Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

Když selže lízátko…

Když selže lízátko...
Foto: Orion

Představte si, že máte dvě malé děti a kromě nich také tchýni s mnoha roztodivnými zvyky. Ta například vždy při setkání s dětmi vytáhne lízátko a povídá: „Řekni, koho máš nejraději!“ Správná odpověď zní: „Babičku!“. Děti se rychle učí, a tak jim dojde, že za „babičku“ dostanou lízátko. Babička je šťastná, i děti jsou spokojené. Alespoň v danou chvíli.

Jednoho dne zazvoní babička u bytu své dcery, zetě a vnoučat. Otevřít jde jedno z dětí. V té době čtyřleté.

„Máš lízátko, babičko?“ zeptá se dítě ještě před tím, než se babička stačí nadechnout.
„Jé, dneska zrovna nemám. Ale příště ti přines…“ Babička ani nestihla dokončit větu a dítě jí zavřelo dveře před nosem. Zůstala stát za dveřmi jako opařená. Nevěří svým očím. Dítě se mezitím vrací do pokoje, kde je zbytek rodiny.
„Kdo to byl?“ ptá se dítěte tatínek. „Ale, nějakej votrava,“ odpovídá s nadhledem dětem vlastním dítě.
Po nějaké chvíli se babička oklepe a znovu zazvoní.
„Ale vždyť tam někdo je!?“ nedá se tatínek. „Ale nikdo tam není,“ stojí si na svém dítě.
Tatínek jde otevřít. Za dveřmi najde uplakanou babičku…

Tento příběh jsem nedávno vyslechl na jednom z našich setkání. A protože jsem pravděpodobně neslyšel lepší ukázku na téma cukru jako motivační metody, požádal jsem autora, zda bych ten příběh mohl na tomto blogu převyprávět.

Problém cukru jako motivačního nástroje spočívá v tom, že člověk obvykle neudělá nic moc víc, než za co dostane cukr. Navíc s jídlem roste chuť a hodně lízátek dokáže zkazit zuby.

Rozhlédněte se také u vás po firmě, doma nebo ve škole. Pravděpodobně si všimnete podobného mávání všemožnými lízátky. V zaměstnání jsou součástí mzdy velmi často i jednorázové odměny (někdy nazývané bonusy nebo prémie). Stává se běžně, že se firmě nedaří nebo se rozhodne systém odměňování změnit. Peníze nejsou a lidé jsou demotivováni. Jako to dítě jdou otevřít (do práce), tam zjistí, že babička nemá lízátko (nebudou odměny), tak zavřou dveře a jdou pryč. Fyzicky většinou z práce neodcházejí, duševně (v myšlenkách) jsou ovšem často mimo. Následkem „bytí mimo“ jedou na promile plynu. Práce, za kterou čekali lízátko a nyní jí mají dělat „zadarmo“, je jim tak často ukradená.

Problém cukru jako motivačního nástroje spočívá v tom, že člověk obvykle neudělá nic moc víc, než za co dostane cukr. Navíc s jídlem roste chuť a hodně lízátek dokáže zkazit zuby.

Problém biče (druhý oblíbený motivační nástroj) spočívá zase v tom, že se ho mnoho dnešních mladých svobodných lidí už nebojí. A ti, na které ještě funguje, obvykle udělají vše, aby se biči vyhnuli. Ale nic víc.

Proto si myslím, že je to s lidmi v 21. století třeba zkusit jinak. Hlavně je přestat balamutit lízátky a jiným cukrovím, vyhrožovat bičem a začít skutečně vést.

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa

Začíná v dubnu 2012.

Přihlásit se
Liberalizační leadership
Liberalizační leadership

26.-27.11.2012

Přihlásit se
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

Jak postavit život na
silných stránkách?

Přihlásit se
Svoboda v práci
Svoboda v práci

25.-26.10.2012

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

29.-30.3.12

Přihlásit se
Lekce Tanga
Lekce Tanga

24.-25.3.2012

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • Ján Burský

    No len to našich manažérov nikto nikdy nenaučil a ani nevedia že je to možné. A ako chcete hovoriť niekomu o niečom ak je presvedčený že to neexistuje že sú len 2 možnosti a to cukor a bič. No veď keď som bol minule na pohovore tak sa rozhodovali medzi mnou a niekym iným. Nakoniec si vybrali niekoho s menej skúsenosťami a lacnejšieho lebo sa bály že to čo mi ponúkajú by ma po čase prestalo baviť. Tak to je logika nebrať tých najschopnejších a nepovoliť im rast vo firme a tým aj firmy. Namiesto toho brať priemer. To hovorí niečo o zdravý veľkých firiem. To aby si človek založil vlastnú :-) .

  • Tomáš

    Mám pocit, že když mluvím o cukru a biči (a že je to moje oblíbený téma), moc lidí mi nerozumí. Je to tak běžné jako vzduch, a tak to nevidíme do doby než nás na to někdo upozorní. Ale i potom nám to mnohdy přijde normální. Není důvodu proč se tomu podivovat…

    Jaká škoda, že už maminky nebo učitelky ve školce odměňují děti za správné chování. Místo toho, abychom dělali co děláme pro požitek z dělání nebo jako vstřícnost ve vztahu k druhým, děláme to pro odměnu. Odměna se nám stane drogou. Potřebujeme ji víc a víc, až nakonec zadarmo nevyneseme ani odpadky…

  • Roman App…

    V poslední době jsem asi nečetl lepší článek! Vadí mi faleš babiček a krátkozraké (nejen) manažerské motivace. Motivace a vůbec celá komunikace je jako šachová partie – musíte dávat pozor, co děláte a říkáte vy, ale ještě více musíte vnímat a naslouchat, co chce a dělá ten druhý. V komunikaci, stejně tak jako od šachů není moudré odcházet s pocitem výhry nebo prohry, ale spíše s pocitem dobře stráveného času.

  • Tomáš

    Pěkná paralela s těmi šachy, Romane!

  • Svatka

    Reakce: Rozčílený čtenář
    Tomáš: „Proto si myslím, že je to s lidmi v 21. století třeba zkusit jinak. Hlavně je přestat balamutit lízátky a jiným cukrovím, vyhrožovat bičem a začít skutečně vést.“

    No začít skutečně vést….. „Co znamená to skutečně?“
    Každý vedoucí si myslí, že vede dobře a jak nejlíp umí!

    A co se týká motivace, tak každý je rád za každé lízátko a ne aby řešil, že ho nechce……A vůbec nevadí, že si kazí zuby! To by musel být člověk pěkně padlý na hlavu, aby lízátka nebral! Když už mě to tam nebaví, protože patřím k těm 8 z 10, které práce nebaví, tak aspoň to lízátko, když už nic…..a platí mi penzijní….a bazén…a dostávám vánoční kolekce….

    Tak tady lidi neodrazujte od lízátek, protože to je to jediné, proč tu pracujeme a drží nás to tu! Těmi články nám kazíte radost z lízátek.

  • Šárka

    Každý manažer opravdu vede tak, jak nejlíp umí. Ne jen , že si to myslí, to tak prostě je. Kdyby to uměl lépe – právě teď – dělal by to lépe.

  • Tomáš

    Svatko, rozčileného čtenáře naprosto chápu. Divil bych se, kdyby vůbec něco napsal. Většina jich mávne rukou a řekne, co je to za blba, co píše takovýhle věci. Jestli je něco takhle časté, považujeme to za normální… a všechno jiné je pak logicky nenormální.

  • Kristýna

    Ahoj. Poslouchej, nechceš se zapojit do soutěže? I pro náwštěwníky to platí OK? http://www.dependence.estranky.cz/ w rubrice soutěže najdete článek Lollipop and you, tak se koukněte a určo se zapojte a wyhrajte!

  • Robert Zelník

    K téme cukor a bič – toto ma dostalo:

    http://www.ted.com/talks/lang/slo/dan_pink_on_motivation.html

  • Tomáš

    Naprosto polopaticky, populárně vysvětlená podstata toho o čem tu taky klábosíme. Doufám, že se brzy najde nějaký dobrák, který to opatří cz/sk titulky, aby to mohli shlédnout masy. Kéž by se na tu přednášku podíval každý rodič, politik, manažer, učitel,… všichni ti, kteří mávají cukrem a bičem v domění, že „motivují“ druhé. Díky, Robo.

  • Robert Zelník

    Tomáš, ten link čo som poslal je s nastavenými slovenskými titulkami. Český preklad tam zatiaľ nie je.

  • Tomáš

    Hezký! Tak to jste mi Robo s Rastou Geschwandtnerem udělali obrovskou radost. Hurá. Díky!

  • Zarzamora

    Super prezentace! Díky Robo za odkaz