Milan Kundera říká: Myslím tedy jsem je teorie filozofa

podceňujícího bolest zubů. Cítím, tedy jsem, je definice obecně platnější.
Poselství toho příběhu, že nejdříve já a pak ty
ostatní mi přijde pochybné. Respektive nelze ho prezentovat takhle zjednodušeně, protože naopak myslet na ostatní tě může naplnit. Nikdy ne myšlení na sebe samého. Nevím, jak si s tím poradit.

Martinovi – Je pravděpodobné, že v šesti odstavcích vyzní mnoho myšlenek zjednodušeně. Nemyslet na druhé je začátek konce. Mám naprosto stejný názor. Co se snažím říct je, že se potřebuji dát dokupy předtím než jsem schopen se věnovat druhým. Když mě tlačí močák k prasknutí, moc prostoru pro druhé mi v mé hlavě nezbývá. Veškerou energii věnuji tomu, abych se vyprázdnil. Proto věřím letuškám a stewardům a vždy se rád podívám na jejich představení.

Clovek, ktery nemysli na sebe a – vetsinou ze strachu – potlacuje svoje touhy a potreby, byva driv nebo pozdeji dusledkem tohoto mysleni (popirani „spatnych“ myslenek a emoci) nestastny a nemocny.

Jen stastny a zdravy clovek se opravdu a skutecne muze zajimat o druhe a byt jim neco platny.

…každý jsme jiný, moje maminka je od přírody obětavec – i když je jí nejhůř, tak v první řadě myslí na nás a pak teprve na sebe – právě to jí asi dává „kyslík“ a pomáhá dostat se do pohody…, když je šťastná rodina, je šťastná i ona.
Ten článek mi, Tomáši, pomáhá pochopit chování lidí kolem mě a větší či menší míru sobeckosti v něm…

nuz, mozno obhajujes sobectvo, to neviem posudit, ale pride mi logickejsie, ze ked v krizovej situacii prideme o kyslik, tak treba nahle konat. A ak by som ja bol bez vzduchu, a snazil by som sa dat masku svojmu dietatu, tak by som to nemusel zvladnut, a este k tomu aj nechtiac zabranit tym nemu, aby si ju nasadilo, kdezto vsak ked budem ma kyslik, tak lahsie pomozem najprv tomu na pravo odomna a potom tomu nalavo. napriek etickemu citeniu ci moralnemu, mam pocit ze tento postup bude prospesnejsi pre vsetkych.
tak isto to je v inych oblastiach zivota, kym nepomozem sebe, a vsetci vidia ako trpim, malo dokazem pomoct ostatnym, ale ak vidia ze som v pohode, skor si nechaju pomoct pretoze si mozu mysliet, ze viem ako na to.

nuz, mozno obhajujem sobectvo, to neviem posudit, ale pride mi logickejsie, ze ked v krizovej situacii prideme o kyslik, tak treba nahle konat. A ak by som ja bol bez vzduchu, a snazil by som sa dat masku svojmu dietatu, tak by som to nemusel zvladnut, a este k tomu aj nechtiac zabranit tym nemu, aby si ju nasadilo, kdezto vsak ked budem ma kyslik, tak lahsie pomozem najprv tomu na pravo odomna a potom tomu nalavo. napriek etickemu citeniu ci moralnemu, mam pocit ze tento postup bude prospesnejsi pre vsetkych.
tak isto to je v inych oblastiach zivota, kym nepomozem sebe, a vsetci vidia ako trpim, malo dokazem pomoct ostatnym, ale ak vidia ze som v pohode, skor si nechaju pomoct pretoze si mozu mysliet, ze viem ako na to.

No ale zapoměl jste na důležitou věc. Když nasadím masku sobě tak pak budu schopen ji nasadit i tomu dítěti a třeba ještě někomu jinému. Když si ji nenasadím třeba nestihnu pomoci nikomu, protože se udusím.

Udělejte si čas a jukněte. Kdo time opravdu nemá, doporučím obzvlášť posledních 20 min. záznamu. http://www.cestyksobe.cz/video-reportaze/alzbeta-sorfova/alzbeta-sorfova/90.html