Peoplecomm - peníze nebo život

Být sami sebou by měla být přirozená věc. Tak proč nám to dává takovou práci?
Možná i proto, že jsou okolo nás lidi, kteří si vážně myslí, že být sám sebou je špatně a že člověk-manažer si to nemůže dovolit. Pak jsou kurzy, které tenhle nesmysl živí a říkají, že vás za den naučí být správný a sebejistý manažer,
třeba tady: kurzy.edumenu.cz/d-2…

Napadlo mi, že by sa to celé dalo obrátiť na ruby. Pohovor ako test firmy, v ktorej sa uchádzame o prácu. Ak pohovor prebieha podľa naučených kravaťáckych schém, znamená to že sa jedná o tradičnú firmu s firemnou kultúrou z minulého storočia, ktorej je možno lepšie sa vyhnúť. Je teda vhodnejšie porušiť čo najviac pravidiel a zámerne prísť v prirodzenom oblečení a správať sa prirodzene. Ak to akceptujú a rozhovor má napriek tomu priebeh, môže to znamenať že sme na dobrej ceste spolupracovať s ľuďmi, ktorí jednajú sami za seba a nie za naučené role a schémy.

Roberte, díky za vyjádření toho, co napadlo i mne.

A naprosto mě dostal příklad se schováváním jablka! Díky.

Bez úvah. Z praxe. Přišel mi na pohovor programátor. Jedna z jeho prvních vět byla: "Víte, já jsem pomalý programátor. Pracuji prostě pomalu." Jeho projev byl tak otevřený... povídali jsme si skoro dvě hodiny. Úžasný.

Jenze, kdyz dete na pohovor a chcete tu praci dostat ... tak lepe zapusobite, pokud jste sebejisty, umite odpovidat ihned na vsechny dotazy a proste se vam to vydari ... dojit na pohovor upoceny a rikat, jak jste pomaly vam muze vyjit, kdyz je borec, co to vybira v dobre nalade ... jinak ne.
A vzdy kdyz zahrajete divadelko a misto dostanete, muzete se potom v praci ukazat. Muzete byt trebas pomaly, ale pokud odvadite vykony anebo poctivou praci, uz vas nevyhodi a vubec nezalezi na tom co se rikalo na pohovoru ...

Takze, hry na schovavani jablka hrejte hodinu (pohovor dele netrva) ... pak ho vytahnete z kapsy a budte zase svy :-P

Koukali jste někdo na tu etiketu? 7 minut, 46 sekund nabitých pravidly prvního dojmu - 10 pravidel - co se smí, nesmí, mělo by se, nemělo by se. Já bych potřeboval chodit na pohovory 2x týdně, abych to dostal pod kůži. Ale i tak bych se klepal jako ratlik, že to popletu. Jinými slovy, bál bych se, že těch jablek, kterými jsem si vycpal oblečení si pánové a dámy personalisti všimnou.
Jinak 100pro - testujme firmy - možná i tak najdeme tu (pro sebe)správnou - jen na to potřebujeme sebe-jistotu. A kdo z nás jí má dost na to, aby vysypal jablka???

to je krásnej kousek na zamyšlení. Jablka jsou úžasná paralela, díky, líbí se mi. Taky ta dikce v ukázce na mě dělala podivnej dojem, i když jsem nadokázala najdřív přijít na to proč.... Asi proto, že míchá jablka s hruškama.
Směšuje věci pro mě přijatelné a v pořádku s věcmi, o kterých mentoruje, které ve mně vyvolávají pocit neprávem kárané a podceňované školačky.

Přijít na pohovor včas je pro mě projevem úcty k druhému člověku (nikoli dokazování, že na to mám, ovlivnit porotu dodržením pravidla chodit včas), a pokud stojím o to s někým spolupracovat, chci, abychom k sobě vzájemně chovali úctu. Další detaily si teď nevybavím, nechce se mi zrovna teď na to dívat ještě jednou..

Jakobychom zapomněli, že důležité věci jsou nám přirozené. Jakobychom potřebovali žít podle něčích rad, podle prožívání jiného člověka, který o tom napsal knihu. A pak prožívali ten stres, schovávání jablek. Stačilo by dostat se do kontaktu sám se sebou,odpovědět si upřimně na důležité otázky.. Chci pracovat pro tuto firmu? Co je pro mě důležité? Mám na to, dělat takovou práci nebo tím chci jen něčeho dosáhnout? Co chce tato firma a chci to i já? Proč chci dělat tuto práci?.. odpovědět si opravdu upřimně. Klidně mohu chtít dělat tuto práci pro dosažení pozice. Pak, pokud to vím, vím, že chci udělat všechno pro to, aby se mi to povedlo (dosažení pozice), přistoupím tedy na podmínky diktované onou firmou. Tuto informaci skutečně sdělím personalistům... a pokud chce firma člověka, který udělá cokoliv mu nařídí, pak je v zájmu obou stran si to na rovinu sdělit. Pokud budu toto schovávat (protože se to podle etikety nedělá) budu pravděpodobně přijat na místo, kde budu o svůj cíl bojovat, nebo nebudu přijat, i když mám z pohledu firmy nejlepší předpoklady (protože jsem to tajil...).

Pohovor naruby je v tomhle ohledu parádní nápad. Může to trvat déle, najít své místo, ale taky tam pak budu určitě déle spokojený :-)

Já jsem sama nedávno otevřeně při pohovoru dala najevo, že nechci pracovat pro společnost, pro kterou by bylo normální, abych byla na telefonu k dispozici v soboru v 6 večer. A po diplomatické odpovědi z druhé strany jsem měla jasno já (hned) i ona společnost ( s diplomatickou prodlevou). Byť všechny ostatní předpoklady jsem splňovala nadprůměrně, v tomto témátku (o kterém není dle etikety slušné na prvním pohovoru mluvit) se naše názory zásadně rozcházely. Obě strany jsme si ušetřily spoustu energie a času.

Díky za toto téma.

Ha to je sranda. Ja keď som hľadal prácu tak som v MP3 prehrávači počúval Anthoniho Robinsna a bol som taký nabudený plný energie že sa ma bály a asi si mysleli že niečo beriem :-) (bol som asi na 30 pohovoroch ale nezobrali ma ani na jedno, z nejakého dôvodu som sa u toho náramne bavil)
Nakoniec si ma jedna firma pozvala a tam ma aj prijali. Teraz som z tejto firmy odišiel a začal s niekoľkými ďalšími ľuďmi tvoriť novú firmu a tím pádom som si vlastne vytvoril pracovné miesto. Tak sam som zvedavý ale už sa teším.

Jsem rád, že vás to téma zaujalo. Není to tak dlouho, co tu Svatka nechala linky na další části etikety. Mě zaujal zejména tento díl: www.youtube.com/watc…

Buď jak buď, myslím, že zdaleka (alespoň z mého pohledu) nejde o nějaký pohovor. Spíše se snažím ukázat (na jednom mikro-příkladu), jakou se snažíme jeden na druhého hrát haďuru. Nedivím se, že jsme tak utahaní, nevrlí a negativní (v porovnání třeba s dětmi).

Ono to umění správného prvním dojmu stojí na zmáknutí umění přetvářky. "Pře - tvářka" znamená, že nasadíme jinou tvář. Nevím, jak vy já potkávám až moc lidí, kteří už vůbec netuší kdo jsou z té neustálé výměny tváří.

V mém případě je to už pár let, co jsem tu hru vzdal. Ulevil jsem si obrovsky, ale propracovat se zpět k sobě, tj. zjistit, kdo jsem (v tom shluku dříve využívaných tváří), to je maso.

Z toho videa mě hned bolela hlava. Poslouchat tyhle řeči o tom, jak mám vypadat, i z počítače, to přesně potřebuju :)

Keď ja som išla na pohovor, došla som bez mejkapu (aj tak žiadny nenosím), spotená, s plnou taškou nakúpených vecí, v zablatených topánkach a starom obnosenom kabáte. Keďže nie som človek výrečný, odpovedala som na otázky len "áno" alebo "nie". Ak si to vyžadovali okolnosti, maximálne jednou vetou. Nakoniec som bola celkom prekvapená, keď mi oznámili, že môžem nastúpiť. :D V mojom povolaní však nič z toho videa nie je dôležité. Aj tak som však nadobudla dojem, podobne ako autor článku, že sa tam akosi príliš často spomína prvý dojem. Lenže seriózna firma si nevyberá budúceho zamestnanca podľa prvého dojmu, ale skôr podľa jeho schopností.

Na vstupním pohovoru nás bylo okolo 30ti uchazečů.Před tím,než si nás
zvali na kobereček rozdali všem zkušební testy.Mezi jinými byla otázka,
co považuji v životě za úspěch?Odpověděla jsem,že celý můj život je
úspěch.
V té chvíli jsem to prostě byla já.Samozřejmě jsem věděla,že se tím určitě někomu nezalíbím,ale u mě doma vevnitř se něco smálo,že jsem jim to natřela.
Skončila jsem třetí.
Je nám líto,ale bereme pouze člověka na prvním místě-oznamili mi stroze.
Měla jsem i tak velkou radost,ale chci hlavně říc,že mnoho lidí ve vedoucích pozicích není vůbec na takové názory připraveno,natožpak na
lidi,které by s takovým sebevědomým meli zaměstnat.
Manžel mě na tu situaci připravil.Nyní po 2 měsících to beru jako neúspěšně úspěšnou zkušenost a moc díky za výbornej web!!!