Já si myslím, nebo takhle mě se ta myšlenka neskutečně líbí … !!! :) A jsem „pro“!

Líbí se mi forma videoblogu! 

Když jsme u těch knížek, ač je tohle OT, tak bych ti Tome doporučil jednu knížku, do který jsem se zamiloval během chvíle. Jmenuje se Born To Run od Christopher McDougall, a troufám si tvrdit, že ti pomůže vyřešit tvoje bolístky s běháním. Ač sám běhám spíš rekreačně, tak jsem teďka dostal neuvěřitelnou chuť běhat díky přesahu, který ta kniha nabízí. A o to víc mě začlo zajímat barefoot running, dneska to půjdu testnout, páč běhání v botách mě chvílema dost bolí.

Tak se mrkni na net na nějaké review ke knize a rozhodni se, zda-li to stojí za tvůj čas. Měj se.

http://www.amazon.com/Born-Run-Superathletes-Greatest-Vintage/dp/0307279189/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1311939402&sr=1-1

To je bezva nápad :-)

Jak vy lidé kolem peoplecommu apod. vnímáte současnou politickou scénu v ČR a EU?
Které myšlenky patří k těm bližším a které ne?

-  je to špatné, vytváří se větší nůžky chudí/bohatí, což v konečném důsledku nevede k harmonické společnosti a k vnitřnímu štěstí

-  nás se to moc netýká, my život tvoříme (pozitivním myšlením apod.), nejsme obětí okolností; 

-  je to špatné, dělá to překážky v rozvoji podnikání (úplatky, korupce, rozkrádání)

-  moc nás to nezajímá; politika nyní hraje do karet těm
movitějším a postavenějším (rovná daň, nadstandardy ve zdravotnictví, uvolněnější
zákoník práce apod.)

Určtě jako inspirace třeba pro mě. Umím si představit zhmotnění svých myšlenek natočený takto na záznam.  Třeba dvou až pětiminut dlouhého materiálu tak za určitou dobu rozeslat mezi lidi.  Mezi námi běží spousta zajímavých informací a vidím vellkou výhodu v tom rychlém předání té které zprávy, kterou máme zrovna v hlavě.  / Nebo na srdci /  :)

Z mého pohledu „to“ není ani špatné ani dobré. Je to prostě takové jaké to je. Švindl (a tedy i korupce) patří do DNA systému, ve kterém žijeme. Tzv. boj proti korupci považuji za liché mrhání časem a energií. Ten „boj“ nelze vyhrát. Myslím si, že moudřejší by bylo přizpůsobit systém 21.století a střední Evropě. Jinak „nůžky – chudí/bohatí“ považuju za zásadní potíž.

Tomáši, líbí se mi ten nápad zapnout kameru a natočit myšlenku :) palec nahoru :)

Štěstí doručeno mám u postele, ještě nemám dočteno.   Je v ní 10 bodů ke strategii hraní v pokru.  Bod 8 – Snažte se odlišit. Dělejte pravý opak toho,co dělá zbytek stolu.
Říkám já:  Kdo má z vás děti, je do vaší rodiny štěstí doručeno, když zjistíte, že jsou jiné a schvalujete to.
A samozřejmě ukončit hru Pokeru a přesednout k jinému stolu. Užívat si to, protože každá hra je mnohem zábavnější, když nejde o to vydělat na ní peníze…

Tady je první výsledek mé prosby: http://www.youtube.com/watch?v=ANPdp3TFZnE

ta myšlenka o tom že stačí jen blogovat o tématu které vás baví a dosáhnete toho že se tím budete živit je podle mě naivní… Nevím. ale Moc se mi líbí myšlenka video-blogu! Jen prosím o více témat, tudle knížku zrovna nemám :-) 

Ano, nemusí to být nutně psaný blog – třeba já rád kreslím komixy a tak jsem oživil svůj komerční web – dělám si tam legraci z drsné hierarchie v imaginární SW firmě, kde je pedantický šéf :-) Viz

http://www.componentowl.com/comics

Nápad na komix přišel teprve nedávno. Ale co se týká blogu, tak je to myslím mnohem těžší se „prosadit“ – stojí to ohromné úsilí a člověk musí pořád psát, psát, psát a psát.

Kamarád podniká se softwarem na úkoly (Task Management):

http://www.dextronet.com/

na tomto webu má také blog o osobnostním rozvoji.

Zatím jsem na svém businessu nevyděl ani kačku a dělám to už 8 let – ale baví mě to. Vše dám na uživení se, splácení dluhů nebo do nákladů.

Možná to chce dělat ještě víc, psát víc blogpostů, jenže ono je to těžké, když člověk celý den programuje a studuje a pak nemá sílu ani došourat se domů, natož psát ještě nějaký blog…

Ten poslední odstaveček mě zaujal… já to mám jako někdo s cigaretou. Já prostě potřebuju psát. Když nepíšu, cítím absťák. Takže mě podobný to mají snadný. I když taky často celý den „programuju“, tak si do kalendáře dám místo jen na psaní.

Trochu provokativni myšlenky, ale je tam řada zajímavého, FYI a k diskusi: http://www.ted.com/talks/jason_fried_why_work_doesn_t_happen_at_work.html

Díky Tomáši – ten absťák po psaní mívám také – teď mám dokonce takových činností více (čtení, joga..), ale den má jen 24 hodin :D

Jo asi bude stát za to zkusit si vyhradit jeden den na jednu „primární“ činnost.

můj trochu offtopic příspěvek k videoformě blogu: osobně ji považuji za přenos času potřebného na napsání článku z autora na čtenáře – protože nemáte čas psát, uděláte video, nicméně naopak já jako čtenář strávím s vaším videem násobně více času než s článkem. U nějž navíc je obří výhoda že jej můžu proskenovat očima a zjistit, zda jej vůbec chci číst, což u videa nejde. A konkrétně z tohoto videa jsem se nedozvěděl nic jiného, než že se vám knížka líbila (četl jsem ji a chtěl jsem znát váš názor, ale za tři a půl minuty jsem se dozvěděl tolik, to by bylo v jednom odstavci textu, který bych přečetl za pár vteřin). Když si to rozpočítáte na tisíc přečtení tohoto článku, globálně představuje videoblog v této podobě ztrátu mnoha desítek hodin času u stovek lidí oproti deset minutám, keré vy vám zabralo napsání klasického textu.

Samozřejmě, někomu to může vyhovovat a jsou případy, kdy videoblog má svoje větší přednosti (např. když jsou dva autoři, viz vaše videa s Petrem Márou), obecně je to pro mě ale strašně moc balastu bez možnosti se mu vyhnout. Proto vám píšu tento pohled na videoformu blogu.

Mě to přijde možná jako nabídka jídel v restauraci, kdy písmo, hlas, video jsou tři jídla. Já jsem se dostal do fáze, když mě začalo lákat video s vědomím toho, že to nebude pro každého. Každopádně díky za potřeh. Nanapadlo mě podívat se na to z tohohle úhlu pohledu.

Cítím se být zaskočený, hodně věcem na tomhle blogu vůbec nerozumím a stále musím tápat nad tím, zda je to na mne příliš rafinované nebo jsem v jiné dimenzi, prostoru a času.

Kupříkladu tenhle podcast jsem si pouštěl jako kulisu a najednou, když se tam hovořilo o tom, že by měl jedinec začít blogovat,  tak jsem vzbudil. „Co, kde, proč, jak k tomu došlo, že se tam mluví o blogování, nebyla to náhodou knížka o vydělávání na tom, co nás baví a rodině?“ Musel jsem si to vrátit a skutečně tam nic nevypadlo rodina->vášeň->bloguj – to by byl čert, abys na tom nevydělal…

Asi jsem na odlišné vlně, jinak deformovaný a vidím hodnotu na jiných místech. Myslím, že jsem neměl nikdy touhu blogovat a dokonce jsem se i pídil nad tím, proč blogují jiní a jaké mají pohnutky. Napadlo mne: zviditelnit se, vydělat nějakou korunku (na reklamě v českým poměrech stěží, spíš na obchodu kolem – přednášky, knihy, články pro média), vytvoření komunity.

No nejspíš nejsem takový extrovert, lidumil a preferuji přímější a jednodušší cesty výdělku.

Ty jo. Zajímavý názor. Prima otázky. Nevím, co si z toho vzít… Díky každopádně.

moje pohnutky k blogování – psát svý myšlenky, toť vše. radši píšu než mluvim a dycky sem chtěla napsat knížku.

[...] se jít se svým startupem proti proudu Eleven Books That changed my Life Jak vydělat na tom, co vás baví Jak nehledat práci?“ Odpověď na komentář zrušíte zde. Name [...]

to Tomáš Hajzler
ahoj má odpověd na Tvoji otázku :
„byl byste někdo schopný/ochotný udělat podobnou věc o Podivínovi, Štěstí doručeno nebo o Svobodě v práci?“

Jsou to ůžasné knihy a příběhy, nejen tyto ale třeba i Restart a mnoho dalších.  Čtení knih je začátek a pak musí příjít realizace – za použití všech těchto inspirací, vytvořit vlastní cestu. Rozhodl jsem a začínám realizovat v praxi, komplexní změny naší společnosti dle těchto základních přístupů, můj osobní cíl je vybudovat firmu snů.

Samozřejmně vše online popisuji na blogu firmasnu.cz

 Nejdůležitější je dělat co tě baví :) V tom se shodnem