Můžu to změnit!
Nedávno jsme si chtěli s partnerem udělat hezký večer. Vypravili jsme se do kina na film, který jsme si předem vybrali. U pokladny jsme přece jen trochu váhali, v nabídce bylo více filmů, které nás zaujaly, ale nakonec jsme se rozhodli pro původní volbu. Věděli jsme, že film má různorodé kritiky, byli jsme si vědomi rizika, že bude nižší úrovně, ale chtěli jsme si udělat vlastní názor. Usedli jsme do sálu, film začal a nic se nedělo. Vnímali jsme plni očekávání v každé následné minutě, že kritičtí kritikové měli asi pravdu. Zároveň v nás zněl hlas, že jsme neviděli dost, abychom mohli soudit celek.
Káravý vnitřní hlas začal mentorovat: „No, to zase budeš naštvaná, až z toho kina vyjdeš. Zase jsi nedala na svou intuici. Zkaženej večer. A vyhozený peníze. Žes nešla radši na ten druhej film. Ale to bys zase váhala, jestli by tohle nebylo lepší. No, nic, teď už to musíš dokoukat. A když půjdeš pryč, stejně to budou vyhozený peníze, tak radši seď.“
A pak se stalo něco, co se mi moc často nestává, nebo se snad ještě nestalo. Ozval se jiný vnitřní hlas: „Jestli tady budeš sedět, i když se ti to nelíbí, opravdu si zkazíš večer. Ty dvě hodiny můžeš pro sebe ještě zachránit, i kdyby jenom procházkou. A proč bys nepřeběhla do jiného sálu, na jiný film? Že by tě někdo z personálu mohl zastavit a vynadat ti? Že se to nedělá? Ale jdi ty! Toho by ses bála? No tak mu řekneš po pravdě, že ten film je blbost. Vstupné jsi zaplatila, tak co? A že ti třeba unikl začátek? Neboj, to pochopíš. A kdyby nebyla místa, tak si sedneš na schody. Tak nečekej a honem utíkej!“ Zvedli jsme se, šli do vedlejšího sálu, nikoho jsme cestou nepotkali, vybrali jsme si z mnoha volných míst a nechali se okouzlit zcela jiným příběhem od prvního záběru.
MŮŽU! Můžu změnit svou volbu. Nemusím se něčeho držet jen proto, že jsem si to předtím vybrala. Nemusím se dopředu bát, jestli si vyberu správně. Změna je možná.
Došla mi na tom spousta věcí o životě, který žiji. Cítila jsem euforickou vlnu nadšení a víry, že vím, co s tím. Že můžu. Že můžu změnit svou volbu. Že se nemusím něčeho držet jen proto, že jsem si to předtím sama vybrala. Že se nemusím dopředu bát, jestli si vyberu správně. Prostě, že žít je prima.
-
Mike Shinoda
-
peter
-
Ivča
-
Tomáš
-
Blackbead
-
Pavla
-
Šárka