Peoplecomm - peníze nebo život

Cíl je jen 1 a to tento okamžik. Pochopit tento okamžik/přítomnost... Báseň od zenového mistra Kodo Sawaki Roshi: "The world runs after fame, honor, Beautiful clothes and comfort. But these pleasures are not true peace. You run and stay unsatisfied until death!" Celkem tvrdý přístup, ale tak to je. Co tedy potom zbývá? Chcete se zbavit svých strachů? Chcete se změnit? Všechny nucené machinace a úsilí jen pomocí myšlenek jsou zbytečné. V téhle oblasti je třeba se otočit o 180°, což pro někoho může být velmi těžké, ale pro někoho také překvapivě jednoduché. Zbavte se všech těch hlasů rodičů, učitelů, společnosti ze svých hlav a buďte sami sebou! Zbavit se jich lze však jen skrz přijmutí a netečný přístup (k myšlenkám, emocím). Doporučuji převýbornou knihu "Bdělost" od autora Anthony de Mello.

Celkově tento článek musím nejdříve vstřebat, je to vyšší filozoficko - realistická .. nedokážu ani odpovědět na onu poslední otázku .. jak se lze vzájemně motivovat k lepším zítřkům .. ale z článku jsem začala více vnímat sebe a to, že musím začít u sebe .. proto jsem si vytáhla zajímavé myšlenky nad kterými budu přemýšlet každým dnem --- a třeba bude u nás doma více radosti :-)

- bohužel i ty, které milujeme, chceme občas nevědomky přetvářet ke svému obrazu, odměňujeme je za to, že jsou takoví, jakými je chceme mít. Přidělujeme jim identitu podle svých představ.

- náklonnost a uznání, jen jsou-li splněny dané podmínky, například když mají děti dobré známky, když se dobře chovají, když dělají čest, atd.

- položme si otázku kolik utrpení, nepříjemností, strachu, stresu a negativity si způsobují pouze lidé - my navzájem a kolik utrpení způsobuje příroda

Ještě dodatek .. Položme si otázku kolik utrpení, nepříjemností, strachu, stresu a negativity si způsobují pouze lidé - my navzájem a kolik utrpení způsobuje příroda sama ------ toto je mi strašně moc líto .. je to naprosto smutná představa, pokud si představím, že tomu tak je .. strach, stres, problémy s existencí, nedostatek času, nutnost zápasit s ostatními, abych si vydělala a byla lepší .. stále si jen přiděláváme navzájem problémy .. tak jsem se zamyslela, zda nám to vše co jsme vybudovali a budujeme vůbec někdy stojí za to, jak žijeme a co si tím do života přiděláváme za starosti .. zda mám vůbec chuť si jít ráno pro propečený rohlík, když vidím přes okno jak pekař už ráno ve 3:30 valí smutný a ospalý těsto .. zda mi to vůbec za to stojí .. raději bych ho snad poslala domů a rohlík si pekla sama odpoledne :-) ..

Otázka:
.... Pokud někoho z Vás napadne jak si tuto odvahu lze vzájemně předávat a vzájemně se tak motivovat k lepším zítřkům a ke světu o němž sníme - budu velmi vděčný za Vaše inspirace. ....

Jedním z mnoha příkladů je např. tento web. Předávání funguje velmi dobře také formou literatury. "Bestselerů" o pozitivním myšlení, o změně myšlení, o pomáhání otevírat mysl, je na knižních pultech docela dost. I zde jsou v nabídce nějaké. Dát někomu jako dárek knihu z "místní knihovny" může být víc, než dotyčnému koupit nové auto i když on to z počátku asi bude vidět jinak. Potíž je v tom, že tenhle Matrix už také jako Matrix funguje. Většina lidí se už "odpojit" nedokáže, nechce. Bez pomoci nemají moc šancí. Chce to čas, pravidlo každé úspěšné investice č.1. Spoustu času a trpělivé práce. Můžeme třeba vychovávat naše děti tak, aby z nich už vyrostli hotoví lidé s takovým myšlením. A to by byl velký skok kupředu. Je to tedy na nás, na rodičích.
Nicméně existují i praktické kroky v normálním životě. Sám se jedné takové věnuji v podstatě profesně. Nebudu zacházet do podrobností, ale věnuji se jistému podnikání, založeném také na uváděných a zmiňovaných filozofiích. Prostě ukazuji lidem tyhle správné myšlenky a ukazuji jim možnosti, které by mohli mít, kdyby našli důvod, proč se chtít změnit. A s tím vším jim pak pomáhám, aby v tom nebyli sami ztraceni. Dobrou myšlenku je třeba prostě předávat dál. Vytvářet "marketingovou síť" přenosu těch správných myšlenek. Je to vlastně takovej myšlenkovel "multi level marketing". "Zapoj dalšího, posílíš mír" :-)

To Ivan : naprostý souhlas s celým příspěvkem .. počínaje zmíňkou o tomto webu, konče "multi level marketingem" :-)

... poslední dobou se setkávám s myšlenkami, že mnoho lidí opravdu má chuť s tím vším něco dělat, lidé si více vnímají detailů, ekologie, zdraví, potraviny, jaké mají pocity při určitých činnostech, jací jsou lidé kolem .. je to moc dobře .. ale když se s někým bavím .. vždy položí otázku "ale jak mám ty lidi okolo změnit, jak mám změnit svět k tomu co cítím, že je lepší" .. ono je těžké vysvětlit, že i kdybych někoho/něco chtěl měnit (ať třeba k lepšímu - "a co je to lepší?-kdo to ví:-)" ) .. bude to stále jen manipulace a nebo násilná revoluce .. a tak jediné co mě napadá je začít jen a jen a pouze u sebe ... ? ..-

Překopíruji sem článek z ZGFora .. byla tam diskuze o činech jak "změnit svět" v oblasti zemědělství .. takový malý útržek .. o činech nečinech .. hodí se to sem, i když to je o potravinách ... tuším ...

.... především, člověk nemusí stále jen tvořit a činit, pokud k tomu nemá prostředky, talent, peníze, dispozice, protože mnohé je již vytvořeno jinými, tudíž stačí jen hledat a podporovat, žít a své peníze a čas investovat do toho o čem jsem přesvědčen, že je to správná cesta.

... pokud chci zdravě jíst a stravovat se čistě, bez chemie, nemusím ihned založit farmu, statek a firmu, ale budu podporovat ty farmy, o kterých vím, že se snaží.

Když totiž víme, odkud naše strava pochází, můžeme si ji daleko lépe vychutnat. Když jsem se doslechl, že Bio potraviny firmy AlnaturA se nabízejí v drogerii DM, tak je nakupuji. Když Lažanská moštárna, kterou znám začla distribuovat své BIO mošty, tak si je kupuji, když chci podpořit BIO chov koz a krav, nekupuji si Zott, Danone a Muller, ale např. BIO.OLMU, když vím, jak se vyrábí sýry ve Valašském Meziříčí a v jakém stavu tam jsou statky a farmy a jaké se tam používají syřidla do sýrů, nakupuji si sýry BIO.Amálka...

... když jsem viděl snahu organizace FairTrade, nakupuji stravu z jižních rozvoj. zemí s logem FairTrade, když současné rádia nepovažuji za vnímavé a citlivé vůči poctivým hudebním hodnotám, nemusím zakládat nové, pokud mi vyhovuje přeladit např. na radio od studentů z Univerzity Jana Amose Komenského - Rádio Ethno (90,7 MHz), kde se lidé snaží příjemnou hudbou a kladným specializovaným zpravodajstvím, zajímajícím se o život a dění v různých národních komunitách v hlavním městě spíše inspirovat. Když se mi nelíbí zpravodajství na Nově, tak podpořím alternativní pozitivní zpravodajství na IP.TV, jen tím, že si ho naladím....

Pokud chci podpořit alternativní pohony a zlepšit situaci na Ostravsku, budu propagovat tuto technologii a budu se snažit být mezi prvními kdo si v Opavě elektromobil zakoupí (v současné době mám ECO.vozidlo na bioethanol, jezdím i na CNG), pokud budu chtít podpořit vývoj obnovitelných zdrojů, pracuji na fotovoltaice u mě doma na střeše (příjemné zelené bonusy jen podpoří)... atd.. atd..

****** (myslím, že poptávka určuje nabídku a hlavně naše peníze - za co utrácíme řídí a mění tento svět a určuje mimo jiné další vývoj.)

Pokud něko bude roznášet letáčky nebo stávkovat - že strava je plná chemikálií a bude emailem přeposílat Codex Alimentarius - ok -- prima, ale když bude nadále bude nakupovat Activie od Danone, moc činově neprospěje, i když, někdy se letáček může zdát jako vetší a jiný čin, než jít obyčejně nakupovat)...

Cítím, že to vše jsou činy.. i když to jsou rádoby nečiny ..

Jednou mě v nějakém Tomášově článku zaujal rozdíl mezi povoláním a zaměstnáním. Dnes jsem měla takový ten pocit – znáte to – kouknout jen tak do nějaké té knížky a najdete něco - odpověď.
Našla jsem tu něco pro inspiraci:

Význam povolání
Když jsou lidé správně zaměstnáni, vyrůstá z jejich práce veselost, stejně tak jako z nádherné květiny vyrůstají barevné okvětní lístky. Když jsou lidé s poctivostí a soucitem prospěšní světu, pak i všechny jejich emoce nabývají na vyrovnanosti a hloubce a oživují duši, stejně jako přirozený krevní puls oživuje tělo.

Povolání má svůj cíl
Velké osobnosti mají cíle, ti ostatní mají přání.

Váš největší poklad
Připomeňme si, že povolání není jen něco, co děláte, tedy nějaká práce nebo zaměstnání. Povolání je vnější vyjádření toho, čím a kým jste. Je to vaše přirozenost.
Povolání je taková aktivita, jejímž prostřednictvím se stáváte tím, kým nejvíce chcete být. Není to nic statického. Povolání se vyvíjí tak jako vy. Když žijete v souladu se svým povoláním, narůstá váš vliv a moc, neustále hýříte inspirací, jste studnicí inspirace pro druhé a plně si vychutnáváte všechny výzvy, které s sebou každodenní život přináší. Jedině tak sloužíte svému nejvyššímu účelu na tomto světě.

Víte, že jste na správné cestě, když vám vaše činnost:
• přináší potěšení
• připadá přirozená, pohodlná a správná

Pokud vám to tak nepřipadá, zkuste se poohlédnout:
• v čem normálně vynikáte
• kde vám jde všechno bez problémů
• po oboru, o který se s nadšením zajímáte
• kde se zdá, že máte kliku

Vaše činnost by měla:
• být pro vás důležitá
• dávat smysl vašemu životu
• naplňovat vás vědomím vlastního poslání

Pokud taková není, zkuste se poohlédnout:
• kde vás baví se rozdávat
• kde se cítíte potřebný a významný
A jakmile si začnete všímat i těch nejnepatrnějších náznaků pokroku, využijte jako vodítko k dalšímu krůčku následující dávku věčné moudrosti: Tam, kde se kouří, nalijte benzin!

Kdy dobře víte, že nejste na správné cestě
Tak snadno, jak se dají rozpoznat a následovat naše povolání, lze také zjistit, že se nacházíme na nesprávné cestě. Zde vám jako takovou malou občanskou službičku nabízím užitečné charakteristiky a příklady typů činností bez povolání:
• úmorná námaha
• tísnivá dřina
• ponižující obřad
• monotónní, nudná a hnusná rutina
• nenaplňující, nepovzbudivá, neinspirující,
• nezábavná práce
• vyčerpávající, stresující, zdlouhavá otrava
• únavná lopota
• nesmyslné cvičení
• dělání něčeho, co prostě dělat nechcete
• uvažování, že úspěch se musí vydřít

Třeba se to někomu bude hodit pro malou rekapitulaci pracovního života....

To Jirka: Pokud někdo položí otázku: Jak mám ty lidi okolo sebe změnit
a položí jí např. mě, tak v té chvíli si můžete být naprosto jist,
že se od něj odvracím a jdu pryč. Protože když se takto ptá,
tak u sebe samozřejmě ještě vůbec nezačal.

To Martina : odvracet se a jít pryč ... to je věta k zamyšlení :-)

To Svatka : to jsou krásné slova .. z jaké to je knihy ? ..

Velké osobnosti mají cíle, ti ostatní mají přání.
:-)

Když jsou lidé s poctivostí a soucitem prospěšní světu, pak i všechny jejich emoce nabývají na vyrovnanosti a hloubce a oživují duši...

Martino: odvracet se a jít pryč tak rychle? Vždyť mnoho lidí touží po změně, jen prostě NEVĚDÍ. Nevědí jak. Když jem poprvé, před zhruba 15-ti lety, přečetl svého prvního Carnegieho, byl jsem z myšlenek unešen. Ale bylo mi to naprosto k ničemu. Neměl jsem vůbec žádné tušení, jak s těmi myšlenkami naložit, jak je uchopit, jak z nich udělat nástroj pro změnu svého života. Takže kniha putovala do knihovny a ležela tam dlouhých 13 let. Tolik let bláhového pachtění, ještě že jsem se naučil minulost neřešit, jinak bych se z té marnosti asi zbláznil. Lidem mnohdy stačí prostě jen ukázat, ale ukázat cestu, ne jen myšlenky. A když je ten správný čas, tak jim to prostě ZACVAKNE. A v zápětí se jim rozjede ta nejúžasnější jízda jejich života. Je logické uvažovat, že skutečně nikoho nezměníme. To platí. Oni se změní sami. My jen ukazujeme cesty a možnosti. Nic víc ani dělat nelze. Já jsem na sebe hrdý, že to dělám. Mám z toho takovou radost, až si kolikrát připadám, jako blázen :-) Ale i s tím si už umím dávno poradit. :-)
Samozřejmě platí, že mnohým nezacvakne nikdy nic. Pak také platí pryč od nich. Je však fér dát každému na to zacvaknutí trochu času. Co myslíte?

Jirka 10: knížka se jmenuje Leností k úspěchu - Fred Gratzon

To : Ivan 10 -- no .. tomu říkám, když někdo dokáže napsat myšlenky za někoho když se někomu nechtělo, protože neměl čas .. viz. já příspěvek 09 :-)

Svatko díky, to je úžasný úryvek. :-)

Jirka a Ivan: Je příjemný zjistit,že v tom nejsme sami.K tomu odvracení
a chození pryč jen tohle: Je dobré investovat svůj čas, ale
nevydávat ho.Prostě pomoci lidem, kteří sami sobě chtějí
pomoct.Nemáme přece čas a energii pro lidi, kteří nechtějí.
Spoustu času investujeme do lidí, kteří nerostou.Někdy je
i podvědomě držíme / děti též /,aby nerostli. Nedovolíme jim
být chytřejší, než jsme my. Pomáháme, ale vlastně jim tím
podvědomě říkáme:"Ještě to neumíš".Já byla ráda,když mi
někdo pomohl,ale stejně pak musí člověk sám na všem
makat, aby mu to zacvaklo a aby se to prostě rozjelo.

Kromě mnoha jiných věcí v článku a debatě pod mě zaujalo Ivanovo:

"Pokud někoho z Vás napadne jak si tuto odvahu lze vzájemně předávat a vzájemně se tak motivovat k lepším zítřkům a ke světu o němž sníme - budu velmi vděčný za Vaše inspirace."

Víc a víc mi dochází, že jsem tím s kým jsem. Že například pokud žiju s Petrou stávám se jí. Hrabu se zrovna ve fascinujících studiích skupinových instinktů a spíná mi, jak důležité je obklopit se lidmi velkými, inspirativními, dospělými a velkorysými. Anebo jak nebezpečné může být obklopit se lidmi závislými, nesvobodnými a nepřejícími. Uběhne totiž trocha času a budu stejný.

A dochází mi, že to je jeden z důvodů proč dělám tenhle blog. Že mi dává možnost být s lidmi, kteří mě inspirují, kteří se na svět dívají podobně a přitom jinak a kteří jsou ve vývoji možná trochu dál než střední proud (omlouvám se těm, kterým moje poslední věta zní nepokorně. Já to tak cítím).

A pro mě je to jedna z možností, na kterou se ptá Ivan.

To Tomáš : poslední dobou čím dál tím více přemýšlím nad jednou věcí - i je tak podobně zmíněna v článku .. a to Tebou uvedená věta "kteří jsou ve vývoji možná trochu dál než střední proud"

... kdo vlastně dokáže odpovědět na otázku - "kdo je ve vývoji dál ?" Není to jen můj egoistický jednostranný pohled, pravda je úplně někde jinde a tento směr není vůbec správný ? ....

Jirka 17: ... kdo vlastně dokáže odpovědět na otázku - "kdo je ve vývoji dál ?" Není to jen můj egoistický jednostranný pohled, pravda je úplně někde jinde a tento směr není vůbec správný ? ....

Podíváme-li se na věc z nadhledu jednoty není žádné správný a dál. Máme však svá těla, své duše, své mysli, a s jevy kolem sebe se nějak vypořádáváme. Hodnocení je pak vodítko pro nás samé. Nalézám smysl ve věcech o kterých si myslím že významná část společnosti neřeší. Cítím se tak svobodnější. Mám chuť přispívat lidem k tomu, aby víc porozuměli, aby si uvědomovali souvislosti. Ne aby byli správnější (mě více podobní), nebo dál (přiblížili se "mé úrovni"), ale aby byli svobodnější. Není chyba, že lidé nejsou svobodní, že se lopotí v chybách jež už mám za sebou. Je mi prostě příjemné, že vidím jak si lidé uvědomují.
O čem tu píšu vychází z tématu které v poslední době v sobě rozebírám, týká se mnoha v mém životě, a to je pýcha. Jaká to nádherná past. Člověk může uvíznout v ní a nebo se jí bát natolik, že se zastaví před ní. viz:"Není to jen můj egoistický jednostranný pohled"

Teorií na téma vývoje psychiky člověka je jako maku (alespoň podle mého pohledu). V úplné jednoduchosti chceme v životě být nejprve stejní, pak jiní a nakonec sví. Jinými slovy nejdřív jsme závislí, pak nezávislí, pak vzájemně závislí. Nebo zde je třeba krapet složitější teorie memes: en.wikipedia.org/wik… To, že existují 3 - X fází ještě neznamená, že všemi fázemi v životě projdeme.

Já mám samozřejmě svůj ego-pocit hroznýho machra. To jo. Ale zdá se mi, že podobný vývoj je jednou ze zákonitostí lidského života. Zdá se mi také, že lidé se v různých fázích vývoje míjí. A to je to, co mám na mysli tím, co jsem psal v komentáři č. 16.

Tomáši, včera mi co jsi psal v komentáři 16 přišlo logické. Dnes sem to i nacítil a otevírá se mi k tomu spousta nových souvislostí. Lidé se vzájemně ovlivňují a toto ovlivňování má mnoho podob. Může mě významně ovlivnit někdo koho náhodně potkám a přitom být nedočen člověkem kterého vídám denně. Určitě na to má vliv intenzita kontaktu, která nemusí být nutně určena časem. Určitě je také zásadní vnitřní nastavení a postoje k druhým. Zkrátka mezi lidmi dochází neustále k obrovskému množství různých interakcí a je pro mě složité až nemožné nahlédnout jejich důsledky pro sebe, natož pro ostatní.

Obklopit se lidmi, jež jsou pro nás podnětní a inspirují nás k bohatému životu je jistě cesta, která má smysl. Sám na sobě cítím, jak se díky lidem kolem sebe zabývám tématy, která mě rozvíjejí a jejichž uvědomování a naciťování mě činí šťastnějším. I díky tomuto blogu :+)

Obklopit se lidmi závislými je jistě hodně nebezpečné, a žádá si velkou spoustu energie a osobní stability takovou interakci ustát, a ani tak to nejspíš nelde udržet trvale. Rozhodně si ale nemyslím, že by bylo užitečné se takovými interakcím vyhýbat, i kdyby to bylo v našem světě možné. Energie vynaložená na kontakt s člověkem jež saje mi nepřijde ztracená, ale investovaná.

Další otázka je, jak dalece je člověk schopen ovlivnit s kým se bude v intenzivním kontaktu, a kam až zajít při realizaci této tužby. Mnohé samozřejmě člověk ovlivnit může, s mnohým je pak ale třeba se vypořádat. Odmítnu svou dceru protože se mi nelíbí její partner, přestože budu vědět, že čim víc bude s tím člověkem, tím víc bude jím? Ne.

Pokud bych byl ve své snaze, obklopit se jen skvělými lidmi, úspěšný, bylo by to dobře? Nemyslím, pokud takový vysilující vliv není dominantní, tak může být dle mého názoru ku prospěchu. Je však dobré to mít v rukách a snažit se být s lidmi -> " . . . kteří mohou pomoci, zainspirovat, lidí, kteří nastartují novou motivaci, smysl života, dodají energii, sílu . . . "

šipka složená z < a dvou pomlček ukončí komentář, mohlo mi to dojít, protože právě tak se označují komentáře v programech, které nemají mít vliv na program.

Komentář tedy dokončím, bez šipky a omlouvám se za spamování schránek.

Poslední věta v komentáři 20 je z článku, díky za něj, i za inspirující úvahy. Tomáši, zase o něco víc rozumím tvým motivům. :+)

To, že jsme "tím s kým jsme" je téma. Být s lidmi, kteří mají stejné nebo podobné hodnoty je pro mě radost, splynutí, i když jsou to často lidé osobnostně úplně jiní. S takovými lidmi se podporujeme, vycházíme si vstříc, pomáháme si. Nemusíme si vyjasňovat základy či dělat kompromisy (nebo minimum). Můžeme být tím, kým jsme.

S lidmi, kteří si váží něčeho jiného je to často opak. Místo podpory je to zrazování a kritika. Místo spolupráce poměřování. Místo radosti starost. Asi má význam mít i takhle jiný lidi v životě. Nevím, nejsem si jistý. Ve velmi omezené míře, řekl bych já. Je to fajn pro kontrast, pro uvědomění si věcí, které by normálně nebyly vidět. Ale když jich je hodně (víc než 2 z 10ti) tak mě to unavuje, vyčerpává. Prostě vrána k vráně sedá. A tak si jako vrána sednu raději k vránám než k vrabcům nebo holubům.