1. Je rozdíl mezi „snažit se hrát fér“ a „být fér“. Snažit se hrát fér je v pořádku. Být fér z principu nejde. Ženě v Africe, jejíž dítě umírá hlady, asi nepříjde moc fér, že někdo v Evropě tráví čas psaním ustaraného blogu o férovosti.

2. Ono by stálo za to se podívat také na výsledovku toho knihkupce.

3. Možná bude konstruktivnější upřít pozornost na čtenáře než na knihkupce. Otázka zní, co je třeba udělat pro to, aby přeloženou knihu v PDFku jste mohl dát na váš web a k ní tlačítko „Zašli 349,-“ nebo „Zašli dle hodnoty pro Tebe“.

Ahoj Tomáši,

obyvkle na články nereaguji, ale dnes po dlouhé době cítím potřebu podělit se o svůj názor / zkušenosti. V loňském roce jsem se dostal k příležitosti vydat knihu mého dobrého kamaráda, která ležela několik let v šuplíku a já dospěl po přečtení rukopisu k názoru, že by byla škoda, pokud by se nedostala k lidem. Vzhledem k tomu, že všechna nakladatelství rukopis odmítla, nabídl jsem se zainvestovat a knihu vydat.

Až tehdy jsem pochopil, co ve skutečnosti znamená proměnit text v knižní dílo.
Redaktorskou práci a korektury jsem díky znalostem obstaral sám, obálku nám upravil a navrhl grafik, který se také postaral o sazbu. Celkem příprava na vydání knihy zabrala asi 3 měsíce práce a investici kolem 20.000.- Kč. Samotný tisk knihy dalších 40.000.- Kč.

Při jednání s distributorem jsem se setkal přesně s tím samým – jediný, kdo byl ochotný se mnou jednat byl KOSMAS za provizi cca 50% z doporučené ceny. Nijak se nestaral o propagaci, marketing, pouze o zabalení a odeslání k prodejcům. Dnes si každý měsíc doobjednává cca 20 ks, poštovné mne stojí téměř tolik, co zisk z odeslaných knih.

Myslím si, že spousta lidí si dnes neuvědomuje, když v krámě drží knihu v ruce a spekuluje nad výši ceny. Možná je to dáno tím, že si spousta lidí nedokáže uvědomit, kolik lidí a práce stojí za vydáním knihy (viz. krásný popis Tomáše v článku). Postupně jsme z MOC 269.- Kč knihu zlevnily až na 189.- Kč, pod nátlakem hlasu lidu, že je kniha drahá (cca 190 str., pevná vazba, lesklý přebal, kvalitní materiály).

To mě vede k úvaze – když je člověk ochoten zaplatit např. 500.- Kč za hodinovou masáž, 100.- Kč za návštěvu kavárny, mnohem více za alkohol na párty, proč není ochoten zaplatit 200, 300, 400 korun za kvalitní knihu? Která vydrží, nejedná se o konzumní záležitost, požitek je dlouhodobý, navíc může výrazně změnit či zlepšit můj život…?

Možná je to dáno tím, že knihu vnímáme jen jako papír a její hodnotu přirovnáváme k ceně tisku. Možná, kdyby lidé byli ochotni zaplatit za knihy řádově o 50-100% více, byla by role autora a nakladatele mnohem zábavnější.

Osobně Ti Tomáši přeji úspěch. Čintamáni a Turuji Kempe znám osobně a vím, že jsi si vybral vhodné partnery ke spolupráci. Osobně jsem zvědav, jak se Tvůj business model vyvine. V letošním roce bych rád vydal druhou knihu, pod kterou se podepíši také autorsky. Budu vážně přemýšlet nad modelem self-distribuce (např. pouze přes vlastní shop), což bude znamenat mnohem více přemýšlet nad marketingem. Možná se tak těch ušetřených 50% za distribuci takhle vrátí. Baví mně jít proti proudu konvence, třeba toto bude správný směr. Děkuji tedy za inspiraci.

Přeji příjemný večer.

P.S. Omlouvám se za tykání, i když jsme se (prozatím) osobně nesetkali, a za o poněkud více delší komentář…

P.P.S. Omlouvám se za větší množství pravopisných chyb, nesmyslných obratů apod. – kombinace pokročilé hodiny, únavy a dvou deci červeného vína… :-) Díky za schovívavost…

ad 1 – mícháš hrušky s jablkama. Myslím, že ze článku je dost jasné, že zde jde o férovost jednoho projektu, obchodu, jedné spolupráce chceš-li. Tedy férovost v jednom konkrétním a navíc dost lokálním případě a rozhodně ne na filozofické bázi „světový mír“.

ad 2 – výsledovka knihkupce dokládá cosi o to, jak dobře je schopen vést svůj business, tedy jak je efektivní (tedy z pohledu ekonomické teorie volného trhu jak moc má smysl, aby nadále nabízel své služby).
Ve světle vývoje knižního trhu, který následuje vývoj hudebního průmyslu směrem k digitalizaci je to taky o tom , zda a jak rychle jsou schopni a ochotni se přizpůsobit.
O férovosti to nic neříká – porovnej výsledovku ČEZ a libovolné neziskovky, co ti to poví o jejich férovosti?

ad 3 – elektronický prodej je rozhodně nasnadě, druhá varianta ještě vyžaduje pochopení a akceptování férovosti ze strany kupujícího a obrouvskou základnu „fanoušků“. Svého času (tusím tak před 4-7 lety) tento model zkoušel Stephen King (a měl to celkem propracované), ale ani u něj to nedopadlo tak, jak si představoval – možná byl postě jen dost napřed.

Dovolím si přidat úvahu k následujícímu odstavci
„To mě vede k úvaze – když je člověk ochoten zaplatit např. 500.- Kč za hodinovou masáž, 100.- Kč za návštěvu kavárny, mnohem více za alkohol na párty, proč není ochoten zaplatit 200, 300, 400 korun za kvalitní knihu? Která vydrží, nejedná se o konzumní záležitost, požitek je dlouhodobý, navíc může výrazně změnit či zlepšit můj život…?“

IMHO tato skutečnost má co do činění s klasickým trendem nákupního chování spotřebitele: zvyšujícím se nárokem lidí na pohodlí a rychlost a zvyšující se impulzivitou nákupu.
Dáno do kontextu se zmiňovanými příklady (které mimochodem jsou klasickou skupinou dnes tak atraktivních „slevových“ služeb):
a) masáž – konzument vynaloží nulovou práci/aktivitu/námahu a za hodinu se cítí skvěle (jde-li o dobrého maséra), případně si si krátkodobě uleví od chronických zdravotních problémů (typicky kancelářská zablokovaná páteř) a bolest je mocný argument.
V případě kavárny, párty, alkoholu jde o podobný princip, kdy rychle nastupuje krátkodobý a zpravidla intenzivní efekt.

Kniha oproti tomu (zpravidla) vyžaduje úsilí (nejde li o zábavnou literaturu je čas od času potřeba zapojit mozek) a kladný efekt je zpravidla rozložen na delší časový úsek (dny, týdny ba dokonce i měsíce). Samozřejmě jsou i vyjímky.

A zde je efekt jasný – funguje to obdobně jako u provizí – raději byste byl odměňován jednou měsíčně nebo jednou ročně? Projeví-li se pozitivní výsledek brzy, pak si to mozek zapamatuje naučí se to vnímat subjektivně intenzivněji. Aneb „Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“.

Tak možná tak?

PS: Tomáši, myslím že by více uživatelů Kindle ocenilo přidání vašeho blogového RSS kanálu na kindly.cz a vy byste si zároveň mohl oťuknout tuto cílovou skupinu.

Ano, za to bych se též přimlouval… :-) děkuji Jirka

Čím více lidí půjde cestou self-distribuce, tím dříve půjdou nenasytní distributoři tam, kam už dávno měli být ;)

Otázka, co je fér, je celkem ošemetná záležitost. Navíc v podnikání, když je nám od začátku studia vtloukáno do hlavy, že cílem podnikání je maximalizovat ZISK (případně minimalizovat ztrátu). Což obvykle znamená finanční zisk.
Teoreticky by to mělo vypadat tak, že pokud je cena nadsazená, je na trhu prostor pro vstup konkurence, která bude levnější. Teoreticky…
A jak lidi vnímají cenu služeb? Dle mého názoru stačí příklad zdravotnictví. A výsledek ceny je o tom, kolik jsou lidé ochotni zaplatit a za kolik jsou ochotni to udělat. Což je pouze o subjektivním vnímání informací, které má každý jedinec k dispozici.
Uvidíme, kdy se dostaneme ve větším měřítku k vnímání férovosti…

Spoluvydával jsem cédéčko a v hudební branži to funguje velmi podobně. Udělali jsme to nakonec tak, že jsme si vytipovali pár krámků ve větších městech (za cca 20% jejich marže), něco posílali skrze webové objednávky poštou (ta by mimochodem měla být také uvedena mezi nefér podniky – jejich dnešních 80 – 90 Kč za dobírku ukrojí z ceny taky velkou část, před třemi roky jsme se převodem na účet a doporučenou zásilkou dostali víc než na polovinu) a výhoda hudby je v možnosti prodávat CD na koncertech, což fungovalo nejlépe. Což tedy znamená v případě objemných knih pořádnou krosnu na přednášky a kurzy sebou.

Tak dneska tedy velké zklamání. Mému břichu v té Vaší ROVNICI FÉROVOSTI totiž něco dost silně vadí:

1/ AGENT zastupuje AUTORA. 25 až 35 Kč pro autora Vám připadá fér, zatímco 25 až 35 Kč pro překladatele ne???

Ukažte mi překladatele, který bude schopen „Knihu fakticky znovu napsat“, když mu vezmu z ruky originál.

Originál, do něhož autor zhmotnil mnohdy několik let zkušeností, práce, potu a krve, psal knihu mnoho měsíců, dalších mnoho měsíců až let sbíral materiály a podklady. A Váš smysl pro férovost mu přisoudí umrněných 10 % z celé ceny knihy?

Ne, nezlobte se, ale tohle ROZHODNĚ není moje představa o FÉROVOSTI. Pokud bychom žili v ideální, férovém světě, tak je to AUTOR, kdo by podle mého vnímání spravedlnosti měl získat největší část koláče.

Bez AUTORA by si totiž ani překladatel, ani obálkář ani nikdo další ANI NEŠKRTL.

2/ Ale zůstaňme v reálném světě :o) – v něm platí podíly tak jak jsou.

Peníze se z knihy vydělávají jen a pouze ve fázi prodeje. Aby to nebyla akademická diskuze a měli jste vůbec něco, co byste dělili, musíte knížku nejdříve prodat. Zde máte několik možností:

a) Nechat prodej na dvou neznámých mini e-shopech, s nimiž (hádám) spolupracujete proto, že přistoupili na spravedlivější dělení. Koláč sice bude malinkatý (knížku si koupí jen návštěvníci tohoto webu a pár dalších nahodilých kolemjdoucích, ale bude rozdělen spravedlivě)

b) Souhlasit s „mafiánským“ 40-50% diskontem, který je sice nespravedlivý, ale dostane knížku po celé republice, do mnohem většího počtu e-shopů, k mnohem většímu počtu lidí. Koláč bude mnohem větší, ale bude dělen nespravedlivě a Vaše břicho se smyslem pro férovost bude skučet.
(Myslíte, že by se DELIVERING HAPPINESS prodalo tolik, kdyby nebyl na Amazonu? A kolik myslíte, že má Amazon z jedné knížky? Autor by nikdy neprodal ani setinu knížek, pokud by nepřistoupil na takové podmínky. A Vy byste se o knize – bez ohledu na to, jak je skvělá – dost možná NIKDY nedozvěděl)

c) Pokud (a pouze pokud) umíte prodávat (což většina lidí neumí), udělejte produktový web zaměřený čistě na jednu každou knihu a prodávejte si ji sami. Pokud to uděláte dobře, zaplatíte na prodejních nákladech půlku (90-100 Kč z každé knížky), prodáte těch knížek mnohem víc a všichni budou spokojení.

Jenže něco takového umí 1 člověk ze 100 – proto si „ti zlí vydřiduši“ mohou účtovat z každé knížky půlku.

Většina lidí na prodej kouká skrz prsty, jako na něco podřadného, příp. jak zde jiní píší prodej redukují na „obyčejné balení a posílání zásilek“. Ty knížky jsou moc dobré na to, abyste je s takovým přístupem pro českou veřejnost takhle „zazdili“.

Došlo mi to v noci, když jsem o tom ještě dumal. Díval jsem se na to z blbýho úhle pohledu. Přitom kromě distribuce je autor to, co úplně nejblbějc. Kamarád píše knížky za 10000 Kč a leží v tom měsíce (baví ho to, ale vůbec se tím neuživí) tj. v kontextu, který jsem použil v článku, cca 3-4 kč na knížku. Já tím psaním na příkladu knih chci ukázat na jeden z hlavních nešvarů dnešního světa. Vždyť i za tenisky, za který zaplatím 2500 Kč dostane ten, který je vyrobil pár korun. … jdu to opravit.

Já mám rok starou zkušenost s psaním vlastní knihy. Vyšla u velkého nakladatelství a rozdělení peněz mi moc fér taky nepřišlo, i když z úplně jiných důvodů. Ale nakonec jsem s ním vlastně spokojen.

Korektor – hodně záleží na tom, po kom text dostane. Já jsem měl v textu chyb minimum, takže se korektorky soustředily třeba i na úpravu slovosledu (což by větě trochu pomohlo), ale při tom jim občas vypadlo slovo… Nejvíc času ale korektor stejně stráví čtením textu, takže odměna závislá na počtu stran je na místě.

Typograf – hlavní práce spočívá v nalití textu do šablony, která je často navíc společná pro více knih. Pokud text není komplikovaný (obtékané obrázky, složité tabulky), tak vůbec nechápu odměnu stanovenou v závislosti na počtu stran.

Knihkupec – jeho odměna mi taky přijde absurdně vysoká, ale on má prostě velké náklady. Pronájem plochy a personál prostě něco stojí. Většina knihkupců se v penězích netopí a s menší marží by prostě museli zavřít.

Nakladatel – vlastně jen všechno koordinuje, ale zároveň nese veškerá rizika. A kdo nese rizika, měl by mít i procenta z prodeje.

Spokojen jsem nakonec především proto, že jsem se s nakladatelem domluvit, že si knihu budu prodávat i sám, takže s minimálními náklady shrábnu celou provizi knihkupce. Pokud počítáte s tím, že si lidi budou knihy sami hledat, tak bych vám doporučil stejný model.

http://php.vrana.cz/dopsal-jsem-knihu.php

Moc diky za vsechny postrehy. Jsou pro me cenny! Nenachazim ted prostor se do diskuze zapojovat, ale vratim se ke kazdemu detailne.

Jen prosim, pokud to bude mozne, ctete ten clanek take jako priklad fungovani zivotne dulezityho principu. Tj. neni to ani tak o knihkupcich jako o tom vnitrnim budiku. Knihy jsem pouzil pouze jako priklad k tomu, abych popsal nejdulezitejsi princip, na kterem stoji svobodne firmy a sv. spolecnosti obecne. Dííík!

Respekt za tuto odpověď. Děkuji.

K těm teniskám jsem si vybavil větu, co říká jeden můj známý: „dneska není problém vyrobit. Problém je prodat.“ Proto Ti, co dokáží prodávat miliony tenisek a vytvořit iluzi výjimečnosti a úžasnosti (říkají tomu „brand“), dostanou zdaleka největší část koláče.

Já znám pár lidí, co se psaním knížek docela úspěšně živí – je tedy pravda, že všichni jsou ze zahraničí (rodilí angličtináři, většinou US). Píší ebooky, prodávají sami na vlastním webu… Aby jejich knížky pomohly co největšímu množství lidí, prodávají je i skrz tzv. affiliate sítě.

To se někdo, kdo má web (třeba Vy), přihlásí do jejich partnerského programu, propaguje jejich knihu a když přivede platícího zákazníka, dostane z toho prodeje podíl.

Sranda je, že ten podíl je většinou na úrovni 25-50 % (tj. dost se blíží tomu, co po Vás chtějí distributoři) … ten podíl si stanovuje autor sám a samozřejmě čím větší je, tím více lidí má motivaci tu jeho knihu propagovat.

Ještě větší sranda je, že těm autorům se to vyplatí, protože úspěšný affiliate program jim zvedne prodej jejich ebooku i na desetinásobek…

A jsme u toho paradoxu. Sami autoři si v tomto případě volí (z mého podlehu) „nespravedlné“ a nerovné dělení, protože se jim to vyplatí.
Neplatí to vždy, ale myslím, že to je důvod, který může vysvětlit existenci aspoň části nespravedlnosti a nerovnosti, která ve světě existuje.

Myslím, že je tady ještě jedno hledisko, a to že se jedná o překlad. Předpokládám, že autor je zaplacen při uvedení knihy na domovský trh (začínající autor to někdy platí ze svého) a proto bych z tohoto pohledu bral překlady pro spisovatele spíše jako příjemné překvapení navíc. Ekonomicky je to jako modifikovaný výrobek pro nový trh. Ale ta odměna se mi dá také malá.
PS: Takže děkuji týmu Tomáše Hajzlera za to, že se nemusím trápit s angličtinou a utíkám nakupovat na Malou Stranu.

Tak mám takový pocit, že se budou natisknuté papíry nakopírované doma dávat zase do kroužkových drátků. Pamatuji výborně dobu po revoluci, kdy se vydávalo všechno na všem. Podstata je že to nestálo moc peněz.

Milý Tomáši

s názormi vo Vašom článku si dovolím nesúhlasiť.

Rovnosť medzi ľuďmi predsa neexistuje. Jeden vie lepšie to,
druhý ono. Jeden je lepší šofér, iný lepší manažér. Jeden má väčší talent, iný
menší. Mám mladšieho brata, ktorý je skvelý spevák a už v skorej mladosti
slušne zarábal za vystúpenia, kým ja som sa trápil na univerzite a dlho po
nej bol nezamestnaný alebo zamestnaný, no so smiešnym platom. Sú fér miliónové a miliardové príjmy športovcov, pophviezd či iných umelcov? Predovšetkým sú za to, že sa ich produkcia a výkony ostatným, možno menej talentovaným
ľuďom, ktorí možno berú „fér“ odmeny, páčia a teda im za to platia. Nezískali
ich na úkor ostatných. A okrem toho, veď sa im zúročujú roky driny a práce,
tie honoráre sú nie za koncert či zápas, ale za desaťročia snahy – keď môžem
parafrázovať Vaše vyjadrenia o Picassovi z článku o cenách kurzov http://blog.peoplecomm.cz/clanek/proc-je-to-tak-drahy-nebo-levny
s ktorými stopercentne súhlasím.

A knižní distribútori – nehnevajte sa, ale podľa mňa je
to jednoducho demagógia rozdeliť práce a prisúdiť im odmenu. Luxor a jemu
podobní platia nehorázne nájomné (za plochu, na ktorej sú knihy vyložené) a má
mnoho ďalších – nie lacných – nákladov: reklamu, zamestnancov, strážnikov,
upratovačky, energie, poistenie, dane, odvody, prípadné úroky z úverov a pôžičiek,
odpisy majetku, pohonné hmoty, účtovníctvo, výťahy, čojaviem. A samozrejme
vedenie a organizáciu a nárok na podnikateľskú odmenu – o čom tiež
píšete v spomínanom článku o cenách kurzov. A možno korektor či
DPT (skutočne len toľko „kaček“?) nemá náklady, len samozrejme cenu vlastnej
práce.

Fér či nefér je subjektívny pocit, týkajúci sa objektívnych
faktov, ako spoločnosť ohodnocuje našu prácu – jedného viac, iného menej. Pokornejšou
cestou je buď akési zmierenie s tým, že talentovanejší jednotlivci
zarábajú viac alebo sa vlastnou prácou snažiť sa na podobné či rovnaké pozície
prepracovať. V slobodnej spoločnosti má každý rovnaké šance – teda nikto
mu v ničom nebráni. Čo samozrejme neznamená, že máme rovnaké schopnosti.
Nemáme. Ale zamieňať si pojem „fér – nefér“ s „čestný – nečestný“ je teda
nepochopenie života a možno aj slobodnej spoločnosti.

Prečítal som si skoro celý blog a s mnohými tézami
a názormi úžasne súhlasím, až tlieskam! Práve preto mi akosi nejdú dokopy
s názormi, uvedenými napríklad v tomto článku. A asi Vám k tomu
v najbližšej dobe čosi aj napíšem:)

Prajem krásny víkend

Já si, Petře, myslím že není nutné, abychom spolu souhlasili, proto abychom se obohatili. Minimálně já to nepotřebuju. Moje zkušenosti a tudíž i závěry, ke kterým docházím jsou jiné než ty vaše. Klidně se to, co říkám může někomu jevit jako demagogie. To respektuju.

Mrkněte se na jakoukoli listinu práv a svobod na téma rovnosti. Co se týče distributorů, chtěli jsme po jednom internetovém, aby lidem, které bychom k nim přesměrovávali vyexpedovali naše knihy a vybrali od nich peníze. Jaké nehorázné nájemné a další náklady platí internetový krám? A dali nám na to „nabídku, kterou neodmítneš“ – 110 Kč za knihu. Pardon, mě tohle fér nepřijde.

Děkuju za postřehy, Jakube. K těm nákladům knihkupců (třeba pražských) si říkám proč jsou třeba na Václaváku a proč jich tam je tolik. Než jsem začal chápat zákulisí branže, ptal jsem se sám sebe, jak se tam můžou všichni uživit. Dnes už to chápu líp. Zajímavé mi ale přijde, že ani marže internetových krámů se od těch kamenných příliš neliší.

Když se dozvíte o mobilu, kde číslo vytočíte jedním tlačítkem, nechce se vám už používat pevnou linku s ciferníkem, kde jedno číslo vytáčíte půl dne. Já jsem se o svobodě v práci dozvěděl už tolik, že tradiční (většinové) fungování byznysu už fakt nechci. Taky mě nebaví vykřikovat jedno a dělat druhý. Takže je to takový malý požehnání, který je i prokletím. To, jak ty naše knihy dnes prodáváme je začátek. Navíc (možná naivně) si myslím, že knihy tak divné jako tyhle tři se k lidem dostanou i přes zdánlivé překážky.

Buď jak buď, díky moc za postřehy, Michale.

To jo, pošta to je taky věc. Taky mě ohromilo, co si z toho všeho vezmou (v ČR platíme lidem poštovné). Pravda, na přednáškách je to s knihama logisticky blbý.

Michale, postřeh o cenách mě těší. Děkuju za něj. Taky jsem míval pocit, že knihy bez obrázků nad 300 Kč jsou přemrštěně drahé. Asi jsem potřeboval tenhle projekt, abych si všiml, jak moc se pletu. Vždy jsem to porovnával s cenama knih v USA. Měl jsem pocit, že by ty naše měly být levnější. Jenomže ty jejich, když se povedou udělají i milion kusů. Ty naše, když se zadaří, tak třeba 5000 (mluvím o byznysu).

Mimochodem ten Kosmas s jejich 50% chtěl pár kousků na vyzkoušení (do komise), pak zase pár kousků a pak zase a tak furt dál. „Přeci nám to nebudou skladovat.“, říkali. Každých pár kousků ale znamená člověka, který to bude řešit, auto, který to tam poveze a zasmradí přitom vzduch. Celý se to neúměrně prodražuje. Prostě systém, který dlouhodobě nemůže přežít. A to jsou pouze knihy. Osobně nevím o branži, která by fungovala jinak.

ad 3 – „Zašli 349,-“ – k tomu potřebuji dozrát. Vysvětloval jsem své pohnutky na pár místech. Mám rozepsaný i článek do blogu. Potřeboval bych s tím pomoct, mám v tom pár obav. Na variantu „Zašli dle hodnoty pro Tebe“ v ČR/SR myslím, neuzrál čas. Parkrát jsem ji testoval a výsledek byl v deseti případech z deseti tragický.

Tomáš, vďaka za vysvetlenie v súvislostiach. Pokiaľ tradičný postup distribúcie kníh
(tlačiareň-distribúcia-kníhkupec) obsahuje takýto problematický prvok,
potom snaha obísť tento prvok sa mi zdá celkom rozumná. Zdá sa mi, že podnikanie na slobodných princípoch nejde veľmi dokopy s tým klasickým neslobodným, takže to chce prednostne si vyberať partnerov fungujúcich na podobných princípoch, a ak takí neexistujú, chce to iniciovať ich vznik.

Na „monetarizaci“ knih má zajímavý názor Seth Godin:
http://www.thedominoproject.com/2011/05/the-paradox-of-the-paid-pdf-ebook.html
.
Možná by stálo za to přehodnotit postoj a místo otázky „Kolik komu musím v řetězci zaplatit?“ se ptát „Kde musím investovat aby mi to přineslo X nových čtenářů.“
Má osobní zkušenost je taková, že dobře se dá dělat pouze to, co má jeden jasný cíl. Je cílem vydat knihu? Je cílem vydělat peníze? Možná je řešením „dvoukolové“ vydávání viz odkaz výše – tedy v prvním kole zdarma rozšířit, získat si zájem, základnu a v druhém kole na to vydělat.
Tak hodně zdaru,
k.

S tým obohacovaním je to pravda. Osobne ma najviac
tešia Vaše články o komunikácii a vlastnej ceste

Napadajú ma ešte dva pohľady k férovosti kníhkupcov:

1. ponúkajú trhovú cenu bežnú na trhu v tomto odbore. Nejdú nižšie, lebo nemusia. Samozrejme môžu, je to na nich. V každom prípade konkurencia robí divy. Možno ňou bude Vás nový systém. Možno týmto celým pohne. Držím palce.
2. cena 110 Kč je za 1 kus. Možno veľa, naozaj. Ale ceny, ktoré boli v článku rozpočítané pre editora, korektora atď síce boli za kus, ale každý
z tých pracovníkov robil len na jednom kuse – autor napísal 1 knihu, editor zredigoval 1 knihu, korektor skorigoval 1 knihu. A oni musia každý kus zabaliť, vyexpedovať, doručiť. Čo sa týka nákladov, ok, prehnal som to, e-shop má toho výrazne menej, než som vymenoval. Ale stále je to firma s požiadavkami štátu, správou a tvorbou webu, SEO.

Tak nech nový spôsob biznisu vyjde:)

Byl jsem téměř dva roky v zahraničí (Austrálie a N. Z.) a tam jsem pochopil, že by si člověk měl software kupovat a ne jej někde načerno stahnout atd. Je to prostě fér!
Postupně jsem si sw koupil a také jsem více začal  používat freeware. Je to i mnohem lepší pocit, když je to legální a koupené. Nemusím se bát, že mi zazvoní policie u dveří… A jak jsem k tomu dospěl? To je asi na delší povídání. Asi hlavně díky jinému systému a lidem. Ostrovy vůbec mají řadu výhod. Např. v Austrálii je velmi dobře propracovaný emigrační systém – stručně řečeno, pokud nebudeš chtít dodržovat pravidla, tak prostě opustíš zemi.

Ahoj Tomáši,
jako podnět k promýšlení varianty „zašli dle hodnoty pro Tebe“ posílám citát z knihy „Peníze nebo život?“ (pozn. v knize je uvedeno jméno i příjmení daného člověka, já uvedu pouze iniciály – neb tak je to fér):
„…pan Z.J. se zabývá lesnictvím, ale zkuší i nový systém takzvané „volné ekonomiky“. Ve svém kiosku v Jizerských horách prodává zboží za ceny, které určí zákazníci sami, a to většinou až po konzumaci. Označuje svou volnou ekonomiku za protiklad Klausovy tržní ekonomiky. Tímto způsobem už prodává roky, třeba i dříví na topení. Také zkusil prostě nechat na cestě v horách bednu s limonádami, otvírák a plechovku na peníze – a dosáhl přibližně stejného výdělku, jako by u té bedny stál a ceny určoval sám. To, co mu zákazníci dají navíc a zase „namíň“, se zhruba vyrovná.“

Tomáši, hodně štěstí při řešení obav z „volné ekonomiky“ a „zlom vaz“ (nebo, co se přeje vydavatelům – „zlom knihtisk“?).

S týmito výpočtami, koľko zostáva výrobcovi/autorovi sa stretávam často. Má to však jedno logickú chybu. Ak porovnávate jednotlivé stupienky v reťazci, tak maržu by ste mali počítať v %. A nie v absolútnych číslach.
Skúsme si dať hypotetický príklad:
Výrobca vpredáva produkt za 10 centov. Koncová cena je 40 centov. Vyzerá to tak, že v distribúcii zostáva neuveriteľných a neférových 75% a vo výrobe 25%. Poďme však počítať každý reťazec zvlášť.
Výrobca nakupuje materiál 5 centov a predáva produkt za 10 centov. Má teda maržu 50%. Ak má obrat 10 mil, tak má hrubú maržu 5 mil.
Veľkosklad kupuje za 10 centov a predáva za 20 centov. Má maržu 50%. Ak má obrat 10 mil, tak má hrubú maržu 5 mil.
Maloobchodník nakupuje za 20 centov a predáva za 40 centov. Má maržu 50%. Ak má obrat 10 mil., tak má hrubú maržu 5 mil.

Potíž vidím v tom, že mi kosmas řekne 50% stejně jako to řekl už 1000 lidem přede mnou. Je to prázdné slovo. Když vedle sebe položím 150 Kč a 3 Kč – tak vidím rozdíl a dochází mi jiné věci než když se dívám na procenta.

Taktéž jsem pro Kindly.