Projekt sa mi páči a potvrdzuje to čo som doposiaľ zažil a myslel si.
ľudia chcú patriť do nejakého spoločenstva. Je to také novodobé vytváranie tlupy. Keď som žil v Anglii tam sme češi a slováci bývali 6 v jednom byte a cez víkendy sa tlupy stretávali a spolu si varili chodili na pikniky…
Odišiel som späť na slovensko lebo som sa necítil že žijem svoj život.
Na slovensku sme s bratmi postavili na jednom pozemku dom s 3 bytmi pre každého jeden a spoločný dvor. Takže si môžme vypomôcť s deťmi, peniazmi, požičať si či poradiť … a zároveň máme svoje súkromie.
Som presvedčený že je to správny smer vývoja znova vytvorenie malých komunít a kľudne aj vo veľkých mestách. Držím vám palce. Napadlo ma že aj v meste by sa mohli stavať takéto samostatné uzatvorené bunky. Dalo by to životu v meste zasa ľudskú úroveň. Žil som 3 roky v Londýne no v dome a 1,5 roka v Bratislave v činžiaku a teraz som zasa na dedine v dome a mám pocit že bývam ako človek a nie ako v BA v hnusnom paneláku.

Do svých asi 20let jsem bydlel s rodiči ve vchodě s 6 byty, v malém městě na Ostravsku. Půjčit si mouku nebo vajíčko bylo úplně normální, u sousedů jsem byl docela často a polovině z nich jsem dlouho říkal teto a strejdo :-) Si pamatuju, že jedné „tetě“ jsem čas od času chodil nakoupit a ona mi pak udělala výborné langoše. Jinak ještě dodnes chodíme před štědrovečerní večeří k jedněma sousedům na návštěvu, a to s železnou pravidelností už několik let. Dnes bydlíme s přítelkyní v novém „krásném paneláku“ a neznám ani jednoho souseda osobně, ani jednoho, to je smutné… Ještě, že jedni kamarádi bydlí kousek, a tak nám přijdou zalét květiny nebo nakrmit kočku, když jedeme na prodloužený víkend ven… Jelikož máme rodiče pěkně z ruky, taky hledáme možné řešení rodinného bydlení…

Tome, stránky „Kde domov můj“ jsou super, dííky za inspiraci,
Martin

Tome, super! Myslím, že je to cesta bydlení, jakou bych se jednou chtěla vydat. Jsem nadšená, že s tím přicházíte i k nám, do Čech a že konečně se takováto forma „komunitního“ bydlení nebude vztahovat jen k třeba určitému náboženskému smýšlení apod. Mám ráda různorodost a o něčem podobném zatím jen sním, jen jsem to do teď nedokázala pojemenovat ;) No, mít dostudováno a prostředky, tak do toho jdu v vámi hnedka…

Wow, super napad!

Nápad i stránky jsou nakžlivě pozitivní! Děkuji, Tomáši, za tvou energii vloženou do realizace této myšlenky. Napiš si mou rodinu do předběžných zájemců :-)

I já jsem vyrůstala s tetama z jiných pater. A nedávno se ke mně dostal úryvek povídky o „létajících talířích“, míněno talířích se vzorky navařených večeří, obědů a buchet, které „létaly“ mezi patry. Kouzelná vzpomínka na dětství. Silné zážitky z dětství jsoupro mě také spojené s podáváním si nás, malých holčiček, přes plot našimi tatínky, než se nakonec rozhodli udělat díru v plotě a po čase ji dokonce jaksi orámovat, abychom si netrhaly kusy oblečení ani my děti, ani dospělí, kteří tu díru začali také využívat. Díra žila svým důležitým životem asi 20 let.

Z dob již dospělých si vybavuji své nadšení ze společených kuchyní, jídelen a obýváků v hostelech při mém dlouhodobém cestování. Ta svobodná volba, jestli se chci dívat na film s dalšíma deseti lidma, povídat o zážitcích na cestách a v jídelně, nakrájet cibuli do jídla pro někoho, kdo mně na oplátku spolu s tím svým opere salát nebo prostě jít spát, protože dneska nemám sdílnou náladu… tohle pro sebe a svou rodinu chci i v běžném životě. A s tímto pozitivním nábojem je mi jedno, v jaké části naší země to bude.

Dalo by se toho sem napsat hodně. Nelze asi ale simulovat kumulaci energie v místě, kde se zájemci poprvé sejdou :-)

http://odkazy.vsieti.sk/node/1733

Pro mě je tenhle projekt obrovská naděje, že je i v téhle zemi možné si nešlapat po krcích, nestavět ploty, nezávidět sousedům, nebýt na všechno sám, nebýt závislý na autě nebo na ČEZu a spol.
Chci si (a nám) dokázat, že dokážeme žít moudřeji než jak to děláme posledních 20 let.
Hodně lidí mi říká, že my Češi na to nemáme. „Prát v pračce, v které perou i jiní lidé?“ To bych nemohla! mi řekla jedna kamarádka. „Mně by to strašně lákalo, ale jsem lakomá.“ mně řekla druhá. Uvidíme. Já si myslím, že spousta lidí už i v Česko-Slovensku je na to připravená. Už jsou unavení šlapat po krcích druhým lidem, hodně lidí vzpomíná na tety v paneláku nebo na „lítací talíře“ (děkuji za ty příklady – Šáry, Martine). Potkávám lidi, kteří si za hranicemi všimli, že se dá žít i jinak a chtěli by to zkusit i u nás (já mezi ně patřím).

Většina podobných projektů (i ve světě) začíná snem a nadšením pro něj. Lidi se dají dohromady, ale po nějaké chvíli to chcípne na konfliktech a potížích. Kde to bude, kolik nás bude, kolik do toho dáme? Otázek je víc než odpovědí. Já si ale říkám, že jsem pár věcí v životě už dotáhl do finále a navíc moje motivace je obrovská.
Jinak za těch pár dní se nám ozvalo už šest párů a navíc zjišťuji, že se toho za humny děje víc. Např. ten Robův odkaz: http://www.zonaremix.cz/ – moc jsem to zatím nestudoval – je to na mě na první pohled trochu moc esoterický, ale rozhodně zajímavý. Jinak Robo – žije v zajímavé komunitě na Slovensku: http://www.zajezka.sk/ a je to jeden z lidí, které chci požádat o pomoc, až přijde na realizaci. Další kamarád – taky Robo – http://www.ekonomika.tvorivo.sk/ mi poslal stránky podobného projektu, který vzniká u Bratislavy – http://ekosidlisko.wikidot.com/ . Už jsou dál – tak se i od nich snad něco naučíme.

Buď jak buď, děkuji za zájem. Moc. Budu vás informovat.

Moje kamarádka by chtěla vytvořit podobné bydlení pro seniory. Neví někdo, jestli něco takového u nás existuje? Nebo nějaká rada by byla?

Výborný…Jen co lidé bez milionů na dům? Tato vize je super, jen je bohužel příliš elitářská…Takové bydlení si mohou dovolit ti, co na něj mají, přemýšlím, zda a jak by to mohlo fungovat i bez vysokých vstupních nákladů, protože spousta lidí, kteří nemají chuť darovat Matrixu své nejlepší roky života vyděláváním peněz, na tohle prostě nemá…Jediné co mě napadá je dům ze slámy :-) Anebo klášter v Barmě. Nebo něco jako výměna zkušeností? Třeba by v rámci takového bydlení mohlo být několik volných prostor pro lidi, kteří nejsou natolik bohatí, aby si je mohli sami koupit, ale zároveň jsou pro komunitu natolik přínosní a zajímaví (umí něco vyrábět, učit apod.), že by mohli pobyt hradit formou předávání zkušeností, výrobou apod. Nuž? Pěkný den!

Romane, to je super zajímavý úhel pohledu! Myslím, že je na tom hodně k přemýšlení. Alespoň já si z tvého komentáře odnáším brouka v hlavě.

Fakt je, že žijeme v ČR a že se píše 2009. To stanovuje rámec. Přestože hledáme alternativy většinové snaze o „co nejvíce, co nejrychleji“, stále fungujeme v peněžním systému, kdy většinu věcí nejsme schopni získat jinak než za peníze (já nejsem…). Přitom se pohybujeme v nějaké úrovni cen. Na západ od našich hranic jsou tyhle projekty populární dost mezi lidmi nad 55 let i díky tomu, že jim na to stát/EU silně přispívá. Možná se i u nás v tomto směru něco změní (nemám ale info).

Obecně mám zatím dojem, že člověk žijící v našem světě potřebuje okusit, co jsou to peníze, aby poznal výhody a nevýhody jejich hromadění a byl schopen se jich vzdát. Také pro schopnost potlačit vrozené porovnávání a tedy závist nebo pro mntalitu hojnosti (je dost pro všechny). Z toho pro mě vyplívá, že „Kde domov můj?“ je vhodný pro lidi, kteří si již okusili „cestu nahoru“ a z toho plynoucí pozlátka. Sami si tak přišli na to, že to není jejich cesta. Došlo jim, že z věcí přijde jen krátké a rychlé potěšení. Štěstí na téhle adrese ale bohužel nebydlí.
Myslím, že tenhle můj argument podporuje i míra komunitního života u nás v porovnání s zeměmi na západ od nás. Stejně jako dítě si nejdříve potřebuje okusit nezávislot na rodičích tak i my jsme se od r. 1990 pustili do spurtu o co nejvíc. A teď, když už máme mnozí „nahrabáno“ (to je odporný slovo, co!?), tak nám dochází, že nám něco chybí. Že už nechceme být nezávislí. Už víme, jak to chutná. Už se chceme (obrazně) vrátit k mámě a tátovi, okopávat s něma záhonky nebo jim pomoct s opravou domu. Podvědomně tušíme, že to potřebujeme. Znovu (i když úplně jinak) na sobě chceme být závislí tak jako tomu bylo do osmnácti, kdy jsme odešli z domu. Mně je letos 38 a takhle to cítím.

P.S.: Geniální myšlenka s volným prostorem pro zajímavé lidi, kteří si nemohou dovolit ho koupit! Díky ještě jednou.

..napsala bych víc k celému nápadu, ze kterého jsem nadšená. Ale teď reaguju jen na Svatku, že určitě existuje i „podvarianta“ cohousingu a to tzv. senior/elder cohousing. Info jsou zatím jen na zahraničních webech. Ale bylo by super, kdyby i čím dál početnější čeští senioři mohli vzít jednou svůj osud do vlastních rukou a naplno prožít druhou půlku života mezi „svými“ ve známém, přátelském, bezbariérovém prostředí..

Já stále častěji slyším, že na západ od Aše je tahle varianta bydlení pro lidi 50-60+ velmi populární. Kdo by chtěl stárnout a umírat sám tak jak je tomu zvykem v naší zemi? Navíc je to výhodné i pro stát, který nepotřebuje tolik míst ve starobincích, LDN-kách a spol.
Jen to všechno nějak moc trvá. Kéž by přirozenému vývoji někdo pomohl!

P.S.: Co se nás týče (Kde domov můj?), ozvalo se nám zatím jedenáct rodin. A tak se zanedlouho pustíme do práce.

Nemám, díky našemu prckovi mlátícímu mě do klávesnice, dost času na vše reagovat a nejlíp diskutovat po netu..Ale nedá mě nereagovat (i když krkolomně nepromyšleně) na Romana a Tomášovu odpověď o tom, pro koho cohousing je/není dostupný/vhodný.

Většinou jako první, co člověka napadne, jsou peníze (nebo napadlo někoho upřímně něco jiného?).

V cohousingu se jedná, mimo jiné, o koupi nemovitosti, takže finanční otázka je logická otázka. Ale naštěstí se nejedná jen o pořízení „nějaké“ nemovitost, ale o vše kolem – především o společenství budoucích sousedů. Většina mladých lidí, rodin, někdy i starších lidí, si musí nějaký domov zajistit – koupit nějakou nemovitost. A cohousing je jedna z variant. Takže si myslím, že je prostě určená pro lidi, kteří zrovna nějaké vhodné bydlení hledají. Ať už své první bydlení nebo touží po změně dosavadního bydlení.

Co se týká Romanovy poznámky o prostorách pro zajímavé lidi…Podle početných fungujících zahraničních příkladů, je pro společenství dobré, když jsou na tom domácnosti zhruba „stejně“. Nevím, jak by fungovalo společenství skládající se z majitelů nemovitostí a podnajemníků, aby nebyli majitelé jaksi „výš“ než případní podnájemníci (silnější hlasovací právo, apod.). Jestli mě chápete. Kdo by třeba posuzoval, co je přínos pro společenství, aby dokázal splácet? Je to taková citlivá věc, která najednou nastavuje přátelské vztahy na nerovnoprávné vztahy zaměstnavatel-zaměstnanec. Ale je třeba možné nabídnout různé velikosti bytových jednotek a tím pádem různé cenové rozmezí. Navíc, když se podaří cohousing v ČR rozjet, třeba se i zde setká s ohlasem od různých místních samospráv i státní správy, jako je tomu v zahraničí..a bude hnedle lépe dostupný. Je to právě teď na nás..

Pak si nemyslím, že ke cohousingu dospějí především lidé, co dosáhli určitého vrcholu, (finančního, mocenského, apod.). Věřím, že obecně je už i v českém ovzduší cítit potřeba změny v mezilidských vztazích. V Čechách po komunistické kolektivizaci a porevoluční individualizaci, snad konečně přichází trend „moderního sdílení“. A to i mezi mladé lidi, kteří ještě mají vrchol před sebou. Těžiště asi bude kolem třicátníků až čtyřicátníků. Jen je škoda, že generace dnešních padesátníků (a starších) princip cohousingu zřejmě už nepřijme za svůj (aspoň co si já pro sebe sonduju). Někteří budou mít na to si rovnou bydlení v cohousing zaplatit, jiní budou splácet. V tom tolik problém nevidím :)))

Tak zatím končím :)

Narazil som na Young at Heart
http://www.foxsearchlight.com/youngatheart/
Ešte som to nevidel ale podla ukážok na webe by som povedal že aj takto nejako si predstavujem svoju starobu a to ŽIŤ do posledného dychu.

http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=632467

„Důchodci, pojďte za město. Do satelitu za čtvrt miliardy.“

Jasně, senioři jsou a terpve budou super byznys.

No, senior cohousingu (stejně jako vícegenerační cohousing) přináší hlavní rozdíl v tom, že vyžaduje vlastní iniciativu od budoucích obyvatel. Bydlení díky tomu odpovídá jejich přáním i specifickým požadavkům a následně umožňuje osobní nezávislost (i přes různé potíže spojené i nespojené s věkem). Z toho i trochu vyplývá, že je fajn, když se po podobném bydlení začnou lidé ohlížet dříve než v 80ti. Někde bývá senior cohousing určen vyloženě pro lidi od středního věku, co už nemají v domácnosti děti. A nad slovem „senior“ je pak třeba mít určitý nadhled (hlavně čtyřicátníci/-e :))

Já si ze školy (z pěstitelských prací) vzpomínám, že monokultura je vždy náchylnější na nemoci a ataky škůdců než více druhů najednou. Přijde mi, že kupě důchodců stejně jako kupě 30-40-níků něco chybí. Navíc třeba ještě, když pocházejí z jednoho města.

Jenomže čím méně stejní jsme, tím více nás druzí ruší a štvou. Je to nejspíš něco, co nám způsobila evoluce. Bez smečky bychom nepřežili a „jiný“ znamenalo dříve zpravidla nebezpečný. Miliony let náš mozek žil na omezeném prostoru, udělal pár rozhodnutí za život a zcela zřídka potkal člověka, který by se nějak zásadně lišil od příslušníků jeho kmene.

A tak s touhle výbavou pracujte dlouhodobě v mezinárodním manšaftu, vezměte si cizince nebo budujte společné bydlení… Pěkná fuška! Ale stojí za to, myslím. Když člověk dovede některé aspekty své přirozenosti udržet na uzdě (jako je třeba porovnávání se a z toho plynoucí závist), může to být všechno daleko snazší a hlavně barevnější.

Moje dosavadní zkušenost, co se tohohle týče je jako u Veroniky. U starších lidí (stačí pouze mentální stáří) slyším spíše důvody proč spolužití nemůže fungovat.

Vím o projektu, který přesně cílí na lidi, kteří mají zájem pěstovat sousedské vztahy – ještě nejsou doladěny všechny parametry a proto zatím nejsou zveřejňovány bližší informace (snad mohu jen prozradit, že je 20km od Prahy…) – zájemci se o něm jistě včas dozvědí! :-)

Hm, to je ale nějaké tajuplné.
Tomáši, jestli neděláš blbost, když prozrazuješ svůj záměr veřejně bez doladění :) Pardon, Jirko.

Jinak souhlasím s pěstitelkami. Mám také raději smíšené lesy než smrkové monokultury vyrovnané v řadách jak vojáci.

Dobrý den Veroniko,
nevím, zda omyl v oslovení měl být naznačením toho, že si myslíte, že Tomáš a Jirka jsou jedna osoba? Ubezpečuji Vás – nejsme ;-). Ale asi správně tušíte, že mám s připravovaným projektem něco do činění. Celkem logicky jsem narazil na tyto stránky, protože základní myšlenka je stejná – pokusit se zformovat komunitu lidí, kteří budou ochotni se podílet na fungování společného prostoru, jakožto důležité součásti skutečného domova. Velice rád se s Vámi a případně s Tomášem setkám! Myslím, že jak z hlediska uvažované vícegenerační „vesničky“, tak z hlediska architektury by Vás ten záměr zajímat mohl…

Za ten měsíc, co visí http://www.kde-domov-muj.cz/ jsem se doslechl o několika záměrech, projektech a mini-projektech společného bydlení (styl tři kámoši spolu,..) u nás. Zatím nevím o ničem fakt funkčním, ale hřeje mě na srdci, že už to na nás přichází. Že už jsme si všimli, že život není jen vyhřátý flek, vydělaný prachy a vyleštěný ego.
Ale fázi vývoje společnosti okolo nás neutečeme. Stačí se podívat na to, jak se k sobě chováme na silnici, na internetu, jak se chováme ke svým starým lidem, k dětem, vězňům nebo k jiným menšinám a člověk si nemůže nevšimnout, jak daleká je ještě cesta a kde že se to vlastně nacházíme. A myslím, že fakt platí: Jsme tím s kým jsme.“
„Chceme, aby všechno bylo malé, ale naše.“ řekl ve své době údajně Tomáš Baťa. A já myslím, že je to stále o nás. Myslím, že i to Jirkovo „tajení“ může být taková ukázka té naší zavřenosti a obav, aby mě někdo třeba nepředstihl nebo mi něco nevyfoukl (nic o tom nevím, takže se na mě Jirko nezlobte).
Každopádně si myslím, že se dá vývoji okolo nás pomoci, a že zoufale potřebujeme příklady, na kterých uvidíme, že to jde i jinak. A já věřím, že za pár let už nebude divné, že si „cizí“ lidi půjčují auta, perou v jedný pračce, prostě jen nedrancují planetu a jeden pro druhýho dělají jednu nezištnost za druhou.

A i kdyby tenhle projekt neměl posloužit ničemu jinýmu než lidem ukázat, že existují i jiné cesty, jak žít tak já říkám „mission completed!“

Tomáši-posílal jsem Vám i paní architektce Bešťákové kontakt na sebe s nabídkou schůzky.
V r. 2007 jsme chtěli realizovat projekt levného bydlení pro singlisty blízko průmyslové zóny (na 3 „byty“ společná místnost s pračkou, TV, kuch.linkou…viz foto) s využitím státní podpory – projekt se nakonec realizoval „klasicky“, protože jsme nesehnali zájemce o tento styl bydlení (opominu skutečnost, že úředníci pro tento záměr neuměli, nebo spíše nechtěli, poskytnout podporu). Nicméně v domech vznikly docela slušné party/komunity – marketing byl postaven na způsobu „doporučení od známého“. Bohužel také vznikaly různé fámy o socialisticko-kolektivistickém způsobu bydlení, které nám původní cohousingový záměr spíše poškodily – to jen na osvětlení mé tajemnosti ;-). Zatím zkrátka neumím veřejně podat jednoznačné informace.

aha, už rozumím. Děkuju.

Také chápu opatrnost při sdělování myšlenky cohousingu někomu, kdo o tom slyší poprvé. Zažila jsem a zažívám jednoduše řečeno různé reakce. Jak je těžké najít ty správná slova, navíc každému člověku, partě, instituci, trochu jiná.

Nevím, Jirko, na který můj kontakt jste info posílal, ale probrala jsem své maily a nic od Vás bohužel nenašla.

Dobrý den Veroniko – mail jsem Vám posílal na info/zavinac/cohousing.cz – samozřejmě místo lomítek a textu se správným znakem…

Ještě jsem to neprohlížela moc, ale první paradox na mě vykoukl ihned v nadpisu a opravdu mě docela pobavil:-))
Kde domov muj kontra „cohousing“..tak nevím, kde je můj domov, v Čechách nebo někde v Anglii? Nebo to má být projekt pro cizince ? v cizině? kde? kde domov muj?
možná je to jen tím, že jsem si to ještě moc nepročetla… ale mozna ten divnej nadpis stoji za znovuzvážení…?

Snažili jsme se zvolit používaný termín, kterému už i v naší zemi začíná být rozumět. Přiznám se, že jsem býval čistotou českého jazyka posedlý člověk a ještě dnes mi mnoho jinak běžných slov (nejčastěji z angličtiny) nechce vylézt z úst. Když jsme projekt připravovali, mluvili jsme zpočátku o společném nebo také komunitním bydlení. Pak jsme se rozhodli pro cohousing a já si zvykl.

Jinak si myslím, že … není od věci jazyk oživit novými slovy. Navíc tomu tak bylo odnepaměti. Byly doby, kdy čeština čerpala z latiny, pak z němčiny, z ruštiny a dnes je to angličtina, která našemu jazyku přilévá čerstvou krev. více: http://revoluce.peoplecomm.cz/clanek/mluvme-cesky-anglicky-nebo-rusky-

Dnešek je „dnem sousedů“ – tak hurááá na ně! :-)

Snad jen pro info: Po 3/4 roce dávání se dohromady, studia, hledání možností, zjišťování, co všechno to obnáší jsme se včera ve skupině cca 20 lidí dali včera do práce. Vypadá to na fascinující projekt, který nás – kdo se ho účastníme – pravděpodobně přinutí prozkoumat naše vlastní hodnoty, motivy, sny a schopnosti měrou dříve nevídanou. Stejně tak nás snad naučí větší otevřenosti, přímosti, řešení konfliktů a hlavně rozhodování prostřednictvím koncensu a v podstatě tedy skutečné demokracii. Jak zajímavá zkušenost pro náš projekt pracovních revolucí http://revoluce.peoplecomm.cz/ !! Držte palce.

Uběhl půlrok a já během toho času v tomhle projektu udělal mraky chyb. Bylo jich tolik, že jsme se rozhodli ze skupiny vystoupit a začít znovu. Od úplnýho začátku. Snad poučení předchozími zdary i nezdary.
Zde je nový web: http://kde-domov-muj.cz/_/Domu.html
Pustil jsem se v rámci toho i do nového blogu http://kde-domov-muj.cz/_/Blog/Blog.html , kde se budu snažit vysvětlit, co že mi to vlastně hledáme a co je ve světě bydlení všechno možné, nemožné a jak vůbec se dá žít moudřeji než jak je tomu v ČR v roce 2010 zatím obvyklé.

I když je diskuze již nějaký ten pátek mrtvá, stejně přidám svou trošku do mlýna… (Mimochodem přeji hodně štěstí v dalším hledání. Napoprvé to vyjde málokdy;))

Jen mě tak napadlo… bájí se tu o cohousingu, mluví o kolektivizaci a individualismu… Možná to je tím, že mi byli 3 roky, když šli lidé zvonit klíči, ale podle vyprávění mých rodičů se to prý nezměnilo… O čem mluvím? O obyčejné studentské koleji.

Bydlela jsem všelijak. Klasická kolej s mnoha pokoji, studentský byt, kde se bydlí po třech na pokoji i po jednom, nestudentský byt. V Čechách, v Americe i v UK. Všude je to stejné. Vždycky můžete zazvonit u vedlejších dveří a půjčit si kečup nebo kondom. I když je ta kolej v obyčejném paneláku a lidi z vedlejšího bytu by vám klidně mohli být ukradení.

Taková malá úvaha: opravdu mám na podobně skvělé prostředí čekat do svých čtyřiceti a dostatečné výše financí na účtu? Proč se nemůžu zastavit pro ten kečup u sousedů už dneska? A mimochodem, zkoušeli jste to vlastně někdo? Báli jste se? Nebo se to prostě nedělá? A budu taková i já?

To je fakt. Kolej to bylo v něčem to, co se teď snažíme vybudovat. Osobně si myslím, že to nejdůležitější je právě to, že udělám první krok. Že donesu sousedom buchtu, že se zastavím na kousek řeči, že je pozvu k nám, že na zahradě uděláme ohýnek. My to zkoušíme. A funguje to. I s lidma, kteří jsou chemicky úplně jinačí. Alespoň se člověk potrénuje v nesouzení.

… nemůžu sem nedat tenhle článek z respektu, který vloni náš projekt spustil – http://kde-domov-muj.cz/_/Blog/Entries/2010/4/29_Kde_domov_muj.html

Ahoj Tomáši.
Koukal jsem na Tvé stránky cohousingu, ale zatím jsme tam nenašel žádné fotografie a zprávy z reálného stavu projektu.

Jste tudíž zatím ve fázi „shánení“ či již máte nějaké „výsledky“ ?

Já reaguji na mail, který jsme Ti zasílal, zjevně úspěšně bude na podzim provedena změna UP, tudíž na pozemcích, které jsem Ti zasílal bude možno vystavět individuální ekologickou aktivní/pasívní architekturu, využívat alternativní zdroje energie atp.

V současné době jednám s městem o propagaci těchto pozemků pro podobně smýšlející lidi. Bude povoleno i rozdělení parcel od 1000m2. Cena pozemků není stanovena, ale odkup je přímo od města za cenu okolo 100-200Kč/m2. Architekt má svůj požadavek, že pokud bych chtěl realizovat toto architektonické řešení, bylo by vhodné celou lokalitu takto orientovat. Proto, do 2 měsíců bude připravený web a propagace, letáky, atp.

Pokud bys věděl, kam zaslat odkazy, případně kam dát letáčky, byl bych moc rád. Předesílám, že pozemky jsou 6km od dálnice Praha – Liberec, 12km jižně od Čekého Ráje s kojeneckou vodou na místě býv. jablečného sadu (na každém pozemku zástane ca. 20-40 ovocných stromů)

Jirko, to ti přeju!!! Je moc prima slyšet, že se daří. Hurá!
My máme pár nepublikovatelných fotek a začínáme znovu – viz: http://kde-domov-muj.cz/_/Vyvoj.html

Po prozatímních zkušenostech chceme definovat vizi ve skupině 3-4 rodin a teprve potom začít projekt budovat. A ty „rodiny“ právě hledáme.

Založili jsme skupinu na facebooku: http://www.facebook.com/group.php?gid=112119295493819&ref=mf – tam bys mohl občas nechat svoji stopu. Co říkáš? Mně tvoje pohledy na bydlení přijdou mimořádně inspirativní. Dík.

O tomto tématu píše krásně ruský podnikatel Vladimír Megre v sérii knih o Anastazii.Je v těch knížkách něco pod písmenky:o)))

Příklad, který se dostal do učebnic architektury:

http://www.halen.ch/4556.html

The loans are useful for guys, which want to ground their own company. In fact, that“s not very hard to receive a small business loan.