Všechno skoro ano kromě „Vstáváte každé ráno s dobrou náladou a těšíte se na nový den?“. Proč to tak je?

Hezké otázky.
Souhlasím, že většinou se bojíme být s nimi konfrontováni.
Moje univerzální otázka, která my pomáhá dělat důležitá rozhodnutí je:

„Co bych udělal, kdybych se nebál?“

Strach a obava jsou mé klíčové negativní emoce, které mě zamykají pro nové výzvy a změny. Tato otázka mě často k novému rozhodnutí pomůže.

Pavel

Napadájí mě:

Prožívám skutečně svou cestu životem?
Miluji radosti i strasti jež cestou potkávám?

Pavle, moc se mi líbí tvá univerzální otázka. Strach je obrovský téma.

Hezké téma. Hodně podstatných otázek tu už je, tak dodávám jen pár dalších:

Která jedna věc by nejvíc zlepšila můj život, kdybych ji začala/přestala dělat?
Proč potřebuju, aby se mi dělo zrovna tohle (v čem je to moje lekce)? Čím si to způsobuju?
Jaké limity v mé hlavě mi znemožňují to udělat?
Kterou podstatnou oblast ve svém životě nejvíc zanedbávám?
Dodržuju svoje dohody?

Jakou náladu mám po většinu dne?
Jaká mám přání pro tento rok? Co pro to udělám tento týden? Co dneska?
Která moje vlastnost mi pomůže to udělat? A která mi to bude ztěžovat?
Co by bylo jinak, kdybych naplno využívala svůj potenciál?
Odpovídá můj život mým hodnotám?
Co se můžu naučit od lidí kolem sebe?
V kterých oblastech si nejvíc lžu?
Jak můžu ve svém životě propojit synergicky co nejvíc oblastí?
Co jsou moje nejčastější výmluvy? Proč je potřebuju?

Jsem ochotna pro partnera (kamarádku, kolegu..)dělat tolik, kolik po něm chci?
Co očekávám od druhých a nejsem ochotná to nabídnout? Co je za tím?
Žiju po většinu času SE svými blízkými nebo VEDLE nich?
Co mě na druhých nejvíc štve? Proč? Co mi pomůže změnit postoj?
Jak vypadá můj ideální den?
…:-)

Jsem šťastný?

Ahoj vespolek,

dodávám pár kousků:

Znám sám sebe?
Znám své extrémy tj.kam až dokážu zajít?
Vím co mě dělá štastným?
Jak silné mám ego a jak se mnou cloumá?
Proč tu vlastně jsem, aneb co je mojim úkolem na tomto světě?
Má smysl udělat si MBTI test?

a pecka peckovatá:

Jsme ve vesmíru sami ?

a jedna pro odlehčení, ale pro mě byla důležitá:

Jaká MBA škola je pro mě ta pravá ?

Těším se na další, Kuba

@1: Mně se zdá, že jak něco začne tak to má tendenci i pokračovat – proto vidím význam v té otázce.

Kdybychom se nebáli, to by byl trochu jiný svět než na jaký jsme zvyklí, co? Možná už bychom nebyli. Možná je ale strach a strach.

@6: To MBA mě rozesmálo. Tohle je pěkná debata k tématu: http://mitworld.mit.edu/video/302 – Já bych se zeptal proč vůbec potřebuji chodit do školy?

Fuj to jsou ale hnusné otázky ;-)

Třeba tahle:

Umíte říci „ne“? Ale jistě, na většinu výše uvedeného jsem řekl ne téměř automaticky.

K životu stačí jen jedna otázka: Jsem šťastný? Ostatní otázky jsou imho pouze zástupné a naprosto zbytečné.

A když si na otázku „Jsem šťastný?“ odpovím, že ne? Co pak dál? Možná proto nejsou ty ostatní otázky zbytečné.

Jestliže nejsem šťastný, pak pravděpodobně vím, co nechci.

Vím, co chci?

Zase po delší době téma, ke kterému se mi chce přispět.

Moje nejcennější otázky jsou především ze šuplíku “ jsem šťastná?“, ale ne vždy mi tato všeobjímající otázka pomáhá, proto mám ráda tyhle dílčí:

Jsem na sebe hodná? právě teď? (po odpovědi na tuto otázku často ruším pracovní i soukromé schůzky ….)
Co ve mně budí radost a životní lehkost?
Co nejhoršího se může stát, když se XY nepovede?
Mám ráda sebe a svůj život právě teď nebo se sama týrám hledáním, co je špatně a potřebuje zlepšit?
Jsem šťastná, že jsem žena? nebo se snažím být lepší muž než muži kolem mě?
Dělám věci tak, jak se mají dělat, nebo tak, jak je právě cítím?
Když to nejhorší, co se může stát – smrt – se stejně jenou stane, proč se bojím udělat to a to?

Jsem odhodlaná pro to, co dělám, čemu se hluboce věnuji, i zemřít?

@7: Jasně, Minzberg kritizuje kudy chodí (často oprávněně) a má vlastní program, který konkuruje MBA a je to stejné jako MBA. Ale navádí mne to na jiné otázky a to:

Kde bych byl, kdybych si neodstudoval to, co jsem si odstudoval?
Kde bych byl, pokud bych si „nedal“ krysí závod?

Sú toto moje ciele, túžby, život alebo niekoho iného?
Čo je tu čo nevidím?
Ak sa mi nepáčia odpovede ktoré dostávam ako mam zmeniť otázky aby som dostal odpoveď ktorú dostávam?
Alebo ako sa pýtať aby som dostal takú odpoveď akú chcem?

Kedy by som nemal z xyz strach a čo s tým môžem spraviť ja?
Kto by mi vedel poradiť, pomôcť?
Približuje ma to čo teraz robím k môjmu cieľu?
Jednám z odvahou alebo zo strachu (pocit dostatku alebo nedostatku)?
Ako poskytnúť službu či výrobok ktorý má väčšiu hodnotu ako si zaň pýtam?

Otázky sú fantastická vec hlavne keď sa ich odvážim opýtať sám seba a hlavne dať si na ne odpovede.

Jedna otázka mne a mojej rodine zachránila byty ale preto že som sa už ďalej nepýtal tak ma stála 300 000 SK. No táto lekcia mi odvtedy už zachránila veľa peňazí a aj niektorým mojím známym.
Tá otázka bola „Tieto myšlienky sú sebe deštruktívne ako sa mám pýtať aby som to vyriešil?“.

Po tak jednoduchej otázke ako sa mám pýtať aby som to vyriešil či zistil ma napadli úplne všetky otázky a odpovede ktoré som potreboval. Je to pre mňa veľmi silný referenčný bod môjho života.
Som veľmi rád že som si to týmto pripomenul a idem sa zasa pýtať sám seba :D

Přidám jednu otázku, jsem slabý v angličtině, takže si ji netroufám přeložit do češtiny:

„What would make you feel most alive?“

Myslím, že člověka dokáže dovést dál. Ptát se: jsem šťastný? a hledat, co mě šťastným učiní, je příliš racionální. Tato otázka mě vede přes mé pocity. Můžu tak jít zpět k situacím, kdy jsem „TO“ v sobě cítil (energii, vitalitu, nadšení – prostě intenzivní pocit, že žiju, ne přežívám) a uvědomit si, co mi tento pocit může dát dnes a zítra.

Na webu jsou k tomu haldy dalších informací, stačí zadat do vyhledavače.

Pěkný!
A co: Hoříš? Doutnáš? Nebo máš zhasnuto?
alias Žiješ? Nebo dožíváš, přežíváš (nebo jiný zajímavý předpony před slovem žít)?

:-O až toľko nie!? ..som teda nečakal! A otázka, ktorá zmenila môj život?

„Akú hodnotu má môj čas?“ a „Je toto tá správna cesta?“

„Co kdyby…?“
„Co kdybych si zkusil žít rok v zahraničí?“
„Co kdybych jedl míň a něco úplně jiného?“
„Co kdyby ……..?“

Co bych dělala, kdybych věděla, že si o mě lidé, kteří mě znají myslí samé dobré věci?
Já si vždycky vytvářela doměnky. Pak jsem si někde s nadsázkou přečetla, že do myšlenek ostatních lidí mě vůbec nic není. A nakonec 4 dohody mi pomáhají moc.Z mobilu do sluchátek mám pana Duška kdykoli. Když začnu zas ujíždět, sepne mi světýlko. Moc velký pokrok u mě, ještě nedávno jsem tomu nedokázala poručit.

Dobré téma,
spousta lidí, se bojí na podobné otázky odpověďět, neboť by mohli zjistit, že v tom v čem teď žijí, nebo jak žijí, není to co opravdu chcou. A proto se raději spokojí s tím co už mají.

Moje otázka zní: “ Umíš odpouštět? A hlavně umíš odpustit sám sobě?“

Super téma, kladení si otázek je věc, která nás dokáže vytrhnout z autopilota, vrátit zpátky na naši cestu…

Ke všem těm podnětným otázkám přidávám svoji: Jak moc si některé věci nalhávám? A když odpovídám na otázku, odpovídám na ni opravdu upřímně nebo odpovídám tak, jak bych chtěl/a, aby to bylo? A pokud nejsem upřímná, proč?
Z dost věcí, nad kterými přemýšlím, se pokouším „vypsat“ v deníku. Zjistila jsem, že ale občas prostě nejsem upřímná ani sama k sobě a mám snahu si vytvářet svoji realitu, náhled na sebe sama… – ať už horší nebo lepší.

@ Tomáš 17: Otázky Co kdyby mohou být výborné, pokud se týkají změny – budoucnosti či přítomnosti. Však mohou být velmi ošemetné, pokud se zaobírají minulostí… Takové to: Co by teď mohlo být, kdybych tenkrát… Brání nám odpoutat naši pozornost od minulosti. Stále se k ní pak vracíme a hledáme naše minulé chyby, spíš než abychom šli kupředu.

A když ne teď, tak kdy?

A kdo, když ne já?

Je fain, že přidáváme svá fota. Zarzamora píše o deníku. Mám zkušenost, že jsem pár svých zápisů nechtěně někam dala a našla až po dvou letech.To je jízda! Byli tam mé 3 cíle. Po přečtení mi došlo, že 2 mám splněny. Stále se někde píše, že máme své sny napsat. Ale od té doby jsem na papír nic z toho, co chci, nehodila. Zbývá dodat: cokoliv napíšeme dobré či špatné, vždy vidíme, jak velký kus práce na sobě jsme udělali. Třeba i za 2 roky.

Pavla 21: A když ne my, tak kdo?

To Honza a Martina 22, 23: Je krásně vidět, kdo kope skupinově a kdo je individualista ;)

Proč se biješ?

Otázka položená spolužačkou v 7. třídě, když sme se pravidelně o přestávkách bili se spolužákem. Od té chvíle už to nedělám.

Často kladené:
Mám tohle zapotřebí? – pro nehmotné
Fakt to potřebuji? – pro hmotné

Na co si stěžuji? – obecně
Co s tím? – velmi častá ;-)

Méně frekventované:
Mohu vám nějak pomoci?

Intimní:
… ty mám moc rád a snažím se je oplácet – dávají mi pocit vzájemnosti, přestože jsou bez kontextu jinak možná fádní … :-)

Co když byste dostali za úkol:

Odpovězte na otázku, kterou vám nikdo nepoložil.

Odpověď na ni znáte, ale nikdo se vás na to nikdy nezeptá a vy sami s tím nikdy nezačnete.

Máte takovou?

Já mám jednu proti lenosti: „Bude výhodnější to udělat teď nebo až zítra?“ Ta funguje výborně na špinavé nádobí, protože to je opravdu výhodnější umít okamžitě :D

No a ještě proti lenosti bojuju zapomnětlivostí: „Na takovou kravinu budeš myslet zhruba dalších 30 vteřin, nebude lepší ji udělat teď a mít ji z krku než pak řešit důsledky toho že jsi zapomněl? “ :D

Trochu jsem to odlehčil, ale mě tyhle otázky částečně život změnily :)

KTO SOM ?
CO JE MOJE JA?
KDE SA PRAVE NACHADZAM CO SA NAOZAJ DEJE V TOMTO MOMENTE?
POCUJEM SVOJ VNUTORNY DIALOG ALEBO SOM V SPOJENI Z HOVORIACOU OSOBOU?

Proč mám potřebu se ptát?

vždyť vždy, když miluji jsem celistvý…jsem vše , ve všem, a ve všech..jsem sám sobě otázkou i odpovědí…

a proč píšu tento text ?
a proč mám potřebu komunikovat zde na netu , na dálku? proč raději nejdu mezi živé lidi a nekomunikuji z očí do očí, naživo?
proč místo slov třeba nepohladím partnera, partnerku..nezaleju květiny….

proč nežiju teď a tady ?
v tomto čase a na tomto místě!!??? (tedy v tomto těle:-)

proč se stále napojuji touto komunikací na jiné lidi a jen si potvrzuji svoje vlastní názory, vlastní myšlenkové vzorce..pro které hledám u druhých podporu… ?

a mohl bych pokračovat..analýza není mojí silnou stránkou:-) uznávám…
ale nakonec vždycky najdu odpověď a vnitřní klid..:-)

30 Romane to bolo dobré, niečo s teba bude :D.
Inak seriózne sa mi páčia.

Tenhle článek mě oslovil hodně. Napsala jsem svůj komentář a pak něco špatně zmáčkla a on se na stránce neobjevil. Vzhledem k tomu, že mě napsání stálo čas a přemýšlení, znovu jsem tu „námahu“ nebyla ochotná podstupovat. Tak trochu jsem cítila, nejen u tohoto článku, že si tím jenom posiluji svoje ego a jak skvěle vyjádřil Roman, potvrzuji své vlastní názory a myšlenkové vzorce. (Romane moc děkuji za Váš příspěvek, za otázky jdoucí pěkně na dřeň a tématicky k webu). :-)

Otázka z tohoto webu, s kterou pracuji již zhruba 5 měsíců je od Tomáše. Kdybyste měli udělat jednu věc, která vám změní život, co by to bylo? Díky.

Mě osobně se dotýkaly otázky od Vlasty…děkuji za inspiraci a podněty k zamyšlení. Nejen Vlastě.

Už nevím, kde všude jsem otázky nasbírala, tak se případným autorům omlouvám za necitace.

Co tvořím a co oživuji?

Když byste chtěli svůj život žít opravdu naplno, co by byla první změna, kterou byste udělali?

Co jsme dnes udělali dobrého pro sebe a pro druhé?

Jaké tři věci, které pravidelně děláte, vám moc nepomáhají v životě?

Jakou věc byste rádi udělali ještě před smrtí?

Co jste splnili ze svých plánů a předsevzetí?

S jakými zajímavými a užitečnými lidmi jste se setkali v poslední době?

Jakou změnu ve svém životním stylu, která by vám přinesla více pohody, byste mohli udělat?

Jakým způsobem byste získali více energie do života?

Kdybyste měli odhadnout smysl vašeho života podle toho, jak jste až dosud žili, co by to bylo?

Na co se soustřeďujete tento rok?

Co děláte pro svou budoucnost?

Umíte vyslovit svou pravdu?

Umíte vyslechnout, co je těžké slyšet?

Umíte cítit bolest bez obviňování druhých a stěžování si?

Umíte vyjádřit svůj vztek bez útoku na druhé?

A potom mě taky napadá, inspirace z okruhu knih, které teď čtu. Kdybych po napsání tohoto článku zemřela, budu tento příspěvek napsán v plném vědomí a jako to nejlepší co jsem v tuto chvíli schopna napsat? Bohužel musím odpovědět: „Ne.“ Je to totiž pěkná dřina.

Fakt skvělé téma:o))))).S tím strachem se také potýkám stále,ale začínám ho využívat pro sebe jako signál,že jde v mém životě o něco pro mne důležitého:o))).Jinak spoustou otázek při pocitu nepohody zahrnuji své vnitřní dítě a funguje to skvěle:o)))).

add 33 „Jinak spoustou otázek při pocitu nepohody zahrnuji své vnitřní dítě a funguje to skvěle:o)))).“

Prosím Vás, Věro, o vysvětlení? Co to znamená zahrnout své vnitřní dítě?

Zní to zajímavě, ale moc tomu nerozumím. Díky moc.

Každý máme v sobě malé dítě,stačí se podívat na fotku z dětství a s tím prckem si můžeme povídat.Co chce,co se děje,co potřebuje a odpovíte si vlastně sama očima,pocitem toho malého prcka co potřebujete ve svém momentálním stavu.Funguje to skvěle pokud je k sobě člověk upřímný a dokáže v sobě prcka najít:o))).To dítě ve Vás, Vám vždy upřímně poví co potřebuje,bez obalu,bez vytáček,bez přetvářky,za kterou se mi dospělí pěkně maskujeme.Snad jsem Vám to malinko víc přiblížila:o)))Hezky dny:o))Thero:o)))

Nádhera. Všecky otázky tiskám. Snad je nebudu utiskovat.