Párky z masa

Tohle mě zaujalo minulý týden na pražském Smíchově. Přemýšlím, co to o nás říká, když na stánek s párky nestačí napsat „párek“. Proč před to píšeme „poctivý“ a proč „z masa“? Přijde mi to trochu jako třeba název „biopotraviny“ pro něco, čemu naši prarodiče říkali jednoduše „potraviny“. Obecně to chápu jako ukázku jevu, který se jaksi vplížil do našich končin a je dnes naprosto normálním jevem naší společnosti. Normálním, ale podle mého názoru velmi zhoubným, kterého bychom si měli začít všímat a pustit se do celospolečenské diskuze o jeho řešení.

Žijeme v systému, který povýšil peníze na smysl života. Kdo jich má víc, je větší kabrňák než ten, kdo jich má míň. Zároveň žijeme v době, kdy se z naší společnosti jaksi vytratila důležitost morálky a univerzálních etických principů. Prodat tak například párky se ziskem je dnes důležitější než prodat párky, které budou chutné, zdravé a jejichž výroba přispěje k rozvoji komunity, které je výrobce součástí. Vyhrát sportovní závod a nebýt přistižen při švindlování je dnes důležitější než se zúčastnit a udělat maximum pro vítězství a přitom ctít zásady fair play. Stejně tak je důležitější získat zakázku a nebýt přistižen při uplácení než se zúčastnit výběrového řízení a udělat maximum pro úspěch a přitom ctít zásady transparentnosti a férovosti. Prodat cokoliv, co je legální (přestože by to třeba naši předci vyhodnotili jako vysoce nemorální) je dnes mnohdy důležitější než prodat to, co druhým prokazatelně zlepší jejich život.

Když byste vyráběli párky pro svou rodinu, dali byste do nich pouze 45 % masa a zbytek doplnili zbytky kůží, moukou a hromadou karcinogenních éček? Nejspíš ne. Pokud je ale vaším cílem zisk, potom je to jedno.

Pokud se zaměřuji pouze na svět byznysu a poslouchám tak přední světové myslitele podnikání a managementu, slyším stále zřetelněji, že tato jednostranná orientace na zisk a nikdy nekončící růst bez ohledu na zmíněné univerzální hodnoty je příčinou současné krize. Slyším a sám pozoruji, že firmy a obecně společnosti, které si toho nevšimnou, skončí a 21. století nepřežijí.

Myslím si, že existují určité univerzální hodnoty jako například pracovitost, poctivost, integrita, láska, ohleduplnost, respekt, hospodárnost nebo třeba pravdomluvnost, díky kterým jsme jako druh přežili. Kapitalismus, ač zřejmě nejlepší systém pro uvolnění lidského potenciálu, ale postrádá mechanismus, který by ctění těchto hodnot ohlídal. Alespoň to tvrdí Gary Hamel (a vedle něho mnozí další), jehož What Matters Now připravujeme k vydání na tento podzim.

Aby byla práce udržitelná, je nutné aby byla poctivá a druhým lidem opravdu prospěšná. Kdo z nás může ale dnes s čistým srdcem říct, že jeho práce je pro druhé lidi OPRAVDU prospěšná a že ji dělá poctivě?

Tohle téma je na knihu, na sérii přednášek nebo seriál TV diskuzí. Rozhodně ne na jeden blogo–článek. Já tím chci pouze upozornit na jádro problému, k jehož řešení se snažíme přispět šířením principů toho, čemu říkáme svoboda v práci. O podobném tématu jsem se zmiňoval už zde: O šmejdech a zodpovědnosti nebo Kdo (za to) může? A rozhodně to není naposledy, co o tom mluvím. Mimoto se tomuto tématu budeme věnovat na podzimní Svobodě NaŽivo v části „společnost“. Kromě dvou řečníků, se kterými ještě domlouváme jejich účast, určitě znáte pohled Jaroslava Duška, Karla Janečka nebo Matěje Hollana. Řekl bych, že s tímto tématem více než souzní.

Žijeme v systému, kde je hlavním parametrem života zisk. Kvalita vztahů, radost, zdraví, prospěšnost pro druhé, udržitelnost nebo vliv našeho fungování na zbytek planety, přicházejí až potom.

Jinak jsem si všiml, že poslední měsíc tu skoro nikdo nekomentuje. Možná píšu samý blbosti, nebo toho píšu moc, nebo to nikoho nezajímá, nebo toho máte moc nebo jak? Prosím napište, ať vím. Pro mě je to psaní určitá forma sebe–terapie a rovnání myšlenek, ale z velké míry tím chci dávat něco, z čeho můžou mít prospěch druzí, a co pomůže změnit to, jak u nás pracujeme a podnikáme. Prosím tedy o fídbek. Díky.