Peoplecomm - peníze nebo život

Člověk odjakživa touží po něčem lepším. A protože se pohybuji v prostředí marketingové komunikace, přátelé a známí okolo mě dostávají pravidelně nabídky k lepšímu zaměstnání. Dobré lidi si dnes firmy přetahují, a tak není výjimkou, že manažeři střídají zaměstnání co dva tři roky. „Je to dobrá nabídka,“ odpovídají, když se jich ptám, proč mění místo.

Neodpovídají, že je láká pracovat na novém místě nebo že tam budou mít na starosti něco, co vždycky chtěli dělat, ale jen: „je to dobrá nabídka“ nebo „je to lepší místo“. Jakoby se do rozhodování ani sami nezapojovali. Nepoužívají slova jako já, mě, ale TO!  

„Co je to dobrá nabídka? A proč je dobrá právě pro tebe? Co ti chybí dneska? Jak můžeš říct, že je lepší?“ ptám se často, ale jako bych pokládal otázky, které nejsou na místě. Vždyť jde přece o dobrou nabídku! A ty se neodmítají, jak nás učí okolí.  
Jakoby odmítnout lepší nabídku byl společenský prohřešek, důkaz hlouposti. To přece normální lidé nedělají!

Odmalička nás učili, že je-li něco pokládáno velkou skupinou lidí za dobré, musí to být automaticky dobré i pro nás. A tak když slyšíme magická slova „víc“, „větší“, „těžší“ či „vyšší“, nemůžeme odmítnout, když nám to někdo nabízí. Pracovní nabídky tohle pravidlo naplňují dokonale. Vždy nám totiž někdo nabídne vyšší pozici, více pravomocí, větší plat. Není nádherné uvědomit si, že jsme svobodní a můžeme „nevzít“ lepší nabídku?

Že si nemusíme nechat diktovat autopilotem rozkaz „lepší – ber“, ale můžeme si říci: „Vždyť já jsem spokojený tam, kde jsem, a nemusím chtít něco lepšího.“
Proč bereme automaticky lepší nabídky? Protože kdysi dávno se kdosi rozhodl, že tak je to správné. Ale my se dnes můžeme rozhodnout jinak. Držím palce.