Mimochodem existují hory knih o tom, co je coaching, mentoring a další manažerské vědy. Podívejte, kolik na amazon.com člověku vyjede knížek:

management: 745,094 Results
coaching: 61,678 Results
mentoring: 33,213 Results
leadership: 256,058 Results

jo, jo mentoring. Měli jsme si v práci všichni vybrat svého mentora. já jsem nakonec nikoho nenašel, protože mi nikdo nepřišel dost dobrej na to, aby to dělal. no…už dělám jinde…a myslím, že výsledky mám o dost lepší i bez mentora

Já si z jednoho koučovacího tréninku odnes to, že je třeba přestat mluvit a začít se ptát.
Hned jsem to zavedl. A svoje lidi jsem tím pěkně vyděsil. Vždy byli zvyklí slyšet, co mají dělat a najednou buch: „Jak bys to mohl udělat? Co ještě tě napadá?…“ a další chytrý otázky.
Děsně nepřirozený, nefunkční.

Naštěstí mi řekli, co blbnu a já se vrátil ke svý přirozenosti.
Dobrá zkušenost.

Co koučing, leadership a další manažerské vědy „jsou“ a „nejsou“ mě občas potká v debatách s našimi zákazníky. Často slyším, že absolvovali to či ono, a že to tedy už nepotřebují. Velmi to souvisí s tímhle tématem: http://blog.peoplecomm.cz/clanek/vsechno-znam-od-vseho-mam-klicek-
Velmi často pak ale společně zjistíme, že absolvovat třeba koučing znamená získat seznam kroků, které v praxi působí naučeně a tedy uměle.
A s naučenými metodami jiných odborníků a guruů už u svobodných lidí v 21.století nepochodíme.
Alespoň to si myslím já.

Kratičká povídka o jednom správném manažerovi…

Ambiciózní manažer se po dlouhé době rozhodl jet na dovolenou na Karibské ostrovy. Během plavby přišel hurikán a celou loď smetl do moře, jen on jediný se zachránil a ocitl se sám na opuštěném ostrove. Čtyři měsíce jedl jen kokosové ořechy a spal na pláži a žádostivě se díval na moře, kdy se objeví nějaká lod. Jednoho dne zpozoroval, jak se po říčce blíží malý člun s nádhernou ženou.
„Kdo jsi? Jak jsi se sem dostala?“
„Byla jsem na té samé lodi jako ty a ztroskotala jsem na opačné části ostrova.“ „No to jsi měla štěstí, že se ti zachránil člun.“

„Nezachránil, ten jsem si vyrobila.“
„Prosím?“
„No, vždyť je tu všude okolo bambus a trstina…“
„Ale kde jsi vzala nářadí?!“
„Z kamenu jsem si vyrobila nástroje a použila jsem je i na stavbu chatky. A ty spíš kde?“
„Celé 4 měsíce na pláži,“ zahanbeně přiznal manažer.
„Tak pojď ke mě na návštěvu…“
Doplaví se k její chatce a žena říká:
„V prvním patře máš holící strojek i sprchu…“

Manažer je úplně hotový, už se na nic neptá, vyběhne do patra a tam je holící strojek z nabroušené kosti nějakého zvířete a říká si: „Tato žena je neuvěřitelná. Co bude dál?“
Sejde dolu a tam už ho čeká žena, v ruce láhev vína, na sobě jen nějaký ten fíkový list… přitulí se k němu a říká:
„Jsme už tak dlouho pryč od domova… a celý ten čas jsi byl tak sám. Jsem si jistá, že je něco, co by jsi právě teď chtěl dělat… něco, co jsi nedělal už dlouhé měsíce…“
Manažer nevěří vlastním uším a povídá:
„Chceš mi říct, že si odsud můžu zkontrolovat e-maily?“

Myšlenka článku působí logicky, nicméně potřebě definic pojmů, resp. jejich vysvětlení se v praxi něubráníme a nejsou nadbytečné. Naopak, je lépe začít výkladem pojmů, než po několika hodinách dospět k poznání, že každý hovoří o něčem jiném…
Co se metodik a jejich technik týká, působí uměle, pokud jsou používány nesprávně. Nestačí vědět, že nástrojem kouče mohou být otázky (ale také nemusí), kouč musí mít především jasno v tom, čeho chce docílit.

100pro, Martine. Díky.
Snažím se poukázat na to, že většinou nevidíme za „definici“, a že často je to to hlavní, o co nám jde.
Jasně, když nevyjasníme pojmy, mineme se.

Pěkné, ale nesouhlasím s autorem. Podle mě vůbec nepochopil o čem je koučing. Žlutě je zvýrazněna věta: “ Dostat ostatní, kam potřebujeme!“. Pokud má takového kouče, tak tomu koučovi bych nedal ani korunu.. Proč? Koučování je totiž o tom, abychom “ podpořil ostatní, aby se dostali tam, kam se chtějí dostat „. V příspěvcích jsou i jiné negativní ohlasy na koučing, např. u svobodných lidí nefunguje – také nepochopení. Cíl koučingu je zvyšovat kompetence a samostatnost. Je to tedy v souladu s konceptem svobodného člověka. Svobody je v koučinku tuny ! Však koučovaný si sám vybírá co chce dělat, jestli vůbec něco chce dělat, nebo jestli půjde na pivo a bude si povídat s chlapama v hospodě místo s koučem. Jeho prachy, jeho volba. Narazil jsem i na další nepochopení koučingových metod. Viz. příspěvek jiriho. Z jeho příspěvku mám pocit, že se nechal nadchnout a pustil se do nového způsobu s vervou. To je důležitá vlastnost pro manažera. Měl za sebou kurz o koučování. Koučování je hra s otevřenýma kartama. Nejsem si zcela jistý, zda jeho podřízení věděli, že jsou zrovna koučovaní, když na ně aplikoval „koučovací“ otázky.

Napadá vás řešení jak by šlo koučovat a přitom i vést?

Jednou jsem četl jednu knihu.. a jelikož jsem jich asi už četl moc, tak už nevím jak se jmenovala. V té knize vystupoval manažer, který vedl své podřízené. Normálně jim zadával úkoly a kontroloval je jak je plní( kontrola není cíl koučingu !! ). Jeho nový nadějný vedoucí za ním chodil jednou týdně na rozhovor. Věděl, co budou na rozhovoru dělat. Rekapitulovali si, co se stalo za uplynulý týden. Manažer na to reagoval koučovacími otázkami. Tato situace je hra s otevřenýma kartama. Od začátku nový vedoucí věděl, že se bude pracovat na jeho rozvoji. Mimo dohodnutý čas vystupoval manažer zas v roli manažera. Koučem byl jen na schůzkách.

pro siva 01: Někdy bych si přál mít možnost si popovídat spíše než si „dopisovat“. Myslím, že šance na porozumění je při mluvení výrazně vyšší.

Buď jak buď, já bych ani neřekl, že razíme rozdílné názory. Na co se v tom krátkém příspěvku snažím poukázat je rozpor mezi různými definicemi a většinovou podstatou.

Koučování tak, jak ho popisuje většina teoretiků je parádní činnost a kéž bychom to dokázali – s upřímnou snahou pomoci druhým dostat se, kam se dostat chtějí.
Jenomže! Vyrostli jsme v modelu „příkaz-kontrola-trest“ a proto je snaha o koučování v praxi mnohdy jen přelakovaná manipulace (alepsoň podle toho, co vidím, slyším, čtu já).

A v podstatě na to snažím poukázat i mnoha jiných textech. Jestli máme v hlavě nějaký program, pro jeho přeprogramování nestačí absolvovat školení nebo si přečíst pár knížek. Myslím, že je to úplně jiná filozofie. Moje zkušenost říká, že jestli se pro ní rozhodnu, je to na celý život, je to jednosměrka. Už nechci manipulovat a být manipulován ani se nechci kostrbatě držet definic a předepsaných pravidel. Hledám vlastní cestu, snažím se žít podle svých potřeb a představ a zároveň respektovat styl, potřeby a představy jiných lidí.

Snad to nepíšu moc složitě. Mám dojem, že vy mluvíte o tom, co je koučování. Já říkám, že to je super přístup. Ovšem v článku se snažím poukázat na naše obecné postoje a následky, které to všechno má.

re Tomáš: O.K. – pokud cílem článku je poukázat na „obecný“ přístup, tak s ním lze souhlasit. Osobně nevěřím, že by kurz, který má jen 60, či 200 hodin dokázal změnit navyklé myšlení lidí. Není to zcela snadné naučit se myslet mimo myšlení. Myšlenkové konstrukce zůstávají často stejné ( kontrola = manipulace = „pomoc“ = nekompetentnost ). Pokud mi maminka už od malička vtloukala, že lžíce je na jídlo, tak utlačovala mojí kreativitu a mohla potlačit můj skvělý nápad používat ji jako katapult :o).

Stojím na relativistické pozici. Jsem relativista ( chcete-li nominalista ). Slyšet a i porozumět tomu, že vše je jen otázka dohody, nikoliv nějakého pevného řádu, je celkem snadné. Dokázat to žít, už tak snadné není. Takže v tom se shodneme. V praxi se mluví o dohodování, vyjasňování pozic.. ale doopravdy tak žít už není obvyklé. Slova a skutky jsou v rozporu… někdy v tak skrytém, že ho ani nezpozorujeme…

„Nelejeme nové víno do starých lahví?“

…geniální otázka, která na mě vyskočila z jedné knihy, myslím, přesně vystihuje jak to je s většinou z nás – naučíme se poučku, nový princip, nová slova a změníme přístup. Ale podstata zůstává. Výsledek je potom naučený a umělý.

Někdy také mluvíme o „nové rétorice a starém hardware“.

… ve snaze upozornit na stejný fenomén. Nestačí se naučit nová slova, když ve své podstatě myslím stále výhradně na svůj prospěch. A ostatní jsou dále pouze prostředkem, jak se dostat ke svým cílům.

Ještě jsem narazil na jednu dobrou paralelu ohledně změny myšlení:

„Jestliže zakryjete hovínko zmrzlinou, po pár lžičkách to bude stejně dál chutnat jako hovínko.“

Tahle firma http://www.goldsilver.cz/odposlech.htm, podle časopisu Nový prostor, tlačí instalaci štěnic do kanceláří bez vědomí zaměstnanců. Taky zajímavý, ne?

K tématu – jedna z položek pracovních revolucí: http://revoluce.peoplecomm.cz/clanek/vudcovstvi-se-ucme-vyhradne-od-deti

Mam iba jednu pripomienku ku koucinku. Pre mna je to nieco, co posuva ludi tam, kam potrebuju. A nie, kam potrebujeme my. To je z mojho pohladu manipulacia… ;o)

Stopro – pokud bychom se snažili koučovat tak, jak koučování nejčastěji definujeme tj. ve snaze zcela nezištně pomoci druhým.
Já mám dojem, že jsem se v tomhle úryvku snažil ukázat na to, že mnohdy lpíme na definicích, že nám až podstata uniká.

Stalo se na jednom kursu osobnostního rozvoje:
Právě ve chvíli, kdy jeden z účastníků jménem Tom vykládal, že všechny tyhle kecy o emocích jsou pitomost, vešel ředitel podniku. Tom plynule pokračoval a ředitele zkritizoval způsobem, který silně ohrožoval jeho vlastní kariéru. Prý se (ředitel) stará o osobnostní rozvoj lidí a zbytečně přitom utrácí peníze. Přízemnější ředitel by se nějak vykroutil a později nepochybně Toma zařadil na listinu přebytečných zaměstnanců. Ale tenhle prohlásil, že Tomovi názory jsou zajímavé a že by si měli pohovořit.

Dvakrát během týdne se Tom setkal s ředitelem, nejdřív aby pohovořili o tom, co ho tak rozčililo, a pak o tom, jak bude Tom ve své kariéře koučován. Nakonec se Tom stal konzultantem a velkým advokátem osobnostních rozvojových programů.