Chlapactvi mozna melo opodstatneni pred staletimi, v dnesni dobe se uz prezilo. Jak pise Tomas, cim dal vic muzu se uz dneska tak nechova. Skoda jen, ze se zaroven s tim tak trochu vytraci i CHLAPSTVI jako model chovani, ktery je nutny pro fungujici vztahy a vychovu deti.

Asi neni lehke najit ten spravny pomer muzskeho a zenskeho. Jen, myslim, hlavne nesklouznout k takovym extremum, jako napr. socialisticke traktoristky, komunitni vychova deti nebo pozitivni diskriminace.

Mám dojem, že je hledání nové role mužů v „našem světě“ celkem téma… vzpomínám, mimo jiné, na pár zajímavých článků v Respektu.
Ať se nám to líbí nebo ne, muž má od přírody své přednosti stejně tak jako i žena. Je dobré na ně nezapomenout a nestat se někým, kým nejsem jen proto, že je to módní.

Je super, myslím, domluvit si, jak to budeme doma i v práci dělat. Na druhou stranu je to celkem peklíčko – nikdo nás to neučil. Na „manuálu dobré hospodyně“ jsme vyrostli. Mnozí z nás nic jiného neznají a najednou buch. Z ničeho nic jsme konfrontováni všemi těmi příklady zrovnoprávňování… A co s tím? Jak si v tom najít své místo???

Kromě politiky, snad ve všech oblastech lidského života platí, že pokud se někdo k ostatním lidem chová nadřízenecky, hnusně a neurvale, vrátí se mu to. Pokud se někdo tak chová k ženám, vrátí se mu to dvakrát, protože ženy mají prokazatelně vyšší emoční inteligenci než muži a tak dokážou, narozdíl od nás mužů, vztah dvou lidí a fáze, kterými prochází plánovat a proto všechny ty chlapáky, jak hezky použil Tomáš, čeká, ať se jim to líbí nebo ne, hořký konec.

Manuál pro hospodyně je dokonalý. Je to super servis pro muže. Existuje i manuál pro muže hospodáře?
K zamyšlení:Kdo tyto manuály píše? Muži nebo ženy?

Zajímavý nápad. Manuál pro muže hospodáře by se dla určitě taky sepsat.
Našel jsem něco na wiki:
http://www.wikihow.com/Avoid-Male-Stereotypes
Jinak podobných manuálů dobré hospodyně najde člověk mraky. Třeba také na wiki:
http://www.wikihow.com/Be-a-Good-Housewife

http://www.wikihow.com/Keep-Your-Man-Happy
Mně přijde přínosné si sepsat, v čem že jsem to vyrostli a co nás zformovalo do našich rolí. Protože teprve pak můžu pochopit proč jsem tak nervózní, když je oběd v 12.10 a ne v 12.00 a jiná podivná pravidla minulosti, která stále řídí běh dnešního života.

Mimochodem, tady je proklik na „originál“:
http://www.flickr.com/photos/pforret/724921048/
A tohle o „originálu“ říká Wikipedia:
http://en.wikipedia.org/wiki/Good_wife„s_guide

Mám dvě čerstvé zkušenosti s „manuálem“, tj. s tradičním rozhozením rolí.

Před dvěma týdny nás navštívil kamarád z Moskvy, který se manuálem velmi řídí… např., kdykoli měl pocit, že chybí něco na stole křikl na Petru (mojí manželku) stylem – Petro, skoč pro chleba! Udělej čaj! Máš tam nějaký vokurky?

Včera jsme byli u afrických přátel. Když jsem si chtěl sednout v autě dozadu, důrazně mě upozornili, že vzadu jezdí ženy, a že jako chlapák si mám sednout pěkně dopředu. Pak jsem se chtěl nabídnout, že pomůžu s nádobím nebo, že si odnesu talíř do kuchyně. Přátelé mi ihned mi naznačili, že to je mega faux-pas a hvízdli na dceru, která přispěchala a vše uklidila. Chlap prostě sedí a ženy mají to právo ho obsloužit.

Tradici člověk tak rychle nezmění.

Mám návrh pro muže, jak s tím pohnout a vyjasnit role.
- Vytvořte manuál pro muže, který bude tak dokonalý ve prospěch žen jako ten, který je pro hospodyně a je ve prospěch mužů.
- Vytvořte ho tak, aby jste se jako muži cítili dobře a měli ze sebe bezva pocit, za to, co pro svou ženu děláte a že to děláte sami od sebe.
- Vytvořte ho partnersky.
- Vytvořte ho tak, abyste svou ženu „viděli, slyšeli, cítili, znali“.
- Vytvořte ho tak, že už když si žena váš manuál přečte, bude vás milovat a řekne: „Tohohle chlapa chci mít, to je sen!“
No a sny se plní…..

na konci tohohle mini-filmu je vidět, jak by takový manuál pro pány mohl vypadat (???): http://www.youtube.com/watch?v=j-C4jWg31HE

V žádném případě si nenechte uniknout Sexuální příručku z roku 1894: http://www.cintamani.cz/ruzne/bo01.html
Fakt husté.

Na téma vztahů ženy-muži můžu doporučit skvělé stránky http://www.intimnosti.cz :)

Mně se ten manuál celkem líbí (za předpokladu, že i muž dodržuje nějaký kodex). Ale tak nějak si myslím, že ho nepsala žena – nedokážu si představit, jak někdo „zařizuje, aby bylo zticha“ třeba nemluvně :) . A mám taky pocit, že ten muž, který to pravděpodobně psal, netušil, že tohle všechno, co je tu popsáno, není nic jiného, než nástroj na ovládnutí muže, by ten tančil, jak žena píská. Cituji z románu Zmrzačená (Mutilée): „Všechno v domě musí být čisté a navoněné, ale jenom přiměřeně. Nesmíš to přehnat. Když muž dorazí, přijmeš ho. Už tvoje chování musí být jiné. Oči ti musí zářit, když ho spatříš. Musíš také vědět, jakl mu posloužit. Nejdřív mu pomůžeš svléknout šaty. U stolu zůstaneš u něj. Pokud připravíš rybu, musíš odstranit kosti. Maso mu rozkrájíš na kousky. Pakliže připravíš kuře, budeš mu odtrhávat kousíčky, abymu šly krásně do úst. Musíš umět připravit nápoje, dobře je namíchat. Bisaap, buy, tamaryšek, zázvor si připravíš předem. Potom do toho přidáš koření, které dodá nápoji zvláštní chuť: cukr, muškát, zázvor, květ pomerančovníku, banánový výtažek, mangový výtažek… Ale hlavně v tom musí cítit tvoji vlastní ruku, je to stejné jako s vykuřovadly. Když dojí, nenech ho jít do postele dřív. To ty tam musíš být první a přijmout ho v lůžku. Až přijde, musí pochopit, že jsi připravená jenom pro něj. Nechej si pouze sukýnku na bocích, musí být ta nejkrásnější, co máš, a kolem pasu si vždycky vezmi perly. Perly jsou svůdné, těm muž neodolá. A když tohle všechno dopadne dobře, můžeš od něj žádat modré z nebe – půjde ho pro tebe hledat!“

Večer jsme občas viděly tetu Marii, nádhernou, oblečenou jako královna, po boku manžela oblečeného do téže látky. Teta Marie vždycky přivážela ze svých cest nádherné látky, aby mohla manželovi ušít oděv podobný svému. Vystupovali z taxíku, aby pozdravili maminku, a šli do kina. … Ale teta Marie byla také schopna říct svému muži při hádce: „Už tě nechci vidět!“ nebo „Mám pod polštářem nůž!“

A, ještě pro Tomáše: afričtí přátelé a nádobí – na krátkodobé návštěvě je vždycky faux pas pomáhat, i pro ženu. Tím dáváte najevo, že paní domu to podle vás nezvládá. ;)

Manželko, řekl bych, že nám chybí zkušenost z kultur, které mezilidské vztahy řídí lety otestovanými pravidly.
Našima očima pokládáme podobné kodexy za úsměvné archaismy. Ale! Ony dávaly věcem řád. Bylo (a na většině míst naší planety stále je) jasné, co je čí úloha. Nebylo překvapení, tedy konfliktů a hádek. Bylo možné věnovat energii jiným věcem.
Jenomže! Žena v našem dnešním světě má informace, vidí všechny ty vymoženosti dříve určené výhradně mužům a chce je sdílet. A to dělá z řádu neřád do doby než vznikne nový řád.

Mimochodem, dnes jsme na cestě kolem světa debatovali o roli mužů v tom měnícím se světě, tak jak to v komentáři zmiňuje i bleackbead. Tohle se zdají být zajímavá místa, která se tím tématem zabývají: http://obchod.portal.cz/produkt/muzstvi/
http://www.chlapi.cz/rohr/DM/default.html

No, tedy, Tomáši, já bych byla opatrná s tím idealizováním doby před-feminismem :-) . Potkávám, právě v těch kulturách s tradičním uspořádáním, stejný idealismus (ze strany žen) o tom, jak to vypadá u nás. Taková běžná „tradičně uspořádaná žena“ žije ve víře, že Zápaďačka chodí na částečný úvazek do nějaké nenáročné práce, pak přijde domů, muž kolem ní kmitá a ještě si jí děsně považuje (ve filmech to tak ukazují – muž po návratu z práce v zástěře nosí ženě, která se dívá na televizi, džus a ptá se jí, co bude miláček chtít k večeři). Potom „tradiční ženy“, plny hněvu, píšou texty písní a básní o tom, že jsou zotročené.

Jenže… ony nevědí, že zatímco ony mají na starosti jen domácnost, některé „Západní“ ženy (a zvlášť ty v postkomunistických nebo jižnějších zemích) mají na krku práci A domácnost. Že mají ty vymoženosti, určené mužům (včetně povinností s tím spojených), ale povinnosti žen jim zůstaly. Že ráno vyskočí, odvlečou děti do školy, běží do práce, běží pro děti, na nákup, domů, vaří, žehlí, smýčí, podávají pivo manželovi a z výplaty platí inkaso. To všechno stihnou a mnohdy si ani nestěžují, zatímco jejich „tradiční“ kolegyně vaří tak jednou za tři dny (ve zbývající dny to udělá nějaká jiná ženská z rodiny), občas zamete, jednou týdně pere (byť v ruce) a žehlí, děti vždycky někdo pohlídá nebo odvede do školy, a pokud paní pracuje, peníze jsou jen její – z části z nich si platí služku. V mezičase klábosí s kamarádkami, vysedává u kadeřníka a chodí na oslavy (a závidí „líným Zápaďačkám“). Ne že by nám nebylo vůbec co závidět: ani výjimečně se tu nestává, že by nás třeba provdali bez našeho souhlasu – ale, celkem vzato, oba systémy mají své klady i zápory.

Čekejme tedy na nový řád…

A já jdu zatím prohlédnout ty odkazy.

Já bych tedy s Manželkou tak úplně nesouhlasila… Četla jste knihy od Waris Dirie? Myslím, že v nich je ukázáno, jaké postavení má žena v Africe (konkrétně v etiopii v kočovných kmenech) a tam je to rozhodně o něčem úplně jiném, než popisujete.

Já mám z Mali a Senegalu podobné zkušenosti jako manželka. Podobné věci čtu třeba o uspořádání v Afganistánu. Na ostrovech u Ginea-Bissau jsme dokonce narazili na jedno z mála matriarchálních uspořádání, kde se zdá být všechno úplně naopak (http://en.wikipedia.org/wiki/Bolama).
A tak bych se nedivil, že na druhé straně Afriky to bude ještě jinak. Každopádně zajímavé téma obalené ve spoustě emocí na všech stranách.

Zarzamoro, není divu, že to v Somálsku asi nebude stejné, jako v Guineji, ono v Řecku taky nechodí všechno stejně, jako ve Švédsku :) .

O manželství a postavení ženy v Senegalu jsem psala (respektive překládala z novin a dalších materiálů) na

http://www.manzelka.bloguje.cz/696874-nevernou-zenu-zradilo-vyzvaneni-mobilu.php

http://www.manzelka.bloguje.cz/672603-svobodneho-nebo-zenateho-aneb-laska-po-africku.php

http://www.manzelka.bloguje.cz/701381-myslim-na-fatou-cissokho.php

Omluvte spam k tématu (považovala jsem za úspornější „nalinkovat“, než popisovat).

Manželčina poznámka mi připoměla věc, kterou občas dělám. Mluvím o Africe, Asii, Latinské Americe, Spojených státech na základě svých mikrozkušeností. Jako bych nevěděl, že někde být neznamená znát. Zobecňuju. Z Číny dělám Asii, Z Toga Afriku. Stejně tak moji američtí přátelé mluví o tom, jak to chodí v Evropě po jedné cestě do Paříže a jedné do Říma.
Díky.

angl. verze: http://blog.peoplecomm.org/article/the-good-wifes-guide pro případ, že by měl někdo z vašich známých raději angličtinu.

Kamarádka mi poslala postup toho, jak muz MUZ GRILUJE:

PO DLOUHÝCH STUDENÝCH MESÍCÍCH KONECNE PRICHÁZÍ LETNÍ GRILOVACÍ SEZÓNA.
JE PROTO DULEZITÉ ZOPAKOVAT SI PÁR PRAVIDEL ETIKETY TÉTO SPECIFICKÉ „OUTDOOROVÉ“ AKTIVITY, VZHLEDEM K TOMU, ZE JE TO JEDINÝ DRUH VARENÍ, KTERÉMU SE „SKUTECNÝ MUZ“ VENUJE, PRAVDEPODOBNE PROTO, ZE V SOBE SKRÝVÁ PRVEK NEBEZPECÍ.

JESTLIZE SE TEDY MUZ ROZHODNE GRILOVAT, UVEDE DO POHYBU TENTO SLED
UDÁLOSTÍ:

BEZNÝ POSTUP…
(1) ZENA NAKOUPÍ VSECHNY POTRAVINY.
(2) ZENA PRIPRAVÍ SALÁT, OCISTÍ ZELENINU A PRIPRAVÍ DEZERT.

(3) ZENA PRIPRAVÍ MASO NA GRILOVÁNÍ A ULOZÍ HO NA PODNOS SPOLECNE SE VSEMI NÁSTROJI A OMÁCKAMI A PRINESE TO MUZI, KTERÝ POHODLNE SEDÍ U GRILU S PIVEM V RUCE.

NYNÍ PRICHÁZÍ TO PODSTATNÉ:
(4) MUZ DÁ MASO NA GRIL.

DALSÍ BEZNÝ POSTUP….
(5) ZENA JDE DOVNITR PRO TALÍRE A PRÍBORY.
(6) ZENA VYJDE VEN, ABY MUZI OZNÁMILA, ZE MASO SE PÁLÍ. ON JÍ PODEKUJE A POZÁDÁ JI, ABY MU PRINESLA DALSÍ PIVO, ZATÍMCO ON SITUACI VYRESÍ.

OPET TO DULEZITÉ:

(7) MUZ VYJME MASO Z GRILU A ODEVZDÁ HO ZENE.

DALSÍ BEZNÝ POSTUP….
(8) ZENA PRIPRAVÍ TALÍRE, SALÁT, CHLÉB, PRÍBORY, SERVÍTKY A OMÁCKY A PRINESE VSE NA STUL.
(9) PO JÍDLE ZENA UKLIDÍ ZE STOLU A UMYJE NÁDOBÍ.

A NEJDULEZITEJSÍ ZE VSEHO:
(10) KAZDÝ POCHVÁLÍ MUZE A PODEKUJE MU ZA JEHO KUCHARSKÉ UMENÍ.
(11) MUZ SE ZEPTÁ ZENY, JAK SI UZILA SVUJ VOLNÝ VECER BEZ VARENÍ.
A PO JEJÍ NEVRLÉ REAKCI DOJDE K ZÁVERU, ZE NEKTERYM ZENÁM SE PROSTE NIKDY NEZAVDECÍS…

Mně zase došly zásady moderních hospodyněk.

Zásady dobré hospodyňky z klubu moderních žen
1) Okna myji málokdy, protože miluji ptáky a rozhodně nechci, aby si zbytečně rozbíjeli hubu.
2) Podlahy nevoskuji, protože myslím na bezpečnost svých hostů.
3) Hmyz mi nevadí. Každý brouk má jméno a souhlasí se vším, co řeknu.
4) Jarní úklid nedělám. Mám ráda všechny roční sezóny a nechci, aby ty zbylé žárlily.
5) Nepleju zahradu, protože nechci mařit Boží úsilí.
6) Nevařím moc chutná jídla, protože nechci vystresovat své hosty, co že mají uvařit oni, až přijdu já k nim.

7) Nevyhazuji staré věci. Manžel nemůže i tak nic najít, nač ho plést ještě víc.
8) Nežehlím. Rozhodla jsem se věřit cedulkám „nemačkavé“.
9) Nestresuji se ničím. Kdo to dělá – umře mladý. A já chci vydržet co nejdéle!
Pamatuj! Uklizený dům je znakem, že máš příliš volného času !!!
Tvá dobrá hospodyňka.

No to je super seznam! Zbývá vytisknout a pověsit na lednici. Dík.

V jednom příspěvku jste Tomáši napsal: „Jenomže! Žena v našem dnešním světě má informace, vidí všechny ty vymoženosti dříve určené výhradně mužům a chce je sdílet. A to dělá z řádu neřád do doby než vznikne nový řád.“

K tomu posílám něco, co mi také přišlo a co třeba může někoho inspirovat.

Je to pro ženy. Mají si to prý přečíst všechny perfektní ženy a také muži, kteří to jsou schopni pochopit…, jak to vlastně je..??!!

Jak stárneme, my ženy, přibíráme na váze. Prý to je tím, že shromažďujeme v hlavě mnoho informací….Avšak jednou přijde okamžik, kdy už se nám informace nevejdou do hlavičky. Naakumulovaná informace se začíná rozlézat do těla. Začínáme tomu všemu rozumět….
Ne. Nepřebývají mi kila!!
Ne. Nejsem tlustá!!
Jsem vzdělaná!!

PRO VŠECHNY BÁJEČNÉ ŽENY!
Život by NEMĚLA být cesta ke hrobu s úmyslem dojít ve zdraví s atraktivní a udržovanou postavou a s hlavou plnou informací.
Raději proklouzni životem s čokoládou v jedné ruce, se sklenkou vína ve druhé. Tělo se obrátí v prach totálně zruinované. Proto volejme….. Bože, to je ale procházka!!!!!!

ANO PÁNOVÉ!!! JSME PERFEKTNÍ…., protože:
- Neplešatíme.
- Máme mezinárodní den.
- Můžeme používat jak růžovou, tak modrou barvu.
- Vždy víme, že moje dítko je moje.
- Máme přednost při potápění lodi.
- Neplatíme útratu.
- Mezi rukojmími nás osvobozují jako první.

- Jsme-li zrazeny, jsme obětmi.
- Zrazujeme-li my, jsou to paroháči.
- Můžeme spát s přítelkyní aniž nás označí za homosexuály.
- Můžeme se zabývat více věcmi současně.
- Manželka prezidenta je první dáma. Kdo je manžel prezidentky? První pán?
- Rozhodneme-li se vykonávat práci mužů, jsme průkopnice.
- Rozhodne-li se muž vykonávat práci ženy, je to teplouš.

A NAKONEC: Děláme VŠE co muži, A NA VYSOKÝCH PODPATCÍCH…!!!

Svatko, to je ještě lepší než to první. Kde vy to berete?

Kde? To píše různě život. Do třetice:

Perličky ze života hospodyň……

Měla k nám včera nečekaně přijít návštěva. V ledničce bylo vymeteno a tak jsem poslala svého muže do Tesca nakoupit. Povídám : „Drahý, v kuchyni máš lísteček, co máš koupit“ a šla jsem si po svém. Sedl do auta odjel. Za 15 minut mám telefon: „Prosím tě, jak mám koupit 250 gramů hladké mouky? “ Místo lístku s nákupem – velkým jako kráva, mi sebral recept na buchtu, který jsem měla položený u počítače a jel podle toho nakupovat.

Můj muž mě pobavil, když mi „ukrad“ ve sprše peelingový sprchový gel (byl línej si dojít pro svůj) a povídá: „Prosím tě, jak to tady máš dlouho? Dyť je v tom nějakej písek nebo co, to je zkažený, ne?“

Je to už dávno, dcera byla v jeslích. Tatínek ji šel konečně poprvé vyzvednout. Řekla jsem mu „Jitka má kyblíček“. Pro nás ženský je samozřejmé, že se jedná o značku na šatničce. Co myslíte, že hledal? Ano, samozřejmě, hledal kýbl, ve kterém má dcera oblečení. Není to poklad?

On je pečlivý, přesný matematik, ale je třeba naprosto přesně nazvat položku, kterou chcete koupit, protože jinak nepřinese nic. Tak třeba: „Šlehačku neměli. Neměli? A koukal ses tam vedle jogurtů? Jo, koukal, ale neměli.“ Měli tam 12% a 18% smetanu ke šlehání, ale šlehačku NE! A nedělej ze mne blbce!“

Můj muž jen tak mimochodem povídá : „Já jsem ani nevěděl, ze máme pračku se sušičkou!“ Já na to : „No to teda nemáme.“ On: „No to je divný, já jsem vypral prádlo a když jsem ho vyndal, tak bylo suchý! No ale stejně jsem ho pověsil na balkon, aby doschlo.!!! Ano, prádlo bylo suché, protože nepovolil vodu! Pračka tudíž neprala, on vyndal ty svý smradlavý špinavý fusakle a ještě je pověsil na balkon! Zlatíčko…

Nedávno jsem mého drahého nachytala, jak utírá prach na televizi svýma ponožkama. Na můj zděšený výkřik reagoval slovy: „No co, stejně se budou prát…“

Manžel jel jednou na služebku a místo sprcháče si vzal můj kondicionér na vlasy. Když jsem se ptala, co s ním dělal, tak prý se myl (i vlasy). Prý mu bylo divné, že to nepění, ale asi prý nějaká novinka…

Můj muž miluje ty sladké čokoládové kokosové tyčinky, oplatky, banánky v čokoládě atd. Při nákupu v Kauflandu ukládáme všechno do tašek páté přes deváté a doma to vyklopíme a uklízíme kam patří. Manžel iniciativní chopil se vybalování nákupu a své zamilované tyčinky si odnesl do svého šuplíku. Jenže se mu k těm dobrotám přimíchala i jedna malá náhradní kostka do WC, co se dává do obalu a zavěsí v záchodové míse. Večer u televize slyším jako vždy typické rozbalování a šustění, křupnutí, cucání a najednou vyskočil z pohovky, rozsvítil a zařval: „Fuj, co to dělají za hnůj, zase nějaká inovace…“. No zkrátka, mlsný jak pes a už neví co by sežral.

Uvařila jsem hrachovou polévku, dojedli jsme ji a já jsem napustila vodu do hrnce, aby se odmočil. Druhý den jsem přišla z práce později než manžel a ptala jsem se, jestli má hlad. Odpověděl, že dojedl tu polívku…….

Muž jel výjimečně do práce autem a když stál u semaforu, tak chtěl využít čas tak, že si koupí noviny. Najednou vidí, jak kolem jede tramvaj, kterou běžně jezdí. Tak se za ní rozběhl a dojel s ní do práce… Když šel z práce, vzpomněl si, že jel autem a auto nikde, tak volal na policii, že mu ukradli auto… a policajti říkali: „Tak to jste byl vy, kdo nechal auto na křižovatce???“

Manžel jel na služebku do Francie. Ptal se mě, co bych chtěla přivézt jako dárek. A protože si radši oblečení, parfémy a šminky kupuji sama, tak povídám: „Třeba nějakou masku na obličej. Ráno před odjezdem mě budí: „Prosím tě, jaký máš číslo obličeje???“

Včera jsem koupila chlebové placky Pita. Dala jsem je do zásobníku na chleba a když můj muž opět prolézal, kde by co zbaštil, přišel za mnou s těmi plackami a ptá se: „Je tohle k jídlu?“ No a já, právě v dobré náladě mu říkám: „Ne to je nový toaletní papír.“ A on odpověděl: „Tak proč to je mezi chlebem?

MUŽI JSOU BÁJEČNÍ…..

Svatko to je SUPER, několikrát jsem se u toho upřímně rozesmál. Já myslím, že každý chlap se chytil na nějakou z věcí, na které se chytá Váš manžel. Sníst osvěžovací kostky na záchod se mi ještě nepovedlo(není ale ještě všem dnům konec) a třeba ten sprchový gel s pískem nebo podobná příhoda nedorozumění s ženskou kosmetikou se stala každému chlapovi.

Honzo, mně osobně se nic takového nepodařilo zažít. Jsou to s nadsázkou posbírané humorné příhody, perličky z života „hospodyněk“, které si mezi sebou povídají. Jsou k pobavení a k tomu, abychom se nebrali moc vážně a uměli se zasmát. A jestli to u vás nastalo a měl jste několikrát záchvat smíchu, tak je to super a stálo to za to poslat k přečtení.

To teda stálo za to poslat, fakt mě to pobavilo a věřte, že řada z nich nejsou moc daleko od chlapské reality.

Není prima umet si ze sebe udelat prcu? U nekolika Svatcinych bodu, jakobych se skoro poznal…

Kdo je reprezentativním zástupcem mužů? Co znamená být mužem? Jak nově definovat mužskou identitu? Najdete zde i typy na inspirativní literaturu a filmy.
Přečtěte si: Král, válečník, kouzelník milovník, aneb krize mužské identity a jak z toho ven http://www.blisty.cz/2008/1/4/art37982

Svatko, díky, díky za parádní článek.

Kolikrát jsme na tohle téma s přáteli nebo na našich setkáních už debatovali…
Je to strašně zajímavý a složitý zároveň takže cokoli na to téma moc ocením. T.

Tomáši, souhlasím s vámi, je to zajímavé a složité…. Zdá se mi, že od toho, jak jsme v rovnováze ve svém „mužství a ženství“, se pak odvíjí naše spokojenost a také vztahy, které máme. A správná vyváženost v naší psychice je pak o životní rovnováze. Třeba se Vám budou k tomuto tématu líbit knihy:
- Král, válečník, kouzelník, milovník aneb O mužské psychice: Robert Moore, Douglas Gillette
- Život ve světle: Schakti Gawain
- Tajemství života, která by každá žena měla znát, Tajemství mužů, která by každá žena měla znát, Tajemství žen, která by každý muž měl znát: Barbara De Angelis
- Nevyšlapanou cestou: M.Scott Peck
- Jestliže mě miluješ: Julia Onkenová
- Ženy, které běhaly s vlky: Clarisa Pinkola Estés

Zajímavý:

http://novimuzi.eu/
http://novezeny.eu/

Tohle chodilo po netu, možná jste to už četli:

Slohový úkol žáka ZŠ na téma : „MOJI RODIČOVÉ“

Rodiče se dělí na dvě části : matku a otce. Matka se ještě rozděluje na ženu v domácnosti a v zaměstnání. Doma se potom ještě skládá z manželky, matky, kuchařky, uklízečky, pračky, nakupovačky, účetní, vychovatelky … ostatní si už nepamatuji, ale máma toho umí vyjmenovat více, jako např. služka, otrok a jiné. Matka se vyznačuje tím, že se zázračně nachází na více místech naráz, a umí v jedné chvíli myslet na sto věcí, přičemž deset věcí dělá současně. Vidím na vlastní oči, jak po návratu ze zaměstnání dá vařit vodu na sporák, zatímco zamísí těsto na buchty. Přitom jí jde pračka, do které chodí vyměňovat prádlo, mně vymýšlí věty oznamovací, rozkazovací, tázací a naši Olinku zkouší z velké násobilky. Že potom přebalí malého Karlíka a udělá mu Sunar s krupicí, to si ani nestačím všimnout. Dvě oči mi na to nestačí. Neboť když potom zasedneme k večeři, už je namletý mák a ořechy na buchty a já mám na kolenou tepláků našité nové záplaty. Olina má umyté vlasy a prádlo je rozvěšené na balkóně. Nadarmo mámu tajně pozorujeme. Máma má doopravdy jen dvě ruce … a přece, když přijde domů z práce, má v jedné velkou a malou tašku, v druhé dvě síťovky s nákupem a v třetí … ne, vždyť jsem už říkal, že má jen dvě ruce, ale nese i Karlíka s fusakem.
Otec se neskládá ani nerozděluje. Nachází se v zaměstnání a doma, ale doma ho najdete málokdy. Kromě snídaně a večeře, kdy sedí u stolu, se vyskytuje obyčejně v křesle, anebo na gauči a bývá zakrytý novinami. Zanechává po sobě vždy ty samé stopy : rozevřené
a převrácené noviny a cigaretový popel, někdy i v popelníku. Na rozdíl od mámy, přičemž má také dvě ruce, přichází domů s rukama prázdnýma. Zda umí násobilku, nevím, ale psát asi umí, přesto mi žákovskou knížku ani jednou nepodepsal. A není ještě prozkoumané, proč patří do skupiny rodičů, když na rodičovské sdružení vůbec nechodí.

Pan učitel povídal, aby jsme se při psaní této úlohy zamysleli nad prací svých rodičů. Ve škole přidělují žáka, který řádně nepracuje, či se neučí , k dobrému a usilovnému žákovi, aby se u něj něčemu naučil. A tak si myslím, že při sňatku přidělují muže ženám, aby je ženy něčemu dobrému naučili a měli na ně dobrý vliv. Mojí mámě se to zatím bohužel nepodařilo.

Mně by zajímalo, jak se cítí chlapi, když si tohle čtou?

To mě by taky zajímalo. Já se bavím. Moje manželka Péťa říká: „Mně to moc vtipný nepřijde.“

Věčné téma, proto se asi k němu tolik čtenářů a přispěvatelů vrací. V dnešní zmatený době je to s těma mužsko-ženskýma role nějaký nedodělaný, nedomyšlený, způsobuje spoustu nedorozumění. Měníme zaběhaný tradiční vztahový modely, přemýšlíme o tom, ale víme vlastně, co chceme??

Taky jsem kdysi vzdychala (a pak svou nenasycenou touhu suplovala čokoládkou) u filmů, kde se muži chovali více než gentlemansky, opečovávali ženy a byli u toho zachyceni v blaženém rozpoložení. Toužila jsem po takovém muži a nenacházela (neboť neumím zatím vstoupit do filmového plátna). S kamarádkami prodiskutovala (vážně i nevážně) snad čtvrtinu života na toto téma.

Jenže pravda je (a vím to „bohužel až dnes?“ nebo „bohudík už dnes?“), že já vlastně s takovým mužem žít nechci. Chci být opravdovou ženou, to bezpochyby (to chceme asi všechny) a chci, aby to tak vnímal i můj muž. Cítím, že jedině když budu žít s OPRAVDOVÝM mužem, můžu být vedle něj ženou se vším ženským. To chci.

Takže, co je vlastně v našich ženských myslích představa skutečného mužství? Navoněný elegán ve fraku a pugétem rudých růží nebo zpocenej drvoštěp se sekyrkou na rameni? Vsadím se, že to u části žen kdesi uvnitř sebe samých vyvolá hádku – „co je špatného na elegánovi?“; „žijeme v moderní době“; „zpocenej chlap smrdí, fůj“. Ano, použila jsem extrémní představu. Ale moje žena uvnitř mě běží do náruče drvoštěpa.

Čteme doma právě knihu, kterou tu ještě nikdo nezmínil, Železný Jan.

http://www.kosmas.cz/knihy/60958/zelezny-jan/
Čteme ji oba a už dlouho, je to ta kniha, u jejíhož čtení potřebujete zažívací pauzy. Zásadně mi to jako „moderní ženě“ mění pohled na mužství, učím se jej přijímat. Jde mi to tedy pomalu, je to těžký; představy „moderních žen“, které mě vychovávaly a učily být ženou – od učitelek v mateřské školce, žen v mé rodině, maminek malých chlapečků na pískovištích, maminek mých kamarádek i prvních a všech dalších lásek, bájčných filmových hrdinek – v hlavě často drží tím nejlepším světovým lepidlem :-).

Knihu doporučuji odvážným ženám i jako vánoční dárek svým mužům. Může to pro ně být osvobozujícím svolením býti opravdovým mužem.
Nejdřív si ji ale přečtěte samy, ať víte, do čeho jdete. Takže možná stihnete až ty příští vánoce :-).

bože kdo tohle napsal, vždyť to jsou názory ještě z doby dinosaurů

Toto je také zajímavý pohled na věc:

Tá moja manželka je fakt nejaká čudná. Možno frigidná alebo čo. Veď posúďte sami. Napríklad včera. Popoludní sme sa obaja vrátili z roboty uťahaní ako kone. Keďže si uvedomujem význam plnenia manželských povinností pre fungujúci vzťah, rozhodol som sa pristúpiť k svojim úlohám maximálne koncentrovane a zodpovedne. Kým sa moja polovička venovala svojim koníčkom v domácnosti (varenie, pranie, žehlenie, upratovanie), ja som si napustil vaňu a dal si kúpeľ, aby som načerpal sily na večerné erotické harašenie. Len čo som dohladka vyholený, navoňaný a oddýchnutý vyšiel z kúpeľne, vystriedala ma v nej manželka, ktorá sa sem prišla zrelaxovať praním. Automatická práča robila všetko za ňu, tak schytila metlu, aby vyzametala balkón. Ja som ju zatiaľ rozveseľoval svojimi humornými poznámkami o tom, či práve priletela alebo niekam odlieta. Keď potom moja „striguša“ vysávala, už som bol troška suchý, lebo o vysávačoch žiadne vtipné hlášky neviem. Zato som v tom čase usilovne listoval pánskymi magazínmi s neslušnými obrázkami sporo odetých mužov a žien, aby som nazbieral inšpiráciu na naše večerné „ťuťu muťu“. Som obetavý a pozorný partner, takže som polovičke pri vysávaní pomohol tým, že sediac vo fotelke som nadvihol nohy, aby mohla povysávať popod mňa. Navyše som taktný, vôbec som nedržkoval, že vysávač hlasno vrčí a ja sa nemôžem sústrediť na vnímanie pikantných obrázkov. Zahryzol som si do jazyka, veď manželstvo je aj o tolerancii. Keď moja milovaná ženuška utierala prach, ležal som ďalej nepohnuto na gauči, aby som ten prach náhodou svojim pohybom ešte viac nerozvíril. A prosím nerýpte do mňa, že som nepohol ani prstom. Pohol. Kým moja láska utierala prach, z gauča som jej ukazoval ukazovákom, kde všade je špina. Medzitým práčka doprala a pri vešaní čipkovaného prádielka som drahej skladal komplimenty, ako ma dráždia jej sexi krivky, ak ho má oblečené na sebe. A keď začala v predklone zmývať podlahy, hoci iba vo vyťahaných teplákoch, kochal som sa pohľadom na jej rajcovne vytrčený zadoček. Waaaaw. Máme trojizbový byt, kým všetko pozmývala, určite si viete predstaviť, ako som bol potom z toľkého obdivného kochania unavený. Preto som si troška zdriemol a keď som otvoril oči, môj pokladík akurát žehlil obrovskú kopu posteľnej bielizne. Nechcel som jej iniciatívne pomáhať, aby nepovedala, že si niečo žehlím. Poznáte podozrievavé ženy. Radšej som pustil dobrú muzičku, aby jej išla práca od ruky a do rytmu. Následne som si znova ľahol na gauč a odtiaľ na ňu hádzal zamilované pohľady, posielal vzdušné božteky, aby aj pri skladaní bielizne cítila, že som pozorný, galantný a najmä milujúci manžel. Ďalšími sladkými nezmyslami na jej adresu som už perliť nechcel, lebo by som ju iba zbytočne zdržiaval a nesústredila by sa na robotu. Presnejšie – na písanie domácich úloh s deťmi. Odišiel som teda do krčmy za kamarátmi, aby som nevyrušoval. Keď som sa po piatich pivkách vrátil domov, uvedomil som si, že aj ona si zaslúži ísť medzi ľudí. Tak som ju poslal na nákup do hypermarketu. Pešo, nebudem jej dávať auto. Ešte by niekde tresla, prizabila sa a mala výčitky, že ja sa kvôli tomu trápim. Myslím, kvôli rozbitému autu. Keď sa vrátila s plnými igelitkami, sama pochopila, že by bolo dobré navariť niečo pod zub. To jaká zlatááááá. V kuchyni som sa jej radšej nemotal, ale kým sa zabávala s hrncami a varieškou, troška som si začetoval na nete a od počítača som jej občas zakričal, že ona je mojou najsladšou maškrtkou a že by som ju najradšej natrel čokoládou alebo medom, celú zlízal a zjedol. Som nenapraviteľný romantik, že? Keď sme sa najedli (medové kura s kokosovou ryžou), odbremenil som ju od umývania hrncov, príborov a tanierov. Veľkoryso som mávol rukou, nech sa vykašle na špinavý riad. Zato, že tak fantasticky navarila, stačí, ak ho umyje zajtra.
Šok prišiel po večeri. Keď som nadržaný vošiel do spálne a logicky očakával, že ma bude v postieľke vítať s rozkročenou náručou. A ona zvädnutá, že nech prepáčim, dnes akosi na sex nemá chuť. No rozumiete tomu?!

K manuálu pro hospodáře….

Proč jsem se ráno probudil v sádrovém krunýři?
Když se nám nedávno rozbila sekačka na trávu, manželka mi neustále připomínala, abych ji opravil…
Ale já jsem byl vždy zaneprázdněný. Na programu bylo: auto, fotbal, internet, rybaření, kamarádi, hospoda…něco, co bylo pro mne mnohem důležitější.
Nakonec přišla s nápadem, ve který doufala, že zabere.
Když jsem přijel včera domů, seděla ve vysoké trávě a stříhala ji malými krejčovskými nůžtičkami. Tiše jsem jí chvíli pozoroval a pak jsem vešel do domu. Po pár minutách jsem se vrátil a podal jí zubní kartáček se slovy: „Až skončíš se stříháním, drahá, mohla bys zamést dvůr“.
A víc už si nepamatuji…..

Zajímavý průzkum na vztahy: http://zdravi.idnes.cz/chytra-zena-bohaty-muz-zaruka-dlouhovekosti-f3x-/zdravi.asp?c=A091022_113718_zdravi_pet

Trošku humoru před koncem roku.

Na stránkách pro ženy vyšel článek:
„Náš chlap“: Biologické hodiny jsou sci-fi

Ženy se podle Tomáše Dianišky dělí na dvě skupiny. Možná se prý trochu rozčilíte, když budete číst dál…

Skupina A – to jsou ty, které chceme my muži. Skupina B – to jsou ty, které chtějí nás. Samozřejmě každý muž touží po společné domácnosti s Áčkem. Bohužel jenom Béčka obsahují speciální podkategorii – ženy, které jsou nevyhnutelně potřebné pro organizaci a bezstarostné fungování mužského života. Jedná se o bytosti, pro které je úklid relaxem a vaření koníčkem.
Domnívají se, že bez jejich pomoci bychom umřeli hlady. Ale nějaká ta konzerva se vždycky najde.

Moje experimenty s přípravou večeře skončily vyhozením přesolených fazolí do dřezu. Jako milovník přírody jsem se přidal k ekologickým trendům a šetřím vodou. Nádobí myju maximálně jednou za čtrnáct dnů. Za tu dobu mi fazolky pod hromadou mastných talířů hezky vyklíčily. Jsou jako moje děti, akorát v noci neřvou a nepotřebují přebalit. Nemám srdce na to, abych zahubil život, který jsem zasel. Rostlinku tedy zalévám alespoň zubní pastou, když nad dřezem vykonávám ranní hygienu (kuchyň mám blíž než koupelnu). Je to rozhodně výhodnější než placení alimentů…

Ředitel si mě zavolal na kobereček. „Tomáši, máte hodinky?“ S úlevou jsem se zaradoval, že se konečně našly. Od poslední party postrádám ještě mobil a ponožky. Až po trapné pauze jsem si uvědomil, že šéf zřejmě naráží na moje pozdní příchody. Vtipné výmluvy mi došly už před půl rokem. Měl bych si najít dobrého advokáta – zajdu na plzeňská práva.

Ale já za to nemůžu. Já jen potřebuji ženu ze skupiny B. Jsou všude kolem nás. Nařizují nám budíky, připravují svačiny a dokola se ptají, kdy už konečně dospějeme. Naše nezodpovědnost a dětinskost je rozčiluje, ale bez nás by ztratily smysl života. O koho by se staraly? Koho by upozorňovaly na zvednuté prkýnko? Komu by telefonovaly každých deset minut? Snaží se z nás vychovat ideálního partnera, ale to je jako přemlouvat cholerika k tantrickému sexu. Věří na jakési sci-fi biologické hodiny, ale posmívají se mé lásce ke Spartě. Zajímavé je, že po dětech začnou toužit, až když nemají kým manipulovat. Jejich muži už jsou schopni koupit i extra savé vložky, a tak potřebují novou oběť.

Ženy si představují, že dokonalý muž je chlap klečící na kolenou a zpívající Love Me Tender s růží v puse. Kdyby se takový opravdu našel, garantuji vám, že z té přeslazenosti budete muset akutně vyhledat nejbližší toaletu. Pro hospodyňku je mužem snů přece ten polonahý svalnatý džin s holou hlavou z reklamy na čisticí prostředek. Aha, tak proto dívkám nevadí moje kouty, zřejmě se těší na plešku. Už se nemohu dočkat, až některé z nich přinesu kytici fazolových klíčků…..

http://www.prozeny.cz/

Za nejhorší považuji to, že když jsem tedy po nějaké době s přítelem pochopila, že se mám zhruba takto (viz manuál) chovat, a přijala to a snažila se o to, tak, přestože si muž to přál, nelíbilo se mu to nakonec, naopak, nebyl spokojen, byl velmi brzy znuděn poslušnou ženuškou a šel si hledat neposlušné sexy dračice na internetu a později i osobně. Je to směšné. Žádná taková příručka ani podřízení se není nic platné, protože v dnešní době se po ženě chce, aby byla všechno: inteligentní , schopná, samostatná, originální tvůrčí, a zároveň poslušná hospodyňka, sexuální služka, skvěle vypadající a přitažlivá. Inteligenci a samostatnost má projevovat pouze v těch jednotlivých případech, kdy jí to není zakázáno (není naznačen zákaz). Dále má být žena věrná ale zároveň žádnoucí sexy ku…čka, která na požádání zahraje scénu z pornofilmu jako profina. Inspirujcí hvězda, která muže táhne ke hvězdám a zároveň ponížené stvoření které udělá co se mu řekne, bez řečí a bez nároků na cokoliv. Trocha lásky  je odměřována kapátkem, jen kapičku měsíčně, aby se nestalo, že by si na to žena zvykla. Kompromisy jsou pro slabochy,…atd. Dostala jsem se do fáze, kdy jsem se  partnerovi snažila plnit i nevyřčená přání (bohužel až později vyšlo najevo, že si přál něco jiného) a to co jsem mu s přemáháním sama sebe plnila, vlastně ho obtěžovalo taky. …Nyní jsem ve stavu bezradnosti, co  vlastně mám dělat, abych byla milována, a přijde mi to , že ať udělám cokoliv, vždycky to bude špatně. Ponížit se, neponížit se, vyhovět, stát si na svém, … Zažila jsem jen boj o moc, kde mně o moc nešlo, takže jsem se vzdávala tak dlouho, až jsem přišla o všechno. Tuto cestu nemůžu doporučit, prototže nevede ke štěstí ani toho muže, natož obou.