Přemýšlíte nad svým autopilotem?
Já miluju zejména své nikdy nekončící hledání klíčů.
Když jsem utahaný tak ani nevím, co jím, říkám nebo dělám. A to je vždy prča, snažit se rozpomenout, co že jsme to včera vlastně dělali…

To mi dnes ani nepřipomínej. Dneska jsem ztratila klíče. Zřejmě někde cestou z práce nebo do práce… Ale byla jsem tak utahaná, že vůbec nevím, kudy jsem šla. Ani si nepamatuju, že jsem šla domů. Záhada :-D

Já třeba, když se nesoustředím na to co mluvím, tak se mě stává, že to co řeknu nedává smysl a je to nesrozumitelný (v klíčových případech dost zásadní problém). A když se soustředím a dávám si pozor na pusu(což dělám radši ve většině případech), tak mockrát ze sebe nevyloudím nic a nebo mě to trvá dost dlouhou dobu. S tím ale asi nic už neudělám.

Jo, jo, autopilot všude kolem nás.
Celkem sranda ho sledovat a očas se mu i zasmát. A hlavně ho občas vypnout…

Krásný článek.. Zas mi připomněl, jak se učím získávat odstup od sebe samé.. Žít v TEĎ, ale jakoby vystoupit mimo čas a prostor, nic nesoudit, ale jen vnímat co se děje kolem mě a ve mě, a přemýšlet nad tím co to všechno vlastně znamená, a jaké autopilotní myšlenky a vzorce mi lítají v hlavě.. Člověk si u toho skvěle uvědomí co je on a a co jen převzal..:)

Dočítám momentálně Moc přítomného okamžiku: http://www.knizniweb.cz/jnp/cz/katalog/detail/tituly-M-MOC-Moc_pritomneho_okamziku.html
Nadchlo mě, jak ten chlápek (navíc Evropan) dovede jednoduše vysvětlit, o co v životě jde.
Četli jste někdo? Máte z toho podobnou radost?

jojo, to znám… hlavně mé poslední 3 roky byl brutální autopilot. Uteklo to velmi rychle a kdyby nebyly, tak bych maximálně přišel o pár zkušeností… Poslední kapkou bylo uvědomění, že skoro ztrácím sám sebe a má přirozenost se křiví podle „očekávání“ těch druhých. A proto, minulý týden jsem dal výpověď. Obrovská úúúúleva :-) těším se na comeback k sobě samotnému :-)

V tomhle článku jsme se bavili o autopilotu. Jestli vám nevadí angličtina, upozorňuju na fascinující formu (výstavu), jak následky tohoto fenoménu ztvárnit:
http://blog.peoplecomm.org/article/the-horrors-of-autopilot

Zdravím,
miluju svého autopilota, jsem šťastná, že ho mám, nevím, co bych si bez něj počala. Posílám ho vždy na nudné společenské oslavy, do dopravních prostředků a čekat na úřady. Neprotestuje a zvládá skvěle, jen má pokyn při vyjímečných situacích mi dát včas vědět…občas si se mnou pohrává při hledání zmíněných klíčů apod., jinak žijeme v docela dobré symbióze, když on maká, mám čas odpočívat. A když chci dělat já, prostě odpočívá zase on. Někdy je třeba dávat pozor, když začne všemu moc velet, dá se ale snadno umravnit…myslím, že stojí za to udržovat dobré styky se svým autopilotem. j.

nevím co zde dodat…existuje snad tolik názorů, kolik nás je…v obecném smyslu se mnoho názorů shoduje, ale každý přemýšlí trochu po svém…

Otázkou smyslu života se snažím zabývat na svém blogu trochu komplexněji, včetně průzkumů..proto Vás na něj zvu:

http://zivot-nazory.blog.cz/

Rozpoznáte svého autopilota? Protože já přepínám celkem nevědomě (a jsme u toho!) na automatický režim. Svého autopilota si uvědomím vždy až když jsem z něj unavená – nebaví mě a vždy si ho uvědomím až z takového otupělého pocitu.
Co myslíte, jak moc se dá žít vědomě? A jak moc se vám to daří?

Zarzamoro, jsi na výborné cestě! Uvědomuješ si, že přepínáš a to je ono. Takže v té chvíli si sebe uvědomíš.
Otázka je, kde jsi, když jsi přepnutá? Protože se vracíš / do své mysli/ už jako unavená kvůli tomu přepnutí.
Mě když se stane nějaký hrozný omyl-třeba něco spálím nebo šlápnu na kuře, co venku na dvorku běhá tak najednou říkám, ježiš kde jsem/ v mysli / nebo co to dělám? A v té chvíli je to vědomý okamžik-to uvědomění si situace, ať je jakkoli dobrá nebo špatná.
Hrozně mě pomáhá věta z nějaké knihy: V okamžiku našeho uvědomění, že jsme cosi udělali špatně, je nám odpuštěno. Hřích, který vykonáme jakoby nevědomím se pak stává tím biblickým opravdovým hříchem, který je karmicky potrestán.

A teď se nabízí druhá otázka: Je tedy autopilot hříchem nebo ne?

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazevclanku=vypraveni-o-tom-jak-v-praxi-vypada-nebdelost&cisloclanku=2012120002m

Byť si vedomí tu a teraz… by mohlo byť chápané aj ako „mať veci pod kontrolou“, čo vyzerá ako protiklad „autopilota“ – keď nad tým čo sa deje nemáme žiadnu kontrolu – necháme veci ísť bez toho, aby sme o tom vedeli, konáme „mechanicky“, automaticky, zvykovo…
Mám takú skúsenosť – keď som sa zoznámila s filozofiou Jiddu Krishnamurtiho robila som viac experimentov sama so sebou. Veľmi ma zaujalo jeho chápanie uvedomovania sa, ktorému hovoril bdelosť. S vtedajším svojim chápaním ako – mať všetko čo sa deje vo mne a čo robím „pod kontrolou“ – som si privodila zopár ťažkých chvíľ, zvlášť, keď som to brala veľmi seriózne a vážne… Pomohlo mi to na jednej strane vnímať tie časti seba, ktorými „nie som“ a s ktorými sa „nestotožňujem“, ale v tomto prístupe bolo ťažké nájsť a identifikovať sa s tým, kým som… Tento zážitok bol veľmi nepríjemný, spôsobil v istom období môjho života riadny chaos, až paniku… pretože zrazu akoby som sa začala strácať sama sebe… Viem, kto nie som… ale kto teda som? Ukázalo sa, že táto „vylučovacia metóda“ nie je to pravé orechové…
Uvedomila som si, že pojmu „uvedomovať (si, sa)“ dávame rôzne významy, možno aj rôzne kvality. Niekto by povedal, že ide o sústredenie (vnímam niečo na čo som zameraná, pričom iné nevnímam), iný ho chápe ako uvedomovať si svoje pocity, myšlienky, ďalší uvedomovať si čo sa deje okolo… ďalší nedovoliť „autopilotovi“ riadiť môj život… a pod.
Postupne cez vlastnú skúsenosť (teória bola len tým štartujúcim podnetom s ktorým som sa potrebovala „pohrať“) mi „došlo“ že uvedomovanie ako ho vyjadruje pojem J.Krishnamurtiho „bdelosť“, znamená byť naplno v čase aj priestore tam kde som, teda byť akceptujúcim to, čo je vo vnútri i navonok (nie kontrolujúcim-stotožňujúcim sa či vylučujúcim), pozorovateľom bez súdu… a len byť vedomým vnútorných aj vonkajších procesov… Prirovnala by som to tomu, keď odhalíte rôzne stránky ktoré ponúkajú reverzibilné obrázky a zrazu prestanete prežívať to vnútorné vylučujúce napätie. Uvedomíte si, že to čo na týchto obrázkoch vidíte je dané v závislosti od vášho vnútorného nastavenia (vnútorné hľadisko, program ktorým sa „pozeráme“)… „pozadie“ a „figúra“ … Mám skúsenosť, že niektorí ľudia aj poctivo sa snažiaci neodhalili rôzne prejavy/podoby reverzibilného obrázku (podarilo sa im to obyčajne s odstupom času), iní temer hneď… Je to predovšetkým záležitosť zážitku a skúsenosti samého so sebou.
Článok ktorý uvádza v odvolávke Martina vystihuje aj moju skúsenosť a dovolím si citovať to čo vnímam pre uvedomovanie-bdelosť ako podstatné:
… jste bdělí, nic vaši bdělost nemůže rušit. Bdělost je lampa, osvětlující celý prostor. Jste otevřeni všemu, co se dostane do zorného pole vašeho vědomí. Když se přepnete na program „bdělost“, nikdy vás nic nemůže vyrušit, protože jste si pořád vědomi toho, co se právě děje.
Řekněme, že se dívám na tamty stromy a najednou si začnu dělat s něčím starosti. Je moje pozornost rozptýlená? Je rozptýlená, pouze pokud jsem měl v plánu se na ty stromy soustředit. Ale pokud jsem si toho vědom, že si dělám starosti, tak to žádné rozptýlení pozornosti není. Prostě si jen buďte vědomi, kam se vaše pozornost ubírá. Pokud něco nebude úplně v pořádku, nebo se začne dít něco neočekávaného, budete hned v plné pohotovosti. Něco tady není v pořádku. Jakmile sebemenší negativní pocit vstoupí do vašeho vědomí, budete v plné pohotovosti.“

Nuž a pokiaľ je „zapnutie svojho autopilota“ uvedomené, je súčasťou „bdelosti“ a je s ním fajn… dobrý priateľ „autopilot“