Peoplecomm - peníze nebo život

Když jsem to poprvé viděla na internetu, smála jsem se a říkala si, že to není možný. Ale teď, když si tady čtu ty Tomášovi kometáře, došlo mi, že to k smíchu vůbec není, navíc když vím, kde paní Tachecí skončila. Asi musí být hodně neštastná, ale rozhodně je to poučné. Jdu si to pustit znovu, abych se poučila

Jsem ráda, že jste tento "monolog" dali na web, protože jsem ho v Tv viděla krátce a bylo velice "poučné" si jej vyslechnout celý. Již po pár větách jsem si vybavila komunikační techniku " ohraná deska" , která je zde tak zřetelná. Velice mne překvapila arogance B. Tachecí a to hlavně v porovnání s dalším příspěvkem, kde je hostem v pořadu "Uvolněte se, prosím" u J. Krause. Člověk má pocit, že se jedná o 2 rozdílné osoby. Jednoznačně nepovažuji vystupování B. Tachecí za profesionální a překvapuje mne, že se s takovýmto jednáním dostala až na tak vysoký post.

Mě těší, kolik komentářů tenhle příspěvek v našich médiích nasbíral. A hlavně, kolik lidí komentuje tu aroganci. To je dobře, neboť u jiných lidí, kteří lezou před kameru jsme si na to již zvykli a mnohým z nás to přijde normální: pan Paroubek, pan Topolánek, pan Rath, pan Klaus a mnozí jiní.
A možná je to jenom ukázka toho, že dostat se na "vysoký" post ještě vůbec nemusí znamenat, že na to člověk má. Člověk může mít naprosto mizerné komunikační dovednosti a přesto být úspěšným předsedou vlády.

V jednom z blogů na Novinkách.cz je vedle výše vloženého videa ještě hodinový videozáznam z tiskové konference ČRo, která se konala 16.1., tedy den nebo dva po onom nešťastném televizním vystoupení. Tématem tiskovky má být představení změn v programové struktuře Radiožurnálu. Trvá téměř hodinu, ale chcete-li se poučit o komunikaci a prezentaci, vřele doporučuji vydržet.

www.rta.cz/rta_strea…

Text blogu pak oba výkony hodnotí a komentuje jako parafrázuji: "Žalostný produkt nejrůznějších nesmyslných školení komunikačních a prezentačních technik, kterými jsou nejrůznější manažeři tupě a zbytečně naléváni. Zkrátka je to celé hloupé intelektuální laborování k ničemu". Autor se domnívá, že ´hrdinka´ obou příběhů je ukázkovým výsledkem takových vzdělávacích aktivit.
Rád bych se komunikace zastal. Stejně jako v každém jiném oboru mohu´nevědět, že nevím´ a pak něco rozbiju, nedojdu cíle nebo jednám jako slon v porcelánu. Nebo ´vím, že nevím´ a pak mě selský rozum (pud sebezáchovy :O>) drží zpátky. Jen varianta ´vím a umím´ mi dává šanci záměr nebo úkol zvládnout. Paní B. tedy evidentně ´neví, že neví´ a ke své smůle jednala jako neřízená střela. Množství podrážděných reakcí na všech frontách je toho důkazem.
Přijmete-li ještě i fakt, že řeč těla je nedílnou součástí komunikace s obrovskou vypovídací hodnotou, pak na videu zaměřte svou pozornost také na chování pana Pokorného, který se tiskové konference také zúčastnil, ale téměř nepromluvil. Dovedete si tipnout, co si o pronášených informacích a způsobu prezentace myslí? Zkusíte si odhadnout jaká asi vládla v redakci Radiožurnálu atmosféra? Dívejte se. Mám zato, že je tu vše jako ve slabikáři. :O>)
Za sebe si myslím, že má cenu ´vědět a umět´ :O>)

Zdeňku, já jsem vydržel a stálo to za to. Děkuju za ten proklik. Když paní Tachecí poslouchám v obou ukázkách, působí na mě jako kozel, kterého udělali zahradníkem. Nedovedu si představit, jak může takový člověk vést jiné lidi a přitom je neodradit a neznechutit....já, já, já a moji podřízení... takhle já pracuju se svýma podřízenýma...jen abyste viděli...

Je možné, že je proškolená (spousta školení má tyhle následky), spíš si ale myslím, že je nervózní jak hrom. Proto je ten její projev tak legračně nepřirozený.
Já bych v její situaci koktal ještě víc.

Teda ten pan Pokorný se tam ale tváří!!!

Jinak je to ale celé takový smutný příběh...

Když jsem se podíval na video a přečetl příspěvky okolo, zalil mě soucit. Je mi paní Tachecí líto. Nejsem tak zběhlý v kauze rozhlasu, abych mohl soudit, zda chyby udělal či nikoliv. Předpokládejme ale, že ano (čteme to všude v médiích). Přesto bych se rád podíval na problém z druhé strany...
Média jsou svérázný prostor. Už pouhým položením otázky manipulují zpovídaného do určité role. Např. v minulých volbách se ptali najatí lidé občanům: volili byste Kerryho, i kdyby znásilním mladou ženu? Kerry nikdy nikoho neznásilnil, ale už pouhé položení otázky ho u dotazovaných diskreditovalo. Tak je to i v médiích: ptají se na vás na otázky tak, jako byste byli viníci a museli se bránit? Proč? Jde o rozhovor nebo soudní obhajobu? Tachecí se bránila způsobem nevhodným, přesto chápu její pohnutky neodpovídat na otázky, které jsou už předem položeny s důrazem na jasnost odpovědi. Ona prostě neměla náladu hrát redaktorovu hru na "špatnou ženu, která zkazila náš milovaný rozhlas."
Podobné rozhovry může znát většina z nás z práce: šéfové se ptají (Proč jste to neudělal? Nechci slyšet, že na máte hodně práce), apod. Nemám takový druh diskuse rád: viník a soudce.

Přeju paní Tachecí, aby se brzy uzdravila a nebrala si sousta větší, než dovoluje její psychický stav.

to je s prepacenim alebo aj bez krava :D...nie som si isty ci podobne dialogy ci skor monology uskutocnuje aj so svojim namzelom priatelom /ak niakeho vobec ma :D/ ci popriade s lesbickou partnerkou /co by som sa necudoval :D/....ak ano ix spoluzite musi vyzerat super :D....milacik budeme sa dnes milovat? uz sme sa dlho nemilovali!...vis co pepo!!! uvadej aspon fakta!!! vis jaky je rozdil medzi tvym, dost hloupym nazorem a faktem? nevis!!! tak ja ti to vysvetlim...atd atd D: kraasa :DDD

Cesky rozhlas posloucham jen obcas a zadne velke zmeny jsem pod vedenim pani Tacheci nezaznamenal. Pani Tacheci taky neznam. Takze si vlastne muzu udelat nazor jen na ten prispevek z YouTube.

Jenze to je prave ono - je to jen parminutovy zaznam, ktery realitu vystihuje asi tak jako hrst pisku krasu pisecne plaze.

Na zaklade toho vytvaret usudky o nekom nebo dokonce odsudky nekoho mi prijde zjednodusujici a lehkovazne, mirne receno.

Existuje jedno uslovi, ted se mi nevybavuje, kdo to rekl: Jsem zodpovedny za kazde slovo, ktere reknu, ale za nic z toho, co slysite.

Takze kdyz tu diskutujeme o komunikaci, mejme na pameti i toto. Jedna vec je to, co jeden clovek rekne, druha vec to, co jiny slysi, jak si to vylozi. Do urcite miry tento vyklad vice vypovida o tom druhem (jeho nazorech, hodnotach, meritkach) nez o tom prvnim.

Ja bych se asi na miste pani Tacheci choval jinak. Doufam. To je asi vsechno, co se k tomu da objektivne rict.

Nemam rad hony na carodejnice.

Při čtení Duriho komentáře mě také napadlo, co říká Blackbead.

Kdo z nás tu paní zná? Kdo z nás jí osobně potkal a a měl tak možnost si na ní udělat vlastní názor? Co my víme o tom proč se chová, jak se chová? To, že se z toho zhroutila by mohlo napovídat, že je to citlivý člověk, který jen neustál svou roli. Jediné, co máme jsou nějaká její vystoupení na netu a potom názory davu lidí, který si do ní s radostí kopne. Pojďme se podívat jen na to její vystoupení bez úvah o tom, "jak to dělá doma" a tak podobně.

...inspirován předchozími komdentáři: Napadá mě, kolik z nás dělá něco v čem se necítí a v čem si nejsme jistí. Nejistota se pak projevuje třeba i arogancí, útočností nebo machrováním. Myslím, že kdybychom tomuto rozuměli, cítili bychom více soucitu a méně opovržení.

Když jsme byli malí, většině z nás lili do hlavy: "Uč se, ať to někam dotáhneš!" a tak se to většina z nás snaží "někam dotáhnout". Ambice nás ale někdy tak oslepí, že si nevšimneme, že na to nemáme. Část naší osobnosti si to ale bez problému uvědomí. A následkem je ta nejistota. A projevem nejistoty může být i takováhle komunikace...

...kdo ví?! Jsou to jen mé dohady.

Blackbead to rozštípnul: hony na čarodejnice jsou zbytečné. Nedělejme závěry o Tachecí. Článek byl o komunikaci, ne o Tachecí.

Ano, arogance a machrovani mohou byt vyrazem nejistoty. Kdo ale vi, jestli je to nejistota vyvolana nesplnenim prilis vysokych ambici - nebo jde o reakci na mnohonasobne utoky ze vsech stran?

V konfrontaci s rozvasnenym davem je potreba ukazat silu, date-li najevo strach, tak Vas uslapou. Takze bud se davu s klidem postavit, to ale dokazou jen hodne vyrovnani a vnitrne silni lide, no a nebo zacit dupat a nadavat taky a svou nejistotu skryt za aroganci a silacka gesta. Jinak receno na utok odpovedet utokem.

Václav Havel trefně mluvil o kopání do kotníku. Když se někomu nedaří, rádi si společně s ostatními kopneme.
Proto politika (a mnohé manažerské funkce jsou politika od A do Z) není pro každého. Člověk potřebuje pořádně silný žaludek na to, aby to ustál. Je svým způsobem obdivuhodné, jak dlouho se držel takový Stanislav Gross, když se do něj všichni strefovali za jeho mlžení s bytem. Nebo Bill Clinton, když do něho šli s bůhvíčím od sexu se stážistkou až po pašování drog.
Nedivím se, že se Barbora Tachecí z té palby složila. Já bych se složil taky.

Přemýšlím, že už jsem tu dlouho nepotkal Zarzamoru. Zajímal by mě její pohled!?

Tomáši, tiše sleduji vaši diskusi z povzdálí. Tak nějak jsem úplně neměla chuť reagovat, když jsem viděla, jak po článku, který měl pojednávat o chybách v komunikaci jste se nepustili do diskuse o komunikaci, ale o paní B. Tachecí. Dokonce to dospělo i k polemizování o jejím soukromém životě... Domněnky a předsudky, kolikrát to tu už zaznělo? A to jen na základě krátkého snímky "vytrženého z kontextu", dalo by se říci.
Já osobně jsem se do paní Tachecí při sledování snímku dokázala docela dobře vcítit a snad mohu říci, že bych se zachovala obdobně. (Teď posuzuji pouze dle shlédnuté jedné ukázky, nikde jinde jsem o paní Tachecí nečetla ani nic jiného neviděla) Když se do člověka někdo pustí a od začátku má k věci negativní postoj, rozhovor směřuje jedním směrem a tak podobně, tak to rozhodně není příjemné. Pokud to nebyla její jediná zkušenost s podobným ohlasem, nedivím se. Když se do vás lidé (i média) opakovaně pouští, je to vyčerpávající. Nemám s něčím takovým zkušenosti před kamerami, samozřejmě, ale v běžném životě, když za mnou lidé chodili kvůli jedné věci, neprávem mě odsoudili a podle toho se mnou jednali. Viděli mě určitým způsobem a at bych jim řekla cokoliv, tak rozhovor směřovali tak, aby si to své mínění pouze potvrdili. Také jsem se v rozhovoru s nimi neusmívala, ale mluvila jsem spíš "na obranu". Necíleně, automaticky.
Nechci tím paní Tachecí bránit. Neznám ji a jak jsem řekla, toho je první místo, kde jsem se s ní setkala. Komunikace je složitá věc a myslím, že vždycky se najde něco, co nám v komunikaci nejde. Proto pojdme mluvit více o komunikaci, než o tom, jak mluví paní Tachecí s jejím milencem. ;)

Díky, Zarzamoro. Jsem rád, že tu jste.

Dnes jsme odstartovali jarní cestu kolem světa: www.peoplecomm.cz/za… Řešili jsme, jak nám fungují smysly, jakou roli v tom hrají naše předchozí zkušenosti, hodnoty a motivy. A já si po x-té připomněl, jak si do vnímání reality projektujeme své pohledy na svět, to co považujeme za správné nebo nesprávní, normální nebo nenormální. A to, co říkáme o druhých říká výrazně víc o nás než o druhých.

Fascinuje mne vzít si někoho ze svých kolegů, přátel, manželku Péťu, své rodiče a popsat jejich vlastnosti. Pak si ten soupis přečíst jako popis sebe sama. Nadchne mě vždy zjištění, jak moc jsem to vlastně já, koho popisuji.

Když si tohle připomenu, neruší mě tolik názory lidí, které se diametrálně liší od mých (i když asi kecám. ruší...). Ale snažím se jim rozumět a něco si z nich vzít. Když v tom nic nenajdu, mávnu rukou. Protože si říkám, že takový je život....někdy máme totiž hodně jasno a myslíme si, že nevyvedená komunikace může být třeba následkem vztahu s naším partnerem...

Přečetla jsem si příspěvky o p. Tachecí a jsem z toho docela smutná. Je to ukázka toho, kam dojde komunikace, když se určité věci, momenty, fakta, představy, názory atd. vytrhávají z KONTEXTU. Kdo z těch, kdo má komentář a názor, zná celou situaci a ne jen vytržené ukázky? Kdo ví, proč se B.T.takto chová? Mám dojem, že je hodně vystresovaná. Mé vnímání, co se týká zpravodajství – předcházelo tomu zřejmě mnoho útoků, výroků a různých agresivních záležitostí, kterým musela čelit. Upřesňovala pouze fakta. Měla zájem na tom, aby to všichni vnímali stejně a nebyl v tom rozpor. Vysvětlila, jak je to s fakty a názory, atd. Zdá se mi, že B.T. je odsuzována.
Víte, dnes se manipuluje s kde čím. Jednou se pro to hodí slova, jindy neverbální komunikace, jindy zase kdo co a jak udělal. Co se řekne, je často obráceno a překrouceno, že když se v některých vyhrocených situacích nedržíte faktů a netrváte si nich důsledně, tak jste převálcováni. Když člověk ví, jak někteří lidé komunikaci přetáčejí, je potřeba dávat si pozor. Tady je namístě pak přesnost, protože víte, že vás budou chytat za slovíčka. Zvláště v médiích. Ze všeho se dělají závěry, úsudky, komentáře, odsudky…
Co se týká pořadu s Krausem tak vidím, jak je ironický, sarkastický a jízlivý, což je agresivní komunikace zastřená rádoby přátelským úsměvem a pohledem, že chápe…. Jeho potřebou v pořadech je člověka „dostat“. Není to partnerské, nýbrž druhého často shodit. Partnerství je jen navozováno. A to chceme?
Je lehké někoho soudit a rozebírat, když neznáme pozadí. Jako ukázka NE-komunikace je váš rozbor dobrý. Možná, že zvolit tuto ukázku šťastná volba nebyla. Lidé se vyjádřili, především k B.T., bez znalosti souvislostí.

Přirozenou lidskou reakcí je rychlý úsudek. Díky němu naši předci v minulosti přežili. Když by měli uvažovat o motivech tygra, který se na ně řítí, nebyli bychom tu.

Pár desítek let nám je tahle vrozená vlastnost spíše na obtíž. Protože na ní v životě narážím až příliš často, rád se v ní "patlu" a hledám souvislosti: blog.peoplecomm.cz/t…

Dlouho jsme uvažovali, zda tuto ukázku využít právě z obav, o kterých mluvíte, Svatko. Nakonec jsme ji použili i s rizikem, že se zde objeví rychlé, povrchní, odsuzující komentáře tak jako u našich pradávných předků.

Myslím si, že není nutné, abychom spolu souhlasili (obecně v životě i v těchto diskuzích). Z každého názoru (i mně nepříjemného) se dá něco vzít, naučit. Žijeme ve společnosti, která staví na soutěži. Silnější vyhrává, není možné ukázat slabost (o tom už psal Blackbead). Když jsem slabý, rozdupou mě. Mně tenhle svět siláků a manipulátorů nevyhovuje. Vyhýbám se mu. A to, co dělám, dělám i proto, abych přispěl ke změně. Myslím (a raduji se z toho), že nejsem jediný, soudě podle této diskuze.

Je zřejmé, že paní Tachecí by se tak po dvou dalších minutách rozhovoru nafoukla a odletěla do teplých krajin. Obdivuju reportéra, který vydržel její tón a narážky.

Mně to přijde směšné a smutné.
Předně, oba byli nasraní. Paní Tachecí viditelně. Pan redaktor vynervovaný, sotva to ustál. Myslím si, že nasraný člověk nemůže rozumně komunikovat.

Škoda, že se nenašel někdo moudrý (ať už jeden z trojice před kamerou nebo kdokoli ve studiu), kdo by to stopl a řekl, ať se jdou uklidnit. To pak mohla být úplně jiná domluva.

Jenomže to by nemohli být v televizi. Státní, nestátní, televize potřebuje aférky, aby zvedla sledovanost. Jen se podívejte kolik nás tady o tom diskutuje ještě mnoho měsíců potom, co se to odehrálo.

Miki "nemá chybu" zpravy.idnes.cz/vide…
Ani nevím kam to sem dát. Strčil by do kapsy mnohé politiky. Dogmatičtější komunikaci jsem v tomhle věku osobně nezažil. Zajímavý. Strašně zajímavý.