Diky za krasny clanek a more moznosti k zamysleni nad odpovednosti za sebe, za druhe a za to, co spolecne sdilime.

Kde zacina a kde konci odpovednost za smrt druheho cloveka – od toho, kdo zbran vyrobil, kdo s ni obchoduje, kdo dava od generalskeho stolu prikaz k zabijeni az po toho, kdo „jen“ na prikaz macka spoust?

Kdo nese odpovednost za zdevastovane zdravi kuraku a alkoholiku – vyrobci, marketeri, prodejci nebo kurak sam, kdyz si zapali pres ty silenosti napsane na krabicce cigaret (jako by to stejne vsichni davno nevedeli)?

Jsou opravnene nebo absurdni zaloby na fastfoodove retezce v Americe za to, ze svym zakaznikum zpusobily obezitu s naslednymi zdravotnimi potizemi?

Co vse je mozne povazovat za zbran – co třeba auto, kolik lidi umira na silnicich! Muze za to konstrukter auta, vyrobce, prodejce? Autoskola, která pustila na silnice ridice, který pak zabil? Policie, která často jen meri rychlost za bukem na notoricky znamych mistech a dava boticky za spatne parkovani? Ridic, který udela chybu?

Co vsechno me a lidi kolem vlastne zabiji? Když uz jsem u tech aut, tak co třeba vyfukove zplodiny z aut (jsem také ridic), které dychame? Leky, které v malem mohou pomahat a ve velkem zabijet, nehlede na nezadouci vedlejsi ucinky?

K vlastnimu tematu clanku. Hledat smysl prace, které se venuji, je urcite uzitecne. Myslim, ze skutecne plny a spokojeny zivot ma clovek tehdy, pokud dela veci, ktere mu davaji smysl. To nemusi byt v rozporu s vydelavanim penez, stavenim domu na hypoteky apod. Ale muze.

Poslední odstavec by se měl vlepit na všechny ty reklamní plochy široko daleko! Jako taková Reklama na život!

Tomáši, dobrý postreh. Ja to tak s Eichmannom, alkoholom a kuřivom, vidím od detstva a nazývam to pokrytectvo. Všetci každodenne prispievame k točeniu tohto surrealistickeho kolotoča. Každým si svojim rozhodnutím plníme svoju úlohu na Zemi a každý si aj ponesieme zodpovednosť. Premýšľaj za čo ju chceš a za čo nechceš niesť. Za to že premýšľaš o zmysle svojej práce?

Mně to přijde jako jedno z nejkomplikovanjěších témat.
Nemůžu se zbavit té paralely.

Vyhlazovací tábor byl, je a bohužel myslím, že i bude v mnoha světových autokraciích legální „byznys“. Byznys má svého ředitele, management, zaměstance. Ti jsou hodnoceni a odměňování za výsledky. Výsledky měříme nejčastěji počtem kusů nebo v peněžních jednotkách. Výsledkem ve vyhlazovacím táboře je nejspíš počet vyhlazených. Za splnění plánu přichází odměna.

Výroba a prodej zbraní, cigaret nebo jiných produktů ničících zdraví nebo život funguje dle mého názoru na stejném principu. Splněný plán = % nemocných = % zemřelých = odměny.

Jediný rozdíl vidím v tom, že v dobách, kdy fungují vyhlazovací tábory se více musí, zaměstnanci jsou méně svobodní ve svých rozhodnutích.

Co se snažím říct: Přemýšlejme o tom, co a proč děláme. Budeme šťastnější.

Jiste, urcita paralela tam je. Z etickeho hlediska je vyroba cigaret a alkoholu jiste pochybny byznys – ackoli to lze mozna rict i o chovu prasat, protoze kdyz se budu prejidat tucnym buckem, driv nebo pozdeji me asi trefi.

Jeden rozdil tam ale vidim. Panaka si dam dobrovolne, jestli piju nebo ne (alespon v pocatecnim stadiu, nez se z toho stane navyk) rozhoduju jen ja sam, naprosto dobrovolne. Do vyhlazovacich taboru ale lidi odvazeli nasilim, nevim, jestli tam nekdo nekdy sel dobrovolne.

To je, Blackbeade, taky zajímavá otázka.
Rozhoduji se fakt svobodně o tom, jestli si dám panáka? Já si nejsem jist.

V segmentu drahého alkoholu pije 30-40% lidí z důvodu statusu tedy společenského postavení (tyhle čísla slyším od přátel, kteří prodávají drahé kořalky) Tj. dám si Chivas = jsem „cool“.
Jak na to ta třetina přišla? Že by reklama?
Stejně tak když přijdu do knajpy nedám si limo, ale nejspíš pivo, protože bych možná vypadal jako trapák. I když díky povedené reklamě na Kofolu můžu alkoholu utéct tímhle směrem.

Já nevím, jen mě to baví pozorovat a přemýšlet.

Pokud přijdu do knajpy a dám si pivo spíš než limo, pak je to jen moje svobodná volba.. Jen je pro mne prioritnější nebýt za trapku, tak si zvolím pivo.
Na druhou stranu pokud je pro mě prioritnější dát si limo, tak si to i v knajpě dám nehledě na okolí.. Prostě si to zvolím.
Stejně tak když se rozhodnu pít kvůli společenskému postavení.. Zase moje svobodná volba.

Možná spíš než o otázku ne/svobodné volby (co se těch výše zmíněných panáků týče) jde o to si to své rozhodnutí umět ustát..?

„Jde o to
si to své rozhodnutí umět ustát..?“ Ako vedomé, tak aj nevedomé. Sia trefil/a hřebik po hlavičce, dík.

Čím víc se dozvídám o fungování našeho nevědomí, tím míň jsem si jist tím, zda moje rozhodnutí jsou opravdu moje rozhodnutí.

Ale budiž, asi stačí abych se na chvíli zamyslel a to svý limo si ustál (když celá parta jede v panácích).

: )

PS: To musíme zapít

Kamarád z reklamní branže mi před lety vyprávěl, že je běžné, že do hospody přijde parta lidí a požaduje nápoj konkrétní značky (řekněme Fernet nebo Stellu). Když to hospoda nemá tak chvíli hlasitě vykřikují, co je to za bordel, že nemají tak výborný pití. Když to tam mají, tak „strhnou“ zbytek k pití toho jejich nápoje.
Prostě je na to firma, kterou si společnost, která prodává alkohol či cigarety najme k tomu, aby tímhle způsobem prodala ještě víc.
Když jsem náhou v té knajpě, mám pocit, že to musí být sakra dobrý pití a dám si to nejspíš taky. Vůbec netuším, že ty lidi jsou normálně v práci, snaží se využít mých stádních instinktů a takhle se mě obalamutit.
Tak nevím, nemám z těchhle věcí správný pocit.

…ten kratky odstavec o predajcovi zbrani je, mam pocit, z filmu – Obchodnik so smtrtou – Nicolac Cage, rovnako ako spominany film Dakujeme, ze fajcite vrelo odporucam…techniky mystifikacie, jednoduchsie povedane zavadzania ludia su jednoducho uzasne :D…z ineho sudka :D – v poslednej dobe pocitujem aj ja ze robim zbytocnu pracu aj ked ju nerobim pre peniaze…niak necitim odozvu, necitim sa byt stastny ze mozem niekoho nieco naucit, ze si to vazi, ze sa uci a ze sa zlepsuje…je to mozno len xvilkove, dufam ze totak bude :D…na druhej strane malokto si nemyslim ze niekto moze robit denne minimalne 8 hod robotu ktora ho bavi a bude ho bavit kazdy jeden den…skor ci neskor kazdeho cloveka nieco na tej praci sklame znechuti znudi a pod…cize robit to co ma bavi a robit v praci ktora ma bavi nie je uplne to iste :D…treba najst medzi tym rovnovahu…ved keby sme nepoznali ciernu nepoznali by sme ani bielu…keby sme nevedeli plakat vedeli by sme sa smiat ?…

Co píšete, Petře, mi připomíná myšlenku: „Do what you do best, outsource the rest“, kterou razí Tim Ferriss – http://www.fourhourworkweek.com/blog/outsourcing-life/ – Dělejte to, v čem jste nejlepší, ostatní zadejte ostatním.

Pro mnoho lidí nepředstavitelné, pro jiné to představitelné je.

Jinak, strašná a možná i bolestivá pravda – když neumím plakat, neumím se smát…. Díky.

Tohle mi vrtá hlavou…
Tenhle článek má 6x vyšší čtenost než ostatní články ze srpna a září. Jsem rád, ale nejde mi to hlavy??

Thank you for smoking! To je super dílko.
„Hlavní message, co by měl Hollywood sdělit masám je xy.“
Kdybychom ten film nebrali jen jako zábavu a všimli si, že se nám snaží něco sdělit!

I get paid to talk…

We kill 1200 people a day.
Smoking is cool. We need a role model who smokes, real winner.
It is in our best interest that the cancer boy keeps smokin“…
Michael Jordan plays basketball, Charles Manson killes people, I talk.
Thank you for smoking!!!

Pověsili jsme to sem 11.9. stejně myslím, že je to téma hodný hlubší diskuze. Ne!?