15. října 2008
Manažerské školení v ZŠ Klíček
„Děti, to jsou naši noví žáci, Petra a Tomáš. Budou se tu s námi dnes učit český jazyk. Rozdělte se do skupin, vezměte si pomůcky a pusťte se do práce."
Jsme v první třídě základní školy Klíček na pražském Chodově a společně s Petrou využíváme možnosti vrátit se v čase zhruba o 30 let a zúčastnit se vyučování. Ve třídě jsou čtyři velké stoly s asi pěti židlemi, na podlaze koberec, na zdech tabule a spousta různých obrázků a obrazů. Petra i já jsme si každý vybrali jednu z celkem čtyř skupin a sedli jsme si na židličku. V „mé" skupině je pět prvňáčků a já.
„Vezmi si nůžky a vystřihuj písmenka, ze kterých potom složíme společně slova," úkoluje mě Davídek, ještě jsem ani nestihl dosednout. Já poslušně beru nůžky a snažím se stát platným členem mého nového kolektivu.
Ta hodina pro nás byla fascinující ukázkou, jak sestavit tým, využít silné stránky jednotlivců, jak vykrýt ty slabé, jak vést, spolupracovat, diskutovat a nakonec i prezentovat své výsledky ostatním. Došlo mi, že se ty šesti-, sedmileté děti učí to, co dnešní dospělí pracně dohánějí na různých manažerských kurzech a školeních, či možná obtížněji samoukou s použitím oblíbené metody „pokus-omyl".
V Klíčku se již rok setkáváme s účastníky naší Cesty kolem světa a musím říci, že ten rok mě hodně poznamenal. Zaprvé jsem získal obrovskou naději, že se náš vzdělávací systém může změnit od tupého biflování v rozvíjení lidské přirozenosti. Kromě toho jsem se tam také mnohému naučil. Zde jsou ty hlavní věci, které mi v Klíčku „sepnuly" a nějak utkvěly v paměti:
- Třída je tým. - Tj. pestrá skupina lidí (dětí), kteří se navzájem doplňují. Ve třídách naleznete děti nadané na matematiku, na malování, děti, které své nadání ještě neobjevily, nebo děti fyzicky či psychicky handicapované. Kolik vedoucích si vybírá lidi sobě podobné a pak se diví, že se jim něčeho nedostává?
- Na co nemáte nadání, to zapomenete! - Věta, kterou jednou prohodila Zuzana Kšírová, ředitelka Klíčku. Je to přesvědčení, kterého se v Klíčku drží. Nenutí děti, aby měli jedničku z každého předmětu. Snaží se je vést k tomu, pro co mají vrozené vlohy. Filozofie, ke které se pomalu propracováváme díky nedávným objevům v neurovědě, je však cizí více než 80 procentům firem, které stále tlačí své zaměstnance do práce, kterou potřebují udělat. Ne do té, pro kterou se narodili.
- Kritika vždy mezi čtyřma očima. - Nikdy jsem tu nezažil, co bylo tolik běžné ve vzdělávacím systému minulých let: Paní učitelka kritizující žáka před ostatními. Následek? Pocity ponížení a nízkého sebevědomí. Stejně, jak jsme se to naučili ve škole, to pak děláme v práci i doma. Kritizujeme před nastoupenou jednotkou. Kolikrát nám ani nedojde, jakou škodu děláme...
- Pravidla si sestavují sami. - Děti si samy sestavují pravidla, podle kterých potom během pobytu v Klíčku fungují. Neustálé napomínání, kontrola či trestání (tolik obvyklé na jiných školách) není nutné. Děti respektují a samy hlídají pravidla, která si samy vytvořily.
- Klíček neodnaučí zpívat. - Přijdete do první třídy jakékoli školy a zeptáte se dětí, kdo si chce zazpívat. Nejspíše se zvedne les rukou. Přijdete do páté, nepřihlásí se nikdo (možná třídní šprýmař). V Klíčku tenhle fenomén pozoruji v daleko, daleko menší míře. Klíček neničí sebevědomí, spíše ho buduje.
- Tišič a mluvčí. - Učitel deleguje úkoly na žáky často ve větší míře, než jsme zvyklí. Při práci ve skupinách tak narazíte na například na roli „tišiče" (v první třídě hlučných dětí velmi záslužná role) nebo mluvčího, který komunikuje názory skupiny směrem k ostatním. Šéf skupiny - učitel - si tak ušetří moře energie, kterou může věnovat výuce a ještě lepšímu směrování skupiny.
- Kde to najdete? - Na hodině historie jsme jednou probírali Karla IV. a narazili na termín „biřmování". Ptal jsem se, co to znamená. Moji spolužáci místo provinilých pohledů či kritiky učitele vystartovali pro slovník, zalistovali a vysvětlili. Děti si tak nesnaží plnit hlavu tím, co najdou běžně na internetu. Spíše se učí chápat souvislosti a lépe se zorientovat v dnešním měnícím se světě.
- Spolupráce vs. soupeření. - V tradičním systému se děti poměřují od nejlepších po nejhorší. Systém známek a hodnocení bičuje děti ke stále vyšším výkonům. V Klíčku pozoruji daleko větší příklon ke spolupráci a daleko méně poměřování a soutěže.
- Dětství od slova dítě. - Je vcelku módní promítnout si do svých dětí své nenaplněné ambice a hnát je z kroužku do kroužku - klavír, angličtina, karate, gymnastika,... V Klíčku slyším, jak důležité je děti nepřetěžovat a nechat je prožít si dětství. Na to „dotáhnout to vysoko" a vůbec na práci mají přece celý život.
- Žák - učitel - rodič. - Tihle tři lidé tvoří svým způsobem manšaft, který úzce a pravidelně spolupracuje na rozvoji dítěte. Na rozdíl od tradičního systému jsou na to minimálně tři lidi, kteří táhnou jedním směrem, za jeden provaz. Připomnělo mi to Baťovy metody z 30. let minulého století. Baťa údajně velmi pečoval o manželky svých pracovníků. Zaměstnavatel - zaměstnanec - partner zaměstnance také tvořili troj-manšaft, který pracoval na tom, aby se zaměstnancům u Bati dobře fungovalo. Říkám, nedalo by se z toho nabrat nějaké poučení pro firemní svět?
- Mozek potřebuje čas, aby si zvykl. - Jako otec tříletého dítěte jsem podvědomě tušil, že tlačit na dítě stylem „hned teď" způsobí tak akorát pláč, vztek či frustraci. Až v Klíčku mi došlo, že dětem je nutné dát čas, aby se vyrovnali se změnou. Kdyby se tohoto jednoduchého principu drželi ti, co zavádějí změny v našich firmách! To by byla lehkost a elegance. Protože nejenom dětské mozky potřebují čas...
- Úkol pro rychlíky. - V tradiční škole se jede na rychlost. Pomalost je mnohdy synonymem hlouposti, omezenosti. Děti nezřídka dostávají poznámky do žákovské knížky, které upozorňují rodiče na to, že jejich ratolest nestačí tempu. V Klíčku na to jdou obráceně. Čeká se zpravidla na posledního a ti rychlejší mají k dispozici úkol navíc, tzv. „úkol pro rychlíky". Nikdo se tak nestresuje. Rychlí nečekají na pomalé a pomalí mají dostatek prostoru, aby se s úkolem vypořádali po svém.
Je to škola, ten Klíček! A to zdaleka ne jenom ve výchově a vzdělávání dětí. Vždyť sedmi- a sedmadvacetiletý člověk se od sebe zase tolik neliší. Oba se potřebují vyznat v sobě, ve svých blízkých i ve světě okolo sebe. Potřebují umět spolupracovat, komunikovat, vést. Rok v Klíčku k těmto (pro přežití v dnešním světě) klíčovým dovednostem významně pomůže.
Komentáře
Za tento článok dávam jedničku z hvezdičkou. Vzťahy, komunikácia, uvedomovanie si, umenie "vyznat sa v sebe, v svojich blízkych i vo svete okolo seba" je alfou a omegou života. A v škole sme sa to žiaľ učili väčšinou len cez prestávky. Je našim "úkolem", dať to do poriadku? Môžeme sa pri tom dosť naučiť : ), že.
Nedá mi nepřipomrnout moje oblíbené: 5. vztahy - Podle WHO je pět nejčastějších nemocí v moderním světě psychického původu.
Většina psychologů se shoduje, že nejhojnější příčinou tohoto stavu jsou mizerné vztahy s lidmi. blog.peoplecomm.cz/?…
Nedávno jsem někde četl, že "Povinná školní docházka je nejlepší cesta k zotročení společnosti."
Když přemýšlím o tom, že systém stále stojí na co možná nejpřesnějším zopakování toho, co řekl učitel nebo napsal nějaký "odborník", tak si myslím, že na tom něco je.
Nevím, zda jste si všimli toho systému, kdy učitel předříká, žák zapíše a ideálně se 100% přesností zopakuje, co slyšel od učitele. Za každou chybu získává mínus bod. 1 chyba = dvojka, 2 chyby = trojka, atd...
Další názor na tohle téma: "Ve školách dochází k masovému zesměšňování dětí." Systém, který stojí na dovednostech levé části mozku preferuje děti s tímto druhem nadání. To jsou ti, kteří se pak vyšplhají do vedoucích rolí politiky, byznysu, kultury,...
Čím víc přemýšlím o systému jako celku, tím více se musím radovat ze škol podobných Klíčku.
Těší mě, že si tenhle článek přečetly stovky lidí. Přemýšlím, proč po sobě zanechali jeden názor... Přitom téma je to tak výživné.
Strávil jsem teď zase nějaký čas v Klíčku.
Uvědomil jsem si, že Klíček (a instituce jemu podobné) nazýváme alternativní formou vzdělávání. Tj. něco, co je naprosto přirozené (co nestojí na porovnávání, vyhrožování a ponižování jako většina běžných škol) nazíváme "alternativou" něčemu tzv. normálnímu, většinovému.
Tak je mi smutno z toho, že škola, která umí vychovat sebevědomé, šťastné lidi schopné spolupracovat, komunikovat a žít je pouhou alternativou pro promile dětí...
přeji si, aby se v naší zemi našlo více odvážných pedagogů, kteří do toho šlápnou a založí další takové školy, aby se ten poměr normální/alternativní snížil
viděli jste tento dokument? cht+li byste chodit do takové školy?www.ceskatelevize.cz…
jsem nesmírně šťastná, jako rodič 3-letého synka, že se mohu zapojit do jednoho takového projektu, při kterém taková škola v malé moravské vesničce na konci světa vzniká. Vzniká proto, že si maminka dnes 4-letých dvojčat při jejich narození uvědomila, že není ochotna je nechat vzdělávat stávajícím systémem a dala se na studia na katedře alternativního školství, aby to pro své děti stihla! Obdivuji se její odvaze a jsem jí za ni vděčná!
Nevím, jestli jsme to tady už někde zmiňovali. Často (nejvíce ve východní filozofii) nacházím názor, že existují dva typy vzdělání:
1. to, které učí, jak vydělat na živobytí,
2. a to, které učí, jak žít.
V době, kdy smyslem života bylo přežít měl ten první druh vzdělání obrovský smysl. Od konce 40.let minulého století má lidský život v naší části světa povětšinou jiný smysl než jenom přežít. I proto existuje Klíček.
P.S.: Šárko, díky za to info.
ještě mě k tomuhle nějak napadá, že by to mělo být našem vyšším zájmu, podporovat projekty alternativního školství a podporovat odvahu těch, kteří ji k tomu teprve hledají. vždyť tyhle školy (a boužel zatím většinově i ty tradiční) vychovávají generaci, která bude za 30 let řídit spoustu věcí kolem nás, které se nás i našich životů budou přímo týkat. Chci, aby o takových věcech rozhodovali přirozeně šťastní a vyrovnaní lidé, kteří budou vědět, jak dobře žít. Ne zoufalí lidé.
Trochu sobecky chci apelovat, abychom vedle zachraňování zvířat začali opravdu zachraňovat i lidský druh.
Jsou firmy a společnosti, které úspěšně fungují už dlouho a ještě dlouho fungovat chtějí, ochotny takové projekty podporovat? Vždyť jde i o jejich budoucí zaměstance.
Hele, Šárko, to je fakt. Mně vlastně nedochází, že za 30 let mě/nás budou řídit dětičky, který teď nastupují do systému. A je pravdou, že jestli to budou lidé se stejně pochroumaným egem jako má většina lidí v dnešní vrcholové politice a byznysu, tak potěš alojz.
Jestli budeme pokračovat v zesměšňování dětí tím, že je budeme odměňovat za přesnost odpapouškování definic a myšlenek jiných lidí, jestli budeme dál rozvíjet jen tu levou část mozku, jestli budeme stále používat (zneužívat) učitelskou moc, tak se nikam nepohnem.
Děkuju ti člověče. Já mám po tomhle tvým komentáři ještě větší chuť věnovat se školám a systému. Kdybyste měli někdo chuť spojit síly, dejte vědět.
P.S.: Už jsem tu možná zmiňoval, o Klíček je dlouhodobě větší zájem než jakou má kapacitu. To mi vlévá optimismu do žil. Zároveň to říká, že je to zajímavá podnikatelská příležitost pro lidi, kteří téhle oblasti rozumí a kteří v ní vidí smysl. Tak třeba se jí pár lidí chytí.
Ještě zážitek. Součástí pobytu v Klíčku je oběd ve školní jídelně sousední školy. Kdykoli nesu nevylízaný talíř, bolí mě břicho a mám strach, aby mě paní kuchařka u okýnka se zbytky nesekla. Ona se většinou tváří zcela neutrálně (možná lehce otráveně), ale já trpím. Ty léta ve školních jídelnách, kdy mě pod tlakem nutili jíst mlíčnou polívku, tlustý maso, čočku, segedín, vnitřnosti a další školní lahůdky udělala své. Celkem peklíčko, tohle o sobě zjistit, ne? A to jenom mikro-ukázka toho, jaký bloky máme všichni v hlavách po letech v tradičním školním systému.
Milá Petro, milý Tomáši,
když čtu Váš článek, nějak mi to připomíná minulý školní rok, když jsem v Klíčku učila v první třídě a Vy jste s mými prvňáky prožili část dopoledne (pracovali jsme v projektu Lidské tělo). Moc ráda na Vás vzpomínám. Situace se ale změnila a já jsem nastoupila ještě do větší alternativy. Pracuji v ZŠ v programu Montessori, který spolupráci podporuje ještě víc. Kdbyste pro svou další práci chtěli nějakou inspiraci, určitě se ozvěte.
Zdravím a přeji pěkný podzim. Katka
Ta hodina s prvňáčky na téma Lidské tělo mě ovlivnila velmi. Často na to vzpomínám, Katko. O to víc mě těší, že si na to taky vzpomenete.
O Montessori jenom čtu. Jsem rád, za každou alternativu, i když mě mrzí, že je stále nutné cokoli, co pomáhá rozvíjet lidskou přirozenost nazývat alternativou...
Jinými slovy, že "střední proud" stále odnaučuje děti vrozené schopnosti se učit, zacpává jim hlavu hromadou zbytečných, prošlých znalostí, a že je zesměšňuje tím, že to hlavní o co jde je přesně zopakovat to, co řekl někdo jiný (ať už paní učitelka nebo nějaký chytrý odborník na bůhvíco).
S nadějí sleduji "demokratizaci" vzdělávání po celém světě - např zde: www.educationrevolut…
Už léta sleduji Summerhill (zmiňoval jsem to i na našem angl.blogu: blog.peoplecomm.org/… ), pravděpodobně první demokratickou školu na světě. Nemají povinnou školní docházku (kdo by si tohle u nás dovedl představit!?) a přitom fascinující výsledky. Zajímavé je, že existuje od roku 1920 a britský systém s nimi neustále "bojuje".
Tak držme si palce, třeba se i u nás objeví nějaká skutečně demokratická škola. Nebo někdo o nějaké už víte?
Dobrý den, také jsem z těch co klasické školství nemusí, ale nejvíce mi vadí jak na mne každej "divně kouká".Ovšem už si zvykám s porodem to bylo také tak. No nic zůstanu jaká jsem a velice bych poprosila paní Katku o kontakt, Montessori školství mne zajímá. Děkuji
Dobrý den, kontkat na mne je kozeluhovakaterina@seznam.cz.
S pozdravem Katka
Přihazuji k tématu: video.google.com/vid…
Nejspíš jste to viděli, ale nějaký dobrák tomu vyrobil CZ titulky. Parádní jednoduché myšlenky. Navíc skvělý anglický humor.
Vzniká další zajímavá škola: skoladavinci.cz/
Kategorie článků
Vybrané články
Archív
Poslední komentáře
8.09.2010 19:55 | Martina
Hodná a zlobivá
4/ Tomáš: Krásný a smutný. Prostě tatínek ten okamžik propásnul...
...
8.09.2010 12:27 | Blackbead
Proč nejsme kreativní?
Šárko, díky za tipy, kouknu na to
8.09.2010 09:42 | Tomáš
Hodná a zlobivá
Vrátil jsem se ze školky. Poslouchal jsem tam rozhovor tatínka s chlapečkem.
Chlapeče k: Tat ...
8.09.2010 09:08 | Roman Balu
Jak funguje lidský mozek?
Věci okolo nás - to jsou formy a jejich neustálá proměna. Pak je něco uvnitř nás a to je v k ...
8.09.2010 07:45 | Monika
Hodná a zlobivá
Závěrečný odstavec Ireny: Naprosto rozumím Tvému vyjádření, že je úleva vnímat věci bez ...
8.09.2010 01:25 | Irena
Proč nejsme kreativní?
Probuďte v sobě kreativního ducha... duchu, vstávej :-) Bez legrace, vytáhněte z knihovny útl ...
8.09.2010 01:07 | Irena
Jak funguje lidský mozek?
Martino a Svatko, a ostatní, zaujalo mě to "vstupování a vystupování"; řekla bych, že když ...
Nástěnka
http://www.facebook.com/gr oup.php?v=wall&ref=nf& amp;gid=206318648845
.. když zvolím "více komentářů", rozbalí se jich ca. 10, což někdy nestačí na s ...
Aktuální zájezdy
právě sestavujeme podzimní skupinu
Cesta kolem světa