úrovni nás to ovlivňuje.
    A protože o tom nevíme, s lehkostí sledujeme všechny ty chuťovky, které nám servírují média.