21. února 2010
"Proč" a "Jak" firmy
Všichni se rodíme do tzv. světa „proč". Děti ve věku 3-6 let tuhle otázku dokážou položit údajně až 400krát denně. Pokud je máte nablízku, zaposlouchejte se. „Proč?" je skvělá otázka! V životě možná ta nejdůležitější. Dokáže odkrýt hloubku, otevřít obzory, podívat se na starou skutečnost novýma očima, opravdu porozumět a posunout se tak dál.
Zdá se, že každá mince má ale dvě strany. V případě „Proč?" s sebou nové obzory nesou narušení starých. Pokud bychom se všichni začali (po vzoru malých dětí) ptát, nezůstal by nejspíš kámen na kameni. Proč ještě v roce 2010 existuje POVINNÁ školní docházka? Proč máme stále letní prázdniny, které měly své opodstatnění v naší agrární minulosti, ale dnes způsobují pouze zmatek na silnicích a v letoviscích? Proč pracujeme od pondělí do pátku? Proč jsou ve vedení firem či vysoké politice v zásadě jenom muži? Proč je v médiích taková záplava negativních zpráv? Proč tak často studujeme něco, co nás nebaví, jen proto, abychom dostali kus papíru? Proč hledáme práci místo toho, abychom hledali povolání?...
Přišli bychom na to, že mnohé zvyklosti už nemají opodstatnění, a že některé věci nejenom nedávají smysl, ale že třeba i obrovsky škodí.
Řekl bych, že my si to někde uvnitř velmi dobře uvědomujeme, ale nejspíše strach ze ztráty starých pořádků nás tlačí do trvalé opozice a obrany. Je to, jako bychom s dětmi hráli volejbal. Kdykoli od nich letí míč (= otázka „proč?"), my vyskočíme jako blokař. S jediným cílem. Nepustit ani jeden míč na naši polovinu. Vyhrát zápas. Nepřipustit diskuzi. Zde je pár příkladů našich, notoricky známých, nejúspěšnějších blokařů:
„Protože proto!"
„Už dost těch hloupých otázek!"
„Není čas na hloupé otázky!"
„Bez diskuze!"
„Cože, ty to nevíš?"
„Protože jsem řekl!"
„Uděláš to, nebo ti mám pomoct?!"
„Budeš zvědavý, budeš brzy starý!"
„Kdo se moc ptá, moc se dozví!"
„Tyhle řeči tady vůbec nikoho nezajímají!"
„Na tebe tady není vůbec nikdo zvědavej!"
„Ještě jednu otázku, a já ti dám důvod se ptát!"
„Nemám ráda zvědavé děti!" (slečna Kasandra ve Včelce Máje) a perla na konec: "Pro slepičí kvoč!"
Mimochodem, Martina psala před dvěma týdny do komentářů, že její syn se v devíti letech zeptal paní učitelky "Proč?" a dostal za to poznámku do žákovské knížky :-).
Když je nám okolo pěti šesti, začneme svět „Proč?" nevědomky opouštět. Koho by bavilo střílet míče do dlaní blokařů a neustále jenom prohrávat? A tak se jednoho rána probudíme ve světě „Jak?" Všechno nám je jasné. Už se neptáme, proč se děje to či ono. I když nás to třeba někde uvnitř zajímá, nezeptáme se. Za svůj dětský život jsme slyšeli tisíckrát, že se zajímat nemáme. Navíc jsme se umění blokovat naučili od svých rodičů stejně, jako se to oni před lety naučili od svých. Už nepálíme míče. Místo toho sedíme na střídačce, případně stojíme na blocích.
V tomhle stavu, s tímhle nastavením mysli, si sedneme do školy, která je u nás už pěkných pár let povinná, kde v převaze času mluví jeden a ostatní si zapisují, kdy trávíme čas zapamatováváním si něčeho, co nás většinou vůbec nebaví a co nikdy nebudeme potřebovat. Ptát se, proč MUSÍME chodit do školy, proč se věnovat právě tomuhle předmětu, proč se učit právě tímhle způsobem, proč právě s touhle paní učitelkou??, ..., nás většinou ani nenapadne. Ostatní nám jednoduše vysvětlí, že to tak prostě je. Vzdáme to. Rozhodneme se to odsedět a počkat, až budeme dospělí, a tedy svobodní. Až si budeme moci konečně rozhodovat o svém životě sami. Až nám nebudou ti hloupí dospělí nařizovat, co a jak máme dělat. Čert vem nějakých sedmnáct, dvacet let života! (Ale to nám v té době většinou bohužel nedochází nebo alespoň mě to tenkrát nedošlo.)
Ale ouha. Opustíme školní lavice, a pokud se zrovna nerozhodneme pro svobodné povolání, vlastní podnikání nebo kariéru bezdomovce, rentiéra či rodiče na rodičovské dovolené, nastoupíme do zaměstnání. Najednou jako bychom se vrátili na úplný začátek, kdy nám bylo sedm a seděli jsme v první třídě. Jenom v bleděmodrém provedení. Navíc ve škole bylo jasno, kdo je šéf. Na nic jsme si nehráli. Učitelka měla autoritu. Když jsme se chovali jinak, než si přála, napsala vzkaz do žákovské knížky a bylo. Ovšem v práci to vůbec jasný není. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, a tak často slyšíme o všech těch možnostech, které nás v nové firmě čekají, a o plánech, které s námi firma má. Jenomže poté, co spadne klec, začnou se dít divný věci. Šéf nebo jiný zástupce firmy nám začne říkat, jak se ve firmě správně chovat. Co si obléci na sebe, kdy chodit na porady, jak vyplňovat formuláře... Hromada směrnic, předpisů, procesů, plánů, rozpočtů. Hlavní je zorientovat se v systému, jak se v tom všem neztratit. Vítejte zpátky ve světě "Jak?"!
Ještě se divíte, proč 80 % nadšených nových rekrutů do půlroku začne firmu ignorovat, nebo dokonce nenávidět (viz Co se stane po půlroce)? Já ne.
Jean-Francois Zobrist, ex-CEO francouzského výrobce automobilových součástek FAVI to pěkně pojmenoval. Říká, že existují dva druhy firem - "Pourquoi?" a "Comment?" - "Proč?" a "Jak?" firmy. "Jak firmy?" jsou ty, které zná většina z nás. Ty, které rozhodují za zaměstnance. „Proč firmy" jsou ty, které nejen že otázku „proč?" nezakazují, oni ji dokonce vyžadují - viz např. (Zeptejte se třikrát Proč?). Základní otázkou tohoto druhu firem je: "Proč děláte to, co děláte?".
Rozhodování o tom, jak se budou věci dít, nechávají do velké míry na lidech. Zaměřují se na výsledek. Zejména na něm se se svými lidmi shodnou. A jestli se potom zaměstnanci k výsledku dostanou ve vlastním obýváku, a navíc v pyžamu, už je (s trochou nadsázky) jejich věc. Pro koho tohle není první článek zde na blogu, víte nejspíš o čem mluvím.
Různé firmy se samozřejmě v míře svobody, kterou svým zaměstnancům umožňují, liší. Od firem, kde si zaměstnanci sami rozhodují, kolik budou brát, jestli budou chodit do práce nebo kdo bude jejich šéf, až po firmy, které třeba ani nezruší pracovní dobu či pomocí směrnice určují správné oblečení (dress code). Já osobně se raduji, že prvky svobody se objevují ve většině mezinárodních konvenčně řízených firem. A i proto si myslím, že se blýská na trochu jiné časy.
Na závěr pár příkladů "Proč? firem", od kterých se můžeme učit. Některé jsem zmiňoval už v článku o HR v roce 2020. Mezi ty, z kterých čerpám já nejvíc patří určitě designerská legenda IDEO, největší firma Baskicka Corporación Mondragon, největší úklidová firma ve finsku SOL, výrobce legendárních motocyklů Harley-Davidson, letecká společnost Southwest, energetická firma AES, nábytkářský gigant IKEA, vynálezce Goretexu Gore & Associates, internetový prodejce obuvi Zappos, reklamní agentura Kaspen nebo novodobí průkopníci svobody v práci Semco, jejichž stopy najdete v desítkách dalších článků.
P.S.: 16.3. dopoledne pořádáme v Praze Zajíce v pytli (zdarma), na kterém se budu snažit ukázat některé vybrané principy svobody v práci. Vypadá to, že se tam ještě nějaké židle vejdou. Tak když budete mít chuť, přihlaste se zde.
Komentáře
.......................................................................................................................... tak tohle je genialni clanek ... bavil jsem se o podobnem tematu "proč" s prateli vcera vecer .. hlavne ta prvni cast clanku presne odpovida nasi diskuzi .. obdiv za to, jak dokážeš sjednotit myslenky v pisemnou formu ............................................................................................... je to geniální ........ ihned předávám na můj profil na FB :-)
....................... gratulace, obdiv .. ........... opravdu ...........
tohle si je nutné vylepit na stěnu a číst a číst a číst a když budu v přeplněném obchodě s 3mi dětmi a energií jen na čaj ... tak si na to vzpomenout :
Protože proto!"
„Už dost těch hloupých otázek!"
„Není čas na hloupé otázky!"
„Bez diskuze!"
„Cože, ty to nevíš?"
„Protože jsem řekl!"
„Uděláš to, nebo ti mám pomoct?!"
„Budeš zvědavý, budeš brzy starý!"
„Kdo se moc ptá, moc se dozví!"
„Tyhle řeči tady vůbec nikoho nezajímají!"
„Na tebe tady není vůbec nikdo zvědavej!"
„Ještě jednu otázku, a já ti dám důvod se ptát!"
„Nemám ráda zvědavé děti!" (slečna Kasandra ve Včelce Máje)
Mimochodem, Martina psala před dvěma týdny do komentářů, že její syn se v devíti letech zeptal paní učitelky "Proč?" a dostal za to poznámku do žákovské knížky :-).
To jsem rád, že se ti to líbí.
Tady je něco k FAVI - https://www.openforum.com/id…
A tady Zobrist (pokud vám nevadí fr.) vodpod.com/watch/269… - přijde mi trochu jako takový francouzský Ricardo Semler vodpod.com/search/br…
"Proč" je zcela zásadní otázka. Jejím pokládáním lze zjistit spoustu zajímavých věcí. Navíc tato jednoduchá otázka rozbije názory mnoha lidí. Vždy jsem překvapen, kolik lidí má názory na věci, o kterých nic neví. Názory ke kterým přišli ze střípků informací, které neskládali do mozaiky. Názory postavené na pocitu s úplnou absencí faktů. Toto všechno lze jednoduchým "proč" rozbít, donutit lidi přemýšlet.
Zajímavé je, že já se tuto otázku naučil ve škole. Sice až na vysoké, ale celé dlouhé studium za tu jedinou otázku stálo. (-;
Prověřené klikačky, které platí:
www.neobux.com/?r=aj…
www.omnibux.com/?r=r…
https://www.palmbux.com/regi…
bux.gs/?r=ajrimmer
https://www.bux.ee/?r=rimmer
www.growingptc.com/?…
www.dollarclickorsig…
Česká, nyní v problémech, ale snad se ještě vzchopí.
www.odklikej.cz/regi…
Ve všem ohledně klikaček poradím na mailu rimmer78@seznam.cz
Skvěle a výstižně napsaný článek. Jste talent, jak to dokážete vystihnout.
PROČ je důležitá otázka.
PROČ?
Možná znáte tento příběh. Dva muži kopali příkop pro železniční společnost. Jeden byl mladý, právě začínal, a druhý už za sebou měl roky kopání.
Ten mladší se zeptal: „Nevystupoval jsi náhodou včera večer z ředitelovy limuzíny?" Starší muž se na něj podíval a odpověděl: „Ano, často spolu jezdíme na večeři." Mladík jen užasle stál a koukal, jak je možné, že někdo, kdo tady kope kanály, má možnost večeřet s ředitelem celé společnosti.
„Jak ses k tomu dostal, že s ním můžeš chodit na večeře?" zeptal se.
„To máš tak," začal starší muž vysvětlovat, „už se spolu známe roky. Ve skutečnosti to bylo tak, že jsme zde oba začínali pracovat ve stejný den a oba jsme kopali příkopy." „Ou!" zněla odpověď. „A on to dotáhl až na ředitele? A co se stalo s tebou?"
Jakmile starší muž dovyprávěl celý příběh, byly z něj cítit výčitky. „Víš, když jsme začínali, on sem přišel kvůli práci pro společnost a já jsem přišel kvůli 1,30 dolarům za hodinu."
Poučení z tohoto příběhu může být v tom, že důvod, PROČ něco děláme, často určí, jaký to bude mít výsledek.
Už 2 dny přemýšlím o tom, jak motivovat Tomáše Hajzlera.
Proč to dělám? Protože mu to dlužím.
Je potřeba si hned odpovídat v té přítomnosti,
nacházet řešení, proč to jde ne proč to nepůjde
proč to nešlo.
Martino, jak to myslíš s tou motivací??
Svatko, mega-dík za ten příběh. V tom je totiž, podle mě, zakopaný pso-problém (a tudíž i řešení) všech lidí, kteří "pracují" nebo chodí do práce. Myslím, že bychom si tady těchhle pár řádků mohli pověsit na oči a klidně tím uzavřít tenhle blog. Mise dokončena.
Reakce na Blog-Moje záchranné lano-,komenrář č.23.
Zdálo se mi to smutný.
Dával jsem na Facebook - přednáška CEO jedné z "nejpročovatějších" - (The Whyist zní líp??) firem světa - Gore & Associates mitworld.mit.edu/vid… - mrkněte a šiřte.
@ Martina - Aha, už chápu. To může znít smutně. Je to totiž něco s čím si lámu hlavu. Už dlouho. Zkoumám to dlouho a furt se v tom neumím najít. Neumím druhé opustit, přestože na sebe nemáme kapacitu. Ale aspoň mám nad čím dumat. Takže to vůbec smutný není. A motivace tý já mám habaděj. Kdyby se to dalo rozdávat, tak bych nabídl. :-)
Jo a ještě zpráva. Po spoustě odkládání jsem se dneska definitivně pustil do psaní knížky s tématem "svoboda v práci". Mám to vymyšlený jako vloni s běháním blog.peoplecomm.cz/c… - Sice tentokrát sedím kousek od Prahy, ale každý den plánuju dvě hoďky. A to, že to sem píšu je pro mě bič. Bez něj já jsem totiž nemožnej.
Naštěstí mám taky pár lidí, který mi s tím pomůžou. A jeden z nich mi minulý úterý poslal maila s touhle větou: "...a jelikož je 2.3. doufám, že jsi se pustil do té knihy :o)" Díky, Karolíno.
Tak držte palce!
Myšlenka, která stojí za vytažení na světlo: "Svoboda začíná tím, že přestanete lidem říkat, jak dělat jejich práci."
Pár dalších příkladů "proč" firem:
www.radicagames.com/…
www.seasmokecellars.…
www.vertexinc.com/
https://www.usaa.com/inet/en…
www.richards.com/ind…
www.sunhydraulics.co…
Zappos - to je mega-inspirace mezi svobodnýma (proč) firmama. Za chvíli tu bude jejich knížka: www.deliveringhappin…
Pěkná práce o jedné z nejsvobodnějších firem ve Francii - viz výše "FAVI": www.slideshare.net/b…
Zajímavé zejména pro skeptiky může být, že je to slévárna a montovna. A i tam si slévači, montovači sami rozhodují o tom, co, kdy, kde, jak a za kolik budou dělat. To je přece inspirace, ne? Dovedete si představit, že dělníci ve Škodovce by si sami vybírali šéfy, sami rozhodovali o tom kolik budou brát a jestli vůbec budou chodit do práce? Nejspíš ne. Příklad z Favi ukazuje, že to jde. A jejich úspěchy navíc demonstrují, že je to i mimořádně ekonomicky úspěšný model.
Ještě přidávám starý článek od Ricardo Semlera: www.schneede.se/asse…
Když se po 4 letech narodil můj druhý kluk, prvorozený viděl, jak se stále okolo něj točíme. Jednoho krásného dne pronesl závažnou a sobeckou otázku: PROČ SE NÁM VŮBEC NARODIL? Poté vyskočil, zadupal a vzteky utekl. Chvíli jsme lapali po vzduchu. Opakovalo se vše často. Vzpomínám, že táta pak bafnul kluka a šli řešit, co malej chtěl. Ale někdy táta nebyl...
takže rozkaz pro dítě: "Teď musíš počkat, mám tvýho bráchu", byl nejmenším zlem. Kolikrát se starší syn válel úplně vzteky bez sebe po zemi...
Někdy takovej sobeckej taneček potřebujeme v dospělosti, ale ruku na srdce - kdo z nás na něj má odvahu. Co by řekl šéf, válet se před ním po zemi vzteky.....
Otázka "Proč?" je na druhém místě: www.novinky.cz/zena/…
Mne osobne prijde alarmujici fraze, ktera "vyhrala". Nudim se!
sinah, čím vám přijde alarmující to "nudím se!", proč?
O víkendu jsem jako odpověď na otázku "Proč?" zaslechl: "Pro slepičí kvoč!".
Tak to je taky perla. Jak já na to mohl zapomenout! Fascinuje mě, že to ty lidi furt omílají. Myslel bych si, že dnešní rodiče mají kultivovanější humor. -:).
Make your own life more simple get the home loans and all you require.
Have no a lot of cash to buy a building? Worry not, just because that's real to receive the mortgage loans to resolve such kind of problems. Thus take a short term loan to buy all you require.
Toward christian louboutin shoes everybody you Christian Louboutin Pumps meet.And Christian Louboutin Sandals so you create Christian Louboutin Slingbacks your own cercle of colors to see a Christian Louboutin Boots Rianbow.Hear and feel christian louboutin shoes the sounds of each color.Write your Christian Louboutin Pumps own symphony.And share it with Christian Louboutin Sandals the World.
Kategorie článků
Vybrané články
Archív
Poslední komentáře
3.09.2010 03:54 | Robert Zelník
Jak funguje lidský mozek?
@Roman: Poklona. Úžasný príbeh. Ťažko môže toto precítiť niekto, kto to neprežil. To si, ...
3.09.2010 02:49 | Caroline
Furt dokola stejný píčoviny
Following my exploration, billions of persons all over the world get the loans at good creditors. Th ...
2.09.2010 22:10 | Roman Balu
Jak funguje lidský mozek?
No já jsem paf :-) To je bezva společnost tady. Pokud dovolíte, popíšu vám své rádoby "osví ...
2.09.2010 21:55 | Martina
Proč nejsme kreativní?
Děti jsou 2 dny ve šklole a mají hned po kreativitě. Jsou utahané a znechucené, protože jim 3 ...
2.09.2010 20:15 | Roman Balu
Prosím, buďme normální!
Nedávno jsem jedním dechem přečetl knihu Čtyři dohody, tajemství toltéků. Tento kmen mexick ...
2.09.2010 18:59 | Peto
Proč nejsme kreativní?
nepozerajte na porno !
2.09.2010 18:10 | amad2
Proč nejsme kreativní?
thx!
Nástěnka
http://www.facebook.com/gr oup.php?v=wall&ref=nf& amp;gid=206318648845
.. když zvolím "více komentářů", rozbalí se jich ca. 10, což někdy nestačí na s ...
Sólotrip
Revoluční práce plná příkladů fungování svobodných firem z celého světa. ...
Aktuální zájezdy
právě sestavujeme podzimní skupinu
Cesta kolem světa
