Vždy ma prekvapí keď sa stretnem s nejakým človekom a rozprávam sa o jeho živote.
Každý je z inej oblasti a má iné informácie, pohľad na svet a ľudí dookola. Každý číta a zajíma sa o tú svoju oblasť. V jednom období svojho života som si myslel že nepotrebujem vedieť viac a v inom že by som mal vedieť všetko alebo aspoň z každého niečo (taký prehľaď). Mam síce veľa záujmov (podnikanie, mentoring, self development, nemovitosti, IT, rodina , tanec, fitnes, duchovný život…) no priorít len pár.

Preto som sa rozhodol že si budem na veci ktoré chcem urobiť najímať odborníkov a nesnažiť sa vedieť všetko. To znamená že na investovanie do nemovitostí mať človeka ktorý má skúsenosti, kontakty a je tým posadnutý. Na marketing a grafiku fanatika v tomto smere. Do novej firmy odborníkov na svoje pozície. Ja budem veci len konzultovať a kontrolovať aby som to mal ako tak pod kontrolou. A potom mám čas na ľudí na ktorých mi záleží a na veci ktoré chcem. A nemusím vedieť všetko stačí vedieť len to čo chcem robiť a kým chcem byť a ako chcem prežiť čas ktorý mám tu na zemi vyhradený.

To je vlastně skvělá otázka, Honzo.
„Kolik toho vlastně potřebujeme vědět?“ To vědět!

Také chci dodat, že často potkávám lidi, kteří si myslí, že hodně ví. Alespoň to tvrdí. To přesvědčení obvykle odvozují od získaných titulů, absolvovaných školení, přečtených knih (mám vysokou = znám; byl jsem na školení = vím;…). Zjistil jsem, že je to nezřídka naopak – ti lidé ví (chápou) relativně málo. A čím míň ví, tím míň také neví – a proto si myslí, že hdoně ví.

Naopak, ti co netvrdí, že ví hodně ve své podstatě ví víc než 1. skupina. Logicky, čím víc ví, tím víc neví. A z nevědění plyne chuť se dozvědět, zájem, otázky, naslouchání a pokora.

Dlouho jsem patřil do první skupiny, než jsem si všiml toho sebeklamu.

S druhou skupinou je mi příjemněji.

Keď som pred mnohými rokmi začal používať internet, časom som si všimol že postupne prestávam sledovať televíziu a noviny a mojim hlavným informačným sa stali webové katalógy, ktoré som začal prechádzať od hlavy až po päty, so zámerom urobiť si celkový obraz toho, čo všetko sa na webe nachádza.

Po pár rokoch používania internetu som postrehol, že čoraz menej preklikávam webové katalógy, prestávam objavovať nové weby a čoraz viac pravidelne sledujem menšie množstvo obľúbených webov. Nové weby už objavujem iba výnimočne.

Po pár rokoch používania RSS čítačky som postrehol, že aj obľúbené weby sledujem čoraz zriedkavejšie. Tých kvalitných informácií je už také množstvo, že aj keď sú informačné toky takmer šité na mieru môjmu individuálnemu vkusu, aj tak sa cítim zahltený tým množstvom a vnímam že ma to aj tak iba rozptyľuje. Namiesto toho teda čoraz viac navštevujem iba konkrétne weby, ktorých informácie alebo služby práve v danej chvíli potrebujem.

Pred časom sa mi dostal do rúk rozhovor s človekom, ktorý hovoril o vízii, že po informačnom veku príde vek múdrosti, v ktorom všetky tie nahromadené informácie začneme múdro využívať. Odporúčam.

Tu je ten rozhovor: http://www.visions.sk/ctc-demjan.html

Mozna ke stesti a spokojenosti staci vedet toho co nejmin a dokazat to co nejlepe vyuzit

Tak, tak Blackbeade.
Můj kamarád Robert mi říká, abych tolik nečetl. Co se nám narodilo dítě, tak čtu výrazně míň než dřív. O to víc prostoru mám pro vlastní pozorování, úsudek a názor.
Jak zpívá Jar. Uhlíř: „…nemám o životě páru, nemám páru,
třebaže jsem dosti sečtělý, sečtělý.“

Robo, děkuju nejen za to, co píšeš. Hlavně za ten rozhovor s Zoltánem Demjánem. Strašně mě překvapilo, že i se v našich zeměpisných šířkách objevují podobné názory. Ten rozhovor je (pro mě) nabitý zajímavými myšlenkami. Co se mi líbí asi nejvíc, je tohle:

Dnes vieme už takmer všetko. Boli by sme schopní uživiť všetkých ľudí na planéte, dokážeme vyrobiť dostatok energie pre všetkých. Ale musíme do toho pridať aj etiku a morálku, ktoré nateraz z našej spoločnosti vymizli.

Ale máme aj zodpovednosť. Nie právnu, ako ju dnes chápeme a podľa ktorej „čo nie je zakázané, je povolené“. Už tisíce rokov platí takzvané zlaté pravidlo. Nie je nič jednoduchšie, ako dať si do Googlu heslo The Golden Rule a objaví sa toľko odkazov, že máte celú noc čo pozerať. Ide o jednoduchú zásadu – „správaj sa k druhým tak, ako chceš, aby sa správali k tebe“. Keď tento princíp porušíme, odveta nás skôr či neskôr neminie. Veď karta sa môže obrátiť. A skôr či neskôr sa obráti.

Aj vďaka vede a všetkému technickému pokroku žijeme najúžasnejšie obdobie – prvý raz v histórii máme možnosť slobodnej voľby. V budúcnosti nás však nebudú hodnotiť podľa technológií, ktoré sme vytvorili, ale podľa rozhodnutí, ktoré ako slobodní ľudia prijmeme. Či znalosti, ktoré máme, múdro využijeme. Účel, zmysel aktivity by mal byť ujasnený, nerobme veci len preto, že to technicky dokážeme.

Je pravda, že toho dnes víme hodně a máme o světě spustu informací a mnoho zdrojů k jejich čerpání. Je to ale vždy trochu zavádějící protože ty informace, které máme vycházejí z jiných informací a na samém začátku řetězce informací jsou tedy nějaké předpoklady, které o světě máme. To ale vlastně odráží jen jednu realitu, tu naši, která je založena na pár původních předpokladech. Co když ale ty předpoklady nejsou tak neotřesitelné pravdy, za jaké je bereme?
Dnes byl spuštěn do provozu přístroj, který může pořádně zatřást naším dosavadním chápáním světa a informacemi, které máme k dispozici, alespoň to tvrdí řada předních světových vědců. Jde o urychlovač částic LHC, postavený poblíž Ženevy. Vědci doufají, že na experimentech s částicemi, který tento přístroj umožní, můžou potvrdit nebo vyvrátit dosavadní hypotézu o vzniku vesmíru, nalézt nové formy energie nebo třeba něco dalšího.
Pokud to někoho zajímá více, BBC připravila k této příležitosti web: http://www.bbc.co.uk/radio4/bigbang/

Není nutné všechno vědět, ale je nutné vědět, kde najdu informace o tom co momentálně potřebuji vědět.

Nepolitiku, souhlasím jen napůl. Jasně, že není možné všechno vědět, kdo má takovou ambici a věří, že se mu to může povést je blb nebo blázen. No ale jak se pozná co momentálně potřebuju vědět?

Milý Honzo, ten kdo neví co potřebuje vědět, tak asi nic vědět nepotřebuje. To je přece jednoduchá odpověď.

Doktor si nemůže dovolit něvědět něco ze svého oboru v určité situaci, ve které jde o život. Upřímě mě to trochu děsí, ale naštěstí nejsem doktor :)

Na druhou stranu pro podnikatele nebo manažera není nutno znát obor do podrobností, např. i kdyby se pohybovali v chemickém průmyslu, vyčíslení chemické rovnice jim nebude pro nic (možná pro zábavu, ale to už je hodně individuální :) ). Stejně tak tání a tuhnutí určité látky jim vysvětlí někdo z pracovníků a více k věci.

Avšak rád bych, aby každý alespoň to všeobecné vzdělání měl, což je však v rukou individuálních učitelů. Sám vím, jak učitelé dokáží zhnusit předmět.