Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

Pomozte, jestli nechcete zemřít!

Pomozte, jestli nechcete zemřít!

Myš sledovala puklinou ve zdi farmáře, jak otvírá nějaký balíček.

“Copak to bude dobrého!“ pomyslela si.

Leknutím se jí zastavil dech. Byla to pastička….
Vyběhla ven a hlasitě upozorňovala ostatní obyvatele farmy na to nebezpečí:
"V domě je pastička, v domě je pastička!! "
Slepice zvedla hlavu od kvokání a hrabání a říká:
“Pane Myšáku, to je ale váš problém. Ne můj. Já bydlím v kurníku a nějakou pastičkou se nepotřebuji vzrušovat.
Myš neztrácí čas vysvětlování, otočí se na  prase a vypískne: “Pastička je v domě! Pastička je v domě!!“

Prase s ní soucítí a říká: “To je mi moc líto pane Myšáku, opravdu. Ale nemohu pro vás nic udělat, jenom se za vás modlit. Buďte opatrný a věřte mým modlitbám."
Myš vyrazí za krávou: “Pastička je v domě! Pastička je v domě!!”
Kráva na to: "Pane Myšáku, je mi vás líto. Ale já vám s tím těžko pomůžu.
Myši došlo, že jí nikdo nepomůže. Svěsila hlavu a vrátila se dovnitř, aby se sama postavila farmářově pastičce.
Té noci se v domě ozval divný zvuk – jako by sklapla pastička.

Každý má svých starostí nad hlavu. Proto si často potřeb druhých buď nevšimneme nebo jim jednoduše nevyjdeme vstříc.

Farmářova žena se hned ráno spěchala podívat, co se stalo. Potmě neviděla, že se do pastičky chytila za ocas zmije. A ta zmije ji uštknula. Farmář naložil ženu do auta a rychle ji odvezl do nemocnice. Manželka se vrátila zesláblá a s horečkou.

„Připravíme slepičí polévku! Ta tě posílí.“ pravil farmář.
A tak zabil slepici a připravil polévku .
Další den přišli nemocnou ženu navštívit přátelé a sousedé.
Aby je farmář nakrmil, zapíchnul prase.
Za několik dní, navzdory všem snahám farmářova žena zemřela.
Aby bylo na pohřbu co jíst, bylo nutné obětovat krávu.
Myš  to všechno, s velkým zármutkem, sledovala skrz svoji puklinu ve zdi. (zdroj: neznámý).

Dnes a denně se na nás naši blízcí i lidé, které potkáváme poprvé, obracejí s žádostí o pomoc. Protože máme každý svých starostí nad hlavu, často si potřeb druhých buď nevšimneme nebo jim jednoduše nevyjdeme vstříc. Jak ukazuje tato historka, může nás to stát i život. Otočme to! Vyjděme vstříc! Pomožme! Nikdy nevíme, kdy budeme něčí pomoc potřebovat pomoc my.

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa

Začíná v dubnu 2012.

Přihlásit se
Liberalizační leadership
Liberalizační leadership

26.-27.11.2012

Přihlásit se
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

Jak postavit život na
silných stránkách?

Přihlásit se
Svoboda v práci
Svoboda v práci

25.-26.10.2012

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

29.-30.3.12

Přihlásit se
Lekce Tanga
Lekce Tanga

24.-25.3.2012

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • Tomáš

    Prosím, připomeňte si i tenhle článek: http://blog.peoplecomm.cz/clanek/nepomahejte-zivot-je-uz-tak-dost-tezky-
    Není to paradox???

  • Zarzamora

    Každý ten článek je o jiném druhu pomáhání. Jeden o lidském nevyžádaném pomáhání, které může ublížit, druhý o pomoci vyžádané.

    Občas když nepomáháme, může se to obrátit proti nám. Občas když „pomůžeme“, nemusíme tím být zrovna té osobě nápomocní. Jen se musí znát správná míra, kterou většinou nevidíme (nebo ani nedokážeme vidět). Je to velmi těžké.

  • Tomáš

    Přijde mi zajímavý pozorovat, jak reaguji, když míjím žádosti o pomoc na ulici. Obzvlášť zajímavé je potkat motajícího se, vrávorajícího člověka. Moje hlava většinou rychle usoudí = alkohol = rychle pryč. Přitom jsem už zažil, že tomu člověku bylo blbě a potřeboval fakt píchnout… a já ho považoval za alkoholika. Prostě, nevím jak vy, já spoustě žádostí o pomoc nevyjdu vstříc. A vím, že to není ono… že se mi každý „nevyjítí“ vrací.

  • Tomáš

    Máme nový sousedy (z Azerbajdžánu). A já jsem už týden marod – oni se to doslechli, zazvonili, a že mi nesou krabici čokolády na vyzdravění – nazvali to „solidarity chocolate“. To mě nadchlo. Já takovýhle nápady většinou nemám.