Co nám brání v zavedení něčeho tak účinného ve větší míře? Rigidnost zaměstnavatelů v odměňování, to je podle mne jednoznačné. Z polovičního úvazku není v 95% případů možno uživit rodinu, natož pak něco ušetřit. Až si firmy uvědomí, že je potřeba odměňovat nikoli podle doby trávené v zaměstnání, ale podle odvedené práce, pak bude tento model průchozí i u nás.

Máš recht, Sašo.
Typický zaměstnavatel má v hlavě jednoduchou rovnici: 40 hodin = x Kč; 20 hodin = x/2 Kč. A to je blbě, když si uvědomíš, že za 20 hodin pokácíš stejně velkej les jako za 40.

Navíc myslím, že je to super-výhodný pro obě strany. Zaměstnanec zabere, odmaká si svoje a tradá domů – nesrká kafe, nesjíždí porňák, prostě nezabírá místo a nespotřebovává elektriku. Nemusí čekat, až bude padla a předstírat, že dělá, jak je tomu ve většině firem.

Kdo by vedel jaky motiv je za tim, ze v Nizozemsku maji vice nez dvojnasobne vyssi podil castecnych uvazku nez v ostatni Evrope?(podle tabulky v clanku)

Na toto téma bych mohla psát eseje, ale ve zkratce:

mohla bych se podepsat pod celý článek Tomáše. Je to neuvěřitelné, na kolik hodin se dá zkrátit pracovní doba, lépe řečeno pracovní výkonnost. Mám také malou dcerku, jednou částí jsem mamina, druhou částí plnohodnotný člen domácnosti plnící rodinný rozpočet. Osobně si myslím, že problém polovičního úvazku je to, že lidi si raději odsedí plných 8 hodin, mají pocit, že si vydělali.. Druhá stránka, že tam proseděli zbytečně 50 % času, jelikož neměli do čeho píchnout, je nezajímá. Prostě to tak je. Já tomu říkám zaměstnanecký syndrom. Kdyby zaměstnanci přešli na „svou vlastní nohu“, graf č.2 by se rapidně změnil – směrem vzhůru.

Já myslím, že každý, kdo má malé dítě tohle potvrdí – konkrétně to o zvýšené produktivitě práce. Panebože, co je pro mě teď půlhodina za dobu!!Mám 14 měsíční dítě, už asi půl roku koukám po práci na částečný úvazek – není. Nechápu firmy (tedy podle grafu u nás zatím většinu), které tohle neřeší. Vychová zaměstnance, ten převezme firemní kulturu, naučí se systém, lidi, práci – firmu to stojí dost peněz. Pak (žena většinou)odejde na mateřskou a jakoby pro firmu umřela. Takže další prachy na hledání nových lidí a jede to nanovo. Aby u nás byly školky v rámci podniků nebo větší možnost práce z domova, to je hudba budoucnosti. Takže já jsem doma, manžel vydělává za dva a dítě vidí jen o víkendu. Typický „dnešní“ model..

neverim… prave som prisiel z brigady.. stihol som si odskocit do skoly ale inak som sa cely den nezastavil. som unaveny jak pes. vystihli ste to dokonale. mal by som sa zamysliet, ci tam v posednom case netravim privela casu…

Kámoš si vždycky stěžoval, že nemá čas. V práci trávil i 16 hodin denně.
Narodilo se mu první dítě a on prohlásil: „Ty vado, nikdy mi nedošlo, co jsem měl dřív času!“ a v práci začal trávit v průměru 10 hodin denně, ale furt nadával, že nemá čas.
Když se mu narodilo dítě č.2 prohlásil: „Ty vado, když jsme měli jen jedno dítě, to jsem měl času!
A říká přesně tohle: co mu dřív trvalo 16 hodin, dnes zvládne za 5. Začal si daleko víc vážit svýho času, nechodí na zbytečný schůzky, 2x přemýšlí než se do něčeho pustí.

Zajimave tema. Pred 7 tydny se mi narodila dcerka a tak s vami souhlasim ohledne toho, ze clovek se stava efektivnejsi (respektive ma na vse mene casu a tak zacina davat vecem priority a to, co je na nizsich prickach, se nedela a hle vetsinou to ani neni poznat a nikde to nechybi).
Ale dovolte mi pohled z trochu jine strany. Co udelat proto, aby tento system pracovniho uvazku zacal fungovat? Dle meho nazoru je to prinejmensim ZISKAT DUVERU v tento vztah a pak naucit ceske managery VIDET VYSLEDKY, ne odsezene hodiny. Hned se to pokusim vysvetlit.
ZISKAT DUVERU
Jak znamo, duvera se ziskava dlouho a je snadne ji zase ztratit. Ale nekdy se musi zacit budovat a i pres mozne castecne nedostatky na zacatku verim, ze i cesti zamestnavatele by tomuto systemu zamestnavani prisli na chut. Asi tu mame ale spolecensky problem, nebot si myslim, ze Cesi si navzajem neveri (v porovnani s napr. Svedskem, kde si lide vice duveruji, tedy co je receno a dohodnuto, plati). Bohuzel, mam pocit, ze manageri v Cechach v castecnem uvazku vidi spis vymluvu zamestnance a ne prilozitost zvysit efektivitu, snizit naklady a zvysit loajalitu a spokojenost zamestnance. Tedy je potreba za to bojovat a opakovane zamestnavatelum dokazovat, ze to funguje a ze se jedna o win-win-win reseni (to treti win je plus pro rodinu :)). Jak jsem zminil na zacatku, je to beh na dlouhou trat, ale verim, ze pozitivni priklady jiz existuji (kamaradka dela na castecny uvazek ucetni a funguje to!), jen je potreba o tom mluvit a delat tomu osvetu. Vyhoda je, ze nyni se rodi hodne deti a vice a vice rodicu bude utikat k castecnemu uvazku, takze tlak tam jiz je. Dulezite na zaver – duvera take znamena zavazek, tedy ze zamestnanec si zaroven splni, co slibil (jeho prace, byt castecna, je za nim videt), a ze na nej bude spoleh. Jinak jsme zase na zacatku …
VIDET VYSLEDKY
Asi znate pojem pichacky – jdu do prace a u brany si pichnu listek, jdu z prace a u brany si pichnu listek. Byt tato doba je jiz davno za namy, tak ale verim, ze mentalita pichacek stale preziva. Konkretne se to projevuje tak, ze pokud vas manager nevidi 100% sedet na zidli, je tezke uverit, ze podavate minimalne 100% vykon. Lehko se to rika a zni to samozrejme, ale sam jsem se presvedcil, ze to vyzaduje videt vice, nez co je viditelne okem, a zaroven je potreba uvedomovat si veci, ktere nejsou zretelne.

Mam praktickou zkusenost ze Svedska – ma podrizena (3 deti) pracuje castecne z domu a nekdy na zkraceny uvazek. Trvalo nam par mesicu, nez jsme navzajem ziskali duveru k tomuto usporadani, ale nyni jsme oba 100% spokojeni. Vse je udelano v terminu a dohodnute kvalite. Ona je spokojena a ja nemam strach, ze mi odejde i s roky proverenymi zkusenostmi, za ktere bych jinemu platil asi hodne vice. Ma to dalsi vyhodu – casto resime pracovni zalezitosti pres telefon, kratke rozhovory. Ma prace se tim stava take efektivnejsi, nebot odpada „vykecavani u kaficka“. Suma sumarum – win-win-win.
Tedy jsem optimista a verim, ze se to v Cechach take uchyti, pracujme na tom!

Hezky clanek. Presne souhlasim s tim, ze kdyz ma clovek dite, tak si casu vazi a umi ho vyuzivat. Proto mam tak rada odpoledni schuzky s zenami, co take maji deti – vim, ze nebudou zbytecne „plkat“ na schuzich a budou efektivni, mit snahu veci vyresit a udelat zavery. Take jsem nedavno premyslela, ze kdyz jde zena na materskou, tak se k ni napr u nas ve firme chovame tak, jako kdyby odchazela. Vrat vsechny benefity, bonusy nedostanes (jelikoz tady stejne nebudes v tu dobu), skoleni si uz neplanuj atd…spatne spatne spatne. Muzeme hodne ziskat, pokud tento postoj zmenime.

v Nizozemi ma kazdy pravo na castecny uvazek – vyjimkou jsou funkce, ktere se s timto neslucuji (napr. reditel urcite firmy, vedouci pracovnik – tedy takove funkce, ktere se nedaji nahradit dvemi castecnymi uvazky – na urcitych pozicich neni vzdy dualita vyhodna – aby nebyli dva kapitani na jedne lodi – i kdyz i tady je to diskutabilni). V praxi to funguje tak, ze pokud nekdo pracuje na plny uvazek a po zmene pomeru (napr. narozeni ditete) muze zazadat o uvazek castecny a musi mu byt vyhoveno.

Přátelé, děkuji za mraky vlastních zkušeností a dalších postřehů. Myslím, že čím víc se o ně dovedeme podělit tím větší šance, že začneme oceňovat výsledky a ne odsezený čas. A také, že přestaneme mít pocit, že bychom v práci měli trčet každý den od-do.

Nejen cesti zamestnavatele hodnoti take podle odsezenych hodin. Moji sefkou je Britka. A pokud mam hotovo a chtela bych odejit pred patou nebo driv, bude se na me divat vycitave a nejspis si bude myslet, ze mam malo prace, ne ze jsem efektivni. Driv jsem toto u sveho teamu vyzadovala v ramci firemni kultury take. Ted uz bych se na tenhle pozadavek vykaslala.
Jeste jeden postreh – jsem na materske a jeste kdyz jsem byla tehotna, tak me kolega (mladsi 30 let) predstavoval nasi nove spolupracovnici jako byvalou kolegyni… Takze mysleni lidi chce obrovskou zmenu nejen po tricitce.

Tradicne firmy s „tovarenskou“ firemnou kulturou nerady uvazuju o ciastocnych uvazkoch a uz vobec nie o bezuvazkovej praci. Casom vsak k tomu asi budu prinutene, ked im ludia zacnu utekat na miesta, kde sa budu moct pracovne realizovat bez zviazanych ruk a bez zeleznej gule na nohe. V tomto clanku sa popisuje 10 portalov na freelance pracovne ponuky: http://www.flexibleworkinglife.com/10-great-places-to-find-freelance-work/

K Báře: Zkušenost mi říká, že lidi tíhnou k mikro-sebekritice, tj. například i my Češi se občas kritizujeme za bojácnost, nízké sebevědomí atd. Ale když se člověk rozhlédne, zjistí jak podobné je to v Anglii, Francii, Austrálii nebo v USA. Prostě, že máme víc věcí společných než těch, které nás rozdělují. A hlídání odsezeného času v práci a obecně přístup k vedení firem a lidí je podobný, kam se člověk podívá (přijde mi).
K Rzelnikovi: Geniální seznam, Robo. Dík. Dochází mi možnosti současného světa pro ty, kteří se nebojí opustit místo narození/bydliště a mají dovednost, za kterou jsou kdekoli na týhle planetě ochotní zaplatit (tj. třeba i za to, že se ten člověk domluví). U nás na podobný místa zatím nenarážím, ale možná se zbytečně limituju geografickými hranicemi a jazykovými limity.

Dnes ráno jsem si připoměl ještě jednu zajímavou výhodu rozumné míry práce neboli „částečného úvazku“.
Byl jsem u lékaře, kam jsem se prodíral davem zpruzených sestřiček: Vyslechl jsem si mraky příkazů a u většiny nechápal význam: Změřte si teplotu! Tady si sedněte! Třicet korun! Tady to vyplňte! … a pak mě poslali na odběr krve a já narazil na anděla (v porovnání s ostatními dámami). Tak jsem se začal zajímat, čím to že se tak usmívá. Prý ji to baví a prý také proto, že dělá na částečný úvazek.

A mě došlo, že s prací to může být to jako s drogama. Člověku může přinést spoustu dobrých pocitů. Jen se nesmí předávkovat. To, co nazýváme plným úvazkem mi často předávkováním zavání.

Myslím, že k této 4hoď. p. d. táhne čím dál tím více firem. Je to pro ně nejen úsporné, ale i efektivní. Kolega zaměstnává pracovníky pouze na 4 hodiny. Ale obávám se, že to je pouze z úsporných důvodů a je na zaměstnanci, zda přijme poloviční plat a zda s ním vystačí.

Vždy jsem spíše prosazoval ve své firmě přístup nulová p. d. – bez nějakých evidencí docházky. Osobně mě nezajímá docházka, ale hotové cíle – tedy, udělej to kdy chceš, kde chceš a jak chceš, hlavně aby to bylo hotové. I kdyby kolega odletěl na měsíc na Havaj a předal mi to, kvůli čemu spolu spolupracujeme, budu šťasten a spokojen.

PS: chtěl bych pochopitelně dodat, že vše toto záleží na nastavení ekonomiky, cen a naší poptávce. Je smutné, že ekonomika směřuje k uspokojování čím dál tím více zbytečných potřeb a vyrábí se čím dál tím více levných zbytečností, které mají krátkou dobu použitelnosti. Sice se tímto tempem zaplní pracovní místa ve jménu nezaměstnanosti, ale věřím, že do té doby, než nenastane zvrat v tomto, je težké hovořit o nějakých změnách v pracovní době v průmyslové oblasti.

Mám 14 měs.syna a našla jsem až teď práci /přivýdělek/ na část.úvazek.Jsem za to velmi ráda,neboť se nepředřu,odpočinu si od stereotypní práce a dostanu se mezi lidi.Ale do budoucna mi to jako výdělek stačit určitě nebude.Dnes je téměř každá rodina zadlužena a to tak,že jedou od výplaty k výplatě.Co s tím.?Hodinově je to super,času na dítě bude habaděj i na práci doma,ale peníze nebudou.Určitě bych si moc přála,aby do budoucna udělaly pro ty,kteří budou na mateřské a co se budou starat o děti do 10 let,více zaměstnání na částečný úvazek.Myslím,že by to prospělo oběma stranám.

To Helena : o něčem podobném se diskutovalo zde :

http://blog.peoplecomm.cz/clanek/pracovat-kdy-a-kolik-je-libo-#komentar-3245

Je skvělé, že jste si udělala čas na sebe a na své děti. Že jste si našla práci na krátší úvazek. Myslím, že člověk by si měl uvědomit, proč jsou rodiny a lidé zadluženy. Co je tou příčinou. Vy jste zadlužena ? Co to způsobilo ? Představte si, kdybych Vám řekl. Budete mít energii zdarma (tj. voda, elektřina, topení), budete mít mobilitu zdarma (denně řekněme 130km), budete mít přístup k internetu zdarma a budete mít stravu s 25-50 ti procentní slevou a některé potraviny zdarma. Navíc nebudete platit nájem či podnájem. Vyžila byste potom ? Nebo byste spíše ušetřené peníze přesunula na zvýšení životního standartu ?

Ano,vyžila bych.Zadluženost je jen díky rekonstrukci,která ovšem býti musela!!Nicméně,děkuji za komentář a určitě se rozhodnu pro rodinu:o)

A nyní si představte, že takto žít opravdu lze a nemusíte mít ani sponzora. Lidé však zatím o této životní „transformaci“ říkají toto :

RE: ZGM: Zavidim a drzim palcem vsem projektum jako je napr. Ralsko, nebo i dalsim takto globalne pojatym projektum. Nejde o legislativu v tomto globalnim zameru, ale predevsim o zakazniky. Mozna se budete divit, ale lidí co chteji takto zit neni opravdu mnoho. Jak jsem se posl. dobou s nekolika setkal, i kdyz jim nabidnete dum za 480.000Kč v ramci konceptu CubeSpace http://www.cubespace.eu/ a s nabidkou takovou o ktere se zminujeme, neni proste zajem. Vetsina lidi i za cenu hypoteky, nebo uveru na 20 let si radeji zakoupi klasicky byt v nove zastavbe, nebo zacne stavet rodinny dum, i za cenu diktatu uzemniho planu (strecha, plot, okna, umisteni stavby…).. proste to neresi.. uvery jim nevadi.. o umeni a o cas se nezajimaji.. proste jim tento stavaji stav veci vyhovuje a vyhovuje i odpracovat si svých 8 hodin a mit potom klid. Proste v tom je nejvetsi „malér“.

RE: ZGM2 : freddy : naprosto souhlasim, lidé nemají potřebu opustit zaběhnutý prvoplán jejich života. Ono je totiž lepší, když vám někdo nalajnuje, jak se máte chovat a co máte dělat, než přemýšlet a výmýšlet nové věci, na druhou stranu vždy se najdou lidé, kteří si nevystačí pouze s tím, co je dané systémem. Co se týče projektu Ralsko, nebyl nikdy uskutečněn z důvodu nedostatku lidí, kteří by tento projekt tvořily.

K 21 Jiří :
Ano, v každé době a v každé společnosti existují lídři – tahouni – aktivní lidé ochotní a schopní věci měnit a prosazovat a potom ti, kterým stačí pasivně existovat. Asi nelze čekat, že se to někdy změní. Souvisí to i s otázkou základního příjmu. Ten by musel být nastavený tak, aby s tímle faktem počítal. Jinak by to bylo podobně potenciálně konfliktní jako je dnes vztah většina versus romská menšina.

Zaujmula me diskuze o zakladnim prijmu zde :

http://blog.peoplecomm.cz/clanek/pracovat-kdy-a-kolik-je-libo-

Nevíte, jak bych mohla navrh podporit ? Co pro realizaci udelat ? Rada bych se o tento navrh zasadila, prosazovala.

Za radu dekuji.
Muzete me kontaktovat na veralochmanova@email.cz

@ Jirko – 21: Moc díky za ten link. Asi víte, že jsme se letos pustili do cohousingu: http://kde-domov-muj.cz/ , a tak jsem to hned posunul kolegům jako zajímavou alternativu.

Díky za zajímavé názory. Osobně se snažím v práci navést lidi v týmu na cíl, výkon a spokojenost zákazníka (tj. pokud je spokojen, bude další práce). Funguje to. Každý ví, kolik si vydělal a jestli ještě musí pracovat. Neřešíme píchačky, ale určitý čas prostě musí být dostupný nebo u zákazníka a určitý stanovený objem práce nebo úkoly musí být splněny. Je to založeno na důvěře a na sebekontrole. Neřeším, jestli pracují z domu nebo z kavárny, občas v telefonu slyším v pozadí skotačící děti. Lidi, kteří takto pracují jsou v pohodě, velmi efektivní a výkonní…. Tolik jedna strana. Není to jednoduché a někomu to vyloženě nesedí. Ta druhá strana je, že to nevyhovuje každému a mám v týmu lidi, kteří naopak kontrolu potřebují a potřebují i přesné zadání úkolu a pak kontrolu a ujištění, že práci zvládli dobře. Tito lidé taky jakoukoliv skulinu v pravidlech využijí ve svůj prospěch a ne ve prospěch týmu. I díky peoplecomm.cz jsem se nad tím mohl zamyslet a řešit to. Takže tým mít jen z lidí prvního typu. Chci tedy říct, že máme minimálně lidi dvou typů a spíše jich bude víc. Takže poloviční úvazek a důvěra funguje jen někde, u některého typu práce a u některých lidí. Myslím, že si to firmy uvědomují, ale některé se spálily a pak už funguje cukr a bič.

O „Cohousing“ jsem se zajímal již před rokem. I v té dobe jsem sledoval Váš projekt Kde domov můj. Zajímalo by mě v jaké je nyní fázi. Realizuje se ? Či se zatím vyčkává ? Sledoval jsem i několik dalších projektů po ČR. Není jich moc, co vím asi 3, z toho většina dalších odpadla pro nezájem, ale ve všech mi chyběl pocit svobody a rovnosti, cítil jsem nádech řízení projektu od jistých osob a jejich sny, kam by to vše mělo směřovat s tím, že ostatní by měli být pouze Ti, co se „přidají“, nikoli „projekt společně povedou“. Na tento problém narazili i slovenští kolegové, kteří se snad doposud trápí se svobodným hlasováním, volbou a plnou demokracií v rozhodování nad klíčovými úkoly :-)

@Jardo, moje zkušenost je maličko jiná. Nemyslím si, že by existovaly dva druhy lidí. Spíš dva druhy přístupu k vedení, který lidi vedou buď k chuti nebo k musení. Popisoval to třeba pán se jménem McGregor http://www.businessballs.com/mcgregor.htm
A protože na nás od 1.třídy ZŠ (mnohde už ve školce) zkoušejí „přístup X“, odejdeme do vnitřní emigrace a neuděláme nic nad rámec pracovní doby a mzdy.

@Jirko – rozjeli jsme se v září. Web aktulizujeme v týdnu, doposud jsme se mu nevěnovali. Problémy, které popisuješ nás ještě čekají. Není divu. Nežijeme v koncensuální společnosti. Neumíme proto nakládat s mocí. Já to už pár let učím, dokonce mě občas někdo považuje za autoritu na autoritu. Ale musím říct, že tenhle projekt mě učí, jak potlačit moc danou rolí zakladatele a pracovat pouze s přirozenou autoritou. Fascinující zkušenost. Už jen kvůli tomu to stojí za to absolvovat.

Hodně štěstí.

Jsem zvědav jak se bude vyvíjet Váš projekt.
Posílám nějaké inspirace ; vido níže ;
„Představte si dům, který si sám topí, sám se zásobuje vodou, sám si pěstuje vlastní plodiny. Představte si, že k jeho výstavbě není potřeba žádná drahá technologie, že recykluje svůj odpad, že má vlastní energetický zdroj. Teď si představte, že se takový dům dá postavit kdekoliv a kýmkoliv, navíc z věcí, které společnost považuje za odpad.“

Michael Reynolds

http://www.earch.cz/clanek/4047-architekt-odpadu-trailer_topten.aspx

http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=659915

… kamarad pracuje z domova pro jednu nejmenovanou firmu sidlici v Praze Butovice … paradoxne trpí jeste vetsi kontrolou a potazmo stresem, nez který měl v samotné práci – v kanceláři. Fungují zde totiž nejen kontroly vykonané práce – souhlasím .. ale take nonstop zapnutá webkamera a identifikátor – analyzér pohybu myší .– pokud kurzor nevykonává delší dobu pohyb volá již nadřízený, kde pracovník je .. jak říká on, kontolují mě nyní i když jsem déle na svém WC …

http://ekonomika.ihned.cz/c1-40749850-pruzkum-temer-40-procent-lidi-nechce-pracovat-na-hlavni-pracovni-pomer

ekonomika.ihned-patřím mezi 25% těch,kteří se teprve odvažují….
mám spoustu nápadů a věcí,které mám hozené na papíře,ale nejsem sto

napsat vše do srozumitné podoby.Mít termíny-umřu.Ale když ne teď-kdy?