Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

Potřeba správného kontrastu

Potřeba správného kontrastu

Zkuste si otevřít nějaký textový editor a zvolte bílé písmo. Začněte psát. Zbytečný pokus. Víme přece, že bílou na bílé neuvidíme. Stejně tak černou na černé a vůbec jakoukoli barvu na stejném podkladě.

Abychom viděli barvu, potřebujeme správný kontrast. A uvidíme vždy něco jiného podle toho, jaký podklad zvolíme. Bílá na černé bude přece jenom trochu jiná bílá než bílá na béžové. To je vcelku jasné. Nevím ale, zda jste si tohoto principu všimli i jinde v životě, v přírodě, ve vesmíru, prostě všude, kam se podíváte.

Je to možná až příliš banální. Ale jenom první pohled, myslím. Všiml jsem si například, že abych pochopil tmu, potřebuji poznat světlo. Abych si všiml přílivu, potřebuji zažít odliv. Jestli chci porozumět a vážit si zdraví, potřebuji poznat nemoc. Jestli chci ocenit bohatství, potřebuji si osahat bídu. Aby mi došlo, co je to štěstí, potřebuji zažít neštěstí. A tak by každý z nás mohl pokračovat do aleluja, že jo?!

Pochopit tento princip mi dává neuvěřitelnou moc, které jsem si dřív nebyl vědomý. Najednou, pouze díky představivosti, která bydlí v mé hlavě, můžu získat spokojenost a vyrovnanost dříve nevídanou. Dovolte pár příkladů z mého života. 1. Vzduch v Praze. Když si jako kontrast určím vzduch na většině míst havajského souostroví, jsem zpravidla naštvaný. Když si vybavím vzduch v Cotonou (hlavní město Beninu), projdu se po pražské Magistrále, zhluboka dýchám a raduji se z toho, jak je u nás čisto. 2. Únava. Mám tendenci stěžovat si na únavu. Když si připomenu svůj stav v době, kdy mi lékaři oznámili únavový syndrom, je mi zpravidla skvěle. Když se podívám na naši Valérku nebo většinu malých dětí a to použiji jako kontrast, jsem rázem unavený. 3. Česká politika. Když se podívám do Švýcarska nebo se zasním nad svými ideály, jsem zpravidla naštvaný. Stačí, abych si ale vybavil žebříček předních světových diktátorů a z plna hrdla křičím: Díky za pana Klause! A za pana Paroubka! A za pana Čunka také!
Víte, co chci říct? Nic neexistuje v izolaci. Vše souvisí se vším. Jin a jang. V životě potřebujeme plus i mínus, abychom ho pochopili a dokázali prožít, tj. abychom získali širokou paletu kontrastů – mentálních obrazů, které naše hlava může kdykoli vytáhnout.

A tak chci říct – nebraňme se špatným věcem, ať už je to nemoc, vztahy, vlastní nálada, zloba, vztek nebo nenávist druhých lidí. Prožijme to naplno. O to víc se nám možná později podaří prožít tu plusovou část škály. A hlavně kdo ví, jestli to na první pohled špatné bude špatné i na pohled druhý (více zde).

Potřebujeme pochopit nemoc, abychom pochopili zdraví. Potřebujeme si osahat neštěstí, abychom dokázali uchopit štěstí. V tom spočívá umění kontrastu. Umění rovnováhy. Umění šťastného života.

A na závěr fór, který v kostce popisuje právě umění kontrastu. Vyprávěla mi ho minulý týden, při sklízení rajčat, sousedka Klárka: Žid přijde za Rabínem a stěžuje si: „Rabíne, mám dvanáct dětí a malý byt. Je tam strašně těsno. Pomož mi.“ Rabín se zamyslí a říká: „Kup si slepici a vezmi ji domů“. Muž to udělá, ale doma je ještě těsněji. Opět si stěžuje. Rabín tentokrát radí: „Kup tele a vezmi ho domů.“ Muž kroutí hlavou, ale udělá, co Rabín káže. Po několika dnech je mu doma už ale opravdu těsno. Vydá se tady znovu za Rabínem a říká: „Rabíne, poradil si mi nejprve slepici, pak tele a doma je to horší a horší.“ Rabín se zamyslí a řekne: „Kup krávu a vezmi ji domů.“ Žid silně zapochybuje, ale úcta k autoritě je silnější než zdravý rozum. Koupí tedy krávu a přivede ji do bytu, kde už se tísní manželka, dvanáct dětí, slepice a tele. Život je teď už opravdu nesnesitelný. Vydá se tedy znovu za rabínem, tentokrát pevně rozhodnut, že už si žádné další zvíře kupovat nebude. „Vezmi krávu, tele i slepici a prodej je.“ Pak mi přijď říct, jestli je doma ještě těsno.“, radí nyní Rabín. Žid hledí jako omráčený. Jeho malý byt mu nikdy předtím nepřišel větší.

P. S. 1.: Čím více studuji opravdu šťastné lidi, tím více zjišťuji, že mají jednu věc společnou. Chápou, že všechno v životě má svůj protipól, svůj kontrast. Plus má své mínus, dobro má zlo, jin má jang. A nejenom že tento mechanismus chápou, ale hlavně s ním umějí správně naložit.

P. S. 2.: O tomto tématu poutavě vypráví Alan Watts, i když z trochu jiného úhlu pohledu. Pokud jste neviděli, mrkněte se:

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa

Začíná v dubnu 2012.

Přihlásit se
Liberalizační leadership
Liberalizační leadership

26.-27.11.2012

Přihlásit se
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

Jak postavit život na
silných stránkách?

Přihlásit se
Svoboda v práci
Svoboda v práci

25.-26.10.2012

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

29.-30.3.12

Přihlásit se
Lekce Tanga
Lekce Tanga

24.-25.3.2012

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • Jan_Bursky

    Tome dobrý článok ale čo si mám predstaviť pod „nebraňme se špatným věcem, ať už je to nemoc, vztahy, vlastní nálada, zloba, vztek nebo nenávist druhých lidí. Prožijme to naplno.“

    Akosi mi nedochádza ako mám prežívať naplno to čo nechcem? Mám na mysli ten proces. Mám sa v tom akože rýpať, rozmýšľať o tom, sledovať ako to na mňa pôsobí, aké mám s toho pocity a myšlienky…
    Alebo ako to myslíš čo to pre teba znamená prežiť niečo naplno?

  • Tomáš

    Třeba na příkladu nemocí. Já to měl vždycky tak, že jsem se až úzkostlivě bál, abych něco nechyt. A pak jsem byl naštvaný, že jsem byl marod. Protože jsem hodně pospíchal, chtěl jsem to rychle vyřešit, a tak jsem do sebe sypal různý leky, aby to bylo co nejdřív pryč… Prostě nemoc byla vopruz, který musím co nejrychleji porazit.

    Dneska chápu chorobu jako fakt (z velké míry). Už se jí tedy nebojím a když něco „koupím“ tak už se nevztekám. Prostě se omluvím ze schůzek (jako třeba dneska, protože mi je zrovna blbě), jedu čaje, citróny, zázvor a podobný věci. Chorobu už nechápu jako nepřítele, spíš jako signál/info. A tak se snažím dumat nad tím proč jsem marod, co to může mít za význam a co udělat líp, abych příště zdraví udržel.

    A myslím, že se stejnýho principu snažím držet i u jiných nepříjemností. Podařilo se mi odpovědět?

  • Jan_Bursky

    Aha asi ano. Niečo ako mam blbu náladu. Prečo? Robím niečo zle alebo niečo nerobím? Prečo? Prečo som to takto spravil? Čo s tým môžem urobiť teraz? Ako sa tomu vyhnúť do budúcna? Mám nadváhu…

    Premýšľať o tom čo sa stalo a byť trpezlivý. V prípade choroby dať telu šancu sa zregenerovať…

    Pochopil som to čo si chcel povedať?

  • Jirka

    V tomhle s Tomem naprosto souhlasím! A protože život není matematika, dají se dokonce sčítat a odečítat hrušky s jablky :-). A teď si ještě představte, že skutečně pevně věříte, že „na člověka Bůh nenaloží více, než dotyčný unese“ a že se vše děje s nějakým záměrem – nebo jinak řečeno: že se ze všeho můžeme poučit a něco si vzít – z dobrého i špatného.
    I když přijímám výše uvedené, není můj svět jenom růžový – tím by se totiž onen základní princip popřel – nicméně se v mnoha problémech neplácám až tak dlouho, jak by tomu bylo „za mlada“ :-) a jindy mi dokonce dodá energii i v situace, která mě dříve spíše vysávala…

  • Tomáš

    Honzo, 100pro. I, jak říká Jirka. Ty věci prostě jsou takový jaký jsou. Jenom naše hlava, naprogramovaná věřit v XY, tomu dává nálepky – dobrý/špatný. Přijde mi, že potom, co to člověku dojde, je život mnohem snazší a zábavnější.

  • Pavla

    Dnes ve mně zemřela a znovu se zrodila má duše bojovníka..
    Bylo to dost psycho, ale bez toho by mi nedošlo, jak jsem zas byla mimo sebe a kdo vlastně jsem..

    „Prožijme to naplno“ ..co třeba kouknout se na to (ať už cokoli) jako pozorovatel, jeko někdo absolutně bez názoru kdo se jen dívá..
    Nebo vnímat, jak to cítíš v těle, ale to jsou věci co se takhle po netu docela těžko popisujou..

  • Tomáš

    Duše bojovníka? Co je to? …jestli se to dá popsat?

  • Pavla

    Skvěle to vystihl Sokrates ve filmu Pokojný bojovník..:
    „I call myself a peaceful warrior because the battles we fight are on the inside.“
    I když ono je to pro mě asi spíš o pocitu..

  • Thera.D

    Díky Tomáši za odkaz na tento článek! Zase trefa do černého. :-) Mám k tomu dvě věci:
    1) potřeba správného kontrastu je pro mě potřeba se na věc podívat jiným úhlem pohledu – v tomto mě hodně ovlivňuje systemický přístup. Jedná se o přístup ke „klientovi“, partnerovi v jednání, ale prakticky ke kterékoli lidské bytosti bez předsudků, hodnocení, bez potřeby bavení se o tom, co nefunguje, ale zaměření se na to co se daří a čeho „toho“ co se daří, může být více….přístup se využívá v psychoterapii – jako nástroj pomahající, v koučování jako nástroj rozvíjející…

    2) úžasný film, který mi v přehledu filmů jednoznačně chybí je POKOJNÝ BOJOVNÍK (PEACEFUL WARRIOR)…viz Vaše předchozí naťuknutí v diskusi k článku… jeden z nejvíce inspirujících filmů v poslední době, který jsem viděla – o jedinečnosti přítomného okamžiku; o tom, že neexistují obyčejné chvíle; že bojovník miluje to, co dělá; o tom, že můžeme celý život prospat; že život nění o znalostech, ale o moudrosti – tj. umět znalosti využívat v reálném životě („Umíš mýt okna?“ …“Ano.“… „Moudrost je to udělat.“) Film byl natočen podle zčásti biografického románu Dana Millmana – Cesta pokojného bojovníka. Vřele doporučuju :-)

  • Tomáš

    Tak to nechápu jak jsme mohli na Pokojnýho bojovníka zapomenout. Napravíme, hned jak bude příležitost: http://www.peoplecomm.cz/solotrip/filmy.php Díky.