Tohle mě vůbec nepřekvapuje. Jednak máma pracuje v jednom maloobchodě, tak z vyprávění vím jak to chodí. A já jsem měl sám zkušenost skoro 3 roky pracovat v jednom velkém řetězci. K tomu mě ale napadá:

1) tady je vidět, co se může stát, když jste nahraditelní a vaši práci dokáže stejně vykonávat tisíce jiných. Prostě není problém vás vyhodit a nabrat ze dne na den někoho dalšího. Pokud někdo bude zaměstanvateli přinášet „něco navíc“, je menší pravděpodobnost, že ho něco podobného potká.

2) vidím v tom ohromnou příležitost pro vznik nového řetězce, který bude stavět právě na té svobodě a volnosti zaměstnanců. Jsem si jistý, že se to při správném nastavení projeví i v přístupu k zákazníkům a takový řetězec by se i přes třeba trochu vyšší ceny těšil velké oblibě.

3) děsím se toho, jak se lidi bojí o místo a nechají si doslova srát na hlavu. Místo aby využili sílu davu, spojili se a jednali jako jedna velká skupina, bojí se a vůbec se navzájem nepodporují. Vyhodit jednoho je hračka, vyhodit všechny je problém. Lidé se odnaučili spolupracovat.

4) hodně lidí si stěžuje na problémy v práci. Všechno je blbě, chtějí od nich nesmysly a podobně. Může to být pravda. Ale kolik lidí dokáže zajít za vedoucím, nebo někým kompetentním a říct mu to? S tím, že by navrhl alternativu, která je podle jeho názoru lepší. Jasně, že hodně vedoucích je špatných a nedokáží přijmout názor podřízených, ale i tak spoustu lidí si jen stěžuje, aniž by problém řešili.

David: 4) je podle mě zásádní bod. výborně. V tomdle ti lidi můžou zkusit něco změnit klidně dnes. Ale tomuto přístupu odporuje bod 3). 

To video ma silnejsi detonacni potencial nez kilo semtexu. Jedina vec co se timle da delat, tak timto a obdobnym zpusobem upozornovat verejnost na realitu, ktera se tam kazdy den odehrava. Cilem takoveho upozornovani muzi byt prirozeny bojkot tehle retezcu ze strany zakazniku. 

Jestli je to realne dosazitelny netusim, kdyz jsem byl v USA, tak tam ve Wallmartu (neco jako Billa) makali sami mexikani s kterejma se anglicky nedalo domluvit, u nas „neprizpusobive prodavacky“ Billa resi importem pokladnich ze Slovenska. Zajimavy je ze treba takovy nemecky Rewe (vlastnik Billy) provozuje v Nemecku obchodaky na levelu o dva stupne vyssim.

K tomu aby se retezce dostaly do problemu muze paradoxne pomoci i samotny tlak retezcu na maximalizaci zisku prostrednictvim minimalizace cen vstupu a maximalizace cen vystupu. Krasnym prikladem je maso a uzeniny, ktere v mem okoli jsou v supermarketech nejdrazsi a zaroven nejmene kvalitni.  Obecne v poslednich letech pozoruji u retezcu kontinualni zdrazovani pri soustavnem snizovani kvality potravin, ktere prodavaji.

Tj. pripada mi, ze tak jak po revoluci delali vsechno proto, aby zlikvidovali co nejvice nezavislych mensich prodejen, tak ted se otevira urcity trzni prostor pro vznik konkurence. Krasny priklad je treba chlapik, ktery si u nas otevrel pojizdnou prodejnu uzenin. Je sice na kile o trochu drazsi nez supermarketnici, ale parky a salamy si necha vyrabet u mistnich malych rezniku kteri do nich davaji skutecne maso. Koncim, jak jsem si na to vzpomnel, tak si musim jet koupit jelitka, ma je jak kdyz jsme je delavali doma a vecer uz budou zase vyprodany…

Nemyslím si, že si ty body odporují. Představ si, že třeba za šéfem dorazí většina zaměstanců a řeknou, že si všichni myslí, že aktuální stav je špatný a že přinášejí několik návrhu jak to vyřešit lépe. 

Opět díky množství získají převahu, protože když řekne jeden člověk, že je něco špatně, může se nad tím mávnout rukou. Pokud to řekne ale většina, je to už na zamyšlenou.

Dobrý šéf by ale měl vyslechnout už i toho jednotlivce a zamyslet se nad tím, jestli nemá pravdu. Bohužel mám pocit, že často do vedoucích pozic dosazují nekompetentní lidi. To už je ale jiný problém :)

Ale k tomuhle nás přesně vychovává náš vzdělávací systém… vytíkací dopisy („poznámky“), ponižování, šikana, tupá poslušnost – když jsme to trpěli jako bezbranné děti, tak nám to přijde přece normální i v dospělosti!

Mne príde, že je to spôsobené našimi peňaženkami. Ak budeme kupovať lacné veci, tak supermarkety budú tlačiť na to, aby mali čo najmenej zamestnancov s čo najvyšším výkonom. Ak by mali mať spokojných zamestnancov, tak ich tam musí byť viac, aby to stíhali -> tzn. zvýšia sa ceny. Tým pádom nebude rozdiel medzi supermarketom a menším obchodom, tzn. že môžeme kľudne preferovať rovno menší obchod, kde je vyšší potenciál pre spokojnejších zamestnancov, prípadne takéto menšie obchody rovno zakladať. Jedno aj druhé je dôležité. Bude to mať aj ďalší efekt, že peniaze sa viackrát otočia v regióne a nebudú utekať na dividendách do zahraničia.

Ešte si treba uvedomiť, že oni často majú dumpingové ceny, aby zlikvidovali „malú“ konkurenciu, majú na to vyhradený kapitál z iných pobočiek na dlhé obdobie. Ak konkurenciu zlikvidujú, tak začnú zase navyšovať ceny, aby dohnali straty – to sa už deje v niektorých regiónoch u nás aj vo svete.

Je to jedna z mnoha, mnoha vecí, ktoré môžeme robiť hneď. Voľby sú raz za štyri roky (a s neistým výsledkom), peňaženkou môžeme voliť niekoľkokrát za deň ;-)

Peter

Každému je plus mínus jasné, jak to asi v marketech chodí. Obdivuji prodavačky a prodavače, kteří mi i přes tuhle buzeraci u pokladny pošlou nehranný úsměv.

Nechci křivdit ale pán s paní z videa, kteří roznášeli vizitky „udělejme odbory“ na mě působili jako ti, kteří se přes hezké řečičky chtějí napakovat na zaměstnancích. Prostě vyžírky, které se maskují za pěkné řečičky, ale jak říkám je to jen můj pocit. Pokud mají vůli opravdu pomoci tak respekt.

Efektivita na úkor života..
Tohle video mě nepřekvapuje a viděl jsem ho už dávno.

Další z mnoha zajímavých videí..
http://www.csfd.cz/film/302182-robota/

http://www.multiload.cz/stahnout/548412/robot-7z/

heslo: wf

Nebo se podívejte na film zkažená mládež a na seriál který na film navazuje..

„Pokud se vaše práce sestává jen z toho, že děláte to, co vám říkají, časem si na to najdou někoho levnějšího.“ (Seth Godin)

Podíval jsem se na to video a hrůza…

Nadnárodní společnosti lidi neberou jako lidi, ale jako čísla, jako stroje k vydělávání peněz. Je mi z toho špatně

Více pohledů z více úhlů:

Vpád zahraničních firem do ČR, které mají vlastní pravidla z vlastních zemí a využívají benevolentní a děravé zákony v ČR.
   Je potřeba si uvědomit, že obchod je jen a pouze o vydělávání peněz a maximalizaci zisku. To je bohužel účel obchodu a kapitalizmu jako takového (to není pro dobro lidí ani pro pomoc lidem).  Proto obchody dřou lidi z kůže, protože si to mohou dovolit a nikdo jim v tom nebrání.
Vše musí jít zhora od těch, kteří mají tu možnost rozhodnout.(vláda nebo  majitelé firem). Jedině ti mohou zakázat obchodním centrům aby měli otevřeno 9 – 21 (nebo nonstop) od pondělí do neděle. Jedině ti mohou zakázat aby tu mohli pracovat cizinci kteří děljí za 1/2 a vydrží jiné podmínky. (čecha na zateplní baráku neuvidíte, ukrajinec dělá 12-15 hodin v mínus 10 stupních a ještě je mu vedro, protože přijel z uralu kde kopal myší díry. Čech to proste z povahy a místa kde se narodil nedokáže vydržet. Konkurovat Vietnamci a jeho 20 hodinové pracovní době nejde. Žíta pouze pro práci lidi nechtějí (naštěstí)).
Jenže to nikdo neudělá, protože  lidi (90%) mají extrémně vysoké životní nároky. Chtějí chodit do restaurací místo aby si udělali večeři doma s rodinou, chtějí chodit na nesmysly do kina aby zabili čas, protože už neumí žít jako lidi, chtějí vlastnit 1, 2, 3 auta, mít drahý byt 3+1 (hypotéka), ačkoliv by jim bohatě stačil 1 nebo 2+kk atd atd…To celé je žene do nekonečné spirály, kdy prostě MUSÍ chodit denně do práce a snášet ten extrémní tlak, protože byť malý výpadek (třeba nemoc) by jim narušil systém, do kterého se samy uvrhli. Týden nepracuji = chybí mi na splátku hypoték = banka nepočká = problém = raději nemoc přechodím. Šílený a nesmyslný systém, který pramení z životních nároků. Každý musí začít u sebe a snažit se žít maximálně skromě, nebrat ohledy na posměváčky a rádoby kamarády, kteří Vás odsuzují za to, že jíte v práci obědy z misky a nechodíte do hosody, že jezdíte MHD a nejezdíte autem, že nemáte drahé telefony, počítače atd… Lidi musí zase začít přemýšlet a ignorovat hlupáky, kteří skromnost hodnotí větou „tak to se můžem vrátit do jeskyně nebo na stromy“.

Skromnost = šťastný a bezstarostný život, který můžeme žít podle sebe a ne podle druhých.

Bohužel systém nutí a vychovává lidi k pravému opaku. Ke konzumu a dalšímu růstu.

Proto super malý obchůdek kde je milá prodavačka se kterou se dá mluvit,  pozdraví, umívá se je očividně spokojená nemůže konkurovat velkému řetězci který je v centru, protože 90% a možná 95% lidí chce to nejlevnější a klidne nekvalitní, chce mít všechno u ruky a ne jít o 100 metrů dál a podpořit malý český obchod. Celé je to o mase které podléhá konzumnímu myšlení a tím množstvím (počtem) stahuje zbytek dolů, protože se menšina musí podřídit většině. Tak je systém nastavený, tak si ho lidi vybrali tím že ho donekonečna podporují.

Proti zlu je třeba bojovat stále dokola, vzít vlastní rozum do hrsti, pracovat sám na sobě, aby se člověk nestal postradatelným a když ho firma A dře a ničí i když je to poctivý a pracovitý člověk co jí přináší osobní oběť tak se musí sebrat a odejít do firmy B (konkrenční) kde POUZE vlastní prací dokáže zlikvidovat firmu A. Bez ohledu na ztrátu pracovních míst bývalých kolegů (ty jdou přetáhnou a jde jim pomoc najít nová místa).

Zlu (v tomto případě firmě a majiteli) musíte sebrat to co ho drží při životě a to jsou PENÍZE. Pro ty to celé dělá a když příjde o zaměstnance a zákazníky, tak příjde o svůj ideál pro který to dělal. Bude muset zavřít krám.

Jiný úhel:
Obrovské množstí zaměstnanců (lidí), nechce pracovat, chtějí vše zadarmo, nechtějí rozvíjet firmu a budovat business (když už do něj jednou šli a věděli že to bude o vydělávání peněz). Dáte jim podmínky, volnost, dobře zaplaceno a svobodu a vrátí se Vám nechuť, laxní přístup, ještě větší požadavky na peníze bez výsledků atd…

Paní na videu ukazuje prázné místo v regálu kde chybí nějaký alkohol. Dodnes nejsem schopen pochopit, jak to že obchody např. nemají doplněnou Coca Colu. Nápoj na kterém jsou lidi díky jeho chuti a složení doslova závislý a kupují vždy když jdou do krámu. Nápoj kterého jsou na světě miliardy litrů a v každém obchodě a skladu tuny. Jak to, že zaměstnanci obejdou prázdný regál a zboží pro zákazníky nedoplní ?
a. Zboží nemají (v případě Coca Coly nesmysl).
b. Je jich málo a nestíhají (ano to je možné, díky snižování nákladů a tlaku majitelů je podstav a lidí málo).
c. Nejsou v práci spokojeni, tak to dělají naschvál (velká většina případů, potom by ale neměli mít možnost pracovat v obchodě, který se dělá pro zisk a pro konzum / neměli by podporovat tyrana který je dře nesmyslně z kůže a odejít za lepším).
d. Nemají předpoklady pro práci v obchodě (problém personalisty, který neumí vybrat vhodného člověka).

Mohl bych pokračovat do nekonečna a napsat stovky slov, která všichni známe.

Obrovský problém a dovolím si tvrdit že zásadní jsou ředitelé, managři, vedoucí apod…

V dnešní době dělá vedoucího ten, který o to nejvíc stojí a ne ten, který pro to má předpoklady.

Doslova přes noc se v některých společnostech dostávají lidi bez zkušeností, přepokladů a schopností do vedoucích pozic, jen proto, že dokážou pěkně po vojensku zatočit s těmi kteří vybočují a myslí. Mají z hora podporu pro to, aby dělali bachaře a trestali a ne aby lidi vedli. Systém „vedoucím přes noc“ je alespoň v IT na pomyslné špičce v oblíbenosti.

Na Tomášovu otázku „nějaké nápady ?“.
1. Zredukovat možnost pracé pro cizince v čr (ač se to zdá sebevíc totalitní) = velké řetězce nebudou mít možnost vykořisťovat cizince, kteří utíkají z vlastní „nefunkční“ země a jsou ochotni pracovat v otrockých podmínkách. Mluvím o východním bloku (rusko, ukrajina, slovensko, maďarsko atd..) Západ sem za slušné zacházení a slušné mzdy stejně pracovat nepůjde. Je ale nutné odstranit možnost nadnárodních společností zotročovat lidi. Jak ? Tím, že je nebudou mít možnost sehnat. Výsledek nebudou mít pracovní sílu a buď změní pomínky nebo budou muset z ČR odejít = ozdravení systému a možnost pro malé podniky, které mají lidskou kultůru a umí dělat i obchod „skromě“, tzn. nechtějí stále růst, ale stačí jim užviti sebe a rodinu. Potom zase bude pekař, mlékárna, řezník, zelinář. A ano potom zase bude muset zákazník udělat o 100 kroků víc, protože to všechno nebude mít pod nosem.
2. Vzdělávat lidi a vést je (promiňte mi to klišé) k dobru, aby firmy otvírali ty, kterým nejde jen o vlastní prospěch ale o lidi jako takové. Takový majitel potom sám zabrání, aby se do dalších vedoucích pozic dostával kamarádíčkové, tyrani a podobný póvl, kterému jde pouze o vlastních prospěch.
3. Sebrat odvahu a tvrdou prací si jít za svým cílem a proti velkým společnostem. V obchodě to znamená hledat sobě podobné obchodní partnery, kteří jsou ochotni společně podpořit malé obchody proti velkým. (ano jsou takové, kterým nejde jen o vlatní zisk a raději omezí velkého a pomůžou malému obchodu).
4. Snížit vlastní životní nároky a bojovat proti šíření konzumu tím, že ho sám nepodpořím. (omezit telefonování = snížení zisku telefoní nadnárodní společnosti, šetřit energií = snížení zisku nadnárodní energetické společnosti, překonat vlastní stín a do práce si udělat doma jídlo = nepodporovat řetězce rychlého občerstvení, na které si lidi doslova vypěstovali závislost, v obchodě před tím než jede člověk k pokladně, tak si prohlédnout košík a zkusit vyházet to, co člověk pouze chce a nepotřebuje (chipsy, divné věci v přášku alé vitana, „uzeniny“ alé Albert atd..) Snížením vlastních nároků zároveň snížíte zisky velkých společností.
5. Vyhledávat malé české obchody a ty maximálně podporovat. Raději týden počkat na novou knihu, než jí mít ještě teplou z tiskárny a koupit v Neoluxoru. Raději jít 1km pěšky (pokud je možnost) a koupit chleba od malého pekaře než konzumní hmotu s názvem chleba z řetězce, na které je druhý den plíseň. Raději ….ale vždyť víte :)

Že to není lehké ? Ano, to je holý fakt. Je to douhá a hodně trnitá cesta a je možné, že člověk bude bojovat celý život aniž by dokázal „změnit svět“. Ale taky bude umírat s čistým štítem a vědomím, že žil jako dobrý člověk a za to ten boj stojí.

Zdravím ve spolek, bohužel jediný kdo může (a by měl) opravdu vyřešit takovéto porušování zákoníku práce je důsledný dozor, kontrola a sankce ze strany státní správy, v tomto případě přinejmenším státního úřadu inspekce práce. Co se zaměstnávání cizinců a celkového nízkého platového ohodnocení v daném oboru týče, tento problém je již dávno vyřešen například v zemích jako je Rakousko. Odborové organizace zde stanovují minimální mzdy pro dané odvětví, na nižší než odbory stanovenou mzdu nikdo nepřistoupí, tudíž jsou zaměstnavatelné nuceni ji respektovat. Rakouské právo navíc nařizuje, že cizinci musí být v Rakousku zaměstnani za stejných podmínek jako domací tedy včetně platu a také se to důsledně kontroluje. Problém je tedy v prvé řadě v nás, protože zahraniční společnosti dělají jen to co jim dovolíme. Obdobný problém se týká i levného zboží z Číny, otrocké práce jejich občanů a rádoby výšší koupě schopnosti našich zákazníků. Ať se na to podívám z jedné nebo druhé strany stále docházím k jednomu závěru a to, že ten nebo ti kdo by mohli danou situaci řešit ji záměrně přehlížejí a možná je to proto aby se volící lehce ovladatelná konzumní většina měla dobře (netrpěla bezprostření nouzí a nebyla nucena nic řešit) na úkor menšiny nebo vlastně na úkor kohokliv neznámého, neschopného se bránit … 
Budeme-li se v tom vrtat hlouběji, kladli jste si například někdy otázku kdy dosáhneme životní úrovně třeba Německa (ve smyslu: přiměřená finační odměna za práci, pracovní podmínky, úrověň státní správy, poměr kvality a ceny zboží i služeb)? Jaká je správná odpověď? Za 10, 15 nebo 30 let? Většina lidí se přiklání k názoru že nikdy, a to hlavně proto, že německá ekonomika a společnost nestagnuje a tudíž na nás nečeka …? Možna ? Ale co když není záměrem dosáhnout německé životní úrovně (ve výšše uvedeném smyslu)? A co když není záměrem se ani německé životní úrovni přiblížit??? 
A co když je to všechno jinak?
Zachytili jste zprávu, že i přes všude přítomnou krizi v České Republice stále rostou prodeje luxusních aut a luxusního zboží obecně? Takže možna správna odpověď na moji otázku je, že ti správní (vyvolení) lidé již německé životní úrovně (ve všech výšše uvedených smyslech) dosáhli a všichni ostatní se již navždy budou muset spokojit stím, že systém přerozdělování v této zemi je nastaven tak, že oni svou poctivou prací dotují životní úrověň nejen vládnoucí menšiny ale i toho Německa.
Nearad bych aby jste mě obvinili ze závisti, podpory socialistů nebo komunistů, ale opravdu mi nepřipadá normální, aby například majitel pekárny vlastnil Porche i Ferarri a vlastní lidi na malém městě zaměstnaval za státem posvěcenou minimální mzdu. Připadá mi to nemorální, neetické … prostě prasárna!

Svoboda v práci je krásna idea, ale bohužel se nikdy nebude moci týkat všech a už vůbec ne těch, kteří pro její získání nejsou ochotni nebo schopni cokoliv udělat. Nerád bych se pletl, ale na 90% si myslím že všichni protagonisté v daném videu budou volit stále stejné tváře ať už jsou to zástupci oranžových růží nebo modrých ptáků a to ipřesto, že se jejich žitvotní podmínky rok od roku zhoršují. Myslím si že bez změny chování dotčených bohužel neexistuje způsob jak jejich situaci řešit.       
    
                   

Bod číslo 2) mě zaujal. Otázka je, jestli to „normální“ lidi bude zajímat (kromě nás, co navštěvujeme tento blog). Já bych třeba raději chodil do takového obchodu,  než do nějakého marketu, když vím jak se tam chovají, ale pro většinu asi bude důležitá cena a zbytek je jim jedno.

Samo o sobe ne, ale kdyz se k tomu prida to ze vetsina techto retezcu „podvadi“ sve zakazniky (brutalnim tlakem na redukci vstupnich nakladu-tj. kvalita zbozi, kvalitaobalu na hranici norem, atd.), tak uz je to zajimavejsi.

Osobne jsem si myslel, ze poptavka po kvalitnim zbozi vznikne spis v Praze, kde jsou peníze, ale paradoxně se mi spis dari nalezat kvalitu na venkove, kde jsou lide bliz prvovyrobcum a jsou obcas schopni lepe odlisit co je skutecny jogurt a co smes skrobu a dalsich neidenitfikovatelnych fujtajflu opeperenych stabilizatory (davaji se proto aby jim to drzelo formu).

To ze do chladaku mezi syry byva s velkym napisem akce pravidelne pridavano cosi syru na pohled podobneho, ale se znecne odlisnym slozenim, taky moc nesvedci o serioznosti prodavajiciho.

Az si vyse uvedene uvedomi i lide ve vetsich mestech, tak teprve vznikne poptavka po „svobodnem supermarketu“ …

Kdyz za sefem libovolneho supermarketu dorazi vetsina zamestnancu a zacne neco hlasite rikat, tak dojede z Prahy boss a vymeni sefa i s polovinou zamestnancu.

Zdravím, jsem mile překvapena, jaký ohlas má u lidí “ mé video “ Hypermarket, pán..
já osobně tyto markety nenavštěvuji, z důvodu – nepodporování. Nechci podporovat takové hrůzy, které existenci „řetězců“ předcházejí. Můžete shlédnout na mém kanále v dokumentech Mysli globálně, jednej lokálně, Zpráva o skutečné ceně laciných potravin, Nasytíme celý svět, Konzumní děti, Kuře na jídelním lístku  nebo Umírání v hojnosti.
Můžeme dále sledovat tato dokumentární díla, ale pak by měla přijít otázka – Co s tím? Tuto otázku jsem si před časem položila také a došla jsem k názoru i následné praktické volbě – Nepodporovat. Pokud fungují Farmářské trhy, nakupuji tam. Jelikož jsem vegetarián, radikálně se změnila strava moje i mého muže. Mystický vítr zavál mě do geniální kuchyně našich babiček:-) , to byly ženy, které vařily do slova z vody a mouky, maximálně využívaly produkty ze zahrádky, luštěniny nebo dary lesa.
Změnou lidské duše se zabývám několik let, a věřte nebo ne, za vším je strach. Největší strach leží uprostřed rodin, v kolektivech, ve společnostech. Lidé si často poplkají, snad i schválí názory a způsoby života jiných, ale člověk vždy zápasí sám se sebou….klade si otázky – Co by tomu řekla rodina? Co by tomu řekli v práci? Člověk se bojí vyhnanství, bojí se být sám…..sám sebou. Netvrdím, že je to lehké. Ne není. Kamarád se vás zeptá – Ty tomu věříš? Řeknu ano….a kamaráda již neuvidím. Mé zkušenosti. Nakonec stejně člověk, pokud chce něco změnit, musí v dané chvíli vyrazit sám a udělat to, o čem je přesvěčen.  Nelíbí se nám nesmyslnost velkoobchodů? Nepodporujme je.  V dětství jsme také hned věděli, co máme dělat, věděli jsme, že máme rádi zvířata, že to jsou naši kamarádi…s bolestí bychom prožívali jejich utrpení a ztrátu.  Možná je ten klíč v našich srdcích, zůstal na dětských hřištích, v lesích a na břehu řek, v říši fantasie…Já bych mohla stát u zrodu jakéhosi hnutí, kde bychom se navzájem podporovali, povzbuzovali a vytvářeli témata na příští den….např.  Den bez marketů – Den bez auta – Den pro květiny – Den pro zvířata aj.
Na závěr popíšu mou zkušenost z doby, kdy jsem pracovala jako prodavačka v oděvech. Kolegyně měla zlomenou nohu a já jsem tudíž měla zastat prodejnu od devíti ráno do šesti večer. Prskala jsem a nebyla s tím smířená. V té době jsem měla malé děti. Jednoho dne přijel jakýsi manažer a vešel do obchodu s formální otázkou – Jak se máte?  Odpověděla jsem  – Blbě….doma mám malé děti a nemohu být s nimi.   Manažer, veden svou inteligencí a naučenou neůctou k ženám pronesl toto – Co si manžel udělal, to má.  Hm, to neměl dělat. Ještě ten den jsem zavolala vedoucí a sdělila, že odcházím.  Kupodivu jsem se shledala s nepodporou ostatních žen. Nasadila jsem jiné oči a viděla tu hrůzu – kolik žen si zvyklo na ponižování, na neůctu, na manipulaci a mohu říct, že mi život ukázal, kolik žen je samo hrubých, zbavených svých ženských duševních předností, znásilněné na duši.
Jak to dopadlo?  Manažer přijel znovu…..a omluvil se.  Mě pak osud zavál do studií ženské duše, psychologie vůbec a tomuto se věnuju pořád.
Mám ráda vlčí povahu, jeho instinkty, inteligenci, věrnost, sílu.  Buďme občas těmi vlky a zavyjme nebo vyceňme zuby.
Přeji hezký den a děkuji za sledovanost.
Romča 86

Hyperřetězcem jsou nejvěrnějším obrazem reality. Společnost konzumu. Spotřeba. Majetkové rozdíly. Přeplněné supermarkety s potravinami. Nekvalitní potraviny. Stádovitost. Nepředstavitelné obraty. Zisk. Výkon. Status. Asociální prostředí. Strach. Každý na svém písečku. Chtíč mít víc (a víc) a lépe než druhý. Nekritické myšlení. Média. Vláda. Společnost jako celek…takových asociací jistě budeme mít každý desítky…Jsem přesvědčena, že chceme-li skutečně něco udělat, je třeba začít u sebe. A nebo čekat, že se bez našeho přičinění zázrakem přemění konzumní společnost na společnost vzájemné pospolitosti a tolerance. Jiná cesta z toho asi nevede. 

Pro mě jsou tyhle odosobněné hangáry taky obrazem toho nejlepšího, co Matrix vytvořil. Lehce mě leká, jakou moc mají například v Británii (Tesco)… mám obavu, že může být ještě mnohem hůř než dnes. Ale zase je nutné, aby bylo hůř, aby mohlo být líp.

Kolik lidí ale najde sílu se jim vyhnout (a potraviny si obstarat jinde), když je to tak pohodlný a (zdánlivě) levný… Promile společnosti?

Tohle je naprosto šíléné. Ani jsem netušil, že v těchto obchoďácích je to takto zlé! Celkově jsem je nikdy neměl rád a pokud to jde tak chodím, do menších obchodů kde je přímý kontakt s prodávajícím. Říká se, že tyto obchoďáky jsou levné, ale ono tomu tak vůbec neni. Např. v Bille pytlík koření stojí 25,- v obchodě s kořením stejné koření seženu za 9,-
PS: v tomto videu je i lehké propojení na minulým postřeh z Matrixu s letáky :)

Myslím si, že každý z nás může hodně pomoct tím, že za dobře odvedenou práci poděkuje. Když ukážeme zaměstnancům v obchoďácích, že nejsou neschopní chudáci, kteří si nechávají s… na hlavu, ale že si jejich práce vážíme, pak budou mít víc chuti do práce, udělají něco navíc, budou mít sebevědomí se ozvat, nebudou se bát přijít o místo, protože budou věřit, že jsou dost dobří na to, aby si našli nové místo a třeba i lepší. To ale musíme začít každý sám u sebe.

K tématu: http://byznys.lidovky.cz/retezce-lzou-o-kvalite-potravin-dan-/firmy-trhy.asp?c=A120215_171023_firmy-trhy_apa