Zaujmul mě tento blog, tudíž jsem pročetl asi 150 článků autora. Vzhledem k tomu, že na stránkách jsem nenalezl doposud již nic jiného, než pouze příspěvkový text (pokud jsou další odkazy jinam, omlouvám se), neodpustím si dotaz na autora i když je myšlen v širším kontextu ke všem tématům, které nadhodil. Např. je hezké napsat, že se např. smějeme málo a děti více a diskutovat o tom. Myslím, že ale nestačí jen o tomto diskutovat a nutit se pak k nějaké nepřirozené vnitřní změně, ale především vytvořit důvody k onomu smíchu – a to mi ve všech článcích chybí. Je hezké kritizovat současný svět a stavět se do role, někoho, kdo chce svět změnit, nebo občas cítím „spasit“, ale kde naleznu ony opravdové činy, které vycházejí z filozofování, kterého je zde spousty ? Např. takových příspěvků o práci „dělejme co baví, mějme dobré vztahy zaměstnanec X zaměstnavatel..“, kolik pracovních míst autor vytvořil a apikoval v nich své teorie ? A v komunikaci .. opravdu autor druhým tak naslouchá, jak uvádí, nebo chce být slyšen a když nenachází oporu mezi lidmi kolem sebe zřídil tento blog ? Nedistancuje se svým přístupem tak nějak od reálného světa – jak se říká .. příliš mnoho filozofování bez reálných skutků škodí ? .. Mějte se hezky a díky za super stránky. Honza.

Myslím že většinu věcí o kterých se tady „filozofuje“ v sobě musí najít každý sám. Článek nebo diskuze v té chvíli slouží pouze k uvědomění si samotné skutečnosti.

Když si přečtu článek o tom že se málo smějeme a proč je smích důležitý a jak bychom měli k životu přistupovat abychom se více smáli, mělo by mě to „nakopnout“ k tomu abych si aspoň sem tam uvědomil že se mračím a zkusil s tím něco dělat.

Právě diskuze přece není nucení ke změně, všechno je to o uvědomění si chyb a snaze o jejich nápravu. Jakmile přepnete svoje myšlení, důvody ke smíchu se budou objevovat tak nějak sami.

Jak jinak chcete lidi naučit se více smát, než že jim řeknete aby se více smáli? Důvody ke smíchu si přece musí vytvářet každý sám, to nelze zobecnit.

Člověk si musí buď platit psychologa a nebo být sám sobě psychologem, jiná cesta není. O svou duši se musíme starat stejně jako o své tělo. Bohužel aktivitu a úsilí budete vždy muset udělat vy. A neberte tyto snahy o změnu jako nepřirozené, zkuste se na to podávat tak že z nynějšího nepřirozeného stavu se snažíte vrátit k původnímu přirozenému (zdrávé duši). Každý z nás v tomto stavu byl jako dítě, takže každý víme k čemu se vracíme …

To by se mi líbilo, kdybyste k otázkám Honzy přihodili i další pohledy – jako třeba rumcajs. Děkuju za to předem.

Díky moc, Honzo, za všechny ty otázky. Chvíli jsem nad tím dumal a ještě podumám. Osobně mám takto umně podané kritiky velký nedostatek. A znáte to – pochvalu potřebujeme pro ujistění a dobrý pocit, ale kritiku pro růst.

Asi neodpovím na všechno, snad jen pár nestrukturovaných bodů, které se mi při přemýšlení přihnaly do hlavy.

Od přírody a z výchovy vidím spíše nedostatky než dostatky. Navíc ve firemním světě (nemůžu si pomoct) negativ vidím výrazně víc než pozitivních příkladů. Proto je i většina příspěvků zde na blogu spíše kritických. Zajímal by mě poměr – kdyby to chtěl někdo spočítat? Ale možná je to jedno. Z mého pohledu se ale podíl kritických a pozitivních mění. Uvědomuji si totiž už nějakou chvíli, že převahou kritiky se dál nedostaneme. A tak se sám snažím, stejně jako prosím vás na blogu, abyste mi pomohli s příklady toho, kde se daří.

I když díl kritiky je dál třeba – mám v oblibě některé filozofy, jejichž postoj je výrazně, neřkuli zcela, kritický – pro mě třeba Chomsky, Krishnamurti nebo mnozí další. A jejich myšlení pro mě má obrovský význam.

Pracovních míst jsem pár vytvořil, pár jsem pomohl vytvořit a pár jsem také zrušil. Nenašel jsem v tom však svůj talent ani vášeň. Moje vášeň a snad i talent nacházím právě v tom „filozofování“. Je možný, že si jedu nějakou svoji mikro-iluzi a snažím se spasit svět. Nevím, snad ne. Přijde mi, že se mi víc a víc daří nacházet podstatu a pojmenovávat věci, které mnohdy jen tušíme. A to, zdá se mi, má pro mnohé lidi velký význam. Pro mě určitě.

Buď jak buď, díky za skvělý otázky a blahopřeju k těm 150-ti kouskům. To je darda.

K názvům:
Jsme konzervativní a na starém lpíme. Názvy semináře: Dannyho parťáci, Cesta kolem světa a Peníze nebo život jsou v manažerské branži netradiční a pro někoho můžou být „divné“ a to hlavně proto, že se jde jen po názvu a ne po obsahu.
Název zájezdu nebo semináře je něco jako první dojem. Slyším, představím si něco pod tím názvem a udělám si dojem. Obsah už mě pak až tak nezajímá. No, možná jo.

Personalista: „Ale ten název Dannyho parťáci je divný, protože to tak nikdo nemá….Tak raději nic…Pošlu je raději na Jak motivovat lidi….proti tomu pan ředitel nebude nic mít….“

„Platit někomu zájezd. Nee. Zaplatit kurz nebo seminář? To Joo.“

Příklad: Když si představím např. název semináře „Jak na kokoty?“ , kolik lidí se tam přihlásí? Asi málo, protože jim to firma nezaplatí. Ale když dám název „Jak pracovat s lidmi, kteří nám způsobují stres?“, tak na to personalista slyší. (o kokotismu vyšly knihy)

Ke kritice:
Asi je rozhodující motiv:
- zda kritizuji, abych druhé zahnal do kouta a pak jen do nich střílel a odpaloval je,
- nebo zda kritikou vystřelím proto, abych na něco ukázal a pak hledal nová řešení.

Články zde a příspěvky nevnímám jako kritiku. Vnímám to jako pohledy a na situace, jevy, lidi, problémy atd., které pálí většinu lidí.

Přijde mi, že je to zde o předávání myšlenek.
Jen málokdo tyto věci umí zachytit, jasně formulovat, vypíchnout, popsat jednoduše, ukázat druhým.
Jen málokdo se umí kritice postavit slušným způsobem a nenapadat druhé.
Jen málokdo umí něco popsat, co štve většinu lidí.

Hodně lidí bere věci zde popisované už jako „normálka“. Jedeme celé dni v tom, že se nesmějeme, nestíháme, neodporujeme a necháváme si spoustu věcí líbit, stáváme se rigidními a hlavně chceme přežít.
A ztrácíme pomalu sami sebe…..Vaříme se v horké vodě a už nás to ani nepálí.….

Je jednoduché si zakritizovat a pak nic neudělat. Ale zakritizovat slušně a hledat s druhými možnosti, to už je jiné kafe. To už je o činech a ty za námi zůstávají.

Je to tu vůbec kritika? Nebo jsou to pohledy, ke kterým se můžeme vyjadřovat a hledat jiné způsoby řešení?

Díky,Tomáši, za jednoduchost a za vysokou úroveň práce, kterou tady DÁVÁTE.

Děkuji za odpovědi.. předem chci vyjádřit poklonu před tímto portálem, opravdu má „moc“ spoustu lidí zamotivovat a zahloubat se do čtení, které vychází opravdu „ze života“ a působí absolutně přirozeně. Skvělé odkazy na videa i na knihy. Nebojím se konstatovat, že tyto stránky nemají na českém internetu svojí rozsáhlostí obdoby. Ano chápu, blogy, články, diskuze, komunikační portály, diskuzní fóra, knihy, časopisy, noviny .. vše slouží k uvědomění si samotné skutečnosti. Články si lidé dočtou, knihy zavřou, případně do interaktivního blogu přispějí a tím je pro mnohé hotovo, nebo není – pletu se ?

A prosím, co dle Vás slouží k opravdovému realizování „jiné“ skutečnosti ?

RE: Jak jinak chcete lidi naučit se více smát, než že jim řeknete aby se více smáli? Důvody ke smíchu si přece musí vytvářet každý sám, to nelze zobecnit. — ano, určitě v tom je částečně pravda; ale jste opravdu jist ? Myslím, že lidem říkat „smějte se“ se zcela mine účinkem, dopadne to možná tak strojeně jako v podzimní reklamě T-Mobile – rozdává radost nebo v akcích Humanistické strany, která se snaží lidi rozesmívat tím že se postaví na náměstí a její členové se tam smějí. To mě připomíná kam spějeme – kolik je v tom ryzosti a spontánnosti a kolik nucenosti – i když je vnitřní ? K čemu nás vlastně motivuje současná psychologická a duchovní literatura ? Opravdu to jsme my ? A budeme to pak my ? Nebo jen přejímáme něco a snažíme se být lepší, protože cítíme, že máme být lepší ? Že nás cesta někam dovedla a společnost si žádá rychlou změnu ? Nedopadne to tak, že budu myslet na to, co někdo někde napíše a já budu při každém kroku a situaci myslet na to co jsem četl a čím by se měla tvořit má realita, abych byl tedy lepší ? Budu to pak vůbec ještě já ?

Kolikrát autor na těchto stránkách lidstvo pochválil a vyznal spokojenost s něčím, co již existuje a kolikrát se vyjádřil v opačném kontextu ?

Poslední dobou se na nedostatky poukazuje ve všech oborech, na všech jednáních, konferencích, ve všech politických i jiných kruzích. Společnost se napadá ze všech stran. Jako kdyby společnost byla něco vně a Ti co ji napadají byli nad ní. To mi přijde dost zvláštní – příkladem bych to mohl vyjádřit tak, že jak může někdo na zasedání o emisích CO2 přijet v Audi 4.2, na jednání o globálním oteplování se na stolech objevuje dovážená voda Vittel, proč šéf Aholdu přizná, že v Hypernově nenakupuje, proč módní návrháři 100% nenosí to, co navrhují, proč někdo kdo se rozplaká nad havarovaným tirem s prasaty si pak dá oběd v MC Donalds, nebo proč někdo, kdo kritizuje chov krav a chemii v sýrech si pak nakoupí TescoValue sýry a jogurty Danone na vánoční stůl ? ? ..

Upřímně, Vám věřím, že se snažíte žít tak, jak se zde prezentujete, vždyď také to vše co je zde vychází přímo a jen z Vás. Navíc reakce lidí Vás ještě motivují k něčemu výše a na základě toho života zde se vlastně seberealizujete i „učíte“. Ale pro to, aby změna o které zde píšete se nastartovala globálně je třeba, aby takový blog (obrazně) začali psát všichni lidé :-). (?)

To Svatka : zcela souhlasím co jste uvedla do svého příspěvku, ale .. pokud budu vnímat tedy že hlavním smyslem je tedy „pouze“ textová informovanost a články k zamyšlení se, obávám se, že na web narazí a web najdou a projdou jen Ti, co ho svým způsobem hledají .. a to pro „globální“ změnu, která byla zmíněna zjevně nestačí…

Př. myslíte si, že lidé globálně začnou nakupovat elektromobily především pro (až)
a) aby měli něco co nemá druhý
b) aby zabránili globálnímu oteplování
c) aby omezili smog v centrech měst
d) aby zabránili onemocněním dýchácích cest v rizikových oblastech

e) aby ušetřili za benzín a provozní náklady
f) globálně si ho pořídí, až se začnou rušit benzínové stanice
f) globálně si ho pořídí, až dojde ropa

Nakolik chápu, co myslíš tím, co píšeš, Honzo tak s tím víc než souzním.
Už jsem někde psal, že mě osobně přitahuje otázka „Proč?“ a proto se ji věnuji násobně víc než „Jak?“.

„Jak?“ si vystačí se současnými mantinely, paradigmaty a staví spíše na kopírování než hledání vlastní cesty. „Proč? zpochybňuje a nutí myslet, hledat a sahat dovnitř. Proto se snažím (na základě svého vidění světa) popisovat skutečnost a zejména se pídit po příčinách. Někdy je to pohled kritický, jindy pochvalný. Podíl +/- jsem donedávna neřešil, neboť jsem pátral (a dál pátrám) po podstatě. Podstatné pro mě bylo a je uchopení souvislostí a porozumění tomu proč jsme takoví jací jsme a jak na základě toho postavit lepší firmu (v mém případě – neboť se soustředím na svět firem) a následně tak i lepší svět. „Lepší“ je pro mě především svobodnější, tj. kde více lidí dělá co chce, způsobem který prospívá nejenom jednotlivci ale i celku.

Tvůj příklad s úsměvem… Za podstatné považuji ukázat význam smíchu a úsměvu. Pochopení otázky „Proč se smát?“ považuji za klíčové. Uvědomění toho, že dospělý Evropan se prakticky nezasměje v porovnání s dětmi či jinými částmi světa mi přijde oči otevírající. Tyto dvě informace dohromady potom mnohým z nás dodají motivaci hledat (svoji vlastní) cestu k tomu, jak se smát víc. Smát se (stejně jako komunikovat, vést, prezentovat,…) podle manuálu je také možné, ale dnes už stále častěji spíše trochu trapné.

Naše kultura nás odnaučila otázce „proč?“ (je nebezpečná) a proto tak prahneme po „jak“. Já „jak?“ z velké míry nechávám na lidech, a proto ani tenhle blog (ani naše semináře) není a nejspíš nikdy nebudou pro střední proud. „proč?“ přece jenom není pro každého.

Dekuji za odpověď!!
Opravdu mě zaujmula.
Abych prosím nemusel hledat, až budete míti prostor, můžete mě odkázat na nějaký článek kde je :
- více teoretizováno uchopení souvislostí a porozumění tomu proč jsme takoví jací jsme ?
- nějaký opravdu pozitivní příspěvek – článek, abych nabyl dojmu, že zase nejsme tak „špatní“ ?

Ad) … tj. kde více lidí dělá co chce, způsobem který prospívá nejenom jednotlivci ale i celku. — ad) dělat jen co baví ..
– to je velmi pěkný názor, i reaguji na to, že Vás baví tento blog a filozofování, zkusím dát stejný příklad jak to cítím v jiném znění .. představme si, že někoho bude bavit malovat obrazy, opravdu tak hodně, že obrazy budou míti své kouzlo – budou až léčivé, pokud na ně někdo bude koukat, přinesou mu krásu do duše i do mysli.. toho dotyčného malba opravdu baví a naprosto se v ní realizuje, tady i obrazy dle toho vypadají – jsou skvělé, dokonalé. A každý obraz, který namaluje zafixuje, uloží do desek a dá si na skříň. Nebaví ho totiž nic jiného a ani se o nic dalšího zajímat nemusí – vždyď dělá jen to, co ho baví a tak je to správně. Prosím, má pak taková činnost opravdu „celistvý“ význam (pominu-li význam v důležité seberealizaci) a opravdu je to tak v pořádku, pokud malby neovlivní více lidí, pokud nikomu nepomůžou, protože se v podstatě jich nikomu nedostane ?

PS: možná se děti smějí, protože se nikdy nezamýšlely nad tím, proč se smát. Samotná lehkost mysli a bytí uvolňuje spontánnost a smích. Čím více se nad daným problémem člověk zamýšlí, tím více mu někdy uniká podstata, proto také poslední dobou platí situace, když přijde chlapeček do hospody, sedne si ke stolu a říká servírce: „Dvě deci červenýho vína!“ Servírka: „A kolik je ti, chlepčku?“ „Osum.“ „A to by ti nestačil džus?“ „No, stačil, ale chybí mi dvě koruny…“ .. tedy alkohol dostupný všem .. vždyď lidé se smějí více po požití alkoholu, protože se jím uvolní právě ona mysl – předsudky a myšlenky a .. cítí více ono, kde člověk „jen je“ – bez toho všeho pojmenování a uvažování… ale jak stát na dvou březích zároveň, že ? Kdo viděl smějícího se mistra nebo mnicha ?

Ale ano, vše je mnohem složitější, než najít jednu odpověď, připomíná mi to příběh, kdy po kalifornské pláži se prochází chlapík zamyšlený do svoji modlitby. Najednou zvolá!: „Pane, splň mi jedno přání!“ Nad hlavou se mu zjeví mohutné temné mračno a zaburácí hlas boží. „Celý život
se snažíš být přímý a čestný, splním ti tvé jedno přání.“ Chlapík povídá: “ Postav mi most na Havaj, abych se tam mohl kdykoliv dostat
autem. “ Bůh na to: “ Tvoje přání je velmi materialistické! Jen si představ s jakými problémy se takové přání spojuje: pilíře až na dno Pacifiku, všechen ten beton a ocel, co by to stálo!!! Dokážu tvoje přání splnit, ale těžko se mi akceptuje tvoje orientace na světské věci. Zkus ještě chvilku uvažovat a vyslovit přání, které by pro mě bylo poctou!“

Chlapík se ztěžka zamyslel a po dlouhé chvíli nakonec povídá: „Pane, přál
bych si, tedy, rozumět ženám. Chci vědět, jak se cítí v hloubce svého srdce, co mají na mysli, když mě ignorují, proč pláčou, co chtějí povědět, když říkají „NE“. Bůh odpoví: „A… na tom mostě chceš mít dva anebo čtyři jízdní pruhy?“

ad smích) Myslím že problém se smíchem souvisí s celkovým přístupem k životu. Často si opakovat pravdy jako „všechno zlé je k něčemu dobré“ a „co tě nezabije to tě posílí“. Přemýšlet pozitivně, vždycky hledat klady a uvědomovat si nicotnost problémů vůči velikosti vesmíru nebo naší planety nebo hladomoru v jiných částech světa…. Dokud žiju tak se budu smát.

- smích léčí a lidé co se smějí žijí déle

- Po pořádném smíchu se cítím dobře
- Každý vypadá mnohem lépe když se směje.
- smích otevírá dveře všude kam příjdete

Věřím tomu že svým postojem opravdu formujeme svůj život. Vidím to na sobě a vidím to všude kolem sebe. „Štěstí se musí jít naproti“. Vnímat svět negativně znamená formovat podvědomí, aby šlo naproti negaci. Pro mě to znamená také nevážení si života. Když se můžou celý den smát lidé, kteří loví ještěrky a jinou havěť a běhaj bosky po poušti. Proč by sme my Evropané měli být zakabonění, máme jednu z nejlepších životních úrovní na světě a přesto jsme pořád naštvaní… Vše se dá překonat a mnohem lépe to jde s pozitivním přístupem…

Ano, ano.. se vším souhlasím … je to tak … doplnil bych to rád však ještě otázkou …

úvaha 1)
- nějaký manažer se dozví, že je málo spontánní a že by měl být více, na semináři mu poradí .. buďte spontánní, jděte třebas na kolotoč a točte se se smíchem jako děcka …

- manažer půjde a uvidí kolotoč, půjde na něj a začne se točit a smát, je to spontánnost nebo naučená činnost ?

- pak tam manažer uvidí děcko, skočí na kolotoč a začne se točit .. jak to ? Vždyď mu to nikdo neporadil, ať se točí, ať se směje, jaktože to dělá ? Jaktože ho to napadlo ? A proč to dělá ?

úvaha 2)
- představme si kolotoč plný děcek .. je to normální, proč ?
- kolotoč plný točících se manažerů .. je to normální, proč ?
- kolotoč s točícím se manažerem a jeho 2 dětmi .. je to normální, proč ?

Proč bod dva je v naší hlavě zralý na příjezd Chocholouška ?
Kdo určuje co je normální ?

Nezabíjí v nás dodržování normálnosti spontánnost ?

PS: úvahou 1 jsem chtěl pouze naznačit, že bychom měli především hledat v sobě, proč děcko na kolotoč jde a začne se tam točit a smát se .. a proč jsme to my zapomněli ? Tím odbočuji k výše uvedenému smíchu a spontánnosti .. pak již dle mě není nad čím přemýšlet, ani si pokládat otázky o smíchu nebo si říkat – musíme se více smát …

Uplně mimo téma: Teď tady třeba vzniká poptávka po fóru, kde by se založilo vlákno „Smích a pozitivní přístup“ a tam by sme toto důkladně probrali. Tady už diskuze ztrácí přehlednost a v možnostech diskuze pod článkem není přehledně zobrazovat citace apod. To jediné my teď na peoplecomm chybí. :)

.. to je super idea na vlákno .. „pozitivní přistupy“ .. žijeme v pozitivním světě … vše okolo je pozitivní a skvělé .. takové vlákno mi na internetu chybí všeobecně … jedna věc je říkat .. jezte BIO výrobky, kupujte BIO výrobky, neBIO výrobky ohrožují zdraví a ničí přírodu .. a druhá je je jíst, aby to druzí viděli, že to je naprosto běžná věc .. a přirozenou se pak stane i pro ostatní …

… tedy, věřím, že kdyby v TV existoval 1 pouze pozitivní kanál – např. včetně a se spontánností a smíchem, Ti lidé, kteří by ho sledovali by byli jiní, než Ti, co by pravidelně sledovali večerní zprávy na TV Nova – apropó, k smíchu býva věta .. přejeme Vám krásný a pohodový večer a následuje .. katastrofa, která celý večer pokazí …

K 6 Jan:

Textová informovanost na webu se mi jeví jako možnost, jak předávat informace. Ne každý se na tento kanál napojí a ne každému sedí.
Blog je jen jedna z možností. Pokud to vyznělo, že jediná, tak by to byl blok.

Kanály jsou různé: blog, osobní předávání informací – přednášky, předávání informací činem, vlastním příkladem, psaní, umělecká ztvárnění, knihy, videa a mnoho jiných. Každý ať si pro sebe najde, co mu sedí. – Co koho motivuje? Každého něco jiného.

Není asi možné se spoléhat v životě jen na jeden zdroj a podle toho se řídit. Je to tak trošku jako s jídlem. Strava musí být pestrá. Někdo jí vepřové, někdo kuřecí, někdo je vegetarián……každému chutná něco jiného.

Co se týká globální změny z mého pohledu: já osobně to vnímám jako možnost pracovat sama na sobě a skrze sebe změnu dělat. Je to o zodpovědnosti.
http://www.youtube.com/watch?v=wjEYqOwo85A&eurl=http%3A%2F%2Fwww%2Einspiruj%2Ecz%2Fviewtopic%2Ephp%3Ff%3D27%26t%3D717&feature=player_embedded

Můžu měnit jen sebe. A celková změna, podle mě, vznikne na základě součtů těchto energeticky „podobných“ od každého jedince.
K celkové změně asi dojde teprve tehdy – až se to někde zhustí. Ale to už já tu nemusím být. Jsem jen malou částí v souvislostech a propojeních vesmíru. No takový je život…..

Pro inspiraci:
Zkuste změnit partnera. Nezměníte.
Zkuste změnit svět. Frustrací padnete.
Zkuste změnit sebe. To by se podařit mohlo – to je perspektivní možnost.

Ke smíchu: v každém konání je podstatné to, zda něco chci nebo nechci –můj postoj. Tak si dejte povolení a chlámejte se na plné kule!

Dodatek pro Svatku :

http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=942

díky za hezký příspěvek a video…

K 13 Jan : http://www.pozitivni-noviny.cz

K 7 Tomáš :
Zajímavá je i otázka, do jaké míry a proč schopnost smát se a radovat souvisí s celkovou kulturou a mentalitou národa nebo jinak – s něčím jako „národní genetická predispozice“.
Moje žena žila dlouhodobě v Brazílii. Když tam přijela, byl to prý kulturní šok, protože jí všichni připadali chováním jako velké děti. Cítila se mezi nimi zpočátku hrozně divně. Po několika letech života mezi nimi se s ní stala zajímavá změna : když letěla do Čech jednou za rok na dovolenou, jakmile se ocitla v Evropě a v Čechách zvláště, bylo jí vysloveně zle z – cituju – „studených evropských čumáků“. Od jejího návratu z Brazílie uteklo už skoro dvacet let a dodnes se steskem vzpomíná na ty brazilské, srdečné a věčně rozchechtané, bezstarostné „velké děti“. Lidi tam k sobě mají daleko blíž a proto se taky daleko lépe cítí. Pořád jsme „stádní zvířátka“ a je nám blaze na duši, když nás okolní členové stáda berou. Stojíš v Riu v narvaném autobuse s těžkou taškou v ruce a je úplně běžné a přirozené, že nejbližší sedící ji od tebe vezme, položí si ji na klín a drží ti ji, dokud jeden z vás nevystoupí. Co se stane u nás ve stejné situaci ? Všichni sedící i stojící kolem na tebe budou nevraživě koukat, jak jim tam v té uličce s tou taškou překážíš. Je to tam u nich takové perpetum mobile dobré nálady. My tady máme bohužel asi perpetum mobile blbé nálady. Ta negativní energie sedí nad českou a možná i evropskou kotlinou jako inverzní duchna v zimě nad mosteckou pánví. Proč to tak je ? Počasí ? Slunce ? Teplo ? Odpověď asi bude složitější. Proč je Bangladéš jednou z nejchudších zemí a současně se tam podle opakovaných průzkumů lidi cítí jako snad nejšťastnější národ na Zemi ? Pojmy jako životní úroveň v závislosti na hrubém národním produktu zřejmě budeme muset co nevidět od podlahy zrevidovat a zařadit mezi sprostá slova.

K 14 Svatka :
Moc dobře vystižená podstata věci. V tomhle je myslím obsaženo úplně všechno : příčiny, následky, řešení. Je skvělé, že my jsme ty generace, které už to ví, které k tomu poznání dospěly. Dál myslím už není co řešit. Stačí „jen“ podle toho žít a počkat si až v každém směru zafunguje efekt sté opice. A on funguje, jen to pozorně sledujme kolem sebe, kolik lidí teď řeší stejné věci a jak se ty potůčky postupně slévají do stále silnějšího proudu. Všechno je to o energii, kterou vysílá a přijímá cokoliv, co je obsaženo v našem vesmíru. O vzájemném působení těch energií, jejich korelacích, součtech, odporech, přitahování, odpuzování, násobcích, synergiích. Už dlouho tvrdím, že ve fyzice by se mělo učit především o lásce a nenávisti.

Zvláštní je jedna věc .. když jsem pročítal staré příspěvky na tomto blogu, souhlasil jsem s jejich zněním, ale v duchu jsem si říkal .. skvělé, bravůrně slovy podchycená myšlenka, kterou jsem si také v minulosti prošel.. u některých témat jak šel čas kupředu jsem se pozastavil nad tím, že novější témata zde nadhozená jsem probíral taktéž v poslední době. Nemohu to jistě potvrdit, ale zvláštní je, že přibližná doba některých příspěvků odpovídá době, kdy jsem se o podobnou myšlenku zabýval i v té době já – a to jsem tento blog neznal. Jsem jen zvědav jaké myšlenky budou následovat a až kam se tento server dostane – čí spíše, kam se autor dostane :-)

Skvělé, opravdu se tady můžu podepsat pod každý příspěvek. Změňme sebe a změníme svět. Když si to jen tak zlehka propočítám, kolik lidí můžete ovlivnit když zmeníte sebe:

Nejvíce určitě svoje děti, na ty můžete svůj postoj v podstatě zkopírovat. Takže v průměru každý vytvoří další dvě stejně smýšlející osoby. Ty zase každá další dvě. Počet tedy roste exponenciálně.

Dále můžete ovlivnit své okolí, sice ne tak moc, ale aspoň v některých věcech určitě pár lidí změníte, ti pak můžou zase ovlivnit jiné. To stejné samozřejmě platí pro vaše děti a jejich vnoučata.

V podstatě máme každý v rukou obrovskou moc! :)

Myslím že by každý měl myslet na to jak moc se lidé vzájemně ovlivňují a uvědomovat jakou zodpovědnost drží v rukách. Když někdo mlátí svoji ženu nebo děti, je pro mě prostě hlupák a může mít kolik titulů chce.

Přátelé, kamarádi. Raduji se s bzučící diskuze. Děkuji. Děkuji.
Mám tento týden kalup, a tak ji sleduji jen povšechně. Zapojím se nejdřív o víkendu. Dík ještě jednou. T.

Ty jo. Tak tady mi ujel vlak…
Desítky parádních myšlenek. Čtu a dumám.
Souhlas s fórem. Kdyby se tu mělo diskutovat jako tenhle týden, tak tahle forma naprosto nevyhovuje.

Diskuze je lepší než původní článek :) Ale nechci se vyjadřovat ke všemu, hodně bych opakoval, především Rumcajsův názor je mi blízký. Snažím se myslet pozitivně. Ale ne tak, že „bych měl“, že by mě někdo nutil, nebo mi to doporučoval. Prostě zjišťuju, že je to lepší, že ty pocity, které pak mám jsou příjemnější. Že se mi víc daří a že se mi chce ostatním říkat, že se mi daří (i když je to relativní).
Když se ráno podíváte do zrcadla, zaksichtěte se kysele a pak se na sebe usmějte. Vyberte si z toho, co si myslíte, že ve vás vzbuzuje lepší pocity a pro ten lepší pocit si tu náladu snažte udržet. Vzpomeňte si na scénu, z Pelíšků – „Komu tím prospějete??!!“ viz http://www.youtube.com/watch?v=ZmxV2qcELfc Komu tím prospějete, že se budete ksichtit kysele? Nikomu, ale s úsměvem pomůžete hlavně sobě:) I když se nedaří. A to víte, že se nedaří a často, ale s úsměvem vím, že bude líp. A za chvilku.
…Ale nepřemýšlel jsem takhle vědomě vždycky. Velkou zásluhu na tom má tento blog, kam několik měsíců pravidelně chodím, Tomáš a lidi kolem. Nemyslim, že peoplecomm.cz blog jen kritizuje. Dává i velký prostor k přemýšlení a pozitivnímu nasměrování. Díky za to.