Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

O lvu a myšce

O lvu a myšce
Foto: peasap

Naše instinkty mají svůj původ ve zvířecí říši, připomeňme si proto jednu z  Ezopových bajek – O lvu a myšce.

Král džungle – mocný lev, odpočíval po jídle, když mu před nosem proběhla malá myška. Lev vymrštil tlapu a myšku chytil. Chtěl ji rozmačkat za to, že rušila jeho klid. Myška začala prosit: „Nezabíjej mě, mocný lve, někdy ti třeba pomůžu zase já.“ Lva pobavila její řeč. Jak by mu to malé stvoření mohlo pomoci! Ale myšku přece jen pustil.
Zanedlouho přišli do džungle lovci a chytili lva do sítě. Bezmocný lev se svíjel svázaný na zemi. Zatímco lovci poodešli, potichu přišla malá myška a řekla lvovi: „Neboj se, já ti pomohu, jsem ti přece zavázána.“ Lev si jen smutně povzdechl, nevěřil jí. Ale myška už svými ostrými zoubky hryzala síť. Rychle se jí podařilo překousat několik provazů, až byla díra dostatečně velká a lev přes ni mohl utéci. Berte tuto bajku jako další příspěvek do sekce předsudků, které jsou součástí lidské přirozenosti.

Velmi zjednodušeně má každý z nás tři možnosti, jak s nimi naložit.

1. Můžeme je nechat, aby za nás rozhodovaly.

2. Rozhodneme se sami, jakou úlohu jim v našem životě dáme.

3. Budeme proti nim bojovat.

Proto je výhodné pochopit, jak naše hlava funguje, aby předsudky tolik neovlivňovaly to, co vidíme a nevidíme. Nebudeme se tak často mýlit, jako se zmýlil lev při setkání s myškou.

Valná většina lidí volí první cestu. Nejsou si vědomi toho, co mají v hlavě, a hodnotí a soudí. Se vším jsou rychle hotovi. Vše se jim zdá být jasné. Existuje skupina lidí, kteří proti předsudkům bojují – za práva žen, homosexuálů, Romů, nekuřáků… I to je cesta. Bohužel, tam, kde se bojuje, existuje zpravidla několik málo vítězů, mnoho poražených a moře zlé krve.  Prostřední, druhá cesta, se zdá být tou nejmoudřejší variantou. To, co máme v hlavě, ovlivníme totiž pouze omezeně. A pokud celý život slyšíme o potížích s cikány nebo o odstrašujících homosexuálech, z hlavy to dostaneme pouze tehdy, když si zažijeme vlastní zkušenost nebo když se zásadně změní debata ve společnosti. Už jsme psali na několika místech (např. v První, druhý a další dojem), že předsudek, předpoklad nebo první dojem nás chrání tak, že nás vmžiku upozorní na hrozící nebezpečí. Toho bylo v dlouhé lidské historii více než dost a mechanismus, který v našich myslích tvoří předsudky, měl tak miliony let na to, aby se vyvinul. Nebezpečí je dnes ale mnohem méně než v dobách, kdy naši předkové obývali jeskyně.

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa

Začíná v dubnu 2012.

Přihlásit se
Liberalizační leadership
Liberalizační leadership

26.-27.11.2012

Přihlásit se
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

Jak postavit život na
silných stránkách?

Přihlásit se
Svoboda v práci
Svoboda v práci

25.-26.10.2012

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

29.-30.3.12

Přihlásit se
Lekce Tanga
Lekce Tanga

24.-25.3.2012

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • Martin

    Mě podobenství s myškou spíše připomíná naši schopnost podceňovat okolí dle fyzických parametrů. Jak by mohl být byznysmen bez saka úspěšný? Jak by mohlo malé dítě vědět víc než já? Jak by mohla být prsatá blondýna moje kamarádka? Stejně tak lev si nedokázal představit, že mu může jednou myš pomoct. Anthony de Mello říkal: „Jakmile jednou řeknete dítěti, že ten pták, co vidí, je vrabec, příště už ho neuvidí.“ Jakmile si jednou něco označíme, zaškatulkujeme, nemůžeme se už podívat do podstaty. Vidíme jen schéma: vrabec, myš, cikán.

  • Blackbead

    Ano, krome predsudku bajka ukazuje na to, ze vsechno je soucasti jednoho celku a ma ve svete svoji roli, svuj smysl. My to od sebe oddelujeme, davame tomu jmena a nalepky silne – slabe, velke – male, uzitecne – neuzitecne, dobre – spatne.

  • Tomáš

    k Blackbeadovi i Martinovi: … a kdykoli dáme něčemu nálepku, nevidíme to! Přesně, jak říkáš Martine – s tím vrabcem – ptákem.

    Jako příklad si vybavte někoho z vašich známých.
    Představte si, že za vámi přijde, podivně se tváří a že prý vám chce něco svěřit.
    Leze to z něho jako chlupaté deky, když z něho vypadne, že je pedofil.

    Pocity většiny z nás se po takovém tajemství radikálně změní.

    Každý máme více méně jasnou představu o typickém „doktorovi“, „teroristovi“, „uklízečce“, „cikánovi“… Čím jasnější představa, tím méně za každou z těchto nálepek vidíme skutečného člověka. Když nevidím skutečného člověka, může se mi stát, že se škaredě spletu… a také se mi to stává.

    Co vám?

  • Blackbead

    No jasne ze se mi to taky stava. Do jiste miry je to v poradku, kdyz je to na zaklade vlastnich zkusenosti, je to obranny mechanismus naseho mozku. Horsi uz je to, kdyz se tak deje za zaklade vseobecnych usudku a odsudku. A neni snadne to prekonat.