Dnešní svět se točí kolem peněz, kdo má víc peněz je úspěšnější a podle mnohých i „šťastnější“. Mě by zajímalo kde na to štěstí lidi přišli. Proč by nemohl být stejně šťastný dělník a šéf?

Tomáši, dva detaily (jsou to drobnosti, ale asi tak o 100 % zlepší výsledek):
* vždycky bez čepice (když Ti není vidět do očí, nepozná se, jestli to říkáš proto, že tomu věříš — ačkoli o tom nepochybuju, příjemný to není),
* přeostřující kamera z obličeje na pozadí a zase zpátky je děsná.

Jinak: skvělý — toč, mluv, vysílej. Zvláštní je, že když tě slyším mluvit na kameru nebo na živo, vůbec mi nevadí, že mluvíš nespisovně, nedokončuješ věty, přeskakuješ od jednoho k druhýmu; ale když to čtu na papíře, některý chyby mě dost tahaj za oči. Takže za mě rozhodně všechny palce nahoru. :-)

Proč se svět točí kolem peněz/byznysu/ekonomiky? Přece to je díky čemu žijeme – jídlo, bydlení, energie, ošacení, doprava – bez toho by lidi umřeli a proto je to předmět zájmu č.1 :-)

Tome záleží ako hlboko sa chceme pozrieť do tej králičej nory.
Záleží aj na uhle pohľadu pre ktorý sa rozhodneme. Ak ide o ekonomiku a fungovanie podniku tak business až na prvom mieste dáva zmysel. Pohľad väčšiny môže byť aj ten že v tejto situácii/systéme len vďaka podnikaniu prichádza rozvoj. Všade kde je podnikavosť potláčaná a kde je ten kto podniká trestaný namiesto odmeňovania ľudia trpia nedostatkom základných vecí. Myslím si že pri každom rozhodnutí treba brať v úvahu ako to ovplyvní budúce generácie no nerobíme to a v tom vidím problém. Pohľad že sme tu len ako správcovia kde sme všetko dostali od našich predkov a odovzdáme to naším potomkom sa mi páči. Je otázka či je dobré starať sa a opatrovať, zvýhodňovať slabších. Ak áno tak za akú cenu a nemám na mysli peniaze. Ak niekomu pomáham tak že sa stáva na mne závislým ubližujem jemu aj sebe i keď si možno uspokojujem nejaké svoje choré emočné rany. Dokonca si myslím že právo voliť a byť volený by malo byť za určité zásluhy a nie automaticky získané. Kladiem si otázku v čom by to bolo spravodlivejšie či lepšie ak by boli uprednostňovaný iný, nie prvá trieda. Sam v tom nemám jasno a neviem o lepšom či spravenejšom systéme.                                                    

Čo keby sme si položili otázku inak, nie prečo je to tak ale čo je lepšie, spravodlivejšie či výhodnejšie pre všetkých?
Otázka je a čo je to spravodlivé či výhodnejšie, čo to znamená?

Inak ak by som hovoril na video tak ako ty tam som maximálne spokojený :)

Super postřeh :-) díky za něj. Myslím, že orientace na byznys je dána tím, že v dnešní době byznys táhne lidstvo. Podnikatelé a investoři umožňují rozvoj společnosti a de facto mění svět. Proto jsou taky tolik vážení. Velký úkol pro současné a následující generace je podle mě postupně do tohoto byznys světa protlačit co nejvíc lidskosti, odpovědnosti, svobody a skutečných hodnot.

Všudypřítomné žebříčky a srovnávání jsou zřejmě jakousi motivací pro rozvoj, který je téměř vždycky žádoucí.

Budu se těšit na další pokračování. P. S. Doporučoval bych někam vměstnat představení, pro případ, když se někdo na video dostane např. z YouTube.

Ve videu padl zajímavý příměr armády k businessu. 

Když se nad tím člověk zamyslí, tak dříve (antika, starověk, středověk) smyslem válečných tažení bylo získání moci nad lidma a jejich majetkem.

Cílem dnešního businessu je získání moci nad lidma a jejich majetkem (tržní penetrace, růst obratu, růst zisku).

Takže dle mého názoru, to, čím byly dříve armády, jsou v dnešní době business společnosti, které přebraly jejich roli, ale stále sdílí jejich cíle.

Když jsme u businessu, v posledních letech mě fascinuje vývoj logiky na poli akciových trhů, a vůbec komerčních trhů (komodity, dluhopisy, atd.). Provádí se odhady růstu / poklesu všech možných ukazatelů, a když realita neodpovídá předpovědi, tak trh (=lidé) letí finančně nahoru nebo naopak dolů.

Úsměvné jsou i prohlášení EU na uklidnění finančních trhů po totálním kolapsu Řecka a různém nebezpečí padnutí zemí PIIGS. A tak se tisknou a pumpují další eura na záchranu toho, co přirozeně nefunguje.

Zapomíná se (?) ale na jednu věc. Finanční trhy tu nejsou jako odraz zdravosti ekonomik států, ale fungují jako poskytovatelé peněz. A za svoje peníze chtějí vygenerovat co nejvyšší možnou míru zisku.

Tedy, to že padají akciové trhy a reagují negativně na všechny (dosud negativní) zprávy o stavu ekonomik států není zděšení z toho, co se to děje, ale snaha minimalizovat svoje (osobní) ztráty při sázce na růst nebo maximalizovat profit při sázce na pokles. Je to jen business, a jako v každém businessu jde jen o peníze vlastníka. Ne o státní hospodaření.

Snad to dává nějak smysl. Kdyžtak se ptejte. A zpochybňujte;-)

Jen postřech k žebříčkům.

Nevím, k čemu mi je žebříček Fortune 500, protože pro mě osobně není žádnou motivací pro rozvoj.

Jedinou motivací pro rozvoj jsem sobě já sám, z vnitřní podstaty mám potřebu se rozvíjet, ne z podstaty nějakého žebříčku.

Když se podívám na F500, resp. první 100, tak dle společností co si vybavuju, vidím jen IBM, Google a 3M jako ty, co se snaží měnit svět jako takový a tlačit lidskost. Nebýt programu IBM v lékařství, tak bych ho odsud rovnou vykopl.

Suma sumárum, nemyslím si, že F500 ani jiný žebříček by měl být tou pravou motivací pro člověka, aby podnikal. Svoboda jako taková nevychází ze žádných žebříčků a porovnávání mezi sebou. Každý organismus (= i společnost) by měl být unikátní a tedy vzájemně nesrovnatelný.

Mě to nevadí, že někdo dostává přednost. Kdyby ji nedostali oni, tak ji dostane někdo jinej a oni si pak o nich udělají video s otázkou, proč tomu tak je.

Spíš bych se na to díval tak, že oni tráví spoustu času mimo své rodiny. Znám spoustu takových osobně a když srovnám jejich čas s rodinou a čas prodavače v Globusu, tak musím říct, že ač má prodavač v globusu třetinu peněz, tak je 3x více s rodinou. To ale asi business class nevynahradí. Jen se snažím na to dívat tím nezávistivým pohledem.

Podle mě nelze říct že určitá skupina má přednost a musí jít první a druhá ne. Vidím to v tramvaji, kdy se „musí“ pouštět důchodci sednout. Např. mému dědovi to hrozně vadí, protože se cítí vitální a v pohodě, sedí doma celý den a cítí se hrozně trapně, když ho někdo pouští a prakticky další pocit trapnosti zažívá, když se jej snaží přesvědčit, že sednout nechce.

Bohužel, někdo přednost mít musí, aby nastupování do letadla mělo nějaký řád. Určitě to pomáhá i letuškám nebo komu, pro lepší usazení lidí v letadle a přehled o nich. Nikdy jsem neletěl, nevím.

Souhlasím :-)

Ale typy žebříčků jsou různé. Např. žebříček států podle spokojenosti obyvatelstva může docela dobře pomoci při zkoumání, jaké faktory mají vlastně na spokojenost vliv a v čem se ten který stát může poučit.

Některé mohou být užitečné, jiné jsou zase bezvýznamné, někdy dokonce manipulativní.

Formát videa: Tome, super! Toč dál, video formát je nejenom čím dál populárnější, ale i mnohdy příjemnější a stravitelnější. Když celý den sedím u pc a čtu nějaké texty nebo píšu, rád si oddechnu u fajn videa.
Točit o zajímavých tématech krátké videa jenom umocňuje můj dobrý pocit z Tvého projektu.

Business first: Je to tak – kdo má dnes peníze, ovládá ostatní. Dnešní svět je tak postavený. Nehraje se na soudržnost a na lítost. Každý chce mít užitek jenom pro sebe. Když někdo zaplatí, pustím jej.

Těším se na další videa, jen tak dál!

Tak to s experimenty chodí. Občas nevyjdou:(  Ale občas taky jo :)

Ve společnosti je to dle mého úhlu pohledu prezentováno že  hodnota č.1 jsou  peníze. Ty se vydělávají byznysem, proto takové zaměření na něj. A v realitě to často bývá tak že kdo má peníze, ovládá ty co se nechají ovládat.

Tomáš těším se na další postřehy

Musím říct, žes mi vnukl zajímavou myšlenku.

Včera jsem narazil na žebříček The Economist’s Quality of Life Index. V Top12 (rok 2005) jsou všechny severské země (Norsko[3.], Švédsko[5.], Island[7.], Dánsko[9.], Finsko[12.]). Tak nějak mi tahle skutečnost nešla do hlavy, takže jsem nasosal data z OECD, abych to lépe pochopil. Snad zítra bych měl dokončit tabulky  a grafy a snad mi to odhalí důvod, proč jsou právě všechny severské země tak vysoko. 

Nějaké nápady? Případně nějaké další žebříčky?

A jen poznámka k poučení. Bohužel v těchto českých končinách o poučení nemůže být ani řeč. Nerad bych politikům křivdil, ale nejsou schopni s vývojem tohohle státu k lepšímu udělat nic, protože právě oni jsou (spolu)tvůrci toho, kde teď česko je. A vidíme ten pofidérní vývoj rok po volbách. Still the same.

Kdyby chtěli politici někdy nějaké poučení, tak by si otevřely knížečku od J.A.Bati „Budujme stát pro 40 milionů lidí“ a tam je toho důležitého více než dost.

Ještě se doplním.

Na jednom videu Ricardo Semler (Semco; autor Mavericka) říkal, že by lidé z businessu měli studovat Kafku, Marco Pola, Freuda, namísto všech business publikací.

A když si vzpomenu, kolik businessmenů tíhne k Sun Tzu’s „The Art of War“ namísto třeba k Lao Tzu’s „Tao Te Ching“ nebo Aristotelovi, Platonovi, tak se nemůžeme divit, že prostředí businessu, tak jak ho známe dnes, je prohnilé bojem s konkurencí, chamtivostí, agresí a nudou.

Urcite muze byt stastny kazdy bez ohledu na penize a uspesnost. Kazdy ma jine meritko stesti. Jen obecne se nejjednoduseji ukazuji priklady stesti napr. pres prave ty penize a bohatstvi…

…souhlas, pohled do oci je zaklad!

…jsem pro video :o)

Človek, ktorý je viac vsúlade so svojím vnútrom, vyciťuje ho a počúva intuíciu, nie je primárne orientovaný na vonkajší svet – hoci v ňom žije – taký človek nesúťaží a má celkom inú motiváciu, ako človek, ktorý je primárne orientovaný na vonkejšie dianie a považuje ho za jedinú realitu. Dúfajme, že bude čoraz viac ľudí „vyciťujúcich“ a postupne všelijaké rebríčky zmiznú z nášho sveta…

Upřednostňování lidí? Tak to prostě chce příroda – ta nechá na živu jen ty zdravé silné jedince, a ostatní zahubí. Jen přirozená síla, zdraví atd může dle zákonu přírody dále předávat své DNA a dále se vyvíjet. 

Všichni jsme nejrychlejší spermie. Ať chcete nebo ne. 

Tome, líbí se mi to a líbí se mi velice Vaše postřehy, ale s tím sociálním podtextem a halasením o smíru a pomoci všem a všude už je to trochu moc.

tak určitě v tom bude hrát svou roli drsnější prostředí… žijí v horších podmínkách a aby v nich dokázali přežít musí spolupracovat, prostě je to prostředí stmeluje. Jsou na sobě více zavislí.  Taky je to o tě hodnotách… vyznávají jiné hodnoty… (příroda, zdraví, vzdělanost) otázkou je proč? Kde se to v nich vzalo? 

Tomáši, tyhle krátký postřehový videa vypadaj moc dobře a hlavně působí strašně příjemně, takže jen do toho :)

Teď jsem dodělal 2 další. Bavilo mě to ještě víc. Uvidím, co z toho vyleze a jestli to k něčemu bude.

Dneska jsem vyráběl nějaký další kusy. Bez čepice. Díky.

Otázka ale zní, zda se sytý potřebuje honit za jídlem stejně jako hladový? Mám totiž pocit, že v naší části světa jsme si už slušně naducali břicha. že bychom se už mohli věnovat i jiným radostem než shánění „potravy“.

Dnes jsem vyráběl č. 2 a č.3 vč. představení. Díky za upozornění.

Žebříčky jsou geniální téma. Já myslím, že je třeba (jako i jinde) hledat svou míru soutěže. Obecně v dnešní době hlasuju pro čím míň, tím líp. 

Lišíme se ve schopnostech, síle, potřebách,… pokud si nedovedeme vyjít vstříc sami, je třeba vymyslet systém, který to udělá na nás. Tak jsme si vymysleli různé systémy předností. Myslím, že jsou třeba. Já si jen pokládám otázku, zda upřednostňování byznysu je v naší části světa a době, ve které žijeme to správné. 

Výborný nápad a výborný způsob, jak se před kamerou naučit … zkoušet, točit, zkoušet, …
… jeden tip za mne. Zkus si stanovit pro každý druh videa pevně daný časový limit, např. postřehy z dovolené 10min, reportáž z nějaké zajímavé cesty akce 15min, upoutávky a novinky 3min, apod.

Domnívám se, že takto pevně stanovený časový limit by mohl pomoci při učení, jak mluvit před kamerou. Větší důraz bude na přípravu podkladů i myšlenek. Rovněž to bude táhnout časem k vylepšení způsobu, jakým před kamerou mluvíš – nebude možnost „schovat se“ do delšího času, když zrovna nebudeš přesně vědět co a jak říct, nebo se nebudeš zcela koncentrovat. Čas by ti mohl být takovým „osobním trenérem“ při natáčení.

Video oproti textu má jednu nevýhodu -to co diváka zaujme si nemůže snadno označit a zkopírovat někam do poznámek, jako u psaného blogu. Video je třeba pojmout celé a proto pokud je cílem předat konkrétní myšlenku, měla by být stručná, ať se neztratí v dlouhé stopáži.
…konkrétně „Postřehy z Matrixu“ co zkusit 2 min. ve kterých se vždy pokusit říci přesně ten postřeh, který člověka zaujme a utkví mu v paměti?
Paralela s TED.com – jedno téma 20min., za tu dobu člověk udrží hlavní myšlenku přednášky -vs- jeden postřeh 2 min..

Zdravím,

nenapadlo někoho z vás, že ta přednost lidí z bussinesu je dána něčím úplně jiným??????? Nepleťte do toho sociální problémy a nedívejte se na to tzv. očima „socky“…Komu patří letecké společnosti? Chudákům? Asi ne, že?
Uvědomte si, že bussinesman, pokud nechce, se vůbec nemusí stýkat s tzv. „obyčejnými smrtelníky“…Na golfu? Ve vilové čtvrti kde bydlí? Na party jiných lidí z bussinesu? Těžko že? Pokud si ovšem nechtějí pokecat s číšníkem….Ale co v letadle? Nechat si přistavit speciál? Na to hned tak někdo nemá, dokonce ani většina z nich ne. Takže jak se to udělá? Vytvoří se toto letištní pravidlo, které zavedli majitelé aerolinek, aby se tito lidé opět nemuseli setkat s „obyčejnými“ ne-elitními lidmi…
Příměr? Dovedete si představit, že by vysoký generál spal na stejné ubikaci s „obyčejnými“ vojáky nebo poddůstojníky? Jen těžko, že?
Zapomeňte na to, že společnost někoho upřednostňuje, to ONI upřednostňují sebe…Na celý problém se díváte mylnou optikou…