Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

Osmnáct kritických postřehů z USA

Osmnáct kritických postřehů z USA
Foto: snowdog?

Do Spojených států jezdím od roku 1991 zhruba dvakrát ročně, ale ještě nikdy jsem se nezdržel tak dlouho v malém městě (šest týdnů, Ormond Beach, Florida). Stejně tak jsem tam nikdy nebyl v době tak podivné nálady, jaká byla v letošním lednu a únoru (taková podivná směs strachu a naděje…). A tak jsem si všiml věcí, které jsem dříve neviděl. Některé mě nadchly, jiné mě rozesmutnily. A protože se přikláním k rozšířenému názoru, že americká společnost je vcelku nemocná, viděl jsem spíše to negativní. Možná se na to zaměřuji zejména proto, že styl života Američanů zcela bez rozmyslu kopírujeme i u nás. Zde je to, co mi dalo facku, otevřelo oči, přinutilo mě přemýšlet. Kolikrát to jsou kraviny, ale možná jen na první pohled.

1. Zalévání trávníků: Bývaly doby, kdy trávník byl výsadou aristokracie. Obyčejný člověk měl nejspíš louku za barákem. Američané nebývale zbohatli a dnes má trávník každý (kdo nemá, ten po něm touží). Trávník – v porovnání s loukou naprosto mrtvý ekosystém – je třeba stříhat, zalévat, hnojit. A tak před každým druhým barákem vidíte hnojiče, střihače nebo jiné trávníkové údržbáře. Tzv. „Lawn Maintenance“ je obrovský byznys. Co mě ale zaujalo? Většina našich sousedů vytrvale zavlažovala. I v den, kdy 48 hodin hustě pršelo, sousedi stále kropili, z toho 1/3 času chodník. V době, kdy miliarda lidí na téhle planetě nemá přístup k pitné vodě, je to smutný obrázek. Říkám si, tihle kluci asi nikdy neslyšeli o Al Gorovi.

2. Mega balení: Chcete si koupit pivko k večeři, dvě jablka, pár plátků sýra? Na to zapomeňte! Chcete pivko? Kupte si basu. Chcete jablka? Naberte si dva pytle po šesti librách (to je nejmenší balení). Pár plátků sýra, jak jsme zvyklí z pražské Billy? Neexistuje. Kupte si balík – navíc zabalený v trojím igelitu. Naprostá nadprodukce všeho. Na téhle planetě každou hodinu umírá tisícovka lidí hlady, a tady!? Více je lépe.

3. Nonstop klimatizace: Přestože jsme byli na Floridě, zažili jsme tam pěkné zimy. I když bylo venku třeba osmnáct stupňů (Celsia), v obchodech a hlavně v domech u sousedů jela klimatizace bez vypnutí. Ve dne v noci. Nonstop. Asi ani tihle kluci nikdy neposlouchali volání Al Gora!?

4. Hummer: „Pussy magnet“. Vzpomínáte na Borata, jak si chtěl koupit magnet na holky? Přijde mi, že tím místy jezdí každý druhý. A nejenom Hummer. Prostě čím větší, tím lepší – Hummer, toyota tundra, ford pick-up. Prostě nevidíte nic moc jiného než obrovské pick-upy nebo obecně SUV. Dlouhou dobu platilo, že jste při nákupu těchhle obrovských aut dostali slevu na daních. Proč? Hodně žerou a to je dobré pro byznys. Mimochodem, každý 4.-5. barel ropy, který se na světě vytěží, se spálí na amerických silnicích. Síla, ne!?

5. Auta před školou: Jo, jo, hodně mé americké fascinace se točí okolo aut. Nedaleko našeho domu byla střední škola „Seabreeze High School“. Přál bych vám vidět školní parkoviště a hlavně ranní a odpolední zácpy. Máte pocit, že se na váš řítí obrovský pick-up, který nikdo neřídí, a na poslední chvíli si všimnete, že za volantem sedí desetiletý kluk (asi mu je šestnáct, ale tvářičku má na deset). Většinou platí, co student (od šestnácti), to auto, a tak parking před touhle školou je větší než před největšími nákupními centry v naší zemi – představte si třeba pražský Zličín.

6. Auta před domem: Většina našich sousedů měla dům pro auta (garáž) větší než dům pro lidi. Stejně tak je běžné, že večer před garáží stojí třeba další čtyři auta. V mnoha amerických domácnostech je totiž víc aut než lidí. Není divu. V televizi vidíte reklamu jen na auta a léky. A všechno na půjčky. Navíc litr benzínu vyjde na deset korun. A tak si říkám, kolik lidí už pozabíjeli v Iráku jen proto, aby jejich děcka mohla jezdit do školy „nabušenýma hummerama“. Na jedné demonstraci jsem zahlédl zajímavý transparent: „No more iraqi babies in my tank!“ To mluví za všechno, myslím.

7. Ulice jako po evakuaci: Tahle část Floridy se každý podzim pere s hurikány. Proto na každém kroku narazíte na značku „Evacuation point“. Nemusíte ovšem čekat na hurikán, abyste si představili, jak to tu vypadá při evakuaci. Je známým faktem, že průměrný Američan chodí tak maximálně z domova do auta (10 metrů), z auta do supermarketu (50 metrů) nebo z auta do práce (100 metrů) a zpět. Na ulicích většinou nepotkáte ani živáčka. Většina Amíků ani chodit nemůže, neboť by to jejich klouby nevydržely.

8. Drive in: Od dob, co k nám do Čech zavítal strýček McDonald, známe „drive-in“. Z amerických filmů známe možná i drive-in kina. Co mě zaujalo tentokrát, byl drive-in bankomat. Prostě se nemusíte namáhat a vylézat z auta. Přijedete, stáhnete okénko, fouknete tam kartu, vymačkáte pin, naberete bankovky a účet a tradá. A co mě nadchlo úplně nejvíc, byl drive-in church. Kostel pod širým nebem, kam zajedete jako do kina, na autorádiu si naladíte farářovo kázání, nad volantem se pomodlíte a hurá domů (nebo spíš do krámu nakupovat). Nulový pohyb. Naprosté pohodlí. Paráda. Ráj na zemi!

9. Fly-in: Když existuje „drive-in“, musí existovat „fly-in“. V sousední vesnici mají oplocenou osadu s ochrankou (tomuhle druhu bydlení říkají „Guarded community“ – původně brazilský vynález), kde má každý obyvatel kromě obrovské garáže i hangár. Každý má totiž minimálně jedno letadlo. V této osadě bydlel i John Travolta, ale poté, co si koupil nový tryskáč, ho sousedi vystrnadili. Pro mnoho Američanů jsou dnes letadlo, jachta nebo vila na Havaji stejně dostupné jako škoda fabia pro průměrného Čecha. Říkám si, že ve světě, kde hrubý domácí produkt 48 nejchudších zemí je méně než bohatství tří nejbohatších lidí v USA (globalissues.org), je něco sakra špatně.

10. Prso je nebezpečnější než pistole: Četl jsem, že v jednom nákupním centru policie zatkla a odvezla ženu za to, že na lavičce kojila své dítě. Běhat po ulici s bouchačkou u pasu však nikoho nevzruší. Stačí si vzpomenout, jaké vytržení způsobilo před lety odhalené prso Janet Jackson. A přitom v amerických filmech nevidíte místy nic jiného než bouchačky a krev. Z toho mi vychází, že Amíci se ženského prsa bojí více než pistole. A co teprve penis! To je divné, ne!?

11. Hyperlevné věci: Už jsem to psal do jednoho komentáře. Ať jste kde jste, máte pocit nonstop výprodeje: džíny za 10, dětské oblečení 2-15, boty do 30 dolarů… Nechápete to. Spotřební věci jsou tady tak levné, že není divu, že 94 % amerických středoškolaček považuje nakupování za svou nejoblíbenější aktivitu.

12. Silikonová prsa: Mnohé Američanky mají výstavní ňadra, to se jim musí nechat. Když se ale podíváte na Michaela Jacksona, dojde vám proč. Nejoblíbenějším dárkem k promocím amerických holek je právě chirurgická úprava prsou. Ano, čtete správně. K promocím! To znamená, že jim ještě nebylo třicet. Bomba.

13. Za to vás můžou sebrat! Jedeme ze supermarketu, kde jsme si koupili basu piva, kterou jsme měli v kočárku. Najednou k nám přijde pán s vyděšeným výrazem, ukazuje na tu krabici s pivem a říká: „Za to vás můžou sebrat! Být vámi tak to okamžitě schovám.“ Je úžasné pozorovat zástupy lidí s hnědým sáčkem v rukou, ve kterém mají láhev kořalky nebo plechovku piva. Ale zkuste to vyndat! Za to vás můžou sebrat.

14. Debit/credit: Když nakupujete, většinou (možná vždy) se vás ptají, jestli chcete nakupovat na půjčku. Zjistíte, že lidé tu většinou fungují jenom na půjčky. Hypotéka je zcela běžná a k tomu ještě plejáda kreditních karet a půjček na auta jiné nesmysly. Na trhu půjčování peněz je taková konkurence, že se banky a kreditní firmy předhánějí, kdo půjčí (i teď v dobách kritických!) víc. Je běžné, že za použití kreditní karty získáváte třeba „airmiles“, a tak lítáte na oko zdarma.

15. Sledování televize: Průměrný Američan sleduje televizi 7-9 hodin denně. V průměrné domácnosti je televizí často víc než lidí. Zajímavé je uvědomit si, že polovina rodin spolu vůbec nevečeří, což je jediná příležitost se potkat (jinak jsou furt v práci – musí se sakra ohánět, aby vydělali na všechny ty půjčky). Polovina druhé poloviny u toho má puštěnou právě tu televizi.

16. Polovina Amíků nemůže spát: 48 procent Američanů říká, že pociťují více stresu než před pěti lety. Stejné procento říká, že v noci leží, kouká do stropu a nemůže usnout (zdroj Americká psychologická asociace, 2006). Co polovině Američanů nedá spát? Proč se jich tolik dívá v noci na strop? Primárně dvě věci: peníze a práce – hlavní starost 75 procent Američanů. Přitom v roce 2004 to bylo 59 procent. Ta čísla jsou strašidelná, a to jsme v roce 2006 ještě neměli tušení, že přijde nějaká krize. Jaká čísla byste si tipli v roce 2009?

17. No antibiotics! Na mnoha potravinách v našem supermarketu svítily roztodivné nápisy začínající slovíčkem „no“ – no hormons added, no antibiotics, no additives, no chemicals… Už i k nám do Čech se tyhle nápisy dostávají. Zdá se mi, že je bereme jako fakt. Ale faktem je také to, že když na jeden balíček napíšou, že neobsahuje chemikálie, potom říkají že devět ostatních chemikálie obsahuje. Není divu, že v USA hovoří o epidemii rakoviny. Jestli jste viděli nějaké dokumenty na téma kvality potravin v USA, víte o čem mluvím. Myslím bohužel (co se týče rakoviny), že my Evropané na Amíky úspěšně dotahujeme.

18. Národní asociace organizátorů: Protože je všechno tak levné a navíc vám do zadku vleze deset bank a čtyřicet kreditních společností s nabídkou úvěru, kterému neodoláte, Američané nakupují víc, než jsou schopni uskladnit. A tak je v USA běžným řemeslem tzv. organizátor, který k vám domů přijde a zorganizuje vám vaše hory majetku do úhledných komínků, krabic, přihrádek. A protože organizátorů je už pěkná armáda, sdružují se dokonce v asociaci.

Tedy na to, že se považuji za tolerantního a v zásadě i pozitivního člověka, je to pěkně netolerantní a kritický výčet. Jenomže já si nemůžu pomoci. Ještě mám v živé paměti extrémní bídu, na kterou jsme narazili při loňské cestě do Mali a Guinei-Bissau. Lidi tam však byli v zásadě šťastní. Když to porovnám s tou americkou rozežraností (a to myslím, že je slabé slovo) a dám si to do souvislosti s psychickým stavem americké společnosti, tak si říkám: Něco je hodně špatně. A nakonec, když se podívám do Evropy a vidím všechna ta satelitní městečka, nákupní centra, multiplexy, hypermarkety, silnice zacpané SUV auty, hypotéky, zadluženost, hon za zážitky a zábavou, všechna ta pozlátka, která jsme od USA okopírovali, tak nevím…

A protože s tím vším, co se tu píše, souvisí Příběh věcí (USA jsou do velké míry právě příběhem věcí), rozhodl jsem se ho sem pověsit, aby nám nezapadl v kvantu komentářů. Musím říci, že jsem dosud nenašel trefnější způsob, jak vysvětlit americký styl života (který se stal i naším stylem), než je právě dvacetiminutový Příběh věcí od Annie Leonard, navíc s českými titulky.

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa

Začíná v dubnu 2012.

Přihlásit se
Liberalizační leadership
Liberalizační leadership

26.-27.11.2012

Přihlásit se
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

Jak postavit život na
silných stránkách?

Přihlásit se
Svoboda v práci
Svoboda v práci

25.-26.10.2012

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

29.-30.3.12

Přihlásit se
Lekce Tanga
Lekce Tanga

24.-25.3.2012

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • Ján Burský

    Takto to dopadne ak si niekto vytvorí boha z konzumu. Konzumu sa klaná a pre konzum žije. Jediná odmena konzumu je nespokojný život a otroctvo. A to mam rád pekné a drahé veci a vedieť zarábať považujem za dobrú vlastnosť. Ale toto je hnus.

  • joshi

    výborný!!! děkuju. Jak říká Cílek přežijou vesnice, horské osady, města zkolabujou, to je už osud civilizací…

  • Marta

    No jo, to zni desive. Ale co tech 18 principu a ja osobne? To se lehko rekne, ze fuuuuuuj konzum. Myslim si o sobe, ze jsem nekonzumni, ze mi vic zalezi na vztazich nez na majetku a ze je pro me dulezitejsi sebepoznavaci vikend nez nove boty. O lasce k prirode nemluve. Fajn, to jsem na tom zatim lip nez prumerny American. Ale kde je vlastne hranice toho, co potrebuju a co ne? A kdepak se mi lenost vplizila do zvyku, takze pri cisteni zubu je mi zatezko vypnout kohoutek a igelitky si pri nakupu vzdycky beru? To mi pripada fakt tezky rozlisit.
    Tak treba vcera jsme s manzelem diskutovali, jestli uz potrebuju novy domaci pantofle. Uz jsou dost jety a novy stojej u Vietnamcu 130 kacek. Stary dostaly zatim jeste sanci.
    Zato muj batuzek po sesti letech dostal vypoved. Osoupany popruhy a par zadrenych smouh a uz pro me neni dost dobrej.

    Citim, jsem ted tomu Americanovi urcite o neco bliz nez pred 5 lety. Nebo je to ok, ze s vekem roste standard a stan uz me trochu tlaci?

    No, jinak to asi nejde, nez o tom prubezne premyslet…

  • Sandra

    Několik jednoduchých otázek:

    1) Jaké národnosti je Annie Leonard?

    2) Do které země se na univerzity hrnou lidé z celého světa a kde se v současné době vyvíjí nejmodernější „green technologies“ a kde nejvíce je věda propojena s výzkumem?

    3) Čí prezident za peníze daňových poplatníků cestuje po světě a přednáší o tom, že globální oteplování a změny klimatu neexistují, a že ohrožují lidský blahobyt?

    4) V jaké zemi se investuje veliká část záchranného ekonomického balíčku do obnovitelných technologií? A kdo se tomu směje?

    5) Kolik vysokých politiků jako je Al Gore má ČR?

    a poslední:

    5) Kde na světě se kopíruje to nejhorší co v USA vymysleli tak horečnatě jako v ČR?

    Každý nechť si odpoví sám. -

  • Sandra
  • Roman

    Pěkně neveselý výčet…Ale doufám, že to není celá Amerika…Vždyt i u nás je konzum a byznys to na povrchu nejviditelnější a alternativní cesty spíše ty nenápadné…A navíc, když už i u nás chce někdo dělat v alternativním, neziskovém, sociálním sektoru tak aby většinou žil od výplaty k výplatě a u každé věci včetně jídla zvažoval, zda si ji může dovolit…To je hodně špatné…

  • Ales

    Na pozadi clanku citim urcitou naivitu (bez urazky). Navic je to vse zpusobene fenomenem, ktery vas nejvic prekvapuje – pujcky a pujcky v dobach kritickych: “ … že se banky a kreditní firmy předhánějí, kdo půjčí (i teď v dobách kritických!) víc.“

    Je potreba si uvedomit, ze soucasna „krize“ vznikla tim, ze si lidi prestali pujcovat. Penize vznikaji z pujcek. A tak je logicke, ze kdyz je vsechno na pujcku 1) nemusim mit nic, abych mohl mit materialni blahobit, 2) vytvari se ohromny dluh, ktery aby se zplatil, je potreba dalsich pujcek (ze kterych se vytvori penize)

    A v takovem materialnim nadbytku je asi prirozeny vyvoj urcitych fenomenu, o kterych pisete. Co se stane, mam-li moznost mit spousty veci na ktere nemam, ale zaroven sem naprosto prumerny a nudny? Zacnu si kupovat nablyskany velky veci, abych na sebe upoutal pozornost a zalibil se ostatnim …

  • Marta

    A jeste me k tomu napada, ze celkove to zdalleka nevidim cerne. Citim silici tendence k podstatnym zmenam ve spolecnosti a mam z toho posledni dobou dobry pocit.

  • Tomáš

    „Nesuď a nebudeš souzen.“ Na to se snažím myslet vždy, když soudím. A v tomhle kousku textu soudím. Nedá mi to. Když si vedle sebe položím průměrný život v USA (nebo v ČR – ono je to dnes už místy k nerozeznání) a třeba v Nigeru, jde na mě smutno, zlost a chu“t s tím něco udělat. Stačí pár fotek, pár čísel, když už se tam člověk nechce harcovat – třeba tady: http://www.youtube.com/watch?v=TcRSCynTsWc . A pak se třeba zamyslet proč jsem koupil dvoje džíny nebo proč mám ve skříni 40 košilí.
    Jinak samozřejmě na svět se každý díváme přes své filtry. Co bere mě, může jiným přijít jako naivní nebo blbé. Naprosto fér.
    Když někdo napíše něco jednobarevného (a těch pár bodů má jednu barvu), jsem rád, když ostatní nabídnou další úhly pohledu. Děkuju za ně a těším se na další.
    Jinak platí, myslím, že nejvíce zelených iniciativ přichází z Austrálie a USA, přesně jak píše Sandra (jestli jsem to zachytil správně). Protože právě tam jsou důsledky způsobu života, který si Američané s koncem 2. sv. války zvolili (a my v 90.letech mistrně zkopírovali), cítit na každém kroku.

  • River Phoenix

    K bodu 17: jo jo, přebíráme spoustu nesmyslů, co se píše na balení. když jsem si kupoval arašídy, na kterých bylo napsáno, že může obsahovat oříšky, tak jsem si říkal, že asi jsem nenormální… zřejmě jsem jeden z mála, kdo když si kupuje oříšky, tak čeká, že si koupí opravdu oříšky a ne třeba sušený banán…

  • Ales

    Offtopic.

    „Nesuď a nebudeš souzen“. Tomáši, jak lze ne-soudit? Co mám tedy dělat místo toho?
    Pokud soud je závěr, který si udělám naprosto automaticky z toho co aktuálně vnímám, jednoduše nelze nesoudit.

  • Tomáš

    Pro Aleše – alternativou souzení je, myslím, „pozorování“ bez potřeby hodnotit – věci jako – to je správné/nesprávné, hezké/škaredé, skvělé/blbé,…

    Řekl bych, že to člověku přináší dlohodobě více radosti než souzení. A hlavně to s sebou nese obrovský růst. Souzení člověka zabetonovává tam, kde je, řekl bych.

  • Jakub

    Měl jsem před týdnem s kamarádem debatu.
    Přišla k nám i jeho známá z cesty po Indii. Říkal jsem, že bych se tam taky rád vydal.
    Chci vypadnout na cca 1-2 měsíce a mít čas pro sebe. Najít sebe.
    Co proto potřebuju ? Letenku tam a zpět a pár dolarů na jídlo, levný hotel a jako savebox.
    Zbytek si odpracuju. Vyrostl jsem na malé vesnici a bylo normální, že jsem složil uhlí, pomohl jsem na poli, pomohl jsem malovat, stěhovat a dostal jsem buchty, oběd, napít.

    Taková byla moje představa. Jenže se mi dostalo prozření od té kamarádky co se vrátila.

    Ty jím musíš platit. Oni nechtějí abys za ně pracoval, abys jim pomáhal. Oni chtějí peníze. Alespoň trochu, ale chtějí peníze.
    I ti lidi v pralese, někde v horách, nebo jen ti trochu civilizovaní, ale daleko od elektřiny, vodovodů a televizních antén? Ano, i ti. A to jim nejvíce pomůže.

    Sakra. Proč ? Proč ? Já chci konat dobro. Chci jím pomoci. Chci pro ně dělat a za to chci jen trochu rýže a někde přespat.
    A oni chtějí prachy. Oni chtějí papírky .. sláva 4 dohody … Všichni se honí za papírem. (rodný list je papír, vysvědčení je papír, výuční list je papír, občanka je papír, řidičák je papír, peníze jsou papír – všechno je papír).
    Chci jim pomoci, chci aby si odpočinuly a oni chtějí potisknuté papíry.

    Kam to spějeme.

    Víte o někom kdo se nehoní za nákupy, big balením, velkým autem a …..
    Víte o někom kdo chce pomoci, bude vděčný a nechce papír ?

    Jakub

  • Roman

    k Jakubovi: jezdit do Indie pomáhat okopávat ráži je asi trošku naivní…na druhou stranu jsem nedávno četl o člověku, který tam někde v Himalájích tak podobně fungoval…ale chce to …čas – tedy být, žít s těmi lidmi delší dobu, aby viděli, že nejsi jen zpovykaný zápaďák, který tam na 2 měsíce přijel…a chce všecko poznat, projet, zažít a nejlépe dosáhnout osvícení za týden v ashramu u zázračného gurua…Když tam s nimi budeš třeba půl roku na jednom místě žít a snažit se komunikovat tak možná pochopí, že nejsi jako ty tisíce ostatních, přestanou chtít papírky, ale vezmou tě mezi sebe. Jinak pokud máš chut pomáhat tak na to není třeba do Indie…neziskovek, které hledají dobrovolníky na různé bohulibé aktivity jsou u nás spousty…
    Tož at se daří

  • Sandra

    Jakube, jestli chceš pracovat v Indii, můžeš tady: http://www.suryaschool.org/czech/volunteers.php

    Dobrovolnických prací v Indii je dost a dost. Indové kteří žijí ze dne na den ti určitě práci nedají, ta proč ji u nich hledat. Můžeš jet pracovat třeba do slamů Matky Terezy, tam určitě budeš mít čas přemýšlet.

    Sandra

  • Roman

    Po pravdě – pokud někdo chce zrovna do Indie pomáhat tak tu budou možná nejlepší formou ty papírky – použité na nějaké smysluplné projekty, at už pro sestry od Matky terezy či nějaké stavby a provozy škol apod – možností je hromada. Za ty peníze se mimojiné mohou zaplatit místní lidé, kteří mají chut v takových projektech pomáhat, tedy se jim poskytne i živobytí – místo toho, aby tam zabíral místo zápaďák naplňující si potřebu „pomáhat“ Za smysluplné vidím spíše vyškolit místní lidi, poskytnout jim know how a nutné prostředky, aby si to mohli šéfovat sami.

    Zažil jsem takové „profesionální“ pomahače v uprchlických táborech pro uprchlíky z Barmy. Cítil jsem tam určitou povýšenost – my máme poslání, my jsme lepší, my „pomáháme“ Zdaleka ne u všech, pochopitelně, nechci zjednodušovat. Ale stojí za to uvědomit si proč chci do Indie pomáhat…z čeho tato potřeba vychází…a jakým opravdu moudrým způsobem ji uskutečnit…Čímž nemá být řečeno, že tato přímá pomoc je špatná, to vůbec…Jen to vždycky nemusí být to nejdovednější řešení…

  • Ján Burský

    Súhlas – Za smysluplné vidím spíše vyškolit místní lidi, poskytnout jim know how a nutné prostředky, aby si to mohli šéfovat sami.

    Je lepšie ak sú ľudia (deti, národy) sebestačný aj pre nich aj pre nás.

  • Mag

    Hodně nad tou „kritikou“ amer.způsobu života přemýšlím, Tomáši.

    Přemýšlím, jestli bychom se zrovna tak nepřizpůsobili konzumnímu okolí, kdybychom v něm žili, kdybychom měli dost financí, jestli bychom si taky nepořizovali jedno auto za druhým, jestli bychom dali přednost procházce k bankomatu před příjezdem k bankomatu, jestli bychom vypínali klimatizaci, kdyby se venku ochladilo, jestli bychom …

    Myslím, že většina z nás „šetří“, pokud nemá na vyhazování. Jakmile se ocitáme v dostatku, šetřit přestáváme, jako bychom si chtěli užít, že už konečně nemusíme skrblit a pokud máme peněz nadbytek, začínáme plýtvat. Začínáme se měnit.

    Určitě takoví nejsou všichni, ale i já sama, ač se nepovažuju za člověka movitého a žiju spíš skromně, na sobě pociťuju, že se stoupající životní úrovní svojí i svého okolí se měním i já. Dřív, kdy jsem musela šetřit, jsem byla k přírodě daleko ohleduplnější – za volant jsem zasedla jen v nevyhnutelných případech, jinak jsem zásadně využívala hromadnou dopravu,hlídala jsem si, jestli někde nesvítím zbytečně, nekupovala jsem igelitové pytlíky do košů, které jsou už dnes samozřejmost, než jsem něco koupila, hodně jsem zvažovala, jestli to opravdu potřebuju. Atd. atd., určitě víte, o čem mluvím.
    Teď ale už tak šetřit nemusím, v autě sedím každý den a obhajuju sama sebe, že jinak by to ani nešlo, odpadkáče bez igeliťáků – no fuj!, důslednost ve zhasínání zbytečně svítících žárovek je tatam….

    Je umění zbohatnout a nedat se strhnout k plýtvání, k megalomanství, je umění zůstat pokorný a skromný.

    Tak si říkám, že Amerika je tam, kde je, protože to svoje zbohatnutí „neustála“, tak jako většina z nás jednotlivců má problém nedat se penězi svést za zcestí…

    Jen měla oproti nám tu smůlu, že sešla z cesty jako první a dál pádí obrovskou rychlostí špatným směrem (krize jí snad dá prozřít). No a my, kteří bohudíky její rychlosti nestačíme, máme ještě čas se poučit z jejích chyb, máme ještě šanci se té její zhoubné chorobě vyhnout, máme možnost zpomalit a vybrat lepší cestu.

    Chce to podle mě zavčasu se vzpamatovat. Aby neonemocněla společnost, nesmí onemocnět lidé – tzn. že se nesmíme my jednotlivci nechat nakazit slepotou, hrabivostí, tupostí, bezohledností, pasivitou…

    A teď se zamýšlím sama nad sebou, jestli nejsem idealistka, když si myslím, že bychom to zvládli.

    Končím se psaním a je mi nějak smutno. Chtělo by to něco optimistického….

  • Jakub

    No, koukám že se komentář k Indii rozjel.
    Díky všem za komentář, odkazy a názory.
    Trochu bych ale poopravil svoje vyjádření.
    Původní myšlenka byla asi takto:

    Odjet pryč a mít čas pro sebe … protože když budu tady, furt budu řešit čechy, lidi, okolí, zdejší situaci. Proto nechci pomáhat ve zdejší meziskovce. Chci si udělat čas na sebe. A to může být Indie, Švédsko, Peru, Austrálie nebo na Ukrajině. Zkrátka kdekoliv. Vypnout a být se sebou.

    Pomáhat … ano, chci někam jet a mít čas na sebe, a za to že „tam“ někde budu, těm místním pomohu. Nechci jet do města a zavřít se do hotelu a chodit na seminářře a lekce. Chci být v přírodě, vypnout. A protože budu rád když mi někdo uvaří misku rýže, nechá mě na rohoži vyspat, tak já mu za to pomohu s prací na kterou sám už nestačí, nebo bude potřeba. Vždy se něco najde, kde můžete pomoci a přiložit ruku k dílu. A nejsem typ kterému musí říci zvedni ruku a chytni to. Když vidím že je někde potřeba pomoci, udělám to. A rád pomohu prací.

    A peníze … jen mě zarazilo, po setkání s tou kamarádkou, že i tam, ti chudí, raději chtějí peníze. Než aby sami, sami si pomohli. Ano, i když nemám peníze. Co kdyby situace byla takto: Tak jo, nemáme peníze, já ti pohlídám, naučím děti psát, a ty my dáš fazole co vypěstuješ, a ty co chováš krávu dáš mléko do vesnice, vesnice ti dá na hlídání 2 chlapy, až budeme mít všeho dost, tak zajdeme na trh a budeme mít na léky kdyby se něco stalo. atd., atd. .

    Zkrátka mi jen připadá a proto jsem to sem napsal, že společnost, a nejen americká, ale světová, všude na světě, je zkaženější a zkaženější.

    Furt potřebujeme něco kupovat, hromadit, chlubit se novým autem, a …
    Toho je mi líto.
    Toho se bojím a je mi z toho smutno.

    Dneska jsem posílal kolegovy z práce odkaz … http://video.google.com/videoplay?docid=-686108267122535204&q=9/11+CZECH+SUBTTITLES&total=1&start Duch doby-Zeitgeist, tak stojí za to si to připomenout.

    A závěr: Nejsem utopista který by chtěl komunismus, rovnost všem, jen mě zarazilo, zaráží a mrzí, že i chudí lidé znají peníze a jak rychle si je kouzlo peněz ovládlo.

  • Tomáš

    Sakra, to ani člověk nemůže nikam odjet, aby o něco nepřišel. Takových parádních věcí se tady během dne objevilo. S dovolením přihodím pár myšlenek:

    1996 – totálně zapadlá vesnička ve východním Mali. Civilizace na míle daleko. Žádná elektřina, maximálně 1 mikrotranzistorák v celé vesnici. První, co musíte udělat, když do ní vstoupíte je zajít za šéfem vesnice a dát si s ním čaj. Ze „schůzky“ odcházíte s „účtem“ za průchod vesnicí, za možnost fotit, za šálek čaje a případně za možnost složit hlavu pod mangovníkem – napsaný propiskou na ušmudlaným cáru papíru. R. 2000 – konec světa někde mezi Togem a Beninem. 35 stupňů ve stínu, žádná elektřina široko daleko. Totální divočina. A kde se vzala tu se vzala prodejna coca-coly. Jo, jo naše hodnoty se šíří super-rychle…

    Známá, bývalá HR-istka velký firmy se zaregistrovala na http://www.idealist.org/ a už přes rok učí indický děti. Mimochodem já mám podobný ambice (až mě přestane bavit život v práci) i když jinde než v Indii. Jinak http://cs.wikipedia.org/wiki/Muhammad_Yunus je momentálně asi pomocník č.1. Co myslíte? Nebo já miluju http://one.org/international/. Ty mě fakt fascinujou. Jestli v tom někdo jedete, víte o čem mluvím. Těch příkladů jsou mraky. Beru si z nich naději, že může být líp. ty nejlepší se snažíme dávat do solotripu (odkazy).

    Jinak se mi moc líbí úvahy Mag. Mám podobné. Myslím, že člověk se musí mít hůř, aby se mohl mít líp. Možná jste si všimli, když se něco učíme, ze začátku to jde hůř a teprve pak jdeme nahoru. A tak i v jiných oblastech života. Někdy tomu říkají „křivka J“ http://en.wikipedia.org/wiki/J_curve

    Kromě toho bych rád přihodil „fenomén zážitku“ (ještě to tu nikdo nezmínil). Možná jste si všimli, jak se rozjely tzv. zážitkový agentury – např. http://www.netradicnizazitky.cz/ . Nebo kamarád půjčuje luxusní káry http://www.dream-cars.cz/ . Dáte 39 litrů (Kč) a den můžete jezdit ve Ferarri. To, že potřebujeme zážitek znamená, že je náš život nuda. Jenže nuda je relativně moderní vynález (naši předkové – 18.století a dál) jí neznali – alespoň podle mých zdrojů. Já si myslím, že neumíme žít a proto si kupujeme věci a to, co nám pomůže do krve vystříknout adrenalin a jiný chemikálie. Většina z nás nedovede z denodenní života vymáčkout víc chvilkový potěšení, a tak se ženeme za zážitky. A naším velkým učitelem v této životní filozofii je právě strýček Sam.

  • Svatka

    Vždy, když jede někdo ze známých do zahraničí „pomáhat“, přemýšlím nad jeho motivací. Je to zvláště tehdy, když přijede po jednom či dvou měsících, dělá výstavy fotografií a prezentuje se. Zdá se mi, že i u nás je spousta příležitostí pomáhat.

  • Johnny_Cmoud

    K filmu bych sem přidal tento link, kdo viděl Zeitgeist, možná se tam dostal… http://www.zeitgeistmovement.cz/duchdoby/index.php?option=com_content&view=article&id=46&Itemid=60

  • Johnny_Cmoud

    Marto, zníš skvěle, je krásné, když je člověk schopen trošku pochybovat o všem… Máš vlastní hlavu, paráda :) Magda a další to samé…

    Jinak s těmi podstatnými změnami… Slyšel jsem názor, že podstatné změny vedou k revoluci a vyvolání dalšího extrému, celkem logicky… Chce to změnit nějakým způsobem způsoby uvažování společnosti, aby všichni mysleli tak jako vy – tak, že pokud přijdu na nějakou trhlinu ve svém vidění světa, dostanu se dál a ne níž.
    Jacque Fresco chce svým projektem Venus postavit Experimentální město, to je zajímavá myšlenka. Pár lidí jako ty se nastěhuje do města a můžou zkoušet různé druhy společenských systémů. Pak nikdo nebude moct říct, že ráj na zemi fungovat nemůže…
    V Praze se v neděli bude konat Z-day! http://www.zeitgeistmovement.cz/duchdoby/
    Jakube, tady můžeš taky něco najít… Žiješ ve světě peněz a abychom založili svět, kde peníze nebudou, na to je třeba spousty peněz :-(
    Díky Vám, lidi, že tu existujete, hážete odkazy… Jen si říkám, zdali by to fungovalo, kdybychom my tady žili v takovém experimentálním městě…

  • Ján Burský

    Johnny_Cmoud práve preto že ja osobne neverím v nejaké hromadné zmenenie mysle ľudí a robiť to nasilu je fašizmus a otroctvo.
    To už je lepší stav ako to je. Preto sa my páči variant základného prímu.
    Peniaze sú dobrá vec no musia nám slúžiť, pomôcť k slobode a nie nás zotročovať.

    http://www.zakladnyprijem.sk/web/guest;jsessionid=ACD1E1E5F818865E657CD930568A904B

    Všeobecne ak ma niekto straší tak rozmýšľam čo tým sleduje a či náhodou nemôže mať postranné úmysle.

  • honza

    Tome připadá mi, že v tomhle článku zobecňuješ subjektivní zkušenost z Floridy na celé USA. Některé z příkladů se mi líbí, třeba ten poslední, netušil jsem, že organizátoři existují. Většina příkladů v tomhle článku se mi ale zdá zavádějící, tak k nim píšu komentáře, které můžou fungovat jako pohled z trochu jiného úhlu na možná stejnou realitu.
    k 1. Na všechno se dá najít více příkladů. Třeba pár let nazpět radnice na Manhattanu se rozhodla přes léto nepouštět na celém Manhattanu fontány, kvůli neplýtvání vody.
    k 2. V malých deli shopech v USA se dá určitě koupit plechovka piva, dvě jablka a tuším i pár plátků sýra.
    k 4. USA je mezi prvními zeměmi, která vážně a ve větším množství zavádí používání automobilů na alternativní pohon.
    k 5. Na Zličíně je kapacita 2000 parkovacích míst.
    k 6. Těžko věřit, že když si postavíš dům, necháš si postavit garáž větší než obytnou část.
    k 7. Jogging je nejpopulárnější v USA, když vidíš v Praze někoho běhat, je to vždycky spíš člověk z USA než Čech. Podle mě není pravda, že většina lidí v USA nemůže chodit.

    k 9. Určitě jsou Američani, pro které je to sranda koupit něco takové, drtivá většina Američanů má ale k vlastnímu letadlu, jachtě nebo vile na Havaji podobně daleko jako většina Čechů.
    k 11. Když máš trochu štěstí, tak boty za 30 USD koupíš v ČR taky. Nemluvím o Vietnamský tržnici, ale klídně o značkovým outletu na Národní.
    k 17. Jsou možná dál než označování potravin v EU. Výrobky na pultech tady svinstvo taky obsahují, jen to tam možná nepíšou.

  • Blanka

    „Ročně ve světě umírá hlady devět milionů osob. Dvě třetiny obětí jsou děti. Každé čtyři vteřiny tedy umírá ve světě jeden člověk kvůli hladu.“ http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=2870 Než jsem sem vložila tenhle komentář, umřelo dvanáct lidí. Něco v tomhle světě opravdu nefunguje.

  • Tomáš

    Přemýšlím nad jednou věcí.
    Těch pár bodů jsem nazval „postřehy“. Postřehy jsou zpravidla osobní (někdo používá slovíčko subjektivní) a přidal jsem přívlastek „kritických“. Tj. z celého spektra jsem vybral jednu barvu. Nejčastěji jí říkáme černá. Musím říct, že vcelku věřím na jednobarevná dílka. Třeba obrazy malované tuží nebo tužkou mám mnohdy raději než ty, které září všemi barvami. Vcelku vidím smysl opěvných ód (bílá barva) stejně jako kritických glos, esejí, úvah (černá barva). Myslím, že mají své místo.
    A nemůžu se vám rozhodnout, zda je pro mě přínosnější přidávat na jednobarevný obraz jiné barvy nebo zda nezkusit společně rozvinout techniku té jedné. Zda prostě nezůstat u kritiky a nevytáhnout z toho, co se vytáhnout dá. Spíš než říkat, že to není pravda nebo že to není tak špatné. Rozumíte mi?
    Já se snažím kritizovat náš systém života. Mluvím o USA, ale v podstatě kritizuji sebe a hlavně systém, jehož jsem součástí. Asi mi nebylo příliš rozumět…
    I když…psal jsem to, abych vyprovokoval diskuzi. A v tom smyslu myslím, že „mission completed“.

    Miluju umění tohohle chlápka – mrkněte na Portraits of American Mass Consumption: http://www.chrisjordan.com/ – velmi, velmi k tématu.

    No a než jsem tohle napsal umřelo tak 50 lidí hladem (viz Blanka). A to je to, co mě na našem světě sere (promiňte) a taky proč jsem se s tímhle napsal.

  • Ján Burský

    Tome dobrá myšlienka. Som rád že si napísal tento článok aj komentáre.
    Len jednu pripomienku. Mám pocit že je už nejakú dobu moderné stále a všade ukazovať len to zlé. Ukázať aj zlú stránku je dobré no lepšie je ukazovať aj spôsob riešenia. Sústrediť sa na problém problém nevyrieši no sústrediť sa na riešenia má šancu problém vyriešiť. Prajem nám aby sme našli riešenia a aby sme pre ne boli schopný získať podporu.

  • brano

    vynikajuci clanok, dakujem autorovi, som rad ze je viac ludi co maju podobne videnie. ja mam z tohoto sveta v poslednej dobe velmik zly pocit. zda sa mi ze sa to cele ruti do hajzlu, bohuzial, staci ked si clovek precita noviny a zisiti kolko ludi zase niekde umrelo, kolko penazi bolo spreneverenych alebo pouzitych na blbosti a mohli sa vyuzit na pomoc tym ktori to ozaj potrebuju. cele sa to toci okolo penazi a moci. co uz, ja a asi ani nikto iny to nezmeni. a najviac smutno mi je pri sledovani dokumentov o nasej zemi, to co jej robime je sialene a dufam ze sa nedozijem toho ze sa nam vsetkym za to velmi skaredo pomsti. ale neznamena to ze by som bol pesimista alebo negativista, prave naopak tesim sa z kazdeho dna s kamaratmi, no nieco vo vnutri ma stale tlaci a neda pokoj.

  • jaksim

    Treba si pozriet aj ine miesta a zistis, ze to az take „sakra spatne“ nie je. Ja som prve dva razy v Amerike stravil v NY. Druhy krat som byval u znamych v Harleme. Rozsvietis svetlo v kuchyni a vidis ako sa ti rozlezu svaby po celej izbe a zalezu za skrine. Moja manzelka je Americanka a Jej rodina je z Minnesoty, ti poviem, ze ja, denny student, ktory aj pracuje som bohatsi ako jej rodicia. Ono netreba sa pozerat iba na tie gated communities. to je ako keby si byval u Patrika Tkaca, alebo vasho Kellnera a potom robil usudky, rozdiel je v tom, ze ti americki bohaci si to zarobili svojou sikovnostou a nie kontaktmi a korupciou. U nas je ten konzum uplne rovnaky a nenahovarajme si, ze to mame z Ameriky, ale vdaka roznym daniam su u nas veci predrazene a preto mame vsetko mensie. Zase nemozes porovnavat sedlakov s maleho mesta (pick upy) s vyssou strednou triedou v meste. Ti jedia aj nakupuju zdravsie a maju Priusy alebo Lexusy.

  • ivan

    silna propaganda, uz som len cakal kedy tam zacne hrat internacionala

  • Martin

    Takto to dopadne ked niekto ide na par tyzdnov na jedno miesto a hned je z neho instantny znalec zivota 300-milionov ludi a celej ameriky. Asi ako keby american prisiel do Drazdan na par tyzdnov a potom vsetkym rozpraval aka ta europa cela je. Co by ste si o nom mysleli? Ze blby american? A co si myslite o autorovi clanku?

  • nevedko

    Amerika vznikom eura o vsetko ocom je clanok prisla.Hypotekarna kriza je len prvym dosledkom silneho eura, ked uz USA minimalne Europu prestali vyciciavat cez nadhodnoteny dolar.Prestal fungovat strojcek na peniaze a teraz sa im zacne vsetko rucat.Aj tak je na pocudovanie ,ze kerz dolara je taky aky je.Mozno su amici taki frajeri,ze budu cicat i nadalej.Nie su taky produktivni ako si ziju.

  • Laura

    Clanok bol zabavny, nebudem hodnotit ci bol tendencny. Ale to video… neviem ci je to niekoho omyl alebo naivita. Ze sa vyrabaju schvalne take procesory ktore do starych pocitacov nepasuju a podobne :)) Ze len ten procesor sa zmenil, to je totalna hlupost. 13-ta minuta, pozrite si tie namotavky.
    Taktiez je hlupost ze veci sa schvalne vyrabaju tak, aby sa rychlo pokazili. Nie, veci sa sice dnes vyrabaju na kratsiu zivotnost, ale preto, aby boli lacnejsie a preto, lebo vyvoj ide tak dopredu, ze stare veci sice funguju ale su neefektivne a teda sa aj tak oplati ich vymenit. Aj kvoli ochrane zivotneho prostredia a znizovaniu spotreby energie. Kto vlastni 20 rocnu chladnicku asi vie o com je rec. Chladnicka ma zivotnost 100 rokov, ale dnesne chladnicky zozeru 10% oproti 30 rocnej chladnicke, nehovoriac o tom ze maju chladenie vzduchom takze ked si do nej date klobasu a kolac, tak ten kolac nevonia klobasou… Podstatne ale je ze setria energiu, ktoru treba vyrobit, vytazit uhlie napriklad a ludia co by pracovali v elektrarni alebo v bani mozu robit ucitelov (keby sme nemali statne skolstvo… (USA included)).
    Dalsi omyl je ze radio si kupila za 5 USD preto, lebo zdierame chudakov cernoskov a cinanov atd. Ano je uzasne ze stoji len 5 dolarov a pritom su v nom pouzite suroviny a praca z celeho sveta, lenze to zasluha slobodneho trhu, obchodovania, ktory dovoluje maximalizovat efektivitu vyroby ci produktivitu. Neviem ci si to niekto vsimol ale Cina bude za chvilu najbohatsim statom sveta tak ake ozobracovanie? To, ako si v Cine prerozdeluju bohatstvo je druha otazka, ale to neovplyvnime tym, ci budeme tie veci kupovat alebo nie. Pravda je ze zivotna uroven sa v Cine zvysila, pre kazdeho Cinana.

    Na zaver chcem povedat, ze je kazdeho rozhodnutie ako bude zit svoj zivot a ci bude chodit na aute aj na zachod. Urcite je amerika plna ludi, ktori si vybrali spotrebu veci ako nahradu za zivot, ale je to ich VOLBA. Nikto ich nenutil. Na druhej strane tato krajina dala svetu kvantum vynikajucich myslitelov a vynalezcov, vdaka slobode a prosperite ktoru im poskytla (ako to tu uz niekto spomenul).
    Takze ked analyza, tak do detailov, nenechajte sa obalamutit ludia.

    zelam krasny den :)

  • :))))

    hahaha, pekne ignorantska hovadina. :)))))

  • Jay

    Toto co si tu popisal je typicky pohlad navstevnika ktory je tu len letmo. Bud vsetko ohromne obdivuje, alebo na vsetko hundre. Niekedy som sa zvykol s takymi zabavat a rozpravat im take sprostosti ake si tu popisal. Ani 30% z toho nie je pravda a navyse skreslena, takze sa ukludni, ved vies ako sa hovori, ziadna kasa sa neje taka horuca ako sa uvari.

  • ROman

    Tomas… dakujem za tento blog. Dufam, ze vacsina ludi, ktory si to precitaju, sa aspon na niekolko sekund zamysli nad svojim fungovanim v tomto svete. Tie skutocne hodnoty, ktore davaju zivotu zmysel, uz davno nie su na strane ludskych vlastnosti, ale na strane materialna a mamonu. Zial. Ludia coraz tazsie dokazu vychadzat navzajom medzi sebou. A nielen ti „cudzi“, ale aj priatelia a partneri. Konzum nas otupuje a prestavame vnimat co je skutocna hodnota.

    Jay… pozri si prispevok c. 27 v tejto diskusii. Zistis, ze si uplne, ale uuuuplne mimo.

    Laura… clanok a video je o ludoch Tvojho typu. :-)

  • Jay

    Roman,

    ani trochu si nemyslim ze som vedla, zijem v tejto krajine uz dost dlho na to aby som vedel povedat o co ide. To co bolo v blogu opisane su hluposti ktore sa mozno hodia na nejakych 5% ludi. Vsetko ostatne su hluposti, amricania ziju tak ako ostatny ludia so vsetkymi beznymi starostami.

  • Laura

    Roman :)

    nikto ta nenuti do mamonu, mozes zit ako askét. Na Orave je plno pozemkov za babku, kde si mozes dopestovat zemaky a zit v hlinenom domceku:)

    A ak dovolis nas ostatnych nechaj zit po svojom.

    Ak mas spasitelsky komplex tak to je iny pribeh, ale rada do zivota: neries problemy druhych, zacni u seba. Potom pochopis ze to video je obycajna manipulativna propaganda.

  • UjoPeter

    Jakubovi ku tej Indii … a ku monetarnym systemom na vidieku ;-)
    Nas geolog skoncil tyzdennu sichtu v terene, v jednej casti severbej Indie …. jeho miestny sofer, vzdy po navrate umyl auto a odchadzal (tiez po tyzdni) za svojou rodinou .. geolog sa medzitym osprchoval, prezliekol s chystal sa, ako kazdy tyzden, vyrazit s autom do vzdielenejsieho mesta za trochou kultury a zabavy. Vzdy, ked preberal kluce od auta dal soferovi rupiu (on umyvanie mal sice v plate, no ale taka pozornost, ze pekne umyl ;) …
    Raz po neobycajne pracovne uspesnom tyzdni mu povedal, ze taky sukcess, ze dnes dostane dve rupie… ked sa vratil ku autu, zistil, ze auto „mydli“ nejaky manik v bedernej rusle, miestny sofer sedi v jeho stolicke na priedomi, pofajcieva a diriguje umyvaca … ked sa „svojho“ prekvapene pytal, preco umyva ten druhy … vysvetlil mu, ze kedze mu da 2 rupie – za jednu mu to „tam ten“ umyje a on je teraz sahib, lebo nemusi pracovat a ma 1 rupiu zisku ;-)
    Howgh

  • jozo

    Je to vystizne…Mam desiatky podobnych story z mojej prvej celorocnej skusenosti v roku 1996….Slovensko samozrejme nepoznali..Takze sa ma bezne pytali tam v ceskoslovensku mate aj televizory a normalne zachody? Ake to je byt stale sucastou Ruska(ozaj trefne v roku „96)…….Ale vracal som sa tam skoro kazdy rok asi 10 rokov a nakoniec som si uvedomil aky drbnuta cela ta doktrina choreho konzumu a odpadu je….Televizia je nakazena reklamou na lieky a auta, oni propaguju lieky 10 krat za minutu, proti bolesti 4 reklamy za sebou, potom 2 reklamy na lieky na spanok, potom 2 lieky na zazivanie, potom este krem na vrasky s ucinkami botoxu a 15 minutovy blok reklam konci…..Kriza ich snad konecne dovedie k rozumu…

  • Adela Makova

    Zaujimave postrehy, ale z niektorych je zrejme ze autor ich vnima ako turista/visitor, nie ako obyvatel, lebo ich podstata je v sposobe zivota v USA ktoru turisti zvacsa nemaju prilezitost (alebo cas) poznat natok, aby pochopili dovody preco je nieco tak ako to je. Narodny problem nedostatku public transportation/MHD moznosti vo vascine velkych i mensich miest sposobuje potrebu viacerych aut v rodine a preplnene parkoviska pred strednou skolou. Ucelnym (nie bezhlavym) pouzivanim kreditnej karty si obyvatel buduje dobru „credit history“ bez ktorej si v USA ani neskrtnete (pristup k pozickam na dom za vyhodnych podmienok, prijem do zamestnania, atd). Inak, celkom trefne postrehy.

  • Solvina

    Rád bych viděl podobným stylem sepsaných pouhých 9 bodů, jak průměrný Johnny Amík vidí ten náš prdelákov.
    Nebo, nebo třeba jak [skutečně chudý pozemšťan] vidí naše nákupy balených vod.

    Plus následnou debatu, kde by všichni Čechoslovaci pindali o tom, jak je to ve skutečnosti a jak ten návštěvník nic nepochopil.

    A jako video bych dal Hostel.

  • Šárka

    zvláštní fenomen, jskou emotivní diskusi vyvolal tenhle článek. kolik lidí se nachalo strhnout do prosazování svého pohledu na věc, která je vnější, a přitom sám do sebe si tady sáhnul málokdo. sáhnout si do sebe, to si myslím, byl ten hlavní Tomášův popud, proč napsal tyhle své postřehy.

    Něco mě vede myslet si, že ti, co si sáhli do sebe, se do této, místy až vyhrocené, výměny názorů nezapojili. Já patřím do této skupiny. Zamyslela jsem se nad tím, která má počínání mají tendenčí směr, který může dojít až do jednoho z výše uvedených kritických bodů. Ale jaksi mě bojovný nádech této diskuse odradil.

  • Tomáš

    Jo, jo. Mluvíš mi z duše Šáry. Já se taky na chvíli stáhl a vidím, že nejsem sám. Ale přece jenom!? Žijeme ve světě, ve kterém je důležitější mít pravdu než porozumět. (Ne)souhlas je důležitější než pochopení. A tak by nás mě!?) možná nemělo překvapovat, když se debata točí okolo toho kdo má nebo nemá pravdu. I když na tomhle blogu je to díkybohu výjimkou. Uf! jak já jsem vám za to vděčný!!

    Hlavně proto si této diskuze nadmíru považuji. Uvědomil jsem si, co tu máme a to je cenné. Navíc mě to přimělo dokončit osmnáct nadějí pro lepší svět.

  • frank grela

    Ja zijem v USA viac ako 42 rokov. Zil som v Chicagu v Californii,Missouri, Floride,ale nemal by som odvahu hodnotit a analyzovat Amikov.Je ich 300.000 v mnoha nabozenstiev a narodnosti. Taketo hodnotenie sa skutocne opovazi len blby PEPIK. Prid do CHICAGA a nakraja ju ti sunky jeden,alebo sto kusov. Ale nakoniec v ri… bol hov.. videl. Ak si myslis,ze poznat USA ti staci dvakrat do roka skocit na lietadlo tak si BLAZON.

  • frank grela

    Jeste neco Tomasi,patris medzi tych,ktory dojdu do USA a zistis, WHAA tady se nemluvi cesky a je to tady ine. Az zas prides do USA tak sa snaz prinies do CIECH nieco ako napr.ze Ti niekto v supermarket podrzi dvere,ze Ti nejkto podakuje,ze sa na teba niekto usmeje a vobec ze Ta pozdravi uplne cudzi clovek na ulici. Ked si v aute a potrebujes sa dostat na hlavnu tak sa vzdy najde vodic ktory Ta pusti a nemusi mat strach ako v Prahe,ze Ti niekto namlati drzku. Taky ked mluvis lamanov anglicstinov nikto sa nevali smichi po zemi a nekouli ocima, ako je to zvykom pre majstrov sveta v cechach a hlavne v PRAHE.

  • Mag

    Tome, ani nevíš, jak se těším na tvých 18 nadějí pro lepší svět! Naději vnímám jako světlo a toho není nikdy dost. Zdá se, že bude dobrý každý jeden paprsek, kterému se podaří proniknout do našich potemnělých myslí a srdcí… ;-)

  • Svatka

    K článku o USA mě napadají asi jiné věci, než co je v USA blbě či není…..
    Zaujaly mě reakce na článek.

    Tomáši, dobře že jste zkusil jinou polohu psaní – a to kritickou. Hned je plno přispěvatelů do diskuse. Čím to? Proč je tolik lidí rozčilených? Proč tak silné reakce na subjektivní postřehy?

    Celistvost v článcích zde často nese sebou mlčení nebo jen pár příspěvků. Proč?
    Když malujete černou, objeví se hned černá – kritika. Když píšete nebo malujete bílou, neobjeví se v takové míře bílá – tzn. zpětná vazba: „dobře napsáno, nebo nemám co dodat, nebo pěkné, nebo prostě jsem rád, že to někdo píše a já si to mohu číst,“ atd….. Tím jaksi šetříme. Proč?

  • real name

    každý 4.-5. barel ropy, který se na světě vytěží, se spálí na amerických silnicích? asi nie

  • roman

    No věru od minula se tu objevila chvílemi pěkně ostrá a chvílemi až nenávistná nota…Taky jsem na to na těchto stánkách nebyl zvyklý. A nebývalá koncentrace krásné slovenštiny. A podle jmen lidé, kteří se tu obyčejně příliš nevyskytují. Ať je to čím to je, možná by se mohl každý tady zamyslet s jakým pocitem do diskuze přispíval. Tomášův článek určitě není žádná objektivní celistvá pravda, je to pár kritických poznámek a určitě s nimi nemusí každý souhlasit…Projevit svůj nesouhlasný názor ale rozhodně není nutné spojit s výpady proti pisateli…To svědčí jen o jistých nepříliš vyzrálých osobnostech některých kritiků. Vždy se mi zdá šílené útočit kvůli názorům v internetových diskuzích na jiné lidi – na lidi, které jsem v životě neviděl, nevím v jakém kontextu svůj text napsali, nevím zda jsem ho pochopil tak, jak oni mysleli – protože celá tato virtulní komunikace je tak…virtuální. Proto jsem se takových diskuzí převážně neúčastnil a zapojil se až nyní v Peoplecommu, protože tady mi přišlo, že lidé hovoří o tématech a nemají potřebu nějak srážet pisatele. A navíc to bylo pro mě jako spolupracovníka Peoplecommu Tomášovo přání :-) Tedy doufám, že se naše vzájemné sdílení bude dotýkat spíše témat jako takových a osobní invektivy si každý může nechat na osobní setkání, má-li na to odvahu a potřebu. A Tomáši, jak ty ses cítil, když jsi četl ty hodně negativní a osobní příspěvky? Asi taky dobrá škola, co? Tak přeji všem kapku více nadhledu a radosti. R.

  • Mišo

    S mnohými bodmi súhlasím, čo si napísal, americká rozožranosť je už asi ozaj psychicky neznesiteľná, no kámo, myslieť si, že ľudia v Mali, alebo Guinea Bissau sú šťastnejší je dosť smiešne…. Nebol som tam síce, ale ozaj mi stačí vidieť, čo sa deje v Afrike… A inak ten 9. bod? Ďalší socialista na scéne? Neviem, čo si tým chcel povedať, to majú teraz Amíci ísť do najchudobnejších krajín a rozdávať peniaze? Alebo, však aj v Česku je už dosť peňazí, prečo nejdeš trošku rozdať z vlastného vrecka? Hovoriť o nejakej nerovnosti vo svete je absurdné. Sa zamysli, čo si ty vlastne sám povedal o tom africkom „šťastí“, podľa teba sa tam asi teda majú dobre… a nechcú s tým nič robiť.. tak prečo o tom polemizovať? proste sa im taký život páči a je to čisto ich problém… Mimochodom, Afrike by som najradšej neposielal ani Euro…. už tam bolo toho poslaného toľko a hovno so sebou za tie desaťročia spravili… A na tom americkom spotrebnom živote asi čosi bude zaujímavé, keď to celý svet kopíruje. Je to fajn, ale len do určitého bodu.. žiť konzumným životom.. no kde je tá konečná miera? Bohužiaľ, ľudia majú tendenciu si stále zjednodušovať život, a skús to zastaviť, keď majú k tomu príležitosť…

  • jeniczech

    no jo, ale otázka co s tim můžeme udělat?

  • jeniczech

    a jeste musim s úsměvem dodat: proč slováci prostě musí bejt sprostí? :-)

  • Karel

    Podle mě je úplně jedno, jestli je článek o američanech, australanech nebo marťanech.

    Zásadní je to, že lidé prostě propadají konzumu, který je však nenaplňuje. A je na každém, jestli se nad tím dokáže zamyslet nebo si i dokonce přiznat, že to jsem i já, kdo se podílí na tomto divadle. Někteří v diskuzi to udělali, některým to však ego nedovolí a tak se oklikou brání, že článek je subjektivní, že v Americe to chodí jinak atd. atd. Prostě přiznat si, že jsem propadl komerčním hodnotám a že můj život je kromě konzumu vlastně prázdný a proplýtvaný není s přibývajícím věkem vůbec jednoduché :-)

    Takhle jsi ten článek Tomáši myslel?

  • Tomáš

    Jděte na blog http://blog.peoplecomm.cz/ a zadejte si nejčtenější nebo nejdiskutovanější články. Všimněte si, na jakém místě je tenhle článek. Nějakých osmnáct nářků na konzumní styl života přilákalo za pár dní na 6000 lidí (a denně tam dál chodí stovky). Průměrný čas strávený na stránce je skoro osm minut. Z toho usuzuji, že to většinou nebyl omyl. Zajímavý. Zatraceně zajímavý.

    P.S.: Karle, nevyjádřil bych to líp. Děkuju Ti. Myslím, že po cestě do Tokia bych psal o Japoncích a přitom by to byly asi hodně podobný postřehy.

  • ROman

    Jay,
    netvrdim, ze nemas pravdu… len som poukazal na to, ze Tomas sam vysvetluje, ze ide o jeho subjektivny pohlad. Podla mojho nazoru sa ani tak nesnazil poukazat na sposob fungovania vacsiny americanov, ale na to, co dokaze urobit konzumny sposob zivota s ludmi… a myslim si, ze to plati plosne, nielen pre US.
    Vnimam to rovnako aj na Slovensku a myslim, ze to bude podobne aj u susedov v okoli.
    Slovne spojene „zivotna uroven“ sa stalo v ustach politikov synonymom pre konzum… cim viac si mozes dovolit kupit, tym vyssia zivotna uroven.
    Otazkou je, ci uroven zivota ma byt merana podla tejto skutocnosti…

  • ROman

    Laura,

    v sucasnosti sa uspesny marketing robi formou soku… veci musis trochu prehnat a postavit zlahka (alebo naoko) proti prudu.
    Tak je urobene aj to video. Je to propaganda? Nie je?

    Hm, OK, tak co je potom sucasna snaha vlad vrazat stovky milionov eur, ci dolarov do zvysenia spotreby mas ludi? Nie je toto propaganda?
    Ked sa ukazalo, ze mnozstvo produktov na trhu v skutocnosti nema taku hodnotu, za aku sa predavaju? Ze podniky, ktore ich produkuju, uz davno nie su zdrave, lebo neprodukuju zisk? Ale je potrebne ich udrzat, lebo zamestnanost… oblubenost politikov, preferencie, moc, peniaze…

    btw. ked som bol naposledy na Orave, nezdalo sa mi, ze by tam ludia zili v hlinenych domcekoch. Skor naopak… vacsi vyhrava… :-))

  • dano

    Kecy. Prečo autor nenapísal článok „Osemnásť kritických postrehov k svojmu životu“? Vážne žijete tak skvelý život, že nie je čo kritizovať? Nikdy ste nevyhodili potraviny? Nejazdíte autom? Do tej ameriky nelietate lietadlom? Nenakupujete veci ktoré vám nutne netreba k prežitiu?
    Alebo vari tak ako to robíte vy je to ok, ale keď to niekto robí „viac“, alebo „nad mieru“, ktorú si stanovíte vy je to zle?

    Ján Burský: Základný príjem je pretransformovaný komunizmus. Čistá utópia. Väčšina ľudí pracuje len preto, že za to dostáva peniaze. Keby dostali peniaze „len tak“, nerobili by. Čo si myslíte, čo by sa stalo, keby ľudia prestali pracovať? Kde by sa brali peniaze na ten „základný príjem“? Nebolo by trochu nespravodlivé, že ten, ktorý pracuje dostane rovnako ako ten čo nepracuje?

  • dano

    Pardon. Okrem „Základnej idey základného príjmu“ som si prečítal aj prvú z častých otázok a beriem späť vetu „Nebolo by trochu nespravodlivé, že ten, ktorý pracuje dostane rovnako ako ten čo nepracuje?“.

    Ten kto bude pracovať bude mať viac. Chápem. Potom nerozumiem, čo sa mení oproti tomu, ako je to teraz? Aha, bude viac darmožráčov, ktorí nebudú nič robiť a budú dostávať ZP.
    Tých darmožráčov máme aj teraz dosť. Je kopec ľudí, ktorí zneužívajú sociálny systém. Ľudí, ktorí sú v produktívnom veku, ale nikdy nepracovali, len využívajú sociálne výhody a spotrebúvajú sociálne dávky. A pritom majú napríklad rovnakú zdravotnú starostlivosť ako ľudia, ktorí pracujú celý život, platia dane, poistenia a podobne.

  • Roman

    Co některé lidi tak žere? Že tu někdo napsal pár kritických postřehů k životu v USA? Přece nikdo netvrdí, že je toto celá Amerika a že nikde jinde by se nenašla témata ke kritice. Určitě by se dalo napsat 18 připomínek k životu v Čechách, na Slovensku, v Ghaně, ve Švédsku. A co? Co máte potřebu vyjádřit? Co některé z vás na tom článku štve? Podívejte se k sobě, do sebe, na své pocity – odkud vychází, z jakých pohnutek…A potom v klidu s tím zkuste setrvat.

  • dano

    Roman: musím sa priznať, že viac ako tá kritika ma štve spôsob, akým je napísaná. Povrchne, zovšeobecňujúco. To vaše „Přece nikdo netvrdí, že je toto celá Amerika“ mi dáva za pravdu. Takéto demagogické články nemám rád a k tomuto som sa bohužiaľ dostal. Nedalo mi a vyjadril som sa.
    Čo vás žerie na tom, že niekto nesúhlasí s vami?

  • Roman

    Dano: Možná to z mého příspěvku není patrné – já neřeším, zda ten článek je či není objektivní, já se snažil vést ty rozhořčené kritiky, aby se podívali na zdroj jejich rozhořčenosti. Nedával jsem tu žádný názor s nímž by měl někdo souhlasit či nesouhlasit, tudíž mě těžko něco žere. Mně jen fascinuje a zajímá co způsobilo takovou lavinu často i dost osobních a mám pocit dost vypjatých reakcí. Když se podíváte na začátek diskuze tak jsem jako 1 z prvních reagoval a nebyla to žádná jednoznačně souhlasná reakce. Takže mě tu nic moc nežere, ale mám pocit, že vás a mnohé další ano a třeba může být zajímavé pobavit se o tom, co. Ale to vyžaduje ochotu naslouchat a nejen veden prvotním „spravedlivým“ hněvem vychrlit nějakou kritiku. A taky pochopitelně tu hraje velkou roli komunikace přes síť – při osobním rozhovoru bychom možná zjistili, že spolu v podstatě souhlasíme – nebo bychom si nejasnosti vyjasnili mnohem dříve…

  • dano

    Roman: Možno by sme došli k rovnakému záveru, nevidím dôvod prečo nie. Ešte raz píšem, že mňa osobne dosť naštvala forma. S určitými časťami by som mohol súhlasiť, ale určite nie tak ako je to napísané.

  • Laura

    Roman 58:
    Marketing je forma, vo videu je chybny obsah. Argumenty a logicke konstrukcie su chybne. Neviem ci schvalne alebo naivita.

    Co sa tyka vlád simulujucich realnu spotrebu – uplne s tebou suhlasim je to dalsia hlupost.

    Orava: skus ist vyssie do kopcov, najdes :) pá

  • Mladý akcionář

    Se spotřebou většiny ropy v USA je to bohužel pravda :(

    Pro nevěřící Tomáše:

    http://www.nationmaster.com/graph/ene_oil_con-energy-oil-consumption
    http://www.gearthblog.com/blog/archives/2007/02/world_oil_consupmtio.html
    http://www.bp.com/subsection.do?categoryId=9023761&contentId=7044545
    http://www.eia.doe.gov/emeu/international/oilconsumption.html
    … určitě bude něco i na Wiki a na tisíci dalších míst

    Ostatní body stojí přinejmenším za zamyšlení.

  • real name

    kde sa v tych odkazoch tvdi, ze „každý 4.-5. barel ropy, který se na světě vytěží, se spálí na amerických silnicích“?

  • Tomáš

    Přátelé, já tu „debatu“ stále trochu vyděšeně sleduju z povzdálí… Chci se jen zeptat, když už tady zmiňujeme 4.-5.-6.,… barel ropy a jiný podbný věci… Kdo jste na vlastní oči viděli barel ropy? Kdo jste na vlastní oči viděli ropu jako takovou? Kdo jste vlastními silami měřili spotřebu na amerických silnicích?
    Já ne. Já jenom papouškuju názory ostatních. Ať už se jedná spotřebu ropy, koukání na telku, míru nešťastných lidí,… A dal bych ruku do ohně, že většina z vás jste na tom stejně. Tak zvažte prosím, jestli vám stojí za to se stále dohadovat, kdo má pravdu a jestli jsem malý nebo velký debil, že jsem napsal takovou demagogii. Nejsem si jist, zda to někoho obohatí. Mě ne.
    Mě osobně pálí to, jak fachčí (v mnoha ohledech) svět okolo nás a celý smysl těch osmnácti bodů je přimět nás k zamyšlení se, jestli to třeba nezkusit trochu jinak. Tak nazdar!

    P.S.: údaj o sptřebě ropy mám z těchhle stránek: http://www.idealbite.com/

  • real name

    spotreba ropy = spotreba paliva na cestach?
    vid napr. graf z http://www.bpf.co.uk/Press/Oil_Consumption.aspx
    (velmi hrubym odhadom) upravena formulacia
    Mimochodem, každý 10.-12. barel ropy, který se na světě vytěží, se spálí na amerických silnicích. Síla, ne!?
    uz neznie tak bombasticky

  • dano

    Tomáš: A práve vec, ktorá ma naštvala je to, že len „papouškuješ“ názory ostatných, robíš unáhlené závery a na tom staviaš závery že „Něco je hodně špatně“.
    Potom tu máme kopec ľudí, ktorí tvrdia, že za globálne otepľovanie môže človek, že autá na elektrinu nemajú žiadne emisie a keď sa rozšíria, budeme mať zdravé ovzdušie a podobné bludy. Nikto sa nezamýšľa nad dôsledkami.
    Potom sa stane to, že keď sa začne dotovať pestovanie určitých rastlín na biopalivá, tak sa prestane pestovať obilie na chleba (príklad).

  • Tomáš

    Pro vás, kdo si nepotřebujete vyjasňovat pravdu/nepravdu, mrkněte na: http://www.chrisjordan.com/ – sekce „An American Self-Portrait“
    Člověku to může poskytnout zajímavý vhled do tématu.

  • Blackbead

    Odlišný názor druhého člověka je pro mě jen odlišný názor druhého člověka. Můžu ho prostě nechat být. Můžu se jím inspirovat. Můžu se vůči němu vymezovat. Záleží na mém přístupu, mých hodnotách, motivech a potřebách. Možná ze všeho nejvíc na tom, jestli se mě ten názor nějak osobně dotýká (pak mě to vede k tomu, nějak reagovat) nebo ne (pak ho prostě nechám být).

    Nicméně každá diskuse přináší pohyb, změnu a takovouhle smršť jsem tu ještě nezažil, to je fajn, že to takhle žije!

  • Ján Burský
  • yaxi

    tak, teď by se měla otevřít láhev vína. řekl bych, že nejlépe z moravy :)

  • Tomáš

    V současnosti je v USA 700,000 bezdomovců a 18 miliónů prázdných domů a bytů. (zdroj: http://www.endgame.org/)

  • Nikola

    Právě jsem dostala facku. Doufám, že se vzpamatuji…Můj život: ráno – auto-práce-domů-únava-televize-víkend-auto-nákup-pondělí-ráno-práce…a to je mi 21 let. Od teď musím okamžitě přehodnotit svůj život……ano, mohu si ledacos koupit…ale já už nic nepotřebuju. Chci jen:vidět častěji svoji stejně uboze žijící rodinu, čas, práci, která má smysl ( nyní jsem robot nenasytného kapitalisty ). Takže dost….něco udělám, ještě nevím co, ale děkuji …budu teď plavat proti proudu konzumu a doufám, že mě neutopí první vlna slev :-)

  • peter

    k romanovi – , nexcel som reagovat ale na toto musim!!! Najskor napises: No věru od minula se tu objevila chvílemi pěkně ostrá a chvílemi až nenávistná nota…Taky jsem na to na těchto stánkách nebyl zvyklý. A nebývalá koncentrace krásné slovenštiny…., a potom: …Projevit svůj nesouhlasný názor ale rozhodně není nutné spojit s výpady proti pisateli…To svědčí jen o jistých nepříliš vyzrálých osobnostech některých kritiků…takze aby som spravne poxopil ty hovoris ako nemame nikoho ktitizovat a sam, aspon mam ten pocit ze ktitizujes ludi zo slovenska ???…dufam ze sa mylim inac neviem naco to co pises pises :D…hezky den!

  • Roman

    Už jsem měl za to, že je tato diskuse uzavřená. Vytrhávat věty z kontextu je snadné a překrucovat významy také. Pokud nechápete co jsem psal tak tomu prosím aspoň nedodávejte své významy. Nevím co bych měl ke svým slovům doplňovat – psaný text se vždycky dá chápat různě a donekonečna vysvětlovat co a jak jsem přesně kterou větou myslel nemám zapotřebí, protože pokud si to někdo bude chtít vyložit po svém, zase to udělá. Nejlepší by to bylo vyříkat osobně, tato forma komunikace přes net není opravdu ideální. Že bych měl něco proti Slovákům a že zakazuju kritizovat? Jestli takhle chápete mé příspěvky tak čtete asi něco jiného, než co jsem psal – je dobré sundat si své filtry, aspoň na chvíli – anebo se vyjadřuji nepřesně. Možná obojí.

  • Griffon

    V některých bodech máš pravdu, to uznávám, ale celé vyznění článku je takové, že američané svým způsobem života vlastně způsobují chudobu a umírání lidí hladem a žízní. To je naprostá hovadina. Chápej, že je úplně jedno kolik vody spotřebuje průměrný Američan za den, na tom že někde na druhém konci světa nemají tisíce lidí přístup k pitné vodě to nezmění nic. To samé platí o tom, že spousta amíků je dost bohatých na to, aby si koupili letadlo nebo vilu…máš pocit, že kdyby nebyli tak bohatí a letadla a vily si nekupovali, že by to nějak pomohlo chudým zemím někde v africe či asii? Takhle bych mohl rozebrat pár dalších věcí z článku, ale pro příklad to stačí…ještě bych připomenul to, co jsi napsal o zabíjení lidí v Iráku kvůli ropě…proboha, než něco takového napíšeš, zamysli se trochu a zjisti si fakta, vždyť je to naprostý blábol. Američané za ropu platí pořád stejnou cenu, opravdu to nefunguje tak, že dobudou Irák a pak si tamní ropu zadarmo vezmou…naopak, každý konflikt cenu ropy ještě zvyšuje. Krom toho, ekonomika řady států na blízkém a středním východě prakticky stojí na tom, že těží ropu a prodávají ji do západní Evropy a USA…nebýt toho, že lidé v USA jezdí obrovskými auty a spotřebovávají tisíce barelů ropy denně, tak máš ve světě o několik desítek milionů víc lidí, žijících o hladu a pod hranicí chudoby.

    Sečteno a podtrženo, uvědom si, že každý je tak nějak strůjcem svého štěstí, a to platí nejen v případě jednotlivých lidí, ale i jednotlivých států. Za to, že někdo v Afghánistánu má nedostatek pitné vody, nemůže Američan, který si zalévá svůj trávník. Za to, že někdo v Africe zemře hlady, nemůže Američan, který si koupí v supermarketu pytel jablek. Za to, že v Indii žije člověk v plechové chýši, nemůže Američan, který si koupí vilu na havaji. A za to, že v Iráku zabije sebevražedný atentátník dvacet civilistů, nemůže Američan, který tam přijel osvobodit lidi od diktatury.

  • Griffon

    Koukám, že mi tam nějak haprují velká/malá písmena, za což se omlouvám, ale editnout to bohužel nejde.

  • Carl114

    To je hnus. Nedivím se, že většina lidí z ameriky jsou tlustá prasata. Z odpuštěním, ale to co tady čtu je hnus. Když na to tak koukám asi bych byl v USA zloděj. Prostě bych všechny okrádal. Nebylo by těžké jim utéct. Kam tenhle svět jde? Za chvíli se bude prodávat i vzduch. Stejně jako se lidé dříve smáli tomu, že se bude prodávat voda. Hnus!! A jídlo? … To samé. Asi bych na USA hodil atomovou bombu a byl by pokoj. Prostě by byl klid :)

  • Tomáš

    Už jsem to někde psal… tenhle článek si denně ještě dnes přečte několik desítek lidí… k dnešku bezmála 11000 shlédnutí. Fascinuje mě to. Možná bych se těmto „konfliktním“ tématům měl vyhnout. Stejný osud zažil můj pokus o alternativní pohled na romskou otázku: http://blog.peoplecomm.cz/clanek/cechum-vstup-zakazan
    Mé OSOBNÍ POSTŘEHY vyzněly jak vyzněly. Snad to někoho přimělo k zamyšlení. Jinou ambici jsem neměl.

  • Ján_Burský

    Tome nebuď blázon. Tento článok sa šíril netom s odkazom naň. Preto sem prichádza toľko ľudí. Veď to je pre teba výborná propagácia. Veď to že je niečo kontraverzné (konfliktné) neznamená že sa o tom nemá hovoriť. Veľa ľudí si môže prečítať aj ostatné články a rozšíriť si obzory. Takže je to dobré pre teba aj pre čitateľov. :)

  • Griffon

    Carl114 -> Pokud jsi tohle myslel vážně, pak se nad sebou skutečně zamysli. Něco takového totiž může myslet vážně jen opravdový blb. Pokud to je mnou nepochopená nadsázka/vtip, pak se omlouvám.

  • Carl114

    Jasně, že je to nadsázka. Už celej žhavej jedu do Ameriky okrádat lidi a sestrojovat atomovku. S tím vzduchem je to ale holí fakt.

  • Monika

    To Carl114: Bacha na nadsázky.Dokonce i v reklamě se dohlíží na morálnost nadsázek, aby se totálně nezvrhly. Přitom reklama – to je neskutečný svět. Když spolu komunikujeme v realitě a nadsazujeme, mysleme na to, co vlastně zveličíme – pozitivní postoj? negativní postoj? optimismus? pesimismus? nebo naši frustraci?? Má cenu otrávit vzduch, aby se pak opravdu musel kupovat? :-)

  • Carl114

    Já bych to bral docela vážně. Před desítky let se taky říkalo, že je blbost, aby se platila voda :)

  • Tomáš

    Tenhle komentář mi unikl (č. 83), Honzo. Asi jo. Asi se na to moc neumím podívat z týhle strany. Díky.

  • Tomas

    Perfektne!!! Po polroku v mensom US meste mam odpozorovane uplen rovnake veci ;-)
    USA je krajina neuveritlene vysokeho konzumu, plytvania a strasne zhyckanych ludi.

  • Anti

    Boze, dalsi Cech, co tam byl, videl to a rikal to, tak je to pravda. Usmevne. Hlupak prijel do USA, zdrzel se tam sets tydnu (fiha!) a hned zna celou Ameriku, jeji pomery, jak to v ni chodi, politolog jedna basen. Teda takovy talent bych chtel mit taky. Predstavte si ze ve Vegas kdyz si schovate pivko do hnedeho pytliku, tak k vam prijde clovek a rekne Vam, ze to je zakazany, ze alkohol nesmite mit schovan a ze vas za to mohou sebrat. No a co ted s tim… dalsi postreh do vaseho vyctu moudrosti? Typicky Cech se v Cesku chova jako hovado, ozere si klidne drzku na verejnosti a pak se nekde vali po ulici. A jine hovado se divi, ze nekde to je prestupek, za ktery vas klidne zavrou pres noc do chladku. Tedy nevim jak vy, ale ja jsem za podobny zakon rad. Nechci se divat na poblite opilce valejici se v parcich jako tomu je v Cesku.

  • Blackbead

    Anti, pro kazdeho je to, co vidi, jeho pravda. Je ta Vase lepsi?

  • Tomáš
  • Tomáš

    Narazil jsem na zajímavé srovnání: „With the possible exception of the Soviet Union under Stalin, no country in history has ever incarcerated more of its citizens than the United States does today.“

    Údajně žádná země v historii (snad s výjimkou Sovětského svazu) nevěznila tolik svých občanů.

  • Tomáš
  • Carl114

    No sice jsem to nezkouknul, ale určitě to bude bomba. Hodinu. Zítra jedu do Brna tak musím jít brzo spát (jsem úplně z jiné části planety xD). Jinak určitě díky za ten web. Je tam hodně videí. Netušil jsem o něm. Mám rád takové ty zajímavé videa s myšlenkou a vtipným podáním. Nejsou to ty nudné čísla … :) Díky.

  • Tomáš

    Byli u nás známí ze Spojených států. Dva lidi. Na čtyři noci. Když odjížděli, v koši na prádlo po nich zbylo 8 ručníků…

    To je to, na co jsem se v tomhle článku snažil upozornit. Průser vidím v tom, že lidé v rozvojových zemích (včetně ČR) se snaží dostat na podobnou úroveň blahobytu a pohodlí.

  • Carl114

    xD Tak to je hustý.

  • Tomáš

    Už jsem to sem možná někam dával: http://www.guynameddave.com/100-thing-challenge.html – snaha nevlastnit víc než 100 věcí. Zvládli byste to? Když si sepíšete svůj majetek, vejdete se do stovky položek?

  • Carl114

    No já bydlím s rodiči takže můj majetek je … 20-30 věci, co teď asi v pokoji vidím. Takže bych se do toho vešel :).

  • Tomáš

    Tohle mě zaujalo: „Ve společnosti postavené na průmyslové výrobě připadá na jednu tunu produktů 30 tun odpadu, přičemž 98 procent z finálního výrobku se stane odpadem v průběhu šesti měsíců. Pouze u jednoho z deseti tisíc produktů jsou použita nějaká opatření, která se snaží snížit jeho dopady na přírodu.“

    zdroj: http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-37818200-flow

  • Láďa

    Možná bych pozměnil formulaci : ne „Ve společnosti postavené na průmyslové výrobě…“, ale ve společnosti postavené na konceptu neoliberálním kapitalismu, nezřízeného konzumu a nesmyslné nadprodukce. Přírodní zdroje a bohatství vydrancujeme, proženeme fabrikami (nejlépe čínskými) a vzápětí vyvezeme na smetiště, abychom ten cyklus mohli donekonečna opakovat. Ne pro užitek, ale proto, aby se na tom malé skupiny lidí k prasknutí napakovaly. Za pomoci médií a reklamních mágů, kteří dostanou svůj kus „masa“, nás hravě přesvědčí, že život by nebyl životem bez nového typu mobilu na trhu každý třetí den.
    Viz http://video.google.com/videoplay?docid=8527248226048886347#
    Zatím jim to baštíme a zatím je ještě co drancovat. Dno je ale už nadohled.

  • Blackbead

    Ano, reklamní a mediální masáž, kapitalismus atd. To vše hraje svou roli. Nicméně každé semínko vzejde jen na úrodné půdě.

    Kdo se dneska ještě řídí heslem „Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci“? Ze strany spotřebitelů je obrovský tlak na cenu, který vede k tomu, že výrobky jsou stále levnější, ale také méně kvalitní a trvanlivé. A tak místo abych si koupil jedny boty třeba za 5.000 a nosil je 5 sezón, koupím si každý rok jedny za 1.500. Ve výsledku zaplatím víc (nechám-li stranou inflaci) a namísto jednoho páru bot vyhodím patery. V marketech je v regálech buď rovnou hnijící zelenina nebo v lepším případě shnije až druhý den. Ale je přeci nejlevnější ve městě, tak co bychom chtěli.

    Před časem jsem jel taxíkem, mercedesem starým nevím kolik let, tuším, že se mu říkalo „piáno“. Prý měl najeto 1,5 miliónu kilometrů. Pravda, bylo vidět, že auto je starší, ale nikde nic nevrzalo, neklepalo. U dnešních aut, včetně mercedesů, je to nepředstavitelné.

    Na jednu stranu se tedy šetří na materiálech a kvalitě zpracování, na druhou stranu jsou ovšem auta (a i jiné výrobky) nabité prvky, které zvyšují jejich bezpečnost a pohodlí užívání. A to za obvykle klesající nebo nejvýše stejnou cenu jako dříve. Je to dobře, špatně?

    Chci tím říct, že nejde jen o těch pár vyvolených kapitalistů nahoře s dolarovými symboly místo očí, kteří si mastí kapsu, ale taky o ty miliardy dole. A je těžké říct, zda dřív bylo vejce nebo slepice.

  • Láďa

    Blackbead : řekl bych, že tlak zákazníka na snižování cen je logickým důsledkem nadprodukce. Dokud v Československu byly dostupné převážně jen škodovky a i na ty se muselo dlouho čekat v pořadníku, nikoho ani ve snu nenapadlo tlačit na snížení cen. Dnes si vybíráme z desítek, stovek, tisíců typů čehokoliv a to všechno u nepřeberného množství prodejců. A obchodník dobře ví, že za rohem má konkurenci. Co udělá, aby prodal ? Většinou to nejjednodušší – bude se podbízet nízkou cenou. Udělá to jeden, druhý, desátý, stý a trend tlaku na snižování cen je na světě. Vyvolal to zákazník ? Myslím, že ne.

    A co udělá výrobce, aby se v takovém prostředí dlouhodobě udržel ? Bude vyrábět líbivý, ale nekvalitní šmejd, aby nás donutil cokoliv nově koupeného za rok za dva vyhodit a jít si koupit šmejd nový, samozřejmě v hezkém převlečku nového super typu. Značka už většinou nic neznamená, stejně všichni vyrábí v Číně. Podle ceny už kvalitu také nepoznáme. Tradice kvality ? Haraburdí k smíchu. Valnou většinu výrobců dnes zajímá jen jedno : jak co nejefektivněji ruku v ruce s marketingovými a reklamními machry oblbnout zákaznická stádečka a vnutit jim právě ten jejich šmejd. Ano, jistě jsou výjimky. Ale kolik jich je v porovnání s těmi výše popsanými ?
    ( Mimochodem, taky jste si všimli, že většinu věcí už si ani proslulý český kutil sám neopraví ? To není menší šikovností. To zboží se účelově vyrábí tak, aby nešlo jednoduše opravit. Tuhle geniální ukázku si nenechte ujít: http://www.youtube.com/watch?v=xJvvPMBfS68&feature=related ). Už dlouho jsem se tak nezasmál, ale ono je to bohužel spíš k pláči.

    Příčina toho všeho je zřejmá : zboží už se dávno nevyrábí pro jeho užitek, proto, že je někdo nutně potřebuje. Tak to kdysi bylo. Věci se začaly vyrábět proto, že je kdosi nutně potřeboval. Dnes se vyrábí převážně proto, že někdo na tom chce vydělat. Což by bylo v pořádku, kdyby výrobci a producenti byli poněkud potentnější a kreativnější v uspokojování lidských potřeb a nenabízeli většinou stále stejné zboží kosmeticky upravené na tisíc způsobů. Pokaždé trochu jiné, ale přece stejné. Jistě, o co jednodušší je napodobovat, než být originální a inovátorský. Asi to znáte sami – regály obchodů přetékají zbožím, ale když sháníte něco konkrétního, neřku-li zvláštního, často je to velký problém. K čemu je nám třeba tolik firem vyrábějících mobily, navzájem si podobné skoro jako vejce vejci ? Proč některá z nich nepřejde na výrobu něčeho daleko užitečnějšího ? Lidstvo volá po řešení množství palčivých problémů. Jedna fantastická podnikatelská příležitost vedle druhé.

    A obloukem se zase dostáváme k tomu, co razí Peoplecomm : je třeba, aby daleko víc lidí dělalo to, co je baví a aby nabídka zboží, služeb a všeho dalšího byla daleko pestřejší. Aby to bylo zboží vyrobené, vypěstované a spotřebované v místě a ne převážené sem a tam přes celou planetu. A ne aby se lidé houfovali za mizerných podmínek v impotentních montovnách třítisícího třistapadesátého typu nějakého úplně zbytného nesmyslu, který v podstatě nikdo nepotřebuje a je problém ho nakonec prodat. Zatímco celé naše tradiční výrobní obory, výrobci opravdu kvalitního tuzemského zboží, padají jeden po druhém jako mouchy. Sklo, textil, obuv, všechny rukodělné výroby, atd.,atd.

    Ono se nakonec prodá skoro všechno to smetí, ale za nesmyslně nízké ceny, nepokrývající mnohdy ani výrobní náklady. Zákazník jásá, jak mu ten tlak na snižování cen hezky hraje do karet, málokdo už ale domýšlí, co nás ty nízké ceny ve výsledku všechny stojí. A přírodu a životní prostředí především. Kdo si někdy přečetl něco o termínu „ekologická stopa“, ví o čem mluvím. Takže řekl bych, že je pořád „cosi shnilého v království českém“ (a nejen českém). Jedno zlo šedivého socialistického nedostatku jsme nahradili druhým zlem uniformního kapitalistického přebytku. Pořád dokola stejný příběh- od jednoho pangejtu k druhému. A proto jsem neskonale vděčný za současnou tzv. „krizi“. Snad nám díky ní konečně dojde, že mezi pangejty bývá cesta, po které se dá celkem slušně jet.

  • Tomáš

    Cítím ti takový zvláštní pocit souznění, když to čtu Láďo.
    Když se trochu pokouším o nadhled, řekl bych, že princip ode „zdi ke zdi“ tu byl vždycky. Ono to optimum se hrozně těžko hledá samo o sobě. A tak to chce proběhnout nejdřív jedním pangejtem, pak druhým. Fundamentálním průserem je ale tzv. „paměťový optimismus“ (termín, který jsem nedávno zaslechl u kamaráda), tj. že než se probrodíme druhým extrémem, zapomeneme mezitím na mínusy toho prvního. Viz dnešní doba. Začíná nás prudit mrhání současnýho systému a mnozí bychom se raději vrátili v čase zpět.

  • Láďa

    Tomáši, to je skvělý termín, ten „paměťový optimismus“. Moc dobře vyhmátnuté ! Výborně to pojmenovává a vysvětluje třeba dlouhodobý stav na naší politické scéně. Češi jsou asi optimisté nad jiné vynikající. Vláda jedné mizerné strany střídá vládu druhé mizerné strany s železnou pravidelností. Díky paměťovému optimismu vždycky zapomeneme, že jeden je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.
    A k tomuhle : „Začíná nás prudit mrhání současnýho systému a mnozí bychom se raději vrátili v čase zpět.“
    Možná máš pravdu (bohužel) a je proti tomu myslím jediný lék : nabídnout dostatečně lákavou a reálnou alternativu a dokázat ji pomalu,ale jistě oživovat na principu sněhové koule. Díky internetu k tomu nikdy v historii nebyly lepší podmínky než teď. Problém je trochu v rotříštěnosti a mnohosti nabídky. Na druhou stranu šance na zrod toho pravého ořechového je vždy lepší při možnosti volby z deseti alternativ než z jedné. Takže co ? S chutí do toho, ne ?

  • Blackbead

    Lado, dovolim si citovat Gandhiho. “Bud Ty sám tou zmenou, kterou chces pro tento svet.“ Dokud budu kupovat smejdy, bude je nekdo i vyrabet. O tom, co, kolik koupim a kolik zaplatim, kym a cim se necham pri tom ovlivnit, rozhoduju jen ja sám, pokud dokazu vnimat realitu.

    Obdobne to plati pro vztahy s lidmi, k zivotnimu prostredi a svetu vubec.

    Zmeny lze dosahnout tak, ze zacnu sám u sebe. Druhou cestou je svrhnout ten spatny system, co tu máme, a nahradit ho jinym, krasnym, ve kterem bude vsem dobre. To mi zni ale az moc povedome a vzhledem k predchozim zkusenostem nebezpecne.

    Proc jdeme od pankejtu k pankejtu? Neni to tim, ze namisto abychom zili jinak a tim vznikl jiny rad, vymyslime a sestavujeme idealy a rady a jim prizpusobujeme nas zivot? Strom vyrusta z korenu, ne z koruny.

    Tedy kdyz se vratim zpět k predchozi diskusi, poptavka vytvari nabidku. V rozvinute trzni spolecnosti se samozrejme kazdy vurobce a prodejce snazi umele vytvaret poptavku po novych vecech, vetsim nez potrebnem mnozstvi apod. Jestli to pripustim, je na me. Tudiz z meho pohledu ten problem neni nahore, ale dole.

    A plati-li “Jak nahore, tak dole“, musi se zmenou dole zmenit i nahore.

  • Láďa

    Blackbead:
    Ano, máš pravdu, v současné době to tak je – perpetum mobile tzv. „hospodářského růstu“, nadvýroby a nadspotřeby se podařilo uvést do chodu a ten systém pořád dokola obnovuje sám sebe. A bude tak dlouho, dokud bude z čeho brát. To už dlouho nebude. (Nebo někdo věří tomu nesmyslu, že ekonomika neomezeného růstu může trvale fungovat v uzavřeném a konečném systému Země s omezenými zdroji ?)
    Já jsem ale v předchozím příspěvku odpovídal na Tvoji otázku co bylo dřív – slepice nebo vejce ?

    I s tímhle by se dalo na první pohled souhlasit : „… dovolim si citovat Gandhiho. “Bud Ty sám tou zmenou, kterou chces pro tento svet.“ Dokud budu kupovat smejdy, bude je nekdo i vyrabet. O tom, co, kolik koupim a kolik zaplatim, kym a cim se necham pri tom ovlivnit, rozhoduju jen ja sám, pokud dokazu vnimat realitu“

    Hezká teorie, ale mám k ní minimálně tři výhrady :

    1. Současný systém generuje bohužel ve většině masu „krysích závodníků“ a rozhodující většina z nich žije od výplaty k výplatě. Čili na drahou kvalitu nemá peníze a tudíž tu změnu neudělá už z tohoto důvodu.

    2. Kvalita za dostupné ceny z trhu mizí. Systému se podařilo a dál daří kvalitu postupně vytlačit z nabídky a nahradit šmejdem.Odměna za účast v krysích závodech se plíživě pořád zhoršuje a my si zvykáme. Za práci dostáváme peníze, které už dávno nejsou podloženy reálnou hodnotou, ale reálným dluhem. Za tyhle „peníze“ si kupujeme čím dál větší šmejd a než si ho doneseme domů, stát nám ho mnohonásobně zdaní, aby měl zdroje na udržování systému. Dokonalé, ne ? Kde byla kdysi např. kvalita Mercedesů ? Kde je dnes ? Kdysi jsem jezdil „piánem“ třístovkou dieslem s najetým půl milionem km a kdybych nebyl hloupej, nepodlehnul diktátu stáda (jezdíš starým autem-jsi socka), určitě by jezdilo bez větších problémů dodnes. Teď už bych si meďoura nekoupil. Cenově dostupné typy už tu kvalitu nemají ani náhodou a tam, kde začíná jakž takž kvalita, tam většina smrtelníků nikdy nedosáhne. A tak je to se vším – kvalita za dostupnou cenu mizí a masám „plebejců“ musí stačit levný šmejd. Takže – jak chceš zařídit, aby lidi kupovali kvalitní zboží ?
    A to v rozhodující většině, která by mohla něco na systému změnit ?

    3. Kolik myslíš, že je globálně v populaci lidí, kteří uvažují tak jako Ty, já, Tomáš a další lidé na tomhle blogu ? Kteří jen tupě neběží krysí závod a o věcech přemýšlí. Deset procent ? Dvacet ? Kolik z těch deseti, dvaceti procent může, chce a umí přejít od přemýšlení, od teoretické roviny k jakékoliv konkrétní praktické akci v duchu těch Gándhího slov v Tvém citátu ?
    A co dělá ta zbývající většina ? Vesele (zatím) a bezmyšlenkovitě konzumuje a udržuje v chodu systém. Abych nebyl tak ošklivej, tak jí přiznám polehčující okolnost – vydatně jí v tom pomáhají už zmíněné „masáže“ reklamou a médii. Ty metody jsou pořád dokonalejší, viz např. využívání podprahového vnímání v TV reklamě a další „špeky“. Tedy se ptám : kde je ta rozhodující většina, která by mohla udělat tu změnu ? Udělejme si exkurz do historie a uvidíme jasně, že doposud vývoj lidstva určovaly dvě hlavní skupiny : snadno ovladatelná a manipulovatelná masa a manipulující elita. Až teď se to začíná měnit díky fantastickým možnostem výměny informací, především internetu. To je myslím ta pravá a reálná šance na změnu. A začíná to fungovat. Takže můj závěr z toho celého : minimálně z výše uvedených důvodů je stávající systém nereformovatelný a změna se nemůže udát v rámci existující konstalace. Myslím, že změna nastane až v případě, že :

    - buď nám utne tipec nedostatek zdrojů
    - nebo v tom lepším případě to stihneme a díky šíření informací dojde k masové změně vědomí, budou se množit „ostrůvky pozitivní deviace“ (jakým je např. i tenhle blog) tak dlouho, až budou mít tu potřebnou rozhodující většinu. Potom se otevře cesta ke změně systému a věřím, že se objeví dnes netušené (anebo vlastně tušené – viz např. http://www.zeitgeistmovement.cz/duchdoby/index.php?option=com_content&view=article&id=46&Itemid=60 nebo http://www.blisty.cz/art/36979.html nebo http://eko.iwaldorf.cz/ ) socio-ekonomické modely existence lidstva.

  • Jakub Čamek

    Láďo, odpovím velmi krátce. Rád bych na tvé texty odpověděl více. Ale nyní alespoň krátce- dnes tj. neděle 29.11.2009_ ČT2_pořad Večer na téma… Nasytíme celý svět.
    Synopse: Jak dnes vypadá zemědělec, který na náš stůl dodává ty nejlepší produkty? Pokud se nám vybaví romantické obrázky, kde jsou lidé v bezprostředním kontaktu s přírodou, snímek Nasytíme celý svět nás definitivně vyvede z naivního omylu. V dokumentu rakouského režiséra Erwina Wagenhofera totiž žádné nostalgické obrázky nenajdeme. Estetizované kompozice záběrů strojů při práci působí spíš ironicky. Pravidla Evropské unie pro potravinářský průmysl se snahou o zaručení nezávadnosti produktů pomalu vytlačují jakýkoli lidský rozměr v zemědělské práci. Finanční náročnost výrobních změn ruinuje malovýrobce a ty, kteří se ještě drží, nutí nasazovat vysoké ceny, takže nemohou konkurovat levnému zboží dováženému z Asie nebo z Jižní Ameriky. Erwin Wagenhofer ukazuje jak evropské zemědělce, potýkající se s absurdními nařízeními, tak vykořisťované obyvatele chudých zemí, na jejichž práci vydělávají nadnárodní koncerny. Začarovaný kruh uzavírá mluvčí firmy Nestlé, pro něhož je argument velkého počtu pracovních míst neprůstřelným alibi pro cokoli.

  • Láďa

    Ano, Jakube. Další z mnoha pohledů na pořád stejnou věc. Ať to vezmeš z jakého chceš konce, vždycky dojdeš k tomu, že ryba smrdí od hlavy a všechno souvisí se vším. Tohle „představení“ už je ale u konce s dechem. Bude se muset změnit kompletní obsazení – scénář, herci, režisér i jeviště. Dobrovolně to zřejmě neuděláme, ale budeme k tomu donuceni. Přestože jsme utvrzováni v tom, že současná tzv.“krize“ je přechodná a brzy bude opět nastartován hospodářský růst, realita bude jiná. Naštěstí, protože ekonomika založená na hospodářském růstu je sebevražedná ve chvíli, kdy máme k dispozici pouze planetu Zemi, populace exponenciálně roste a obyvatelé chudých zemí s nejvyšší porodností mají jediný cíl : vyrovnat se v životní úrovni těm tzv. bohatým.

    Ty „romantické obrázky zemědělců, kde jsou lidé v bezprostředním kontaktu s přírodou“ brzy nebudou nikomu připadat komické jako teď. Lidstvo se bez zemědělství nikdy neobejde (bez byrokratů EU ale ano!) a pokud se nestane zázrak, máme před sebou skutečnou globální krizi, kdy se ve stejné chvíli sečtou projevy a důsledky krize klimatické, energetické, potravinové a vodohospodářské. Takže moc romantiky v tom nebude, ale k tomu bezprostřednímu kontaktu s přírodou se budeme muset vrátit možná všichni nebo velká většina. Mohli by o tom vyprávět Kubánci, kteří byli díky hospodářskému embargu donuceni během kriticky krátké doby dosáhnout potravinové soběstačnosti a záhony se zeleninou obsadily každý volný kousek místa včetně třeba městských parků a balkonů.

  • Jakub Čamek

    Láďo, právě proto ti chci psát. Připadá mi, že tvůj pohled je velmi negativní. Jak píšeš „už je to u konce s dechem“ a další slova. Co na to napsat.
    Patříme mezi málo vyvolených kteří mají elektriku kdy chceš, internet, televizi, plyn na vaření, teplo, střechu nad hlavou, plnou ledničku jídla, vodu v kohoutku co je bezvadná na chuť a bezvadná, horu zásob ve špajzce, několik desítek oblečení ve skříni, a mnoho věcí v garáži nebo sklepě, a když to jde, tak i několik „přebytků“ na účtě v bance. Co víc si přát. A jak psal Ján, slova od Gándího_ začni u sebe. Život je krásný, planeta je úžasná, a to že mi tady žijeme je přece zvláštní, unikátní, tak si to užívej, a dělej maximum proto aby to tady vydrželo i pro další. Chovej se jak nejlépe umíš, jak chceš aby se chovali jiní, a oni to udělají. Věř.

  • Láďa

    Jakube, moc si vážím Tvého názoru a v mnohém souhlasím. Máme zřejmě podobný přístup k životu, podobnou filozofii. Mrzí mě ale, jestli moje slova vyznívají negativisticky. Negativním myšlením rozhodně netrpím, právě naopak – den ode dne jsem větší optimista. Možná je to tím, že mám nepěkný zvyk u různých jevů hloubat nad jejich nejhlubší podstatou a ta už tak optimistická mnohdy nebývá. Nelze tedy zaměňovat negativitu popisovaného problému za negativitu autora samotného.

    A že se těm věcem věnuju, že se nad nimi zamýšlím a chci svými skromnými možnostmi přispět k jejich řešení, to je právě z jediného důvodu : užívat si vymoženosti, které máme, ale současně dělat něco pro to, aby to měli i naše děti a vnoučata. A tady musí jít bohužel bezstarostnost stranou, protože ať si to chceme přiznat nebo ne, stávající systém to nejen nezaručuje, ale přímo vylučuje.

    Tohle všechno, co zmiňuješ – „Patříme mezi málo vyvolených kteří mají elektriku kdy chceš, internet, televizi, plyn na vaření, teplo, střechu nad hlavou, plnou ledničku jídla, vodu v kohoutku co je bezvadná na chuť a bezvadná, horu zásob ve špajzce, několik desítek oblečení ve skříni, a mnoho věcí v garáži nebo sklepě, a když to jde, tak i několik „přebytků“ na účtě v bance.“ – to je opravdu úžasné. Bohužel ale cena, kterou za ten luxus platíme jednak my a jednak ta část světa co tohle nemá, je neúměrně vysoká. A procitnutí při setkání s tvrdou realitou bude o to bolestnější, že spousta lidí si to vůbec neuvědomuje. Připomíná to tragikomickou situaci na Titanicu před jeho potopením : útroby lodi už byly plné vody, ale na palubě hrála hudba a bezstarostně se tančilo. Tohle Jakube ale vážně nemá nic společného s mým optimismem nebo negativismem. To je zkrátka realita, před kterou není možné zavírat oči. A já jsem optimista v tom, že se to podaří zavčasu zvrátit. Dřív, než budou následky fatální.

    Já se tady na blogu o tom nechci až tak moc rozepisovat, už takhle je délka mých příspěvků určitě pro spoustu lidí nestravitelná. Pokud do toho ale chceš proniknout víc, přečti si třeba na Blistech články Jindřicha Kalouse – http://www.blisty.cz/aut/1498/art.html
    To je člověk, který to má v hlavě výjimečně dobře srovnané a vidí dál než většina z nás. Moc se přitom určitě nenasměješ, ale platí, že pokud problém rozeznáš a popíšeš, většinou už se v tom skrývá i řešení. Takže zase optimismus.

  • Honza Burdík

    Jakub má pravdu – máme dostatek vymožeností.
    Láďa má pravdu – jde to s námi z kopce.

    Jak je to možné?
    Celá naše západní civilizace je postavena na důvěře ve finanční systém. A finanční systém je postaven – na dluhu. A co je na tom „nejsrandovnější“ – komu dlužíme? Sami sobě…
    http://www.finmag.cz/clanek/14551/komu-dluzi-amerika/

    Aktuálně i o Evropě:
    http://www.finmag.cz/clanek/14909/italska-cesta-pro-usa/

    Jak dlouho nám to ještě vydrží?
    Záleží na nás…

    Jak říkám studentům: Co jsou peníze? Jedním slovem – důvěra. Věřím, že za práci dostanu barevný papírek a za barevný papírek si koupím rohlíky, abych neumřel hlady…

  • moole

    Láďo, Jáne, Tomáši, Jakube a všichni další, moc rád čtu Vaše články i komentáře, na Peoplecommu jsem denním návštvníkem asi rok a co jsem za tu dobu pochytil o společnosti a lidech, to neumím popsat, ale cítím to jako něco velkého a úžasného, co mi dává možnost mít nadhled nad všedním světem. Ve škole nás to nenaučili, doma o tom nemluví a jen se nadává, jak „ONI (politici, šéfové, kdokoli jen né já!) zas něco udělali blbě“. A Peoplecomm je takový malý, ale o to důležitějí, ostrůvek optimismu. Dík :)
    A k tématupřidávám link – kontroverzní myšlenka, kterak Zastavit stát: http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2007060801

  • Blackbead

    Láďo, systém je pro mě virtuální. Reální jsou jen lidé. Tzn. pokud něco chceme změnit, musíme změnit lidi. A změnit nemůžu nikoho jiného, než jen sám sebe, svůj pohled na svět, svoje chování. To je pro mě jediný smysluplný, i když zdlouhavý přístup.

    Dívat se na to z pohledu, co já pro to můžu udělat, ne z úhlu, co vše nefunguje, co vše není možné, že já ten vliv nemám, tzn. že já jsem ne-mocný. Možná právě z toho vznikají nemocné vazby mezi lidmi a tím nemocné systémy.

  • Láďa

    Blackbead : ano, TÉMĚŘ naprostý souhlas. A co jsi tím chtěl říct vůči mým myšlenkám ?

  • Blackbead

    Láďo, já jsem Tvé myšlenky pochopil tak, že to nejde změnit, protože lidé nemají peníze, protože většinu to nezajímá apod. Že je třeba změnit systém, případně že se to změní, až na nás dopadne nějaká katastrofa. Chtěl jsem říct, že si myslím něco jiného, že to jde. Že ta ne-moc nás ochromuje a konzervuje současný stav.

  • Carl114

    Něco zkrátka jde změnit a něco nejde. Popřípadě se dá domluvit s někým dalším. Člověk není rozhodně bezmocný (pomineme-li nějaké katastrofy, které nejdou ovlivnit).

  • Jakub Čamek

    Na toto by se dalo odepisovat donekonečna.
    Měnit sebe je strašně pracný … a jde to vůbec ??
    Osobně jsem prodělal takový malý kolaps – životní – a myslím si že jsem se změnil. Před nedávnem jsem o tom přemýšlel a myslím si že moc né. Moc jsem se nezměnil. Jen se chovám, vyjadřuju, akceptuju věci jinak. Asi se tomu říká dozrát. Už ty věci rád vysvětlím 3x, když se to udělá špatně, tak se nadechnu a jede se dál atd. Nikdo není dokonalý a každý dělá chyby.
    A měnit lidi – to je to nejtěžší co může být. Pokud jste měli někdy zaměstnance, tak víte že nejtěžší je ty lidi vést. Motivovat, kontrolovat a podobně.
    Tak nám přeji ať žádná katastrofa nepřijde, ale ať zatřepe každý sám se sebou a v klidu dozraje _ a u toho čte peoplecomm :-)

  • Láďa

    Blackbead :
    Ne, tak to určitě myšleno nebylo. Je možné to změnit a je nutné to změnit. Potíž je v tom, že je to běh na dlouhou trať a každým dnem, měsícem rokem trvání současného stavu ty problémy narůstají. Ale pozitivní věci jdou dopředu, to se nedá zastavit. Kdo není slepý (nebo zaslepený) a snaží se věcem porozumět, hledá informace, musí vidět jasně obojí. Jak ty průšvihy, do kterých se řítíme díky starému, tak ty naděje, které máme díky novému. A těm ostatním je nutné to ukazovat, vysvětlovat, aby pochopili taky. Proto jsem moc vděčný za existenci Peoplecommu a podobných fór a obecně za existenci internetu, protože věřím, že díky snadnému a rychlému přenosu informací půjdou věci rychle dopředu pozitivním směrem. Někdy holt je to „trochu“ depresivní čtení, ale to se nedá nic dělat. Strkat před skutečností hlavu do písku a lhát si do vlastní kapsy, to ještě nikdy nic nevyřešilo.

  • Láďa

    Jakub :

    „Tak nám přeji ať žádná katastrofa nepřijde, ale ať zatřepe každý sám se sebou a v klidu dozraje“
    Jakube, krásné přání a díky za něj. Ale se vší úctou a respektem k Tobě : bohužel jen zbožné přání. A to nestačí. Už jsme zašli příliš daleko a přání nám nepomůžou. Je třeba akce.
    viz. např. video (české titulky) : http://www.ted.com/talks/lang/cze/yann_arthus_bertrand_captures_fragile_earth_in_wide_angle.html

  • Láďa

    Carl114 :
    „Popřípadě se dá domluvit s někým dalším. Člověk není rozhodně bezmocný“
    Moje řeč ! A máme na to nástroj,který ještě nikdy nikdo neměl a který má skutečnou sílu měnit svět a dějiny.
    Viz video (české titulky) : http://www.ted.com/talks/lang/cze/clay_shirky_how_cellphones_twitter_facebook_can_make_history.html

  • Jura

    Jen pár postřehů k posledním komentářům:
    - „Nasytíme celý svět“ jsem též viděl – ředitel fy Nestlé je takový, jakého ho chtějí hlavní akcionáři – jeho názory jsou pro mě nepřijatelné a tak asi podobně jako nekupuji benzín u Shellu či výrobky Mitsubishi (fy angažující se m.j. v kácení deštných pralesů), budu se vyhýbat výrobkům z koncernu Nestlé (to mě zajímá, jaké alternativy v obchodech najdu… myslím, že i většina tradičních českých značek už je dnes pod N.) – vím, že jsem jen malilinká kapička, ale pro můj dobrý pocit mi to za to stojí
    - i když si někteří budete asi klepat na čelo, myslím si, že zemědělství do budoucna bude ještě mnohem průmyslovější – dnes jsem slyšel na Radiožurnálu, že se podařilo kdesi v Dánsku? v bioreaktoru vyrobit prasečí svalovinu – naši vědci jsou skeptičtí, že je to drahé a rozhodně to v chuti pokulhává za skutečným masem, ale především u druhého argumentu asi neviděli „Nasytíme celý svět“ = volná parafráze: „oni ty hybridy (lilky ap.) sice daleko nejsou tak chutné jako obyčejné, ale jsou krásné a tak se dobře prodávají…“

    Jinak ke kvalitě a různorodosti produktů: s Tomášem jsme se sešli ohledně jiného alternativního bydlení (viz „Hledáme sousedy: Zn. cohausing“). Dělám ve stavařině a připravujeme developerský projekt, který by měl být alternativou k satelitům = bydlení v dosahu Prahy – sice nejsme tak daleko, kam míří cohausing (i když do budoucna, proč ne…), nicméně záměrem je, aby nové sídlo mělo podmínky pro rozvoj sousedských vztahů. Martin Rajniš takový koncept nazývá Zelená obytná krajina – základní myšlenka je, že by nová „vesnička“ měla mít kvalitní veřejné prostory, místa k setkávání lidí a k pořádání různých akcí – dokonce by zde vznikly objekty, které by měly být ve spoluvlastnictví majitelů domků (obecní budovy – pro MŠ, obchod, restauraci se spol. sálem ap.) – přesto by rodinné domy měly nabízet dostatek soukromí – jejich koncepce by měla být především funkční, ekonomická ve všech ohledech (a tím pádem i ekologická), kvalitní, ale nikoli „efektní“ – z toho vyplývá i naprosto obrácený poměr nákladů na „obecní prostory“ a pozemky vs. stavební náklady za domy + také to samozřejmě bude předpokládat aktivní přístup nových obyvatel k životu v té své komunitě… takže teď bude zajímavé, zda se podaří na takový koncept sehnat dost skutečných zájemců (stesků na to, jak mizerná je úroveň mezilidských vztahů a jak nepřejícná je architektura a urbanismus slyším hodně…)

    Jinak k zamyšlení stojíme i za: http://magazin.ceskenoviny.cz/zij-jinak/

  • Tomáš

    Velmi, velmi, velmi doporučuji k tématu: http://www.youtube.com/watch?v=akVL7QY0S8A
    Díky, Honzo.

  • hfds

    Pandora bracelet is easy pandora charms
    to swap, modular design allows you to change the dress graceful bracelet beads, see, or change a moment more casual pandora bracelet
    bracelet, notice. Pandora was also provides 2006.6 earrings, necklaces, rings, coordination, the most popular bead design. Pandora“s patent pandora jewelry
    Beautiful creation and jewelry is you can create you want the exact.

  • dakur

    Já bych řekl, že bez souzení člověk nemůže konat, jen pozorovat. Tudíž je pasivním spoluúčastníkem konzumence, protože nedělá nic proti. Když o americkém životním stylu řeknu, že je špatný, tak už soudím, ale můžu s tím zároveň něco dělat – nekopírovat jej. Čistě jako pozorovatel bych neměl svůj aktuální životní styl v závislosti na tomto tématu vůbec měnit, ne? :)

  • Anonymní

    Zajímavé! I já mám Indii snad někdy v plánu, tak jsem zvědav, co uvidím, velmi mě to zajímá!

  • Anonymní

    Zajímavé! I já mám Indii snad někdy v plánu, tak jsem zvědav, co uvidím, velmi mě to zajímá!

  • Anonymní

    Zcela s Vámi souhlasím! Jsem defacto ještě dítě (student bez pravidelných příjmů) a když náhodou něco vydělám, jdu po městě a okamžitě mi samo v hlavě začne vyskakovat, co všechno bych mohl a těžko, těžko si řeknu „NE!“. Ale většinou se mi to daří, naštěstí, a jsem za to strašně rád. Otázka je, co bude, až budu vydělávat pravidelně větší peníze (jestli někdy). Snad se toho moc nezmění…

  • Petra

    Řekla bych, že na všech 18ti bodech je něco pravdy. Jen pár věcí je lehce přehnaných a přibarvených. Ale některé věci jsou opravdu nelogické. Zavlažování trávníků za deště výslovně nesnáším. Klimatizace mě taky hodně štve. Lehce se vám tak stane, že uprostřed léta si na 2 tejdny poležíte s angínochřipkou.
    A k bodu 7 bych dodala, že mnohde ani chodníky na chození nejsou. Protože tu stejně nikdo nechodí. A já už taky ne. Ráda chodím pěšky. Ale když nejsou chodníky… Spousta lidí za volantem textuje a  nekouká na cestu. Chůze vás tu může stát život.
    A taky jsem četla pár komentářů a myslím si, že je pravda, že Česko (nejen) kopíruje hlavně ty nedobré věci…
    Kam ten svět spěje :-(