Jak těžké je z toho bludného kruhu vyskočit! Občas čtu o lidech, kterým se to podařilo. Napište něco o nich. Člověk potřebuje příklady.

Chtel jste hezky pribeh, tak ten nemam, ale mohu nabidnout pribeh dost desivy, ale s hezkym koncem (na dohled :)
Nejsou jen hypotekovi manageri. Hypotekovi manageri mohou existovat jen diky hypotekovym zamestnancum. Protoze smely a nicim nespoutany zamestnanec by klidne poslal hypotekoveho managera k sipku, ale kdyz se vsichni zaradili do fronty, kde musi drzet tempo a soupat nohama….kruh se uzavrel a ted v nem vsichni hezky pochoduji kolo za kolem.

Ze hypoteka splacena prijmem z prace je -kdyz ne konec svobody, tak alespon jeji zasadni omezeni a tim padem kdyz ne konec legrace, tak minimalne jeji drobne omezeni- jsem pochopil ve chvili, kdy me prvni kamarad pozval na „kolaudaci“ bytu porizeneho na pujcku.

A protoze jsem mel to stesti, ze me prijmy byly tehda tak male, ze jsem o zadne hypotece nemohl ani uvazovat podarilo se mi nejakemu zivot ovlivnujicimu zadluzeni se vyhnout. Ano mel jsem pozdeji pujcky na bydleni, ale vzate s rozumem a v takove vysi, ze jsem o jejich splaceni vlastne „ani nevedel“. Za ty penize se ovsem nedalo koupit nic moc. Takze prvni byt, ktery jsem kupoval byla totalne zdevastovane panelakova kobka 45m na sidlisti v Praze po alkoholikovi. Stalo to moc prace i moc penez vse uvest do pekneho stavu, opravit a nakonec po rekonstrukci celeho domu prodat borci z managementu vyznamne firmy, ktery to poridil jako prazsky sluzebni byt. Nikdy jsem nebyl zamestnany, v te dobe -po skole- jsem byl tak chudy, ze jsem byl rad ze mam na stavebniny a jeste mi zbyva alespon na chleba a hanacke zeli (bez nadsazky), jizda vlakem k Sazave byl pro mne luxus. Za utrzene penize jsem koupil dalsi vybydleny byt mimo Prahu, mnohem vetsi, v peknem dome, v cihlove zastavbe blizko centra a vse zacalo na novo. Ze zacatku jsem bydlel v byte bez vody, bez topeni, curat jsem chodil do parku a kadit jezdil autem za mesto do poli a ohrival jsem se v Tescu u fukaru ve vstupnich dverich, sprchoval se v mestskych laznich… vse vybourat, natahat novou vodu, plyn, elektriku, odpady, spoustu veci jsem delal sam, do toho normalne pracoval na zakazkach, aby byly finance… taky jsem zacal chodit s prima holcinou, jednou se takhle vecer zvedla a na chvili se vytratila, za chvili se vratila s kytici ruzi. Nevim, v parku za domem ruze nerostou a dodnes nevim, komu se sla vycurat do zahrady :) Chapu, ze leckdo z Vas by to nechtel ani minutu, to se radsi pekne vyspat v perinach a pak honem supky sluzebni Octavkou vydelavat na splatky. Hezky konec se blizi, za 7 let 4 byty, zadne dluhy, vynosy jsou prima a v zasadene me uzivi, ale protoze mne uzivi i prace, ktera mne bavi, tak jeste par bytu opravim a jednou budou schopny splacet i bydleni podle mych predstav. V kazdem pripade to nebylo zadarmo a je na rozhodnuti kazdeho co obetuje. Ja jsem si to mohl dovolit proto, ze jsem notoricka volna noha, nechodil jsem do zamestnani a svoji praci delal pri tom. Ale obetovali byste moznost venovat se něčemu, co máte rádi, co umíte, co jste vystudovali kvuli michani malty a vyhnuti se zavazku neco splacet? Já osobně si myslím, že pro zaměstnané lidi je hypotéka správnou volbou, ale jako u všeho platí – s mírou. Někdo snadno splácí 3M někdo 15. Nekoho primackne ke zdi i treba par set tisic. Moc by mne zajimal Vas pribeh o lidech, kteri vyskakovali z kruhu. Diky za nej!

Narazila jsem na vtipnou cedulku:

Nekupujte si za penize, ktere nemate, veci, ktere nepotrebujete, abyste se vyrovnali lidem, ktere nesnasite.

Já už to taky párkrát zahlíd. A vždycky si říkám: „Do prčic, kéž bychom dokázali pochopit, co se za tou větičkou skrývá!“ Ono je to rádoby vtipný, ale já v tom spatřuju mega-moudro. Dík, Šáry.

http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=113&idArt=1137