Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

Přežít! Stačí vám to?

Přežít! Stačí vám to?

„Každé ráno se v Africe budí gazela. Ví, že aby přežila, musí běžet rychleji než nejrychlejší lev.
Každé ráno se v Africe budí lev. Ví, že aby přežil, musí běžet rychleji než nejpomalejší gazela.

Nezáleží na tom, jestli jste lev nebo gazela. Když vyjde slunce, raději se rozběhněte.“

Tolik staré africké rčení, které jsme při cestách Afrikou zahlédli na jednom ušmudlaném tričku v jižním Togu nedaleko hranic s Beninem. Dokonale vystihuje život černého kontinentu. Život mnohých Afričanů (vlastně spíše Afričanek) se, možná překvapivě, podobá životu gazely a lva. Vstávají před rozbřeskem a do soumraku tráví čas na poli, na tržišti nebo péčí o domácnost. Na poli dokola okopávají vyprahlou půdu, na tržišti se snaží prodat uvadlou zeleninu nebo tretky, které nikdo nepotřebuje, doma dokola vaří, perou nebo uklízejí. Afrika tak může být výjimečnou exkurzí i do naší minulosti, kdy každý den byl bojem o přežití.

Posíláme tisíce zbytečných e-mailů, tvoříme dokumenty, které nikdo nečte, vysedáváme na nudných poradách a necháme se ubíjet prázdnými powerpointovými prezentacemi.

Boj (o přežití) v naší části světa přestal být nutný nedlouho po konci druhé světové války. Přesto i dnes se život většiny z nás boji o přežití podobá. Stejně jako gazela, lev nebo Afričanka se budíme za tmy a pospícháme ne na pole nebo na tržiště, ale do kanceláře nebo do továrny. Tam posíláme tisíce zbytečných e-mailů, tvoříme dokumenty, které nikdo nečte, vysedáváme na nudných poradách a necháme se ubíjet prázdnými powerpointovými prezentacemi. Necháváme tam většinu bdělého času. Často běžíme tak rychle, že o víkendu nezbude energie na nic jiného než na polehávání nebo jinak unavené dobíjení baterek.

Nikdy v historii nebyly naše mzdy tak vysoké a tak málo lidí neusilovalo o náš život. Tak proč stále běžíme, když už to není nutné? Proč věnujeme tak málo času těm, na kterých nám opravdu záleží? Proč se tím během vyčerpáváme natolik, že se domů vracíme mrzutí, podráždění, bez sebemenší chuti si popovídat nebo se pomilovat se svým partnerem?

P.S.: 26.-28.11.08 pořádáme Peníze nebo život!? aneb „Jak ze sebe dostat víc a přitom se častěji radovat?“

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa

Začíná v dubnu 2012.

Přihlásit se
Liberalizační leadership
Liberalizační leadership

26.-27.11.2012

Přihlásit se
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

Jak postavit život na
silných stránkách?

Přihlásit se
Svoboda v práci
Svoboda v práci

25.-26.10.2012

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

29.-30.3.12

Přihlásit se
Lekce Tanga
Lekce Tanga

24.-25.3.2012

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • Zarzamora

    Mám takový dojem, že my už neběžíme. Že v nás pouze přetrvává ten dojem, že bysme měli běžet a tak se snažíme dělat cokoliv, aby to aspon vzdálene ten běh připomínalo :-D
    PS: Taková momentální pohnutka, neberte mě vážně. (Jsem po tom celodenním běhu z jednoho kina do druhého tak vyčerpána, navíc jsem vstávala za rozbřesku, že už nevím, co mluvím :-D)

  • Tomáš

    To je dobrý…! Taky od čtvrtka přebíhám mezi Lucernou a Světozorem. Někdy má ten běh něco do sebe.

  • Zarzamora

    To já jsem mimopražská, tak jsem měla šanci si to užít pouze dnes… :)

  • Tomáš

    Výborná knížka na téma současné honičky a jejich pomalejších alternativ je: http://www.inpraiseofslow.com/
    Tady jí autor představuje: http://www.ted.com/index.php/talks/view/id/73

  • iLook

    Celkem vostre podano, ale pro nekoho je tohle kruta realita. Ja doufam ze na podobnou praci mit stesti nebudu a spis nez pracovat v kolektivu bych bral praci pro jedince – takovi zpevaci, herci proste celkove umelci si vetsinou vybiraji JEN praci, ktera je bavi pokud to nejsou zrovan trubky ktery hledaji slavu a penze zejo, ktery nakonec stejne zakopnou a pak to jde s nima z kopce… holt pak plati prislovi „Kosa uderila na kamen“ jak mi casto rika jeden vesnickej spoluzak ve tride :)).

  • Martin

    Každé ráno v Africe běží gazela, aby přežila. Každé ráno běžíme, abychom dostali mzdu, za kterou živíme naše rodiny a kupujeme si věci. Rozhodnutí není v běhu anebo stání, ale v tom, zda chceme být součástí tohoto systému věcí. Pokud ano, běžíme, jako ostatní. Pokud ne, nemůžeme počítat s tím, že budeme chodit do kina, mít dobré mobily, dvě auta, dům a dovolenou v Portugalsku. Řekl bych, že zlatá střední cesta je mezi: nebýt duchovně součástí současného systému, ale užívat jeho výhod: peněz a toho, co si za ně můžeme pořídit za zkušenosti a zážitky (penězmi myslím prostě koloběh života v práci).

  • Saajt

    kto nebezi s nami bezi proti nam :D…lenze bez prace nie su kolace /dolace/…na druhej strane kazdy clovek moze bezat trasu ktoru mu je najblizsia…ja to robim od ciela som poriadne daleko pohonne latky su slabe ale casom sa to urcite zlepsi…uz len preto ze tomu verim a nic ine robit nexcem…robota je pre tych ktory potrebuju peniaze…sloboda je pre tych ktory xcu zit :D

  • Tomáš

    Mimo jiné – k tématu:

    Na světě je více než 300* milionů uživatelů Powerpointu. Denně přednesou přes 30* milionů prezentací. Zhruba 1* milion prezentuje právě teď, kdy čtete tyto řádky. Cca 50 %* všech prezentací je ubíjejících (* odhad 09/2007).
    Více: http://www.peoplecomm.cz/zajezdy/zajezd-powerpoint.php
    nebo
    http://www.slideshare.net/thecroaker/death-by-powerpoint